Infektolog: Odpůrci očkování hrozí smrtí mně i vnoučatům. To si nedovolila ani mafie

Na Slovensku máte poměrně silné hnutí odpůrců očkování. Je to spjaté i s tím, že řada opozičních politiků proti němu vystupuje. Krajně pravicový Marian Kotleba se dal očekávat, ale minimálně z mého pohledu je překvapivé, že se mezi ně řadí i expremiér Robert Fico. Jaký je váš pohled na to, když vrchnolný politik vyznává takový přístup?

To je velmi důležitý faktor, protože lidé vzhlíží k těm, které volili. Když bych například volil Wolfganga Amadea Mozarta, tak budu sledovat, zda je on i jeho rodina zaočkovaná. Perfekteně jste to vystihl. U nás si lidé myslí, že když více čtou, tak budou moudřejší, ale to je velký omyl. Můžete si koupit knihy, internetové stránky, sto počítačů, ale zdravý selský rozum nikoliv.

Další věc je, že Slovensko je asi jediná země, kterou znám, kde se projevila polarizace i v tématech, která jsou naprosto jasná. Připomíná mi to jako by opozice tvrdila, že černá barva je zelená, a koalice by hájila, že zelená je zelená. Je to tak, že část opozice využila tuto agendu. Ti, co se nechtějí dát očkovat, se s nimi identifikovali. Dokonce si myslím, že část politiků na Slovensku, pokud ne přímo většina, dělá jen to, co jim zajistí, aby je lidi znovu zvolili.

Tedy že se jim snaží zavděčit?

Ano. To ale znamená, že politici na Slovensku přestali vychovávat národ a místo toho si začali dělat průzkumy, co od nich chtějí lidé slyšet. Připomíná mi to věc, kvůli které zanikla Římská říše. Ta padla kvůli tomu, že si císaři kolem sebe nechali jen ty poradce, kteří jim sdělovali příjemné věci. A to dnes politici bohužel dělají.

Jak je to navázané právě na odpor k očkování?

Chci tím říct, že ti opoziční politici nejsou nezaočkovaní proto, že jsou proti tomu, ale protože chtějí, aby byly předčasné volby. Tomu podřídili strategii a i když je to stojí životy příbuzných, tak budou stále zdůrazňovat jen jisté problémy. A my jsme v tomto snad jediná země. Co jsem slyšel, tak v ostatních okolních zemích, a to i v těch, kde byly tvrdé boje mezi opozicí a koalicí, se najednou kvůli covidu všichni shodli.

I Slovensko si zažilo takové dobré období, konkrétně během první vlny. Opozice tehdy schvalovala snad všechny vládní návrhy na boj proti covidu. Ale ve druhé vlně se to prostě zlomilo a proto dopadla špatně. Proto může špatně dopadnout i ta nynější. Nad věcmi, které jsou úplně samozřejmé, se vedou vnitrokoaliční a opozičně-koaliční boje. To vám zůstává rozum stát nad věcmi, které jsou čistě medicínské.

Co třeba?

Třeba očkovací látka Sputnik. To byla kauza, kvůli které padla vláda. Představte si, že by kvůli každé registraci léků, kterých jsou tisíce, mělo docházet k takovýmto střetům. Vždyť takhle země zanikne za jedinou sekundu. Každopádně, pokud chtějí politici tu nynější vlnu zvládnout, tak musí zavládnout klid zbraní. I uvnitř koalice, kde si vzájemně závidí úspěchy. To je právě ta kauza se Sputnikem, protože úspěch se neodpouští.

Pokud chtějí politici tu nynější vlnu zvládnout, tak musí zavládnout klid zbraní.

Epidemie je válka s virem a vy Češi jste takový stav taky zažili, vždyť jste stavěli polní nemocnice. Ale toto bohužel politici nechápou. Nechápou, že jsme ve válečném stavu, a že jediné, co potřebujeme, je mít jednotu v klíčových věcech.

Ještě k samotným odpůrcům očkování. U vás na Slovensku je bohužel poměrně běžné, že tito tzv. antivaxeři chodí přímo před domy a byty odborníků či politiků. Pokud vím, byli i u vás.

Ano, hned několikrát.

Není to za hranou?

Žil jsem nějakou dobu v jižní Itálii, kde působí tři mafiánské rodiny. A co se mi na jejich působení „líbilo“, je, že nikdy do sporů nezahrnovaly rodinné příslušníky. Když už, tak bojovaly jen mezi sebou. A to bych očekával i od antivaxerů. Pokud chtějí, tak nechť s námi diskutují. I jsem je pozval, aby přišli na Slovenskou zdravotnickou univerzitu, která je dnes baštou epidemiologie, a tam se sejdeme ve velké posluchárně. Každý se posadí, dáme jim čaj nebo kávu a normálně budeme diskutovat. Přišli jen tři.

A kolik vám jich běžně chodí před dům?

Běžně 30 až 50 lidí. Nedávno mě dokonce s několika lékaři na kongresu přepadlo asi 100 lidí. Každého, kdo šel do přednáškové místnosti, verbálně napadali a bylo vidět, že mají i zbraně. Nevím, zda byly pravé či ne, ale policisté museli zasáhnout. Toto je prostě neskutečné. My jim ale nemůžeme, jak jsem dříve řekl, „šimrat uši“, tedy říkat něco, abychom se jim zalíbili. My pouze nechceme, abychom je museli pochovávat. Nejsme sponzorováni občanským sdružením Marianum či jinými pohřebními službami. Pokud chceme, aby nezemřeli, tak jim musíme říct pravdu – a ta je někdy nepříjemná.

Ale když je proti vám staví i politické strany, tak co dělat?

Bohužel, některá politická hnutí to podporují, to je pravda. Ale myslím si, že nejradikálnější nejsou podporováni politiky. Všem těm radikálním odpůrcům jsem odpustil, a to i přesto, že útočí na vaše rodiny. Vypisují petice za odseknutí hlav vašim vnukům nebo za vaše zastřelení. Za sebe bych jim ale rád odpustil. Na mě stříleli každý druhý den na Haiti, v Ugandě každý týden. Jsem na to tedy zvyklý, ale je nefér, aby do toho zapojili vaše rodiny. A to se nedělá ani mezi mafiány.

Čím tedy nastává ta radikalizace antivaxerů?

Já v těch lidech vidím, že se v nich demaskují vlastnosti, které dosud byli schopni držet pod kontrolou. Teď mají stres, protože by chtěli vědět, co bude příští týden či zda za měsíc budou moci odletět do Dubaje. Od nás tu odpověď nedostanou, protože nejsme klub jasnovidců, my se snažíme odpovídat fakty. A když je faktem, že očkování chrání proti riziku smrti a těžkému průběhu, tak jim to musíme říci. My jim to nemůžeme zamlčovat, i když se jim to nelíbí.

Když je faktem, že očkování chrání proti riziku smrti a těžkému průběhu, tak jim to musíme říci. My jim to nemůžeme zamlčovat, i když se jim to nelíbí.

Pokud je v nějakém okresu příliš velký nárůst, tak se lidé musí vrátit zpět k respirátorům, či že nesmí být 200 lidí na svatbě, ale jen 20. Musím v tomto ohledu pochválit církev, která to chápe. A proto ani návštěva papeže na Slovensku nezanesla velký nárůst infekce. Ten začal až týden po jeho odchodu. Když tedy máte všechny lidi naočkované, tak můžete mít i takovou megaudálost. Ale to ti antivaxeři nechápou a když je nechcete bez respirátorů vpustit třeba jen do obchodu, tak to považují za porušování lidských práv.

Klíčový problém tedy vidíte v tom, že jsou ve stresu?

Když jsou v takovém stavu, tak se některé poruchy duševního zdraví, které tato epidemie přinesla, demaskují. Chci dodat, že velkou epidemii covidu vidíme všichni. Ale málokdo k tomu vidí přilepené čtyři další epidemie – duševních nemocí, obezity, návyků a izolace.

Zkrátka a dobře nás po covidu čekají epidemie těchto sice ne nemocí, ale problémů.

Ano. Říká se tomu postcovidový syndrom. My vůbec nepočítáme s tím, o čem se nyní spolu bavíme. My ty lidi z covidu vyléčíme, pošleme je nazpět do života, ale oni nejdou do práce, protože mají postcovidový syndrom. Odhaduji, že na Slovensku s ním je 100 až 200 tisíc lidí, má ho každý, kdo překoná těžší průběh. Odhadovaná frekvence je až 66 % z tzv. wuchanské kohorty, protože z této mutace máme nejdéle zpracovaná data. Máme rok a půl informací co se s těmi lidmi, kteří tehdy přežili těžký průběh, vlastně stalo. Doba postcovidového syndromu se u třetiny lidí odhaduje na 5 až 6 měsíců, další třetina už nikdy nenastoupí do práce a jdou do invalidního důchodu. A na toto nejsme připravení. Když teď zvládneme další vlnu, tak teprve přijdou postcovidoví pacienti z předešlé.

To je potenciální hrozba nejen pro Slovensko.

Je to námět mimo jiné i pro Českou republiku. U vás mám ale pocit, že se začaly hýbat ambulance, neboli že se ta sféra začíná na tento problém připravovat. Na Slovensku bychom to velmi chtěli, a to i ministr zdravotnictví Vladimír Lengvarský, ale nemá to s kým rozběhnout. Jak říkám – nejsou lidi.

Kolik lidí by pro zvládnutí této téměř neviděn epidemie bylo nutných?

Je potřeba sestavit týmy po třech lidech. Musí v nich být někdo z trojice psycholog, psychiatr či aspoň sociální pracovník, potom by tam měl být neurolog a nakonec internista nebo imunolog. Při našem malém počtu imunologů či infektologů si nedovedu představit, že bychom na Slovensku dali do kupy víc než 50 týmů. Potřebujeme aspoň desetkrát tolik. I na toto je Česká republika lépe připravená.