Počet dětí, které mají sebevražedné tendence, stoupá. Podle pediatrů a psychiatrů hraje velkou roli dlouhotrvající koronavirová pandemie, několik měsíců zavřené školy a strach, co se stane, až se vše vrátí do normálu. Některé děti tak před obnovením prezenční výuky pily savo nebo polykaly různé pilulky. Mladiství se v posledních týdnech či měsících stále častěji sebepoškozují, říkají lékaři a upozorňují, že podobné chování je návykové.
„V posledních týdnech či měsících vidíme velký vzestup sebepoškozování a sebevražedných tendencí. Samozřejmě existují souvislosti s tím, že děti nemohly chodit do školy. Pokud se mají po tak dlouhé době vrátit, je přirozené, že jsou nervózní,“ popisuje lékař z dětské psychiatrické kliniky při FN Motol Jiří Koutek s tím, že u některých dětí to může zvyšovat sebevražedné tendence.
Děti ale nemusí chtít jen zemřít. „Fyzická bolest jim přehluší tu psychickou. Znepokojující je, že sebepoškozování bývá návykové a vzniká na něm závislost. Děti se napodobují a často nám říkají, že jim to poradil některý z kamarádů. Často se pořezávají žiletkou nebo škrábou jiným ostrým předmětem, výjimkou není ani předávkování léky,“ prozrazuje Koutek a podotýká, že podobné chování může být chronické. Mnoho pacientů se tak na psychiatrii vrací.
Přednosta motolské pediatrické kliniky Jan Lebl se svým kolegou souhlasí, rapidního nárůstu si ale všiml po 20. květnu, tedy těsně před tím, než se do škol měli vrátit všichni žáci základních i středních škol. „Přes víkend přijali neobyčejně vysoký počet zejména dospívajících dívek, které v tomto kontextu snědly prášky, jedna dokonce vypila savo. Domníváme se, že šlo o obavy z návratu do školy, i když pokaždé v trochu jiné souvislosti,“ říká Lebl.
Další týdny budou náročné, odhaduje Koutek
Právě pro středoškoláky ve věku mezi patnácti a devatenácti lety bylo období „zmrazeného“ školství nejtěžší. „Byla to mimořádně stresová situace. A právě určitá část těchto mladých lidí má tendenci takto razantně reagovat,“ říká o narůstajícím počtu případů pediatr. Když na kliniku takové dítě dorazí, lékaři musí nejdříve zajistit základní životní funkce. Poté navazuje psychiatrická péče. „Kapacita dětské psychiatrické kliniky je omezená, pacienti musejí čekat dlouho tady u nás,“ vysvětluje Lebl situaci v Motole.
To potvrzuje i Koutek, který ale v posledních dnech před úplným otevřením základních a středních škol velký výkyv oproti předešlým týdnům zatím nezaznamenal. „Pacienti se k nám dostávají z pediatrie až se zpožděním několika dnů. Dá se ale očekávat, že další týdny budou náročné,“ odhaduje psychiatr s tím, že sebepoškozování je fenoménem posledních let.
Koutek zároveň připouští, že se děti mohou před návratem do školy častěji sebepoškozovat. „Je to důsledek velkého napětí a často se jedná o reakci na zátěž, se kterou se mladí potýkají už od podzimu. Děti jsou vykolejené ze svého obvyklého režimu, nejsou v kolektivu a nemohou sportovat,“ vysvětluje.
Hospitalizovaní často mluví o strachu, jak bude vypadat výuka a jaký podají ve škole výkon. „Zároveň se ale těší na spolužáky. Ovšem není vyloučené, že budeme mít nárůst pacientů. Bude záležet, jak celou situaci pojmou školy a rodiny. Pokud bude tlak na rychlé dohnání zameškaného učiva, zátěž na děti bude o to větší,“ varuje Koutek.
Hrozí nedostatek lůžek
Pacienti čekají na hospitalizaci i kvůli nedostatku lůžek na dětské psychiatrii. „To je problém celé dětské psychiatrie, v posledních třiceti letech se počet lůžek zmenšil na polovinu. V současnosti probíhá reforma psychiatrické péče a vznikají centra duševního zdraví, což je dobře. Jenže hrozí, že nám zmizí další lůžka, to by byl problém,“ podotýká Koutek. V ohrožení je tak například léčebna v Lounech.
„Ať centra vznikají, ale ať nezanikají lůžka. My jsme klinika s padesáti lůžky, a i když máme často nával, nemá smysl za každou cenu jejich počet rozšiřovat. Nesmí ale nic zanikat. Bylo by užitečné, aby lůžka vznikla tam, kde byla zrušena. V Olomouci nebo v Hradci Králové byla dětská psychiatrická oddělení, ale byla zrušena,“ apeluje psychiatr Koutek.
