Sportovci na nejvyšší úrovni vydělávají mnohdy i miliony korun týdně. Mohou se velmi rychle zaopatřit na zbytek života a zajistit komfort dalším generacím. Jenže i se smlouvami na závratné sumy se lze rychle dostat do problémů. Zbytečné rozhazování za všechno možné, špatné investice, žádné spoření… Cest, jak z pohádky zahučet do velkého maléru, je mnoho. Podívejte se na pár sportovních ikon, které se s obřími příjmy nepopasovaly ideálně a mnohdy se ocitly na mizině.
MS ve fotbale 2022
Tyson a jeho tygři
Zřejmě jen Muhammad Ali je známější boxerskou tváří než Mike Tyson. Ten se v roce 1986 stal ve dvaceti letech nejmladším bijcem, který kdy ukořistil titul šampiona v organizacích WBC, IBF a WBA. Pochopitelně dostával za své zápasy královsky zaplaceno a jen sportovní cestou si vydělal zhruba 400 milionů dolarů (přibližně 9 miliard korun).
Ani takový zisk mu nezabránil v tom, aby následně oznámil, že je kompletně na mizině. Krach přišel dokonce ještě předtím, než v roce 2003 odešel do důchodu. Co ho k tomu dovedlo? Záliba ve všech možných druzích šperků, limuzínách, drogách, alkoholu nebo třeba sibiřských tygrech. Tysonovou optikou ničemu nepomohli ani promotéři jeho boxerských klání. Tvrdil, že například Don King ho v 90. letech připravil o desítky milionů dolarů.
Rodman utrácel za alkohol i bezdomovce
Dennis Rodman je pozoruhodnou součástí historie basketbalové NBA. Nejvýrazněji se do ní zapsal coby člen hvězdné éry Chicaga Bulls v 90. letech, kdy na palubovce spolu s Michaelem Jordanem a Scottiem Pippenem tvořil takzvané „magické trio“. I kdyby na hřišti jen stál, pravděpodobně by si ho fanoušci pamatovali dodnes, a to díky divokým barevným účesům.
Basketbal ale pro Rodmana nebyl vším a klubové povinnosti často ignoroval. Buď si odskočil na alkoholový večírek, nebo třeba wrestlingový zápas. Neřešil budoucnost, naplno si užíval přítomnosti včetně nezávazných románků, ze kterých měl několik dětí. Během kariéry si basketbalem vydělal 27 milionů dolarů, přesto se musel před časem obrátit na soud, že nezvládne zaplatit výživné. Dlužil na něm neuvěřitelných 800 tisíc dolarů (přibližně 18 milionů korun).
Mohlo to být o něco méně, kdyby například běžně nerozhazoval na ulici stodolarové bankovky bezdomovcům. Nebo kdyby v roce 1997 nenakopl během zápasu kameramana. Musel zaplatit 25 000 dolarů a o zhruba milion přišel kvůli následné stopce na 11 zápasů.
Maradona zapomněl na daně
S fotbalovým míčem uměl Diego Maradona provést prakticky cokoliv. Ve své nejlepší éře měl zejména, co se týče driblingu, neuvěřitelné schopnosti. Ale v nakládání s financemi měl značné rezervy.
Jednou věcí je to, že autor gólu „boží rukou“ na mistrovství světa v roce 1986 – na kterém dotáhl Argentinu k triumfu – vedl zhýralý život plný drog, alkoholu a celkově velkolepých večírku po boku členů mafie. Kvůli tomu ale v roce 2009 bankrot nevyhlásil. Dohnala ho k němu nedbalost z doby, kdy válel v Itálii za Neapol. Během sedmiletého působení pod Vesuvem totiž neplatil daně a italské úřady po Maradonovi před 13 lety chtěly zaplatit monstrózních 50 milionů dolarů (více než miliarda korun).
Muž, který ve své době dvakrát překonal přestupový rekord ve fotbale, se musel rázem hodně uskromnit. Ale vzhledem k trenérským štacím – třeba ve Spojených arabských emirátech nebo u argentinské reprezentace nežil v chudobě.
Když ale v listopadu 2020 ve věku pouhých 60 let zemřel, bylo patrné, že vzhledem k porovnání s dřívějším pohádkovým životem už se příliš královsky neměl. Zahraniční média informovala, že po předčasné smrti mu na účtu zbylo v přepočtu přibližně 2,2 milionu korun.
Nejen bankrot, ale také vězení
Lenny Dykstra se podílel na jednom ze dvou celkových vítězství baseballové organizace New York Mets ve slavné MLB. Ještě poměrně dlouho po konci velké kariéry se zdálo, že je u něj vše v pořádku. Nebyl to ten případ, kdy by krátce po odchodu ze hřiště nevěděl, co se sebou a topil se v dluzích. Dokonce se možná měl lépe, než když zapisoval před zraky desetitisíců fanoušků na stadionech a milionů u televizních obrazovek homeruny.
V roce 2008 tak uvedl Dykstra, že disponuje jměním v hodnotě 58 milionů dolarů (1,3 miliard korun). A to ještě o rok předtím utratil 18,5 milionu dolarů za sídlo v kalifornském Thousand Oaks v Kalifornii, které koupil od nejlepšího hokejisty všech dob Waynea Gretzkyho. Měl dokonce vlastní stránku pro investiční nápady, časopis zaměřený na špičkový životní styl sportovců a na jednom webu poskytoval finanční poradenství prostřednictvím sloupku.
Ale v roce 2009 Dykstra musel oznámit nehezké slovo na sedm písmen – bankrot. Vyhlásil ho s tím, že dluží 31 milionů dolarů a k dispozici má jen 50 000. V roce 2012 byl odsouzen na 6,5 měsíce vězení za podvody, zatajování majetku a praní špinavých peněz.
Případ Becker
Německý tenisový fenomén Boris Becker se už pěknou řádku let topí v dluzích. V roce 2017 na sebe dokonce vyhlásil insolvenci. Přitom za svou bohatou 16letou kariéru si jen na turnajích vydělal přes 25 milionů dolarů, jeho celkové příjmy se však odhadují asi na 130 milionů dolarů (v přepočtu skoro tři miliardy korun). Takovou sumu by běžný smrtelník utrácel několik životů, ne však šestinásobný vítěz grand slamu Boris Becker.
Beckerovy finanční potíže začaly krátce poté, co v roce 1999 seknul s profesionálním tenisem. Počal nemanželské dítě, přišla žaloba o otcovství a rozvod s jeho první manželkou Barbarou. Becker si hledal v životě nové místo, vydělával si jako komentátor stanice BBC, jako trenér Novaka Djokoviče a také investoval. Jenže neúspěšně. Vlastnil několik prodejen vozů Mercedes, které nakonec musel prodat.
Do vážných problémů se dostal, když oficiálně bydlel v Monaku, avšak většinu času trávil v Německu, kde měl tím pádem i platit daně, což nedělal, a stanul před soudem pro daňové úniky. Kromě toho stále žil, jako by vydělával miliony, vydržoval si partnerky a musel platit tučné alimenty. Výsledkem je, že se jeho dluhy vyšplhaly až na závratných 1,5 miliardy korun a věřitelům došla trpělivost.
Čechmánkův pivovar
Podobný příběh napsal i někdejší slavný hokejový brankář Roman Čechmánek. Olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa si hokejem vydělal kolem 200 milionů korun, které chtěl po skončení kariéry zhodnotit v podnikání. Obchodoval s vínem, nemovitostmi a v roce 2013 založil ve Zlíně vlastní minipivovar. Jenže Čechmánek byl mizerný podnikatel a namísto rozšiřování svého majetku se mu „dařilo“ jen navyšovat dluhy. Ty se nakonec vyšplhaly až ke 100 milionům korun a někdejší opora národního týmu se musela začít třást před vězením.
V posledních dnech vyslechl už čtvrté soudní rozhodnutí ve věci podezření ze spáchání podvodu. Předchozí tři verdikty byly zprošťující, napočtvrté od soudu odešel s tříletou podmínkou s odkladem na zkušební dobu pěti let. Čechmánek se hájil tím, že se jen zadlužil při podnikání. V kauze jde o nezaplacené faktury za práci firem a řemeslníků, kteří pracovali na Čechmánkově pivovaru či bytovém domě v Holešově.
Dominátor, Šprt a Smarty
Dráhu podnikatele si vyzkoušela také další brankářská hokejová hvězda a jeden z hlavních strůjců olympijského úspěchu v Naganu v roce 1998 Dominik Hašek. A spálil se hned dvakrát. Poprvé, když mu nevyšel podnikatelský záměr se sportovním oblečením značky Dominator, podruhé se doslova utopil v limonádě.
Firma Dominator se zabývala výrobou nejen sportovního oblečení, ale i vybavení. Jenže na trhu vydržela jen deset let a v roce 2008 skončila. „Firma denně prodělávala 30 tisíc korun a v příštích šesti měsících nebyla šance, že by se to změnilo,“ prohlásil Hašek před 14 lety na tiskovém brífinku a poslal Dominátora do propadliště dějin. A s ním i 90 milionů korun.
Hašek se ale nevzdal a o pár let později zkusil své štěstí znovu. Tentokráte se rozhodl zaplavit republiku energetickými nápoji značky Smarty. Legendárními se staly facebookové snídaně se Smartym, postavička lišáka nebo slogan „on baví“. Jenže ani zde se Haškovi nedařilo. Limonádový byznys nevzkřísil ani nový nápoj s názvem Šprt. Jedno se ale Haškovi musí nechat – on bojuje, on se nevzdává, on se klidně spálí i potřetí.
Nedvěd neinvestor
Investičním přešlapům se nevyhnul ani Grande Paolo neboli fotbalová ikona Pavel Nedvěd. Také on se může „pochlubit“ desítkami milionů korun, o které po ukončení své hvězdné kariéry přišel. O nejméně 15 milionů ho připravila zmařená investice do dřevařské firmy Mafloor. To se psal rok 2007. Později vyšlo najevo, že Nedvěd byl hlavním klientem společnosti HP Next, kam vložil své miliony, aby se dál zhodnocovaly. HP Next ale upadla do insolvence a nynější viceprezident italského klubu Juventus Turín si nárokuje 49 milionů. Za společností HP Next stála mimo jiné Zlatuše Hejduková, manželka olympijského vítěze z Nagana Milana Hejduka.
Nedvěd ale mohl skončit daleko hůř než jen ztrátou několika milionů korun. Italské úřady ho vyšetřovaly v kauze nadhodnocování přestupů, kterých se mělo dopouštět 11 fotbalových klubů. Smyslem machinací bylo vylepšení si účetnictví. Nedvědovi dokonce hrozil zákaz činnosti. Soud Italské fotbalové federace ale před pár dny všechna obvinění zamítl. Žaloba podle soudu neměla dostatečné kompetence k vyhodnocení, které přestupy byly nadhodnocené a jaká byla skutečná hodnota jednotlivých hráčů.
