Publicista z Kyjeva: Česko asi musí zasáhnout raketa, aby někteří lidé přestali hájit Putina
„Moje žena je v tuto chvíli v krytu, na Kyjev padají drony a rakety. Ve středu Evropy je ale pořád hodně lidí ochotno nějak obhajovat Putina,“ zlobí se 65letý ukrajinský televizní publicista Volodymyr Gucul při návštěvě Brna. Na Ukrajině se dobře ví o proruských náladách ve střední Evropě. „Nějakým způsobem mě to uráží. Zatímco v naší zemi umírají při ruských útocích i děti, tady se část společnosti o válku na Ukrajině vůbec nezajímá,“ říká.
Proruské hlasy rezonují v celé české společnosti. „Některé z vás děsí Putin. Je to zvláštní. Mě Putin neděsí,“ prohlásila letos v březnu během projevu v Senátu podle ČTK nezařazená senátorka Daniela Kovářová. Politiku Kremlu obhajují celé politické bloky (například Stačilo!), proruské nálady prošpikovaly facebookové diskuse i další sociální sítě a Putin má ctitele v nejedné české hospodě.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: GLOSA: Před proruskými Čechy se na Facebooku těžko utíká. Jsou všude a využívají i hákový kříž
Podle únorového výzkumu Středoevropské observatoře digitálních médií (CEDMO) si sedm procent obyvatel České republiky přeje vítězství Ruska. Mnoha lidem je navíc tragédie odehrávající se na Ukrajině jedno. Podle loňského výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění se o válečnou situaci na Ukrajině nezajímá 43 % obyvatel ČR.
Slzy za Kyjev
Na Ukrajině se o válku musejí zajímat úplně všichni. „Kdekoliv v zemi permanentně hrozí útok dronů nebo raket. V Kyjevě je zrovna ohlášen letecký poplach, moje žena s kamarádkou už jsou v krytu, v naší čtvrti jsme zažili už hodně ruských útoků,“ říká televizní publicista Volodymyr Gucul, jenž žije v kyjevské Lukjanivce, tedy téměř v centru města.
Jako novinář viděl skoro celý svět. „Většinu kontinentů, ale od začátku přímých bojů v únoru 2022 jsem Kyjev neopustil, proto mám teď výčitky svědomí, že jsem odjel na pár dnů do Brna. V Kyjevě se nyní umírá skoro každý den, útoky zesilují, zatímco světová veřejnost se nechává uchlácholit Kremlem a mluví o příměří, které se v žádném případě nekoná,“ říká 65letý kyjevský rodák. Do moravské metropole přijel na pozvání Nadace Partnerství. Výčitky, že opustil ostřelované město, se teď mění i v několik slz. Nenápadně si je utírá...
Čechy asi vzpamatují až ruské rakety
Volodymyr Gucul pracoval 15 let v Národní televizní společnosti Ukrajiny (НТКУ), nyní produkuje pořady ve vlastní společnosti. „Zprávy v ukrajinské státní televizi jsou téměř celé věnovány situaci na frontě. Podle mě by i veřejnoprávní televize v Evropské unii měly zpravodajské relace zahajovat každý den obsáhlými informacemi o válce na Ukrajině. Pokud Rusy společně nezastavíme a oni dojdou až do Užhorodu nebo Lvova, za chvíli je máte i v Brně, varuje.“
Společně s ukrajinským publicistou procházíme hlavní zprávy čili Události veřejnoprávní České televize z pátku 4. dubna. V noci na tento den zabil ruský dronový útok na Charkov čtyři civilisty a zranil 35 dalších. Během stejného dne ruská raketa zabíjela ve městě Kryvyj Ryh, když dopadla u dětského hřiště. Útok nepřežilo 19 osob, z toho 9 dětí. Zraněných bylo 70 a nejmladší oběť měla pouhé tři roky. Televize věnovala útoku v Charkově 50 vteřin a na Kryvyj Ryh zůstalo půl minuty, zato novou deskou Eltona Johna se zprávy zabývaly tři minuty.
Čtěte také
„Copak necítíte, jak je to strašné, když Rusové zabíjejí na dětském hřišti? Některé děti usmrtila raketa přímo na houpačkách...“ Je to děsivé, ale mírová část Evropy otupěla a velká část populace boje na Ukrajině téměř nevnímá. „Umíráme, ale vy si toho nevšímáte a je vám to jedno. Co na to říct? Asi nějaké ruské rakety musí spadnout i sem, do České republiky, abyste se probudili,“ říká rozrušeně.
Válku ukončí až rozpad impéria
„Je to bolestné o to více, že v této části Evropy se věří v jakési a pořád tu někdo obhajuje Putina. I kdyby k nějakému příměří došlo, tak to bude jen příprava Kremlu na další válku,“ je přesvědčen Volodymyr Gucul.
A připomíná, jaký názor se šíří mezi obyčejnými Rusy a ruskými vojáky, což potvrzují i zajatci. „Kreml hlásá, že Ukrajina musí zmizet z povrchu země. Kdo se bude na okupovaných územích dále považovat za Ukrajince, musí být zastřelen, vyvezen na Sibiř anebo donucen k emigraci. A dokud Rusko nezíská Kyjev, nepřestane válčit, z čehož pro mě plyne, že válku vlastně může ukončit jen rozpad Ruské federace jako takové, rozklad impéria,“ přemítá novinář.
Ví, o čem mluví. Gucul se narodil ještě v sovětském impériu, v roce 1959. Za Nikity Sergejeviče Chruščova. „Když sovětské tanky vjely v roce 1968 do Prahy, tak mi nebylo ještě devět a moc jsem to nevnímal. Když mi ale bylo 19 let, tak jsem přímo v praxi pochopil, jak se sovětskému impériu podařilo ovládnout i střed Evropy.“
Na vojně v NDR. A Putinův německý sen
„Po střední škole jsem musel na vojnu a dva roky jsem sloužil v Magdeburgu v tehdejší Německé demokratické republice,“ vzpomíná na roky 1978 až 1980. A tehdy se mnoho dozvěděl i o stotisícové sovětské posádce v sousedním Československu. „Podmaňovat, okupovat, získávat stále další území, to je věčná touha ruského státu. A reálně to může zastavit jedině ten rozpad impéria,“ tvrdí kyjevský žurnalista.
Ve východním Německu měli Rusové původně 500 tisíc vojáků, ještě v roce 1991 jich tam bylo na 110 tisíc. Poslední odešli až 31. srpna 1994, to už byla zaniklá NDR součástí sjednoceného Německa.
Ale zatímco Volodymyr Gucul sloužil v NDR jako řadový voják (univerzitu vystudoval až po vojně), Vladimir Putin zastupoval v osmdesátých letech ve stejné zemi sovětskou tajnou službu KGB: „Když pak v devadesátých letech musel Putin společně s vojáky odtáhnout z Německa, považoval to za velkou zradu, kterou sovětskému vůdci Gorbačovovi dodnes neodpustil. Bylo to pro něho obrovské ponížení, zničení slibné kariéry. V dnešním Německu se o tom moc nemluví, jenže dlouhodobé zájmy dnešního Kremlu nesahají jen do Polska, ale opět až k Berlínu.“
Čtěte také
Každý dům potřebuje vlastní energii
Do Brna ovšem Volodymyr Gucul nepřijel rozprávět o geopolitických plánech Moskvy, na stáži v Nadaci Partnerství získává potřebné kontakty pro obnovu válkou zničené Ukrajiny. Ve vlastní produkci totiž natáčí filmy, které obrodu země dokumentují nebo nabízejí rady, jak vybombardované nemovitosti regenerovat. A udělat je lepšími, než jakými původně byly: „V naší zemi se jen neválčí. Obnovili jsme obrovské množství domů či infrastruktury, a to záměrně tak, aby šlo o udržitelné a energeticky soběstačné stavby.“
Solární panely, vlastní studna, tepelné čerpadlo či jiné technické vymoženosti, to je při obnově Ukrajiny populární i nutný trend. „Když Rusové vybombardují elektrárnu, potřebují nemocnice, úřady, obchody, ale i soukromé domy vlastní energetické zdroje. Dneska najdete solární panely i na balkonech paneláků,“ vysvětluje publicista.
Čtěte také
Příběh ze sklepa v Irpini
Obnova je kromě toho psychickou obranou vůči ruskému ničení: „Natáčeli jsme v obci kousek od Irpině. Když tam Rusové v únoru 2022 přijeli s tanky, tak se divili, jak si tam místní žijí. Je to předměstí Kyjeva, moc se to tam neliší od západní Evropy, a tak na ně křičeli: Vy si tu žijete lépe než my, jak je to možné? Počkejte, teď budete žít ve stejných sra*kách jako my.“
Okupanti přijeli se seznamy, které rodiny mají rovnou vystřílet. „Na Donbase se bojuje od roku 2014, tak měli za úkol zlikvidovat rodiny vojáků, kteří se války účastnili za ukrajinskou stranu.“
A úkol krutě plnili. „Rusáci v té obci rozstříleli z tanku dům jednoho takového vojáka. Ve sklepě se schovávala jeho manželka s dvěma dětmi, tak tam hodili dva granáty. Zázrakem přežily, zachránily je brambory, ale to už je na jiné vyprávění. Pro nás je podstatné, že se z té ruiny s pomocí státu a zahraničních nadací podařilo postavit nový, a ještě lepší dům. Manžel stále bojuje, ale má se kam vrátit, a to jsou pro nás Ukrajince strašně moc posilující příběhy.“
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Rusové zasypali Sumy raketami. Úřady hlásí přes 30 mrtvých, obávají se ofenzivy okupantů
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
