Německá vláda nejprve dodala na Ukrajinu tisíce vojenských přileb. Když se na ni snesla tvrdá kritika, přidala dva tisíce pancéřových pěstí. Jenže náhle vyšlo najevo, že jsou použitelné leda jako muzejní relikvie. Když už se zdálo, že naši západní sousedé konečně překonali svůj iracionální postoj k válečnému konfliktu na východě Evropy, vládní představitelé opět cukli a tanky na Ukrajinu nedodají.
Na jedné straně lze mít pro váhavý postoj Německa k dodávkám zbraní do země, kde probíhá válka, pochopení. Představte si, jak by třeba v takových 60. letech minulého století, tedy sotva dvě dekády po konci nejstrašnější války v dějinách lidstva, znělo, že Německo zase někoho vyzbrojuje.
Válka na Ukrajině
Jenže svět je dnes někde jinde a současné generace Němců mají sotvaco společného s běsněním, které před více než 80 lety rozpoutal naturalizovaný Němec pocházející z Rakouska. Váhání německé vlády, zda dodat zbraně Ukrajině, na kterou přikázal zaútočit někdejší slouha Sovětského svazu Vladimir Putin, je zcela nepochopitelné a argumenty čelných německých politiků Olafa Scholze a Roberta Habecka připomínají spíše hanebné výmluvy.
Marxista, co chtěl zničit kapitalismus
Když se ale podíváte na politickou kariéru kancléře Olafa Scholze, jeho liknavý přístup k válce na Ukrajině vás ani tolik nepřekvapí. Čtyřiašedesátiletý Scholz vstoupil do SPD (německá sociální demokracie) v roce 1975, kde se stal členem její mládežnické organizace. Mezi lety 1982 a 1988 byl jejím místopředsedou.
V letech 1987 až 1989 zastával funkci místopředsedy Mezinárodní unie socialistické mládeže, kde patřil marxistickému křídlu. Tehdy zastával poměrně radikální názory i na poměry SPD. Kritizoval NATO, které bylo v jeho očích agresivní a imperialistické, a rovněž publikoval řadu článků, v nichž psal o překonání kapitalistické (rozuměj tržní) ekonomiky. Podporoval znárodňování.
Na návštěvě u východoněmeckých soudruhů
V 80. letech také několikrát navštívil tehdejší Německou demokratickou republiku, kde se setkal s Egonem Krenzem, pozdějším nástupcem komunistického lídra NDR Ericha Honeckera. Když si uvědomíte, že v Kremlu dnes sedí člověk, který část své kariéry v sovětské tajné službě KGB strávil na území někdejší NDR, napadne vás leccos. Třeba i to, že vrána vráně oči nevyklove.
Olaf Scholz by si však měl uvědomit, že je reprezentantem všech Němců. A právě Scholzovými činy, respektive nečiny, je pak posuzováno celé Německo v zahraničí. Bohužel. Je třeba si ale uvědomit, že německá veřejnost za svým kancléřem nestojí jako jeden muž. Když Scholz na přelomu února a března oznámil, že Německo Ukrajině dodá zbraně většina veřejnosti jeho rozhodnutí podporovala. Dá se proto dovodit, že jeho poslední názorové kotrmelce naopak většina Němců odmítá.
