reklama

Můj Bůh je pitbull a právě zahájil neplánovanou odvykačku

Tak aby toho nebylo okolo „výletu“ na Slovensku málo, ještě jsme tam zapomněli míček. Není zrovna snadné se dostat pro jiný takový a navíc jsem si začala všímat, že se bez něj Hank projevuje jako narkoman nebo alkoholik, který postrádá své milované drogy.

reklama

Tak aby toho nebylo okolo výletu na Slovensku málo, ještě jsme tam zapomněli míček. Není zrovna snadné se dostat pro jiný takový a navíc jsem si začala všímat, že se bez něj Hank projevuje jako narkoman nebo alkoholik, který postrádá své milované drogy.

Procházky bez míčku jsou pro Hanka nepochopitelnou zradou jeho důvěry. Přišla jsem i na to, že nastává problém v komunikaci. Hank sice chápe fuj, sedni a to si ze mě děláš prd*l?! Jenže žádný povel ne, Hanku, nemám tvůj míček schovaný v kapse, pod trikem ani v batohu, musíš se bez něj obejít, než koupím nový jsme netrénovali. A je jedno, že se mu to snažím názorně vysvětlit celou procházku. Stejně sleduje každý pohyb mé ruky a neustále kolem mě skáče.

Pepper (chrtice) se navíc moc často nekouká pod nohy a raději upřeně zírá v dál, jestli tam náhodou nevystrčil ucho z křoví nějaký kanec, takže o sebe celou procházku různě packáme. To se neobejde bez mého bezpředmětného špačkování. Pro nezainteresovaného pozorovatele to díky tomu všemu nejspíš vypadá, že já mám pod kůží tři promile, Hank je cizí pes, kterého se snažím odehnat, a Pepper ukradená fenka, která vyhlíží svého pána. Blázinec.

Sbohem, klide!

Bez míčku je Hank navíc mnohem méně ovladatelný. Takže na hysterické výkřiky povelu ke mně nereaguje do dvou sekund během k paničce, ale začne se rozhlížet, co mou paniku zapříčinilo. Teprve pak se rozhodne, jestli se jako uráčí přijít, nebo mu stojí za to udělat si, co chce. Proto jsem jako ostříž a musím být lepší pozorovatel než on.

Taky jsem si všimla, že se u Hanka, ostatně jako u každého správného feťáka, střídají dva stavy mysli. První je ten, při kterém si všímá, že existuje svět mimo jeho kulatou lásku. Takže se dáví trávou, očichává keříky a kouká, že kolem létají ptáčci a na světě je hezky. U toho se zeširoka usmívá a zjišťuje, že když nemá tlamu v 25 stupních Celsia zacpanou míčkem,může dokonce úplně normálně dýchat! Objevuje taky zcela nový repertoár bobků! Neexistují jen jeho a kočičí. Ale taky srnčí, zaječí nebo ptačí!

Už pro něj fakt pojedu

Jenže tyto objevné procházky, kdy se Hank chová jako kdyby vylezl po dvaceti letech z kriminálu, mnohem častěji střídají procházky, kdy kolem mě psychopaticky běhá, plete si můj telefon s míčkem a kdykoliv ho vezmu do ruky, tak mi ho z ní chce vyrazit a neustále očekává, že se někde jeho kulatý parťák objeví. To se ale neděje, takže poskakování prokládá naštvané kousání do nevinných kusů trávy a dupání paničce na nohy.

Hank je tak na neplánované odvykačce. A pevně doufám, že Hankův míček na něj myslí stejně intenzivně, jako Hank na něj.

Ale přísahám, že v pátek pro ten míček už fakt zajedu!

Počítače i obědy pro děti zdarma, méně memorování: Jak chtějí strany změnit školství
Volby 2021

Počítače i obědy pro děti zdarma, méně memorování: Jak chtějí strany změnit školství

Zlepšíme školství. V předvolebních programech to slibují snad všechny strany (kromě ANO, Babišovo hnutí zatím program do sněmovních voleb nepředstavilo). Jak to chtějí partaje udělat? KSČM láká na obědy pro děti zdarma, ČSSD by bezplatně rozdávala počítače a tablety, koalice Spolu chce reformovat vzdělávací programy. Co dalšího by politici chtěli prosadit?

Krpálkův tchán Kaderka: Že se Lukáš pral s Bartošem? Tomu jsme se hodně zasmáli
OH 2021

Krpálkův tchán Kaderka: Že se Lukáš pral s Bartošem? Tomu jsme se hodně zasmáli

Z pozice nejvyšší s radostí i trochou nervů sledoval, jak na olympiádě v Tokiu válí české hráčky, které do domoviny vezou jednu zlatou a stříbrnou medaili. A z pozice tchána prezident českého tenisového svazu Ivo Kaderka pořádně trpěl a pak se ohromně radoval z toho, co předvedl na tatami v chrámu Budókan Lukáš Krpálek. „Přepsal dějiny světového juda,“ říká pro CNN Prima NEWS Kaderka.

Cestování v době covidové: Vyplníte lejstra, jdete na test, ale nikoho to moc nezajímá

Poletíme? Nebo nepoletíme? A co všechno musíme splnit? Letošní dovolená byla pro všechny jiná než obvykle. Někdo raději kvůli covidu zůstal doma. Kdo se rozhodl vyrazit do ciziny, musel si ohlídat, aby splnil všechna nařízení. Pohlídat si, jak moc riziková je vybraná země, vyplnit lejstra, podstoupit test, stáhnout si aplikaci, stáhnout si QR kód. Jenže zajímá to vůbec někoho?

Zanedbané děti přilákaly pozornost strážníků. Matka po nich hodila klec s papouškem

Jen těžko pochopitelný případ se odehrál v Břeclavi. Dvou na první pohled zanedbaných malých dětí, které bosé pobíhaly vedle rušné silnice, si všimli místní strážníci. Když následně zjišťovali, kde mají rodiče, z nedalekého domu na ně začaly létat nejrůznější předměty, včetně vázy nebo dokonce klece s papouškem. Tím navíc celá situace ani zdaleka neskončila.

Čínu poprvé od Wu-chanu drtí nová varianta koronaviru. Asijské země propadají panice

Čínu zasáhla epidemie, kterou státní média označila za „nejrozsáhlejší od Wu-chanu“. Země, která se pyšní nulovou tolerancí vůči COVID-19, zaznamenala od 20. července více než 200 nových případů spojených s epidemií ve městě Nanking. Tato epidemie začala, když pracovníci letiště, kteří čistili letadlo přilétající z Ruska, měli pozitivní test na koronavirus. Od té doby se vir rozšířil do pěti provincií a nejméně 13 měst včetně hlavního – Pekingu.

Běloruská sprinterka odmítla nařízený návrat do vlasti. Olympijský výbor řeší, co dál

Běloruská běžkyně Kryscina Cimanouská je v bezpečí v Tokiu, oznámili zástupci Mezinárodního olympijského výboru (MOV). V neděli odmítla odletět zpět do své vlasti, k čemuž ji podle jejích slov nutilo proti její vůli vedení běloruské výpravy. Noc strávila v hotelu na letišti. V pondělí měla startovat v běhu na 200 metrů, místo toho ji čekají další rozhovory s MOV, který si rovněž vyžádal detailní stanovisko Běloruského olympijského výboru.

reklama

Domácí zpravodajství

Policie řeší záhadná zranění na západočeských nádražích. Napadení trpí ztrátou paměti

Policisté vyšetřují hned dvě záhadná zranění na západočeských nádražích. V Rokycanech objevili zaměstnanci soukromé bezpečností agentury zraněného Ukrajince. Měl silně poraněný konečník a bez pomoci by pravděpodobně vykrvácel. Jak ke zranění přišel, si ale nevybavuje. V Plzni zase kolemjdoucí našli bezvládnou důchodkyni s rozbitou hlavou. Na to, co se jí stalo, si ale také přesně nevzpomíná.

KOMENTÁŘ: Proč se ČSSD nedostane do Sněmovny a ODS neporazí Babiše

Je léto, politika nikoho stejně nezajímá, řekli si zřejmě šéfové některých partají a odjeli na dovolenou. Není o nich vidu ani slechu. A co dělá premiér Andrej Babiš? Otvírá D1, jezdí do krajů. Navíc ohlásil, že letos zůstane v úřadu i o vládních prázdninách. A potom se opozice diví a fňuká, že nemá v médiích dostatek prostoru a ANO stále kraluje předvolebním průzkumům.

V armádě umíralo za socialismu i 200 vojáků ročně. V tanku, ale také vlastní rukou

Téměř každý, kdo sloužil v komunistické Československé lidové armádě, se nějakým způsobem dotkl smrti. Před listopadem 1989 umíralo 150 až 200 vojáků základní vojenské služby ročně, v šedesátých letech ještě více. Historikové tuhle temnou kapitolu armády teprve odkrývají. „Kamarád na letišti v Čáslavi si vzal život, protože ho nepustili za snoubenkou,“ vypráví Štefan Rejda, v armádě sloužil v letech 1976 a 1978. Další pamětníci vzpomínají na vojáky utopené v tancích nebo omylem zastřelené.

reklama