Vít Rakušan obhájil post šéfa hnutí STAN
Naštvaná nejsem, nemrzí mě, že už ve STAN nejsem místopředsedkyní. Tak zněla po sobotním mimořádném sněmu v Hradci Králové slova Věry Kovářové, která byla ještě do nedávna spolu s Vítem Rakušanem jediná, kdo ve vedení hnutí po všech kauzách „zbyl“.
Starostové a nezávislí chtěli v sobotu na mimořádném sněmu dosáhnout po několika „průšvizích“ v posledním půlroce výrazné změny, a tak si volili nové vedení. V čele zůstal ministr vnitra Vít Rakušan, zbytek vedení STAN se ale kompletně obměnil.
Zajímavá byla v tomto případě především volba místopředsedů. Jana Farského ve funkci prvního místopředsedy hnutí nahradil poslanec Lukáš Vlček. Změnil se ale i celý čtyřčlenný tým místopředsedů. Těmi se stali bývalý člen předsednictva Pavel Čížek, poslanec Jan Lacina, poslankyně Michaela Šebelová a bývalý první místopředseda Jan Farský.
Post poměrně překvapivě neobhájila místopředsedkyně Sněmovny Věra Kovářová. Ta v poslední době vykonávala funkci sama. Petr Gazdík i Stanislav Polčák totiž během uplynulých šesti měsíců po všech proběhlých kauzách na křesla rezignovali. Čtvrtý z nich, Věslav Michalik, zemřel 12. června během dovolené v Českém Švýcarsku na srdeční selhání.
Ještě před sněmem někteří lidé spekulovali o tom, že byste se první místopředsedkyní hnutí mohla stát vy. Že jste si místo „oddřela“. Členkou STAN jste mnoho let, vykonáváte funkci první místopředsedkyně Sněmovny, a navíc na vás poslední dobou i mnoho věcí „leželo“, když jste mezi místopředsedy zůstala sama. Napadlo vás to vůbec?
Myslím, že volba Lukáše Vlčka na prvního místopředsedu je volbou výbornou. Je to mladý, rázný a zkušený politik a já svou roli vidím někde jinde.
V sobotu jste ale neobhájila ani křeslo místopředsedkyně, což bylo poměrně překvapivé. Byla jste zvolena pouze jako členka předsednictva. Nemrzí vás to?
Myslím, že mě to nemrzí. Byla jsem místopředsedkyní asi s jedinou pauzou téměř po celou dobu existenci hnutí a je dobré, když vás žáci jako učitele přeskočí. Pak můžete být spokojeni. Pro mě bude práce v předsednictvu v podstatě stejná, pořád budu v kontaktu s regiony a přenášet jejich problémy na vládní a sněmovní úroveň. To můžu dělat i jako členka předsednictva, na to nemusím být místopředsedkyně.
Navíc sama cítím, že je dobré dát příležitost mladším. Tím ale neříkám, že když je někdo starší, nemá energii a drive. Také je dobré trošku rozložit vedení STAN do regionů, aby byly zastoupené i regiony malé. Tak, aby každý věděl, že když chce někdo pracovat, má šanci post ve vedení získat. Z jednání celostátního výboru totiž vyplynulo celkem logicky, že ve vedení je už předseda Vít Rakušan ze Středočeského kraje a šanci by měli dostat i zástupci jiných regionů. To mi připadalo jako logický důvod, proč místopředsedkyní už nebudu.
Je potřeba si vychovat nové lidi, já jsem se svou rolí spokojená.
Takže nejste naštvaná třeba na své bývalé kolegy z místopředsednictva, myslím Petra Gazdíka a Stanislava Polčáka, že i kvůli jejich „průšvihům“ byl svolán mimořádný sněm a přišla jste o svou funkci?
Ne, nejsem. Mrzuté je, že se ty všechny nepříjemnosti staly, protože znehodnotily práci hnutí posledních 16 let. Ale pokud dochází k obměně, která bude pozitivní, je to jen v náš prospěch.
Jste symbolem té změny, kterou hnutí avizovalo? Všichni čekali, že Kovářová obhájí minimálně funkci řadové místopředsedkyně.
Pokud bych to měla brát v pozitivním slova smyslu, tak ano. Ale myslím, že nešlo o mou osobu jako symbol změny. Spíš šlo o to, že i slabší regiony dostaly příležitost mít místopředsedy, což v minulosti nebývalo vůbec zvykem.
Možná kdybyste v té pozici zůstala, někteří lidé by vám to mohli „omlátit o hlavu“. Že jste slibovali změnu vedení, ale vy s Rakušanem jste zůstali ve svých funkcích. Uvažovali jste i takto?
Myslím, že tok myšlenek touto cestou rozhodně nešel. A to hlavně vzhledem k tomu, že jsme tam s panem předsedou zůstali sami, nikdo na nás nic nevytáhl. Ale změna je život, STANu to prospěje, a jak jsem říkala, i generační obměna je v pořádku. Je potřeba si vychovat nové lidi. Já jsem se svou rolí spokojená.
Jak říkáte, s vaším šéfem jste ve vedení zůstali sami, muselo toho na vás být v poslední době hodně. Po volbě ale vypadáte poměrně vesele, uvolněně. Ulevilo se vám?
Na sněmech politických stran bývá každá volba stresem, svým způsobem nesete svou kůži na trh. Jsem ráda, že volba dopadla dobře a že to máme za sebou.
Ulevilo se vám ale i díky tomu, že už nejste jedinou místopředsedkyní strany, tedy že vás nezvolili?
Moje práce souvisí i s postem místopředsedkyně Sněmovny, tam mám také nějaké povinnosti a to mi zabírá určitou část pracovního času. Takže si myslím, že poslanci, kteří nemají tyto povinnosti, budou mít více času dělat i místopředsedy v hnutí.
Kumulace funkcí se na sněmu hodně řešila ve smyslu, že každý máte mít více času na post, který vykonáváte. A to ať už přímo ve straně, nebo za tu stranu. Nedoplatila jste právě na to?
Myslím, že to nebyl můj případ. Jednalo se spíš o ty, kteří budou kandidovat i na místo starosty, a budou tak zároveň poslancem i starostou. Ale velká část lidí v následujícím volebním období už nebude kandidovat právě proto, aby měla čas na práci ve Sněmovně.
Dál už to padnout nemůže a my se můžeme postavit na nohy.
Jak konkrétně pocítí voliči, že jste svolali mimořádný sněm, zvolili nové vedení a hnutí „pročistili“?
Vyčištění může přijít právě prostřednictvím práce. Musíme jasně říct, co chceme a jaké jsou naše priority, aby voliči věděli, proč nám dát hlas. Navíc mohou na naší každodenní práci vidět, že jsme to nevzdali.
Věříte tedy, že se STAN vrací zpátky na nohy?
Já bych řekla, že když spadneš, tak se zvedni. To bylo i heslem na naší krabičce s náplastmi, které jsme si v sobotu symbolicky rozdávali. Takže si myslím, že dál už to padnout nemůže a můžeme se postavit na nohy.
