Svůj politický návrat jsem nikdy nevyloučil. Je možné, že se o něj někdy budu ucházet. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl Miroslav Kalousek, zároveň přiznal, že se mu po politice stýská. Spoluzakladatel TOP 09 a exministr financí se rozpovídal také o svém vztahu k zesnulému Karlu Schwarzenbergovi i o tom, jak vnímal Dominika Feriho, když byl ještě poslancem. „Měl bezpochyby velký politický talent. Sám jsem si ale nikdy nebyl jistý, jestli budoval značku TOP 09, nebo svou vlastní,“ sdělil Kalousek.
Na sociálních sítích čím dál častěji vidím zprávy vašich podporovatelů, kteří si přejí politický comeback. Je něco takového vůbec na stole?
Poslanecký mandát jsem složil v lednu 2021. Za chvíli to budou už tři roky. Za celou tu dobu jsem nikdy nevyloučil svůj politický návrat. Současně to ale neznamená, že bych se na něj klepal jako pes na jitrnici. Prostě to jenom nechci vyloučit. Je možné, že se někdy budu o návrat do politiky ucházet. Také je možné, že nikoliv.
VIDEO: Karel Schwarzenberg zemřel 11. listopadu 2023
Nechybí vám alespoň trochu argumentační klání, která jste zažíval ve Sněmovně?
Chybí, velmi. Na otázku, zda mi chybí politika, odpovídám, že se mi po ní stýská. Na druhou stranu musím říct, že mi nechybí to, co se nyní děje v Poslanecké sněmovně. Politika je soubojem idejí a argumentů. Obojí má svůj věcný obsah. Ve Sněmovně ale často vidím jenom střet marketingových agentur a hesel, za kterými žádný věcný obsah nemohu najít.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Navoněné nic, říkají o TOP 09 experti. Strana podle nich rezignovala na aroganci Pekarové
Když jsme u toho obsahu… Spojení ODS, TOP 09 a KDU-ČSL pro evropské volby 2024 kritizují či kritizovali i jistí politici ze Spolu. Ve veřejném prostoru kolují slova například o „umělém slepenci“. Co na to říkáte?
Z hlediska voleb do Evropského parlamentu ta společná kandidátka nedává žádný smysl. TOP 09, ODS i KDU-ČSL obětovaly svou autenticitu a své evropské politiky, aby na domácí politické scéně udržely značku Spolu a aby neriskovaly, že se budou během kampaně proti sobě vymezovat. To by značku jistě oslabilo a znejistilo by to voliče. Já to rozhodnutí, které vůbec nebylo jednoduché, nekritizuji. Na místě předsedů jednotlivých stran bych pravděpodobně uvažoval úplně stejně. Ale v podstatě tím koalice Spolu říká: „O domácí politickou scénu nám jde mnohem víc než o evropské volby.“ Nezbývá než doufat, že to voliči pochopí. Bylo to něco za něco.
Sám jsem si nikdy nebyl moc jistý, jestli Dominik Feri budoval značku TOP 09, nebo značku Dominik Feri. Nemyslím si, že politická strana ve svých řadách nutně musí mít takové sólisty.
Někteří analytici na základě nedávného sněmu TOP 09, nízkých preferencí strany i směřování vlády soudí, že se uskupení nachází v hluboké krizi a je personálně vyprázdněné. Jaký je váš postoj?
Podle mě není slušné, aby zakladatel a bývalý předseda svou stranu takto rozebíral. Co si myslím, že mohu říct veřejně – TOP 09 dnes dělá jinou politiku, než dělala po svém založení. Výrazně se posunula. Nesmíme však zapomenout, že se také totálně změnily kulisy. Hráči v těch kulisách tak začali hrát jinou hru. Někdy se zdá, že se v ní všechny subjekty tak trochu hledají. Mohu jen držet palce své straně, aby se ve své hře našla – pokud se v ní teď hledá. TOP 09 nyní čelí úplně jiným výzvám než v roce 2009, kdy vznikla. A podíváme-li se na jiné politické strany, mají to podobně.
Jedním z často kritizovaných členů TOP 09 je ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Zvládá podle vás řízení svého resortu?
Jsem přesvědčen, že v rámci možností a mantinelů, které Vlastimil Válek má, dělá maximum. Jen těžko bych si představil, že by to někdo dělal lépe. Současná situace je samozřejmě velmi složitá, takže se zde otevírá prostor pro kritiku. Toho opozice pochopitelně využívá, což se jí dá těžko vyčítat. Já bych na jejich místě dělal to samé.
Zajímalo by mě, jaký dopad podle vás měl skandál Dominika Feriho (nepravomocně odsouzený k tříletému vězení za dvě znásilnění a jeden pokus o znásilnění) na TOP 09. Feri byl známý pro svou komunikaci na sociálních sítích či oslovováním zvláště mladších voličů. Schází podle vás nyní straně taková osoba?
Sám jsem si nikdy nebyl moc jistý, jestli Dominik Feri budoval značku TOP 09, nebo značku Dominik Feri. Abych to lépe vysvětlil, prostě mi nebylo jasné, do jaké míry jeho aktivity (na sociálních sítích) pomáhaly značce TOP 09. Nemyslím si, že politická strana ve svých řadách nutně musí mít takové sólisty.
Když ale vzpomeneme na sněmovní volby v roce 2017, nebyl Dominik Feri právě tím, kdo výrazně pomohl TOP 09 – nebo stranu dokonce i zachránil – při cestě do Sněmovny?
Myslím, že těch 15 tisíc preferenčních hlasů, které dostal Dominik Feri, nebylo rozhodujícím faktorem pro celkový výsledek. Ten samozřejmě nebyl nijak skvělý (TOP 09 tehdy obdržela 5,31 procenta hlasů, pozn. red.). Podle mě bychom tehdy bez Dominika Feriho dopadli zhruba stejně. To nic nemění na tom, že měl bezpochyby velký politický talent a dar řeči. Když v současnosti posloucháte projevy ve Sněmovně, tak jde často o dosti bolestivý zážitek. Dominik Feri naproti tomu skutečně vládl slovem a přednesem. Jeho věty začínaly a končily. Bohužel to neunesl v oblasti, kde neexistuje žádný opravný termín.
S Karlem byla obrovská legrace za jakýchkoliv okolností. Koneckonců si myslím, že právě to nás spřátelilo, když jsme seděli vedle sebe ve vládě.
Jaké vlastnosti Karla Schwarzenberga jste si vážil nejvíce? Ať už v rovině politické, či osobní…
Na Karlovi bylo těžké si něčeho nevážit. Když bych měl popsat politickou rovinu… Česká republika, tedy my všichni, bychom mu měli být do smrti vděční za jeho nekonečnou službu, kterou pro nás udělal v zahraniční politice. Málokdo si ten rozsah umí uvědomit. Karel Schwarzenberg byl prostě celosvětovou osobností s obrovskou mezinárodní autoritou u všech důležitých lidí v Evropě i mimo ni. Jeho přítomnost či osobní přímluva znamenaly kolikrát víc než několik rezolucí. Nikdo si nedovolil odmítnout jeho pozvánku na oběd či večeři. Byl schopen dostat ke stolu lidi, kteří by si jinak spolu nesedli. Tento významný sociální kapitál a neformální autoritu Schwarzenberg poskytoval Česku a předtím i Československu. Například když otevíral Václavu Havlovi cestu do svobodného světa. Fascinující na něm bylo, že tak činil absolutně nezištně. Pokládal to za svoji povinnost bez ohledu na to, jestli byl zrovna ministrem zahraničí, nebo penzistou na Dřevíči. Často říkal, že sloužit se musí. Podle toho žil – sloužil Česku až do smrti a udělal neuvěřitelný kus práce.
Pojďme k té osobní rovině.
Byl to nekonečně empatický, laskavý a inspirativní člověk. Pomohl zástupům lidí, přičemž ani nechtěl, aby se to vědělo. Pro řadu osob včetně mě byl Karel Schwarzenberg velkým morálním vzorem, který nás formoval svými názory na politiku i na život. Co jsem na něm kromě té laskavosti miloval nejvíc, byl jeho nekonečný smysl pro humor. S Karlem byla obrovská legrace za jakýchkoliv okolností. Koneckonců si myslím, že právě to nás spřátelilo, když jsme seděli vedle sebe ve vládě.
Má česká politická scéna osobu, která by Karla Schwarzenberga mohla nahradit?
Objektivní náhrada za Karla Schwarzenberga neexistuje. Osobnost takového sociálního kapitálu a mezinárodní autority měl Václav Havel – právě i díky Karlovi. Podle mého názoru se již nedožiji toho, že by ji někdo v Česku znovu měl. Někteří čeští politici si tuto výjimečnost uvědomovali. Například Mirek Topolánek neváhal napsat do své knihy, že díky Karlu Schwarzenbergovi měl v Evropě mnohem větší autoritu, než si zasloužil. Jiní politici naopak nepříčetně žárlili a strašně jim vadilo, že je prostě Karel Schwarzenberg významnější než oni. Nicméně to bylo tak jediné, co s tím mohli dělat.
Myslel jsem si, že Bartošova mravní integrita je vyšší než u Babiše. Kdyby aspoň plácl něco ve smyslu, že to na ten autobus teda asi neměli malovat. Neřekl vůbec nic.
Před časem se vám Andrej Babiš ve Sněmovně i písemnou formou omluvil za to, že v roce 2018 tvrdil, že jste rozkrádal ministerstvo obrany a „zabil lidi cez padáky“. Ten soudní spor se táhl docela dlouho. Jak se na to zpětně díváte?
I pro člověka, který je na pomluvy zvyklý, bylo něco takového velmi frustrující. Tu omluvu vnímám jako takové potvrzení, když mi v domově důchodců bude někdo říkat, že kvůli mně umírali zbytečně mladí lidé. Ono něco jiného jsou hodnotící soudy, když se o vás tvrdí, že jste darebák, zloděj nebo ožrala. Nad tím můžete tak akorát pokrčit rameny. V opačném případě ani nemůžete politiku dělat. Když vás ale předseda vlády v přímém přenosu obviní z toho, že jste rozkrádal ministerstvo obrany a že máte krev na rukou, jelikož jste zabíjel lidi? Posluchač si mohl říct, že to říká někdo, kdo má přístup k informacím, a že na tom asi něco teda bude.
To pro mě bylo velmi skličující. Není legrace, když si o vás někdo myslí, že kvůli vám umírali lidé. Proto jsem si tehdy řekl, že to takhle nenechám a že si tu omluvu prostě vybojuji. Samozřejmě, že kdyby se mi (Andrej Babiš) omluvil sám, tak to rád přijmu a zapomenu na to. Nyní si můžu jen říct: „Ano, beru na vědomí, že jste splnil povinnost uloženou soudem. A veřejnost by měla vzít na vědomí, že jste nezávislým soudem usvědčený lhář.“ Když mi nyní kdokoliv předhodí lež, že jsem „zabil lidi cez padáky“, tak mohu říct, to není pravda. I ten premiér se mi za to musel omluvit. Tuhle cenu to pro mě má.
Kartu s padáky kdysi hráli i Piráti. Před volbami 2017 vás vyobrazili na jejich „vězeňském autobusu“. Očekáváte, že se vám někdy omluví třeba Ivan Bartoš?
Už ne. Myslel jsem si, že Bartošova mravní integrita je vyšší než u Babiše. Také jsem se soudil jenom s Andrejem Babišem. U Ivana Bartoše jsem se domníval, že časem najde odvahu k tomu, aby se omluvil sám. Nenašel, nevadí. Kdyby aspoň plácl něco ve smyslu, že to na ten autobus teda asi neměli malovat. Neřekl vůbec nic. Jen podotknu, že ten rozsudek Nejvyššího soudu dopadá v morální rovině na Bartoše a na jeho důvěryhodnost úplně stejně jako na Babiše.
