reklama

Můj Bůh je pitbull, ale potřebovali jsme i chrta v nouzi

Tím, že jsme koupili dům, ve kterém Hank může štěkat, kdy chce a já hulákat, kdykoliv chci, se nám všem dost ulevilo. Normální lidé si asi řeknou: „Super, konečně budu mít klid na duši.“ Já si však řekla: „Teď, když máme prostor navíc, musíme si vzít fenku z útulku.“

reklama

Nevím, jestli jsem měla jen smůlu, nebo jsou lidé okolo zvířat automaticky předpojatí vůči každému, kdo si k nim přijde pro psa, ale po komunikaci s jedním nejmenovaným útulkem jsem ztrácela víru, že Hankovi najdu parťačku. Štěně ale taky nepřipadalo v úvahu. Chtěla jsem fenku, kterou nikdo nechce, klidně starší, nemocnou, prostě prdelku, co potřebuje, aby ji někdo po zbytek jejího života miloval. Lustrovala jsem pak web a nemohla najít žádné vhodné zvíře. Na komunikaci s útulkem jsem si postěžovala i u finančních poradců. Za dobu, co k nim chodím, se z nich stal pár a bydlí kousek od kanceláře. Mužská polovina dvojice mě v mém fňukání přerušila zdviženým prstem. Pak vstal a někam odběhl. Jeho družka se na mě významně usmála. Po chvíli se rozrazily dveře a v místnosti se objevily dvě hubené a elegantní bytosti. Přivedl dva chrty.

První greyhoundka sebou téměř okamžitě pleskla na zem a druhá se přede mnou šla schovat za paničku. Byla to láska na první pohled. Vlastně se mi vzhledově ani nelíbily, ale představovaly Hankův protipól a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Zjistila jsem, že je mají z organizace Chrti v nouzi. Po fiasku s útulkem jsem neměla touhu zase komunikovat s arogantními pokrytci, ale vyprávění o tomto spolku mě přesvědčilo.

Doma jsem si o chrtech přečetla, že v Irsku a Španělsku čtyři roky běhají na dostizích, a když už je jejich majitel nepotřebuje, protože jsou na vyhrávání moc staří, odvede je do zařízení, kde je zabijí. V tom lepším případě. Někteří majitelé je vypustí na ulici a ponechají osudu nebo je nechají vyhladovět a umřít na své zahradě. Transporty zprostředkované spolkem Chrti v nouzi jsou hromadné, takže přivezou několik psů, pro které si přijedou noví majitelé. Dostanou pejska, který nikdy neviděl zrcadlo ani schody, navléknou mu na krk široký obojek a odvezou si ho domů.

Do organizace jsem napsala, že máme pitbulla a chci fenku, kterou nikdo nechce. A je mi upřímně jedno, jak bude vypadat. Odepsali mi, že by možná do transportu zařadili hodnou fenečku jménem Pepper. Hned jsem kývla. Pak nastal proces srovnatelný s adopcí - musela jsem vyplnit docela dlouhý dotazník, zaplatit a byla u nás návštěva, aby se přesvědčila, že Hank jiného psa u sebe doma opravdu nezabije. Pak tu ale byl ještě jeden velký strašák. Většina chrtů totiž loví kočky.

Když jsem si pro Pepper přijela, nevěděly jsme si se sebou navzájem rady. Ani jsem nevěděla, jak ji naložit do auta. Seznámení s Hankem proběhlo úspěšně a já šla poprvé venčit dva své psy.

Číst si o nějakém plemeni a pak si ho skutečně pořídit, je jako kouknout se na Youtube na průběh operace srdce a pak jít a rozříznout člověka s infarktem. Pepper měla stažený ocas, což mi přišlo normální, protože ho tak měla pořád - když jsme byli venku, vevnitř, ve spánku, prostě pořád. Když jsme šli ven, hned před barákem vyprázdnila celý obsah močáku a byla připravená jít zase dovnitř. A kočky? Třikrát je šla ulovit a třikrát jí můj kocour Lew vysvětlil, že takhle to u nás nefunguje.

A tak šel čas. Pepper jsem si prověřila v několika situacích, zjistila, že neumí žrát granule a že ji její dlouhé nohy především zvýhodňují ke snadnému přístupu k jídlu. Po půl roce se ale stala podivná věc.

Tak v první řadě jsem zjistila, že chrti nemají v přirozeném stavu neustále špičku ocasu na břiše. Stalo se to, když jsem se jednoho dne vrátila z práce domů. Přítel byl i se psy na dvorku. Bylo hezky teplo a těšila jsem se domů. Otevřela jsem branku a Pepper se na mě rozběhla. Nejdřív jsem se lekla a pak koukala, jak to zvíře aka samá ruka, samá noha ke mně s vrtěním ocasu běží, aby mi dalo hlavu do dlaní a já ji hladila. “Viděls to?! Jak vrtěla ocasem a vítá mě! To je boží,” křičela jsem na partnera a do očí se mi draly slzy. Tehdy před námi Pepper poprvé odkryla své sebejisté a radostné já. A už ho před námi nikdy nikam neschovala.

Trvalo to necelého tři čtvrtě roku. Když jsme si jí pořídili, bylo jí pět let. Když si představím, že bychom ji teď dali pryč a musí si tím procházet znovu, jímá mě hrůza - znovu si zvykat, znovu ta nejistota. Psí život je příliš krátký na lidské přešlapy. A ten chrtí obzvlášť! Jsou to tak jemné bytosti, že si je člověk musí nějakou dobu získávat. Ale jak jsou vaši, dostanete tu nejněžnější a nejhebčí porci psí lásky.

Tagy:
Sledujte ŽIVĚ slavnostní zahájení Hvězdné sezóny na Primě. Na co nového se můžete těšit?
Sledujte v TV

Sledujte ŽIVĚ slavnostní zahájení Hvězdné sezóny na Primě. Na co nového se můžete těšit?

Skupina Prima si pro letošní podzim přichystala hvězdný program. Nové pořady i podzimní programové schéma představí na speciální tiskové konferenci generální ředitel skupiny Prima Marek Singer a programový ředitel skupiny Prima Roman Mrázek, chybět nebudou ani hvězdné tváře z našich pořadů. Sledujte velkolepé zahájení v úterý od 16:15 přímo v tomto článku nebo na facebookových stránkách Primy.

Nákaza v olympijském speciálu zřejmě zůstane záhadou. Hygienikům chybí vzorky
OH 2021

Nákaza v olympijském speciálu zřejmě zůstane záhadou. Hygienikům chybí vzorky

Nákazu v letadle českých sportovců na olympijské hry z Prahy do Tokia se zřejmě nepodaří rozklíčovat. Na úterní tiskové konferenci to oznámily vedoucí Pražské hygienické stanice Zdeňka Jágrová a hlavní hygienička Pavla Svrčinová. Bez genotypizace, neboli podrobného vyšetření typu viru pomocí sekvenování jeho DNA, se jen těžko rozezná, jak se virus šířil. Hygieničky také potvrdily, že jeden z olympioniků se nakazil mutací delta.

Covid se do Wu-chanu vrátil jako bumerang. Úřady kvůli deltě otestují 12 milionů lidí

Čínské město Wu-chan otestuje na koronavirus všech svých 12 milionů obyvatel, neboť se tam objevily první případy lokálního přenosu vysoce nakažlivé mutace delta. S odkazem na jednoho z místních činitelů to v úterý uvedla agentura Reuters. Wu-chan, kde se koronavirus rozšířil koncem roku 2019 a kde svět spatřil první uzávěry a hromadné testování, od poloviny května do tohoto týdne nezaznamenal žádné nové případy nákazy. V pondělí však úřady ve městě potvrdily tři případy vysoce nakažlivé mutace delta.

Meghan chtěla „skromnou“ oslavu. Chystá ji miláček celebrit v luxusním sídle

Vévodkyně ze Sussexu Meghan chce, aby oslavu jejích čtyřicátých narozenin připravil proslulý organizátor Colwin Cowie. Ten v minulosti plánoval večírky pro hvězdy, jako jsou Jennifer Anistonová, Tom Cruise nebo Kim Kardashian. Svůj velký den plánuje bývalá herečka pořádat skromnějším způsobem než oslavu svého těhotenství, za kterou v roce 2019 zaplatila v přepočtu zhruba devět milionů korun.

Savo a toaletní papír jsou k ničemu. Po tornádu nám schází úplně jiné věci, vzkazují místní

Je to již měsíc a půl, co jižní Moravu zasáhlo ničivé tornádo, které zabilo šest osob, stovky lidí zranilo a zničilo téměř 1 200 domů. I přesto, že se okamžitě v celé zemi zvedla vlna solidarity, vybrala se až miliarda korun a do poničených oblastí se rozjely stovky dobrovolníků, řada místních stále nemá střechu nad hlavou. Chybí především stavební materiál a řemeslníci, smutní místní. Pokud chce stát pomoct, ať osloví stavební firmy, vzkazuje jedna z poškozených.

Dostálova maminka: Z lodi ho tahalo deset Japonců. Kajak vyhrál i díky chlebu se sádlem

Hosty úterního pořadu Co Čech, to trenér! byli bývalá alpská lyžařka Šárka Strachová, vodní slalomář Vít Přindiš a maminka kajakáře Josefa Dostála Eva Emingerová. Ta o svém synovi, který jel v úterý ráno finále kajakářů na 1 000 m řekla, že ačkoliv skončil pátý a nenaplnil medailové ambice, do závodu dal úplně všechno. Po jeho skončení byl skutečně na dně svých sil a z kajaku musela českého obra vytáhnout skupina organizátorů.

reklama

Domácí zpravodajství

reklama