KOMENTÁŘ: V případě olympiády v Pekingu neplatí, že politika se do sportu netahá

„Mám to tu puštěný, ale koukat se na to moc nedá,“ zaznívá často. Jenže dá. Ženský hokej je stále atraktivnější. Rychlejší a tvrdší. Navíc, česká ženská hokejová reprezentace si užívá premiéru na zimních olympijských hrách. Trenér Tomáš Pacina dokázal z podceňovaného týmu vybudovat silné mužstvo. Tak začíná komentář redaktora CNN Prima NEWS Jana Povýšila, plaveckého pětinásobného bronzového medailisty z paralympiád.

Mužstvo? Ano, čeština je v tomto případě neúprosná, a i o ženském týmu se může mluvit v souvislosti s mužstvem.

Už jen příběh Aleny Mills by si zasloužil vlastní filmové zpracování. Pěkně v hollywoodském duchu. Holka z Kutné Hory, která to přes Kolín vezme do Ameriky, a nakonec se stane profesionální hokejistkou v Rusku. Kapitánka nároďáku navíc na ledové ploše dokráčela ke splnění snu – start Češek na olympijských hrách. A zatím je to premiéra přímo fantastická.

I když nechci podléhat dojmu některých kolegů, že jde o černého koně turnaje. Přece jen se při pohledu na české hráčky fungující jako jeden mančaft nejde ubránit pomyšlení na to oblíbené co kdyby to vyšlo. Protože už mají na kontě druhé cenné vítězství. Stejně jako Čínu porazily Švédsko 3:1.

Sny už si dávno splnila Martina Sáblíková. Ledová královna českého sportu je na páté olympiádě. Ne, není rekordmanka, na ledovém okruhu spolu s ní krouží Němka Claudia Pechsteinová, a to na svých osmých olympijských hrách. Neuvěřitelné.

Jediný, kdo dokázal totéž na zimních hrách, je legendární japonský skokan na lyžích Noriaki Kasai.

Kolem českého rychlobruslení se poslední rok vyrojilo několik nehezkých obvinění. Zatím se žádné nepotvrdilo. Ale v zákulisí se začalo nahlas mluvit o tom, že se konečně dostávají na povrch záležitosti pečlivě ukryté pod pozlátkem kolem zlatého zázraku Martiny Sáblíkové. Na sedmou medaili to zatím nevyšlo. Na třech kilometrech byly tři rychlobruslařky rychlejší.

Když to Coldplay rozjeli

V pátek bylo slavnostní zahájení. A klasicky u mě přistála otázka: Které bylo nejlepší? Oblíbený dotaz. Co se týká mých pěti účastí na paralympijských hrách, tak ani jedno. Na žádném jsem nebyl. Jednoduchý důvod – den po zahájení jsem už většinou závodil. Zato zakončení byla moc fajn. Pokud jsem si je tedy zapamatoval. Například to v Pekingu jsem nezvládl. Jenže tady byla na vině oslava parádního úspěchu, který se nám tehdy s Bělou Hlaváčkovou – dnes Třebínovou – povedl. A Jan Chodec z místního malého obchůdku byl nad moje síly.

Zato v Londýně jsem si díky antibiotikům vychutnal skvost. Nemám rád Coldplay, opravdu nemám a nestydím se za to. Jenže to, co předvedli na olympijském stadionu, bylo takzvaně kulervoucí. Když se navíc přidala Rihana a Jay-Z, celá plocha a ochozy bouřily.

Nikdy jsem nechápal nástupový ceremoniál na olympiádách, ani ten paralympijský. Z pohledu diváka mi to vždycky přišlo jako neúnosná nuda a čekání na český tým na ploše. I když, anglická královna s Jamesem Bondem a Mr. Beanem bavili asi každého.

A ten v Pekingu? Který zahajuje čínský prezident a na tribuně je ruský prezident Vladimir Putin? Netahejme politiku do sportu, ale tady se to bohužel jinak nedá. Udělejte si každý svůj názor.