Když Češi loví trenéry za hranicemi. Jalonen navazuje i na vysmívaného Itala

Jestli bude sázka na zahraniční personu v případě hokejové reprezentace úspěšná, se ukáže teprve v dalších měsících. Jalonen mluvil o tom, že českým cílem pro blížící se mistrovství světa v jeho domovině je zlatá medaile. Vzhledem k tomu, že národnímu týmu to naposledy „cinklo“ v roce 2012, byl by úspěchem jakýkoliv cenný kov.

Akvizice z Finska není v Česku novinkou. Severskou cestou se vydal před lety například florbal.

Petri Kettunen

Bývalý florbalový útočník se ujal české reprezentace v roce 2017, tedy krátce poté, co dovedl Finsko k titulu mistrů světa. Šampionát v Praze v roce 2018 Kettunenově partě nevyšel, čtvrté místo ve velmi úzké špičce je ve florbale vždy neúspěchem. Kouč s kamenným výrazem ve funkci vydržel, ačkoliv několik hráčů včetně kapitána Matěje Jendřišáka odmítlo pod Kettunenem dál nastupovat.

V dalším cyklu vsadil trenér především na mladé florbalisty a vyplatilo se. Loni v prosinci oslavil jeho mančaft na MS bronzové medaile a jinak chladný Kettunen tehdy dokonce plakal štěstím. Jeho mise tím po více než čtyřech letech skončila, ale bylo to radostné loučení.

Ronen Ginzburg

Basketbalový izraelský kouč se do Čech dostal v roce 2006, kdy dělal asistenta svému krajanovi Mulimu Katzurinovi v Nymburku. Podílel se tedy na tom, že středočeský celek slavil titul za titulem, pak ho dostal na starost jako hlavní trenér a úrodné období pokračovalo. V prosinci roku 2013 obdržel neodolatelnou nabídku vést českou reprezentaci.

Zvláště v posledních letech se stal v tuzemsku nadmíru populární. Vždyť v roce 2019 dotáhl Českou republiku vůbec poprvé v samostatné historii na mistrovství světa, kde navíc jeho mančaft skončil na skvostném šestém místě. Ginzburg posléze získal české občanství a pak s Tomášem Satoranským a spol. uskutečnil další zázrak, když se probojoval na olympiádu v Tokiu. Pod pěti kruhy předtím byli naposledy basketbalisté z Československa v roce 1980.

Rodák z Tel Avivu vedle národního týmu trénuje také ukrajinský klub BC Prometej, se kterým se momentálně kvůli válce nachází v azylu. A kde jinde než v Česku.

Egil Gjelland

A ještě jeden často skloňovaný odborník z ciziny, který našel místo u české biatlonové reprezentace. Kolem roku 2013 vypukla v tuzemsku biatlonová mánie, pobláznit republiku se tehdy podařilo především Gabriele Soukalové. Aby měla svérázná závodnice nástupkyně, dospěli funkcionáři k tomu, že je potřeba zahraniční impulz.

Nor Gjelland, který ve své aktivní kariéře ukořistil dvě olympijské medaile, nastoupil k ženské reprezentaci před sezonou 2018–2019 a tento post drží dodnes.

Uwe Krupp

Hokejovou Spartu v roce 2018 tuze trápilo, jak dlouho už je bez mistrovského titulu. V sezoně, která na začátku onoho roku skončila, brala až mizerné 10. místo. Vedení tak začalo pokukovat po Uwe Kruppovi, který tehdy trénoval Eisbären Berlín. V jeho životopise se vyjímal především hráčský zisk Stanley Cupu s Coloradem Avalanche z ročníku 1995–1996.

Kapacita z Německa začala dobře, vytáhla sparťany na první místo v tabulce, jenomže v klíčové fázi sezony Pražané selhali a nakonec vypadli už v předkole play-off s Vítkovicemi. V dalším ročníku neměl Krupp možnost udělat reparát, v lednu 2020 byl odvolán. Rozhodně ale neodcházel s tak pošramocenou pověstí jako následující trenér z fotbalové branže.

Andrea Stramaccioni

Měla to být revoluce, která fotbalové Spartě po více než dekádě zařídí účast ve skupině Ligy mistrů a opět ji posadí na ligový trůn. Ital Andrea Stramaccioni přišel do Prahy s renomé kouče, který vedl slavný Inter Milán. Od majitele Daniela Křetínského dostal v květnu 2017 volnou ruku, díky čemuž si ušil tým podle svých představ. Přitáhl řadu drahých zahraničních hráčů, u fanoušků navodil iluzi, že nemají čekat nic jiného než úspěchy.

Realita znamenala pro celý sparťanský tábor kruté vystřízlivění. Klub vypadl už ve třetím předkole Evropské ligy, v české soutěži Stramaccioniho skvadra tápala a luxusní akvizice se utápěly v průměru. Velmi brzy se mluvilo o tom, že to nebyla správná volba a česká komunita se italskému stratégovi i pro jeho sebevědomá prohlášení vysmívala.

Trpělivost Spartě došla už po necelém roce. Stramaccioni dostal zlatého padáka, díky kterému pobíral miliony ještě měsíce po vyklizení kanceláře na Letné.

Alex Pastoor

V ještě kratší epizodu se proměnila štace Nizozemce Alexe Pastoora ve Slavii Praha. Na jaře 2014 to nebyli ti „sešívání“, které zná veřejnost dnes. Tehdy se klub z Vršovic nacházel v krizi a Pastoor ho z ní měl vyvést.

Slavia si cizince vybrala jako náhradu za trenéra Miroslava Koubka, kterému se nevedlo podle představ. Spolu s Vladimírem Šmicerem nedokázal dostat červenobílé do formy, naopak se až do konce soutěže bál sestupu. Unikl mu nakonec jen o jediný bod.

Pastoor po konci sezony dobrovolně skončil, mluvilo se o zdravotních problémech. Zamířil do Alkmaaru, kam ho lákal někdejší legendární útočník nizozemské reprezentace Marco van Basten na post asistenta.