Můj Bůh je pitbull a šli jsme po sto letech dělat ostudu na cvičák

Cvičáky jsou pro mě velmi zvláštní místa. Je to vesmír, kde nejde o vás. Nejde o to, kolik jste vydělali peněz, vystudovali škol nebo vychovali dětí. Na cvičák přicházíte jako nikdo. Kým se stanete se odvíjí od toho, jak se chováte ke svému psovi.

Cvičáky jsou pro mě velmi zvláštní místa. Je to vesmír, kde nejde o vás. Nejde o to, kolik jste vydělali peněz, vystudovali škol nebo vychovali dětí. Na cvičák přicházíte jako nikdo. Kým se stanete se odvíjí od toho, jak se chováte ke svému psovi.

Na větších cvičácích to není, nebo alespoň pro mě nebylo, na začátku jednoduché. Tady vám nikdo nebude poklonkovat za to, že jste si zaplatili základní kurz. Tady se s vámi nikdo párat nebude. Na cvičáku, kam jsem chodila nejdéle, ani nevěděli, jak se jmenuji. Zato Hanka zdravili už z dálky. Ale po roce poctivých návštěv mě alespoň začali zdravit taky. Jako každému egoistovi se mi to moc nelíbilo. Ale bylo to jedno. Když zjistili, že to s magorem nevzdám za žádnou cenu a makám, pomohli mi nejvíc na světě.

Upřímná psí duše

Pes totiž nemá vedlejší úmysly a neumí se přetvářet. Když ho týráte, rozmazlujete nebo necháváte růst jako dříví v lese, okamžitě to prozradí. Nepřestane mě fascinovat, jak my lidé nejsme schopni se dorozumět přes všechna ta slova a gesta a psi prozradí všechno jedním pohybem. Takže lidem na cvičácích jde především o psy. A jakmile to flinkáte, všichni to vědí a podle toho se k vám budou chovat.

Zrovna jsem šla ven a říkala si, že se Hankovi věnuju o dost méně než dřív a měli bychom něco podniknout. Třeba jít na cvičák! Vydala jsem se jako každé ráno do sadu. Hned u prvního stromu jsem potkala sousedku, o které vím jen tolik, že chová bernské salašnické psy. Zrovna venčila fenečku, tak jsem pustila Satana a ona berňačku. Zapředly jsme hovor.

Long story short: Paní se podílí na provozu cvičáku vedle ve vesnici a zrovna den potom byla v 8 ráno lekce. Musím být na přání opatrná. Plní se nějak moc rychle.

Chodit na cvičák vs. chodit na cvičák

Chodit s Hankem na cvičák je jako vodit tlusté děcko na balet - nemá to žádnou úspěšnou budoucnost, ale moc ho to baví. Na menších cvičácích je to fajn, protože je to osobní. Hank hnedka předvedl, jak neumí na povel stát a když mu dám lehni a ho to nudí, začne se válet na zádech.

Opět mi to taky připomnělo, jak málo lidí má se svým psem opravdu blízký vztah. Myslím takové jako napojení. Jestli nevíte, o čem mluvím, asi ho taky nemáte. Byla tam slečna s krásným německým ovčákem. A byli úplně mimo. Jak jsem se na ně tak koukala, blesklo mi: Ona je na cvičáku, aby byla na cvičáku. Ne aby se pochopili se svým psem. A podle toho to taky vypadalo.

Všechny roury světa, i ta má!

Jeden psí trenér říká něco ve smyslu: „Můžu vám radit, co chci, ale vy znáte svého psa nejlépe.“ Platí to, protože můžeme jít k jakémukoliv psímu kouči, psychologovi nebo znalci psí duše a stejně Hankovi vidím do hlavy nejlépe. Paní s berňáky se mu ale podařilo oblbnout.

Na ploše ke cvičení byly připravené různé propriety na trénink agility, který následoval hned po tréninku poslušnosti. Hank neustále pobíhal kolem takových dlouhých rour. Paní z toho usoudila, že by si jimi rád zkusil proběhnout. Jenže znám Hanka - buď to musí jít zničit nebo povalit. Nechala jsem se ze zvědavosti přesvědčit a k rouře ho pustila. Chvilku kolem ní poskakoval, pak dovnitř strčil hlavu, zakousl se a chystal si rouru odtáhnout na bezpečné místo, kde se jí může patřičně pověnovat.

Jsem ráda, že máme zase místo, kde si můžu ničit záda a Hank potrénovat poslušnost. Takže další storky z nedělních cvičáků vás neminou!

Tagy: