Můj Bůh je pitbull, ale potřebovali jsme i chrta v nouzi

Nevím, jestli jsem měla jen smůlu, nebo jsou lidé okolo zvířat automaticky předpojatí vůči každému, kdo si k nim přijde pro psa, ale po komunikaci s jedním nejmenovaným útulkem jsem ztrácela víru, že Hankovi najdu parťačku. Štěně ale taky nepřipadalo v úvahu. Chtěla jsem fenku, kterou nikdo nechce, klidně starší, nemocnou, prostě prdelku, co potřebuje, aby ji někdo po zbytek jejího života miloval. Lustrovala jsem pak web a nemohla najít žádné vhodné zvíře. Na komunikaci s útulkem jsem si postěžovala i u finančních poradců. Za dobu, co k nim chodím, se z nich stal pár a bydlí kousek od kanceláře. Mužská polovina dvojice mě v mém fňukání přerušila zdviženým prstem. Pak vstal a někam odběhl. Jeho družka se na mě významně usmála. Po chvíli se rozrazily dveře a v místnosti se objevily dvě hubené a elegantní bytosti. Přivedl dva chrty.

První greyhoundka sebou téměř okamžitě pleskla na zem a druhá se přede mnou šla schovat za paničku. Byla to láska na první pohled. Vlastně se mi vzhledově ani nelíbily, ale představovaly Hankův protipól a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Zjistila jsem, že je mají z organizace Chrti v nouzi. Po fiasku s útulkem jsem neměla touhu zase komunikovat s arogantními pokrytci, ale vyprávění o tomto spolku mě přesvědčilo.

Doma jsem si o chrtech přečetla, že v Irsku a Španělsku čtyři roky běhají na dostizích, a když už je jejich majitel nepotřebuje, protože jsou na vyhrávání moc staří, odvede je do zařízení, kde je zabijí. V tom lepším případě. Někteří majitelé je vypustí na ulici a ponechají osudu nebo je nechají vyhladovět a umřít na své zahradě. Transporty zprostředkované spolkem Chrti v nouzi jsou hromadné, takže přivezou několik psů, pro které si přijedou noví majitelé. Dostanou pejska, který nikdy neviděl zrcadlo ani schody, navléknou mu na krk široký obojek a odvezou si ho domů.

Do organizace jsem napsala, že máme pitbulla a chci fenku, kterou nikdo nechce. A je mi upřímně jedno, jak bude vypadat. Odepsali mi, že by možná do transportu zařadili hodnou fenečku jménem Pepper. Hned jsem kývla. Pak nastal proces srovnatelný s adopcí - musela jsem vyplnit docela dlouhý dotazník, zaplatit a byla u nás návštěva, aby se přesvědčila, že Hank jiného psa u sebe doma opravdu nezabije. Pak tu ale byl ještě jeden velký strašák. Většina chrtů totiž loví kočky.

Když jsem si pro Pepper přijela, nevěděly jsme si se sebou navzájem rady. Ani jsem nevěděla, jak ji naložit do auta. Seznámení s Hankem proběhlo úspěšně a já šla poprvé venčit dva své psy.

Číst si o nějakém plemeni a pak si ho skutečně pořídit, je jako kouknout se na Youtube na průběh operace srdce a pak jít a rozříznout člověka s infarktem. Pepper měla stažený ocas, což mi přišlo normální, protože ho tak měla pořád - když jsme byli venku, vevnitř, ve spánku, prostě pořád. Když jsme šli ven, hned před barákem vyprázdnila celý obsah močáku a byla připravená jít zase dovnitř. A kočky? Třikrát je šla ulovit a třikrát jí můj kocour Lew vysvětlil, že takhle to u nás nefunguje.

A tak šel čas. Pepper jsem si prověřila v několika situacích, zjistila, že neumí žrát granule a že ji její dlouhé nohy především zvýhodňují ke snadnému přístupu k jídlu. Po půl roce se ale stala podivná věc.

Tak v první řadě jsem zjistila, že chrti nemají v přirozeném stavu neustále špičku ocasu na břiše. Stalo se to, když jsem se jednoho dne vrátila z práce domů. Přítel byl i se psy na dvorku. Bylo hezky teplo a těšila jsem se domů. Otevřela jsem branku a Pepper se na mě rozběhla. Nejdřív jsem se lekla a pak koukala, jak to zvíře aka samá ruka, samá noha ke mně s vrtěním ocasu běží, aby mi dalo hlavu do dlaní a já ji hladila. “Viděls to?! Jak vrtěla ocasem a vítá mě! To je boží,” křičela jsem na partnera a do očí se mi draly slzy. Tehdy před námi Pepper poprvé odkryla své sebejisté a radostné já. A už ho před námi nikdy nikam neschovala.

Trvalo to necelého tři čtvrtě roku. Když jsme si jí pořídili, bylo jí pět let. Když si představím, že bychom ji teď dali pryč a musí si tím procházet znovu, jímá mě hrůza - znovu si zvykat, znovu ta nejistota. Psí život je příliš krátký na lidské přešlapy. A ten chrtí obzvlášť! Jsou to tak jemné bytosti, že si je člověk musí nějakou dobu získávat. Ale jak jsou vaši, dostanete tu nejněžnější a nejhebčí porci psí lásky.