INTERVIEW, Jan Žambůrek a David Heidenreich - 5.8. v 17:30
V mládežnických kategoriích se talentovaní fotbalisté často nacházejí na rozcestí. Zůstat v komfortní zóně České republiky, nebo se vydat do zahraničí, kde je prostředí sice náročnější, ale zato spojené s mnoha benefity využitelnými v budoucnu. „V zahraničí je větší požadavek na tvořivost a techniku,“ řekl v pořadu Interview s Ondřejem Lípou stoper David Heidenreich, kmenový hráč jednoho z aktuálně nejlepších italských klubů – Atalanty Bergamo.
Patří do plejády hráčů, kteří ještě v mládežnickém věku vyrazili pilovat své dovednosti do zahraničí. Stejnou cestu namátkou zvolili Nicolas Penner (aktuálně hráč Juventusu Turín), Antonín Svoboda, Adam Stejskal (oba Red Bull Salcburk) nebo Jan Žambůrek, který je součástí anglického Brentfordu. Posledně jmenovaný tým během úterních večerních hodin usiloval o postup z Championship mezi smetánku s názvem Premier League.
Opustit pohodlí rodné země a vyzkoušet zahraniční dobrodružství může být náročné, ale postupem času přináší tento krok pozitiva. „Posunul jsem se nejen fotbalově, ale také lidsky,“ popsal v Interview po telefonu Žambůrek.
„Kdyby se mi šance jít pryč naskytla znova, tak bych ji určitě zase vzal,“ kvituje odchod do Atalanty Bergamo Heidenreich.
„Pro nás byl trochu zázrak, že Davida oslovil takto velký klub,“ připojil se do debaty otec Tomáš Heidenreich, který je šéftrenérem mládeže Slavie Praha. Každopádně věděl, že syna čeká řehole. „Ti kluci tam zažívají peklo, už jen prosadit se do týmů v akademii je ohromně těžké, málokdo si to uvědomuje,“ dodal.
V zahraničí je větší požadavek na tvořivost a techniku
Při cestě z České republiky do nejlepších evropských týmů se mladým talentům otevírá jiný svět, ale s ním přichází také zmíněná větší konkurence, která pak hráčům často seškrtává herní vytížení na minimum. Zvlášť pokud se nacházejí v klubu, který ve skončené sezoně italské Serie A ukořistil třetí místo.
„V zahraničí je větší požadavek na tvořivost a techniku. Ale zvlášť v Itálii také na taktiku, což mně jakožto defenzivnímu hráči dalo strašně moc. A jsem rád, že si to teď mohu přenést do Česka,“ řekl David Heidenreich.
Od Itálie si totiž dá minimálně na rok pauzu. Bude hostovat v Teplicích, kde působil ještě před svým odchodem do Bergama. Roli v tomto kroku hrála také koronavirová situace, která měla na Apeninském poloostrově daleko dramatičtější průběh než tuzemsku.
Bude na českých ligových trávnících působit jako hotový hráč? „To ukáže čas. Pořád je na čem pracovat, to sám vidím. Uvidíme, jak často budu hrát,“ poznamenal Heidenreich.
Rychlá jazyková adaptace
Hlediskem, které při rozhodování „jít, či nejít“ hraje podstatnou roli, je i škola. Heidenreich měl dilema ulehčené o to, že ve chvíli, kdy dostal nabídku, dokončil základní školu. „Takže střední jsem pak mohl studovat dálkově. Maturitu jsem tady v klidu splnil. Bylo to velice namáhavé, ale zároveň zajímavé.“
Kromě studia v rámci školního systému může být těžké také naučit se se jazyk země, ve které se hráč nachází. Kluby se ihned snaží příchozí fotbalisty jazykově vzdělávat a dávají jim každodenní – třeba až šestihodinové – lekce.
„Strašně mi to pomohlo, protože už po třech měsících jsem začínal rozumět. Rok lekcí mi dal sebevědomí začít mluvit a studovat italštinu dál. Po čtyřech letech si troufnu říct, že ji mám na hodně dobré úrovni,“ hodnotil Heidenreich, ve kterém se probudila touha studovat v budoucnu další jazyky.
Hložek a Karabec neměli důvod odcházet
Ve Fortuna lize působí samozřejmě velké množství fotbalistů, kteří jsou mateřským klubům věrní a i přes nesmírné množství možností trávili a tráví teenagerská léta v České republice. Příkladem může být sparťan Adam Hložek, který nejvyšší soutěž okusil už v 16 letech. Nebo další hráč Letenských Adam Karabec.
„Mají hodně nabídek, ale drží se české cesty. V A-týmu Sparty se jim daří výborně. Ale každý kluk má sen hrát v zahraničí, takže si myslím, že za pár let je tam uvidíme,“ přemítal Heidenreich. „Už odmala mířili do profifotbalu, kluby k nim takto také přistupovaly. A proto neměli proč odcházet pryč,“ doplnil svého syna otec Tomáš.
Mix talentů, kteří působí mimo Česko, a těch hrajících zde, se vždy utvoří v mládežnických reprezentacích. Právě při srazech bylo podle Heidenreicha ml. znát, kdo kde hraje. „Původně jsme měli více sebevědomí, více klidu, zkrátka bylo znát, že si dost věříme,“ shrnul za tábor krajánků. „Ale postupem času se i ostatní vyhráli, nastupovali za A-tým. Hrozně moc se zlepšili.“
Rodák z Ústí nad Labem zatím v dresu Atalanty nenastoupil k jedinému utkání v elitní soutěži. Minuty na hřišti sbíral v mládežnické lize s názvem Primavera. I proto se teď těší, až si v rámci teplického angažmá pořádně vyzkouší „dospělácký“ fotbal. Na sever Čech se vydal už na jaře, kdy během zuření koronaviru v Itálii s Teplicemi trénoval.
„Trochu mi to i pomohlo v rozhodování. Mohl jsem všechny z týmu poznat, navíc to mám blízko domů. Teď už jen předvést výkony, které se ode mě očekávají,“ usmál se Heidenreich.
