Ekonomové a platby za plyn v rublech
Evropská unie musí jasně odmítnout platit za dodávky ruského plynu v rublech. Pokud na hru Vladimira Putina přistoupí, strčí hlavu do energetické a cenové oprátky Moskvy. Za plyn pak můžeme platit i několikanásobně více než dnes. Nehledě na to, že financovat vraždění civilistů na Ukrajině prostřednictvím nakupování komodit od Putinova Ruska je z hlediska elementární etiky zcela nepřípustné.
Poslední tah Vladimira Putina na šachovnici v rusko-evropské energetické partii se zdá být mimořádně geniální. Zatímco doposud neměl ruský prezident na výběr jinou než hluboce defenzivní taktiku vůči západním ekonomickým sankcím, nyní si vzpomněl, že může vyrazit s dámou do protiútoku a dostat bruselského krále do šachu.
Putin: Od pátku bude náš plyn jen za rubly. Vydírání, ohradily se Francie s Německem
Ruský prezident Vladimir Putin ve čtvrtek podepsal dekret, podle kterého musejí zahraniční kupci od pátku platit za ruský plyn v rublech. Prohlásil rovněž, že pokud se platby neuskuteční, budou smlouvy o dodávkách plynu pozastaveny. „K nákupu ruského zemního plynu si musejí otevřít rublové účty v ruských bankách. Z těchto účtů se budou uskutečňovat platby za dodaný plyn,“ citovala Putina agentura Reuters.
Ve skutečnosti jde ale o jeden z posledních zoufalých pokusů, jak celou hru zvrátit a dohodnout se se Západem alespoň na remíze. Západ ale ještě stále může udělat chybu a v dobře rozehrané partii utrpět porážku. Nebude to lehké rozhodování, ale pokud evropská sedmadvacítka udrží jednotu, na Putinovu fintu neskočí, tak byť bude muset obětovat pár mocných figur, nakonec bude slavit vítězství.
Putin: Rubl jsem já
Vladimir Putin naplnil své výhrůžky a podepsal dekret, kterým domácím těžařům de facto nařizuje přijímat platby za plyn a další ruské komodity pouze v rublech. Putin se tak snaží zabít dvě mouchy jednou ranou. Přitlačit Západ ke zdi a ukázat mu, že Rusko je stále velmoc, a současně alespoň částečně zvrátit nepříznivý vývoj kursu rublu vůči dolaru a euru. Za předpokladu, že by Západ skutečně platil Rusku za dodávky komodit v rublech, stoupla by poptávka po ruské měně, a tedy i posílil její kurs.
Šéf Kremlu sází na to, že Evropská unie nebude ochotna říci „ok, tak si ten plyn nechte“. Do značné míry takový přístup dává smysl, vždyť ruský plyn tvoří asi 45 % celkového dovozu komodity Evropské unie. Některé země sedmadvacítky jsou na dodávkách z východu závislé mnohem více, jiné naopak výrazně méně.
Vláda odmítla doplnit zásobníky plynu. Teď na to můžeme doplatit, varoval Havlíček
Rusko nadále tvrdí, že bude za dodávky plynu do Evropské unie přijímat platby pouze v rublech. V opačném případě prý hodlá tento obchod zastavit. Dokázaly by si státy EU poradit? Exministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) v této souvislosti zkritizoval vládu, že v poslední době nedoplnila zásobníky větším množstvím plynu. Podle poslance Jana Skopečka (ODS) jdou však energetické problémy České republiky za předchozími kabinety, ve kterých sedělo hnutí ANO.
Z pohledu Západu je však podmínka platit Rusku rovnou v rublech velmi problematická (a nyní si odmysleme její morální velmocenskou rovinu). Přistoupit na ni je totiž velký risk. Je třeba si uvědomit, že rubl je dnes měnou, se kterou se na mezinárodním trhu prakticky neobchoduje. Téměř veškerou moc nad utvářením jeho kursu má ruská centrální banka. Jde o důsledek postupující hospodářské izolace Ruska, odchodu západních firem z tamního trhu, zmrazení ruských devizových rezerv a částečného odstřižení ruských bank od systému Swift.
Cenu plynu určí ruská centrální banka
Jestliže by tedy západní státy přistoupily na placení rubly, byly by tak odkázány na to, v jakém kursu jim Centrální banka Ruské federace bude rubly prodávat. Stanovení kursu by bylo čistě na její libovůli. Vlastně ani dnes si nemůžeme být zcela jisti, nakolik je současný aktuální kurs 83 rublů za americký dolar uvěřitelný. Tím spíše, že jde o téměř stejnou hodnotu jako před vpádem ruských vojsk na Ukrajinu. Pokud se tedy ruská centrální banka rozhodne kurs rublu stanovit třeba na 40 rublů za dolar, znamenalo by to pro evropské odběratele ruského plynu jeho dvojnásobné zdražení.
Putinův „rublový“ dekret je tedy pastí, do které by Západ za žádnou cenu neměl lézt. A je velmi pravděpodobné, že do ní skutečně nevleze. Jednak umí počítat, jednak už nyní například Německo čelí obrovské kritice, že se nechce ruského plynu jen tak vzdát. Ačkoli se to zdá být v tuto chvíli z říše sci-fi, alternativa vůči plynu z Ruska existuje. Tou je plyn z Norska, zkapalněný zemní plyn z USA či dalších zemí, odkud již dnes Evropská unie tuto komoditu dováží.
Velká, avšak zaostalá země. Hospodářská síla Ruska stojí a padá s ropou a zemním plynem
Rusko lze považovat za velmoc snad jen z vojenského či geografického hlediska. Hospodářsky však 140milionová země rozprostírající se přes dva kontinenty soupeří se zeměmi jako Brazílie, Mexiko nebo Indonésie. Životní úroveň průměrných Rusů je však nižší než například v Rumunsku či na Bahamách. Navzdory obecnému přesvědčení, že Rusko je pro Česko významným exportním trhem, má vzájemný obchod jen zanedbatelný význam. Kde jsou silná a slabá místa ruského hospodářství? A kdo v současné napjaté situaci tahá za kratší konec?
Faktem ale je, že ruský plyn nelze okamžitě nahradit jedna k jedné dodávkami z uvedených zemí. Nejsou totiž kapacitně připravené na zvýšení těžby. Ale to je věc řešitelná, byť zabere několik měsíců. Dobrou zprávou proto může být, že k vyhrocení energetické krize dochází na počátku jara, respektive konci topné sezóny, takže předvídatelný vzestup ceny plynu po očekávatelném přerušení dodávek z Ruska by nemusel mít tak závažný dopad. Ačkoli to jistě trochu zabolí.
Čína Rusku Evropu nenahradí
Rusku navíc nehraje do karet, že je na příjmech z energetických komodit životně závislé. A tak jako není pro Západ úplně snadné okamžitě najít jiné dodavatele, není ani pro Rusko jednoduché hned najít alternativní odběratele. Představa, že Kreml začne dodávat „evropské“ objemy plynu, ropy nebo uhlí do Číny, je zcela mimo realitu. Jediná role, kterou Čína může v tuto chvíli sehrát, je jakýsi překupník ruských komodit.
Čína by na tom mohla pěkně vydělat, protože má šanci využít ruské izolace ke stlačení kupní ceny plynu či ropy, a zároveň oboje za mnohem vyšší světové ceny prodávat na globálních trzích. Otázkou ale je, zda se tím Čína bude chtít nechat ocejchovat jako podporovatel vraždění ukrajinských civilistů a případně riskovat další obchodní válku s USA a Evropskou unií. Spíše ne, než ano.
