SILNÝ HLAS MARKÉTY FIALOVÉ, Hynek Blaško, Daniela Kovářová - 8.6. v 20:17
Před 31 lety byl v Československu vykonán poslední trest smrti. Štefan Svitek byl popraven 8. června 1989 za vraždu své těhotné ženy a dvou dcer. O znovuzavedení trestu smrti i potenciálu „otevřených věznic“ hovořili hosté pořadu Silný hlas – bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová a europoslanec za SPD Hynek Blaško.
Blaško uvedl, že by hlasoval pro znovuzavedení trestu smrti, připustil ovšem, že je v tomto ohledu předpojatý, jelikož mu v roce 2008 slovenský pedofil zavraždil devítiletého syna. „Vzhledem ke svým osobním zkušenostem bych hlasoval pro. Když se osobně setkáte s tím nejhorším trestným činem, můžete hned napsat příručku pro radikály. V ten moment se vám zhroutí svět a napadají vás takové myšlenky, že si člověk říká, kde se to v něm bere,“ vysvětloval Blaško.
Europoslanec také věří, že některé případy by si trest smrti zasloužily, zvlášť, pokud někdo spáchá trestný čin na dítěti nebo starém člověku. „Jistě, dalo by se namítnout, že trest smrti zbaví člověka života, ale jak to, že zločinci mohou a my ne?“
Nevyhnutelnost justičních omylů
Z výzkumu sociologů publikovaných Radou Evropy vyplývá, že 50 procent občanů by trest smrti zavedlo, 41 procent je proti a zbylých 9 se neumí rozhodnout. Důvodem, který lidé nejčastěji uvádějí proti zavedení trestu smrti, je nebezpečí justičních omylů.
„Nepřekvapuje mě, že by lidé odsoudili jednoho nevinného se čtyřmi vinnými, protože v sobě máme zakořeněno, že chceme odplatu,“ uvedla Kovářová. Právě proto by se ale podle ní trest smrti zavádět neměl, aby nedošlo k odsouzení nevinných.
Pořadu Silný hlas se na dálku zúčastnil také bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Ani on se zavedením trestu smrti nesouhlasí. „Před lety jsme se jako země zavázali, že ho znovu nezavedeme, a ten závazek platí,“ řekl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Také on se obává justičních omylů. „Myslet si, že dnes máme vědeckou jistotu, kdo spáchal vraždu, je iluze vyvolaná některými televizními seriály. Ve většině případů jistotu nemáme,“ sdělil Pelikán.
Mohou fungovat otevřené věznice?
V Jiřicích na Vysočině je zatím jediná „otevřená věznice“ v Česku. Odsouzení se tam učí, jak fungovat v běžném životě – chodit do práce, prát si a vařit. Vězně tam nekontrolují žádní dozorci. Tento systém je součástí „nápravy vězňů“, který si klade za cíl snižovat recidivu. Chválí si ho například v Norsku nebo Dánsku.
Průzkum Rady Evropy ukazuje, že do vězení se u nás vrátí sedm trestanců z deseti. Podle bývalé ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové je v některých případech otevřená věznice přijatelnou možností trestu. „Skoro všichni jsme řidiči a může se nám stát, že na vozovce něco přehlédneme a do otevřené věznice se dostaneme. Myslím si, že zejména u nedbalostních trestných činů je to akceptovatelná varianta,“ míní právnička.
Podle ní však v otevřených věznicích trestanci žijí v podmínkách, jež mohou být pro mnoho jiných občanů, kteří žádný trestný čin nespáchali, nedosažitelným luxusem. Navíc se do nich mohou dostat i ti, kteří spáchají závažnější přestupky, například distributoři drog.
Europoslanec za SPD Hynek Blaško s jejím názorem souhlasí. „Pochybuji, že by otevřené věznice měly fungovat pro recidivisty, to už by bylo skutečně za hranou. Oni nás budou okrádat a nakonec si budou žít jako lordi,“ uvedl Blaško.
Podle Blaška je převýchova vězňů sporná. „U některých jedinců je náprava zkrátka nemožná. Jestliže si odsedí deset let ve vězení, je propuštěn a během tří měsíců se tam vrátí, tak je něco špatně,“ míní europoslanec.
