Tálibové pózující na cestě v Herátu Zdroj: Profimedia.cz
Tálibové pózující na cestě v Herátu Zdroj: Profimedia.cz
Sotva Spojené státy a jejich spojenci v NATO účastnící se mezinárodní operace v Afghánistánu oznámili stažení vojsk, zahájil Tálibán ofenzivu. Nikdo nečekal tak rychlý postup radikálů, kteří během několika týdnů ovládli v podstatě celý sever země včetně hlavního města. Nikdo, až na...
Bylo by naivní myslet si, že po odchodu z Afghánistánu na něj bude moci Západ zapomenout. Země se noří do občanské války a Evropa by tak měla být připravena na exodus lidí. Turecko už staví podél hranic s Íránem betonovou zeď proti migrantům. A desítky tisíc lidí utíkají právě k hranicím Turecka.
Americký prezident Joe Biden řekl, že je na Afgháncích, aby se z této šlamastiky dostali. „Musí bojovat sami za sebe, bít se za svůj národ,“ poznamenal stroze, zatímco síly Tálibánu dobývaly město za městem. Přesněji – přišli, viděli, zůstali.
Pro Afghánce, kteří teď čelí brzkému návratu do doby o tisíc let zpátky a agresi náboženské armády oddané institucionalizované misogynii a milující rutinní vraždění civilistů, nastaly děsivé časy. Žádná země nenese větší odpovědnost za triumf barbarství v Afghánistánu než Spojené státy. Propagandistický příběh vyprávěný částí západních politiků po dvě desetiletí mluvil o „válce proti teroru“ jako zásadovém boji mezi osvícenými liberálními vládami a temnými silami islamistického extremismu. Americká soap opera se ale náhle proměnila v neo-noirový snímek, který je nyní bitevním polem nejen pro Tálibán, ale i nihilističtější teroristické organizace, jako je ISIS, která si ve svých masakrech šíitských muslimů libuje.
Bolestné výsledky stažení mezinárodních jednotek z Afghánistánu na sebe nenechají dlouho čekat: Za pár měsíců, maximálně let, bude země úplně jiná. A ne taková, jakou by ji chtěly vidět Berlín, Londýn či Washington, tedy země, kde sedí všichni společně u jednacího stolu společně se zkroceným a umírněným Tálibánem a popíjejí německé pivo. Pouhá iluze – Němci už si svoje v Afghánistánu „propili“ tak, že velitelé zakázali příslušníkům bundeswehru konzumovat alkohol a odvezli jim 22 500 litrů piva, vína a sektu. Možná je tedy nejlepší, že se vrátili do své vlasti, kde jim bude přebujelá byrokracie tenhle přístup tolerovat.
Kde je vláda? A prezident?
Viceprezident země, Uzbek Rašíd Dóstum (‚‚afghánský Čapajev‘‘, který kdysi zradil exprezidenta Nadžíbulláha) odletěl ještě před dobytím Kábulu do města Mazáre Šaríf. Zvučně hlásal myšlenku vytvoření Armády lidového odporu a slíbil „proměnit severní Afghánistán v jeden velký hřbitov pro Tálibán“. Ale... Náhle odvážný Uzbek, který zbožňuje primitivní luxus a alkohol, z Mazáre Šaríf utekl, zřejmě do svého rodiště.
Nechme Dóstuma Dóstumem, ale co prezident? V této situaci všichni čekali alespoň na nějakou reakci centrální vlády. Ghaní však zarytě mlčel. Jeho administrativu vnímala většina afghánského obyvatelstva už do této doby jako cizí těleso. Kolaboranty pracující pro okupační režim. A jakmile Američané začali stahovat svá vojska, domek z karet se zkrátka rozpadl. 14. srpna ráno se konečně prohlášení, leč velmi krátké, vyrojilo do světa.
„K rezignaci nedojde, země je na pokraji obrovské hrozby, hlavní prioritou vlády a lidu je celková mobilizace.“ Škoda jen, že o den později ze země jako zpráskaný pes utekl do Tádžikistánu. Třeba právě tam Ghaní nebude tádžickou hlavu státu Rahmóna provokovat (mimo jiné dlouhými vlasy, které by mu Rahmón okamžitě ustříhl), užijí si spolu 16. listopadu Tádžiky adorovaný svátek Den prezidenta a budou si v parlamentu na počest vzájemného uznání předčítat básně.
Čína si našla angažmá
Není to ale náhodou tak, že je Tálibán ozbrojen a ovládán Čínou? Radikálové mají zbraně čínského původu, Pákistán, který je považován za živnou půdu hnutí, je více než blízkým přítelem ‚‚Nebeské říše‘‘ a pro Čínu je obzvlášť výhodné zbavit se Američanů z území Afghánistánu.
Tajný diplomatický plán jedné z nejsilnějších armád světa by vysvětloval jak propracovaný a rychlý teritoriální postup, tak vynikající strategii ovládnutí území. Najednou vzniká poměrně zajímavý obrázek. Stejně jako turecký prezident Erdogan tajně prosazuje své zájmy a podporuje agresivní nacionalismus bývalých sovětských zemí, Čína se může pokusit rozvířit vody ve střední Asii rukama Tálibánu. Čínští diplomaté se na celý svět přitom budou usmívat zářivě, jak je jejich zvykem – strategií Třiceti šesti lstí, které se tradičně užívaly ve válce, politice i civilních záležitostech – ‚‚Zabij vypůjčenou dýkou‘‘.
A nebo si jen hledám vysvětlení sama pro sebe, co že se to vlastně děje. Proč dav lumbersexuálů v pantoflích zabírá extrémním tempem území, která Američané měli (snažili se mít) pod palcem už 20 let. No, tonoucí se stébla chytá.
