Do Německa mě vyhnaly zákony z 60. let bývalého Československa, tvrdí poslankyně FDP

Renata Formánková, jak zní její rodné příjmení, vyrůstala ve slovenské Skalici v bývalém Československu nedaleko rakouských hranic. V šesti letech se díky vysílání rakouské televize ORF, které se v tamním regionu běžně „chytalo“, začala učit německy. Brzy rozuměla a zajímala se o to, proč zprávy v Československé televizi vyznívají jinak než v západní rakouské.

Po revoluci, na začátku 90. let minulého století, přesídlila do Mnichova jako obchodní atašé. Její další život, i čtyři roky po změně politických poměrů v bývalé vlasti, ovlivnily zákony z dob normalizace.

Zajímala jste se o politiku již v 80. letech při vašich vysokoškolských studiích chemie?
Přiznám se, že ano, dokonce ještě dříve než na vysoké škole. Dovolím si říct, že už na gymnáziu, kdy jsem byla ještě teenagerka. Byli jsme k tomu vedení – i přes tu „divnou“ dobu.

Vyrůstala jste tzv. za železnou oponou, kde byla politika tehdejšího Československa jasně daná…
A právě to byl ten důvod. Velmi mě zajímalo naučit se číst mezi řádky v těch cenzurovaných zprávách. Snažila jsem se z toho vyčíst něco, co tam vlastně nebylo a ani nemohlo být. Mezinárodní politika nás zajímala proto, že jsme stále doufali, že ta železná opona někdy padne. Mě o to víc, protože pocházím ze Skalice, která leží na česko-slovenské hranici a též nedaleko Rakouska, takže jsme doma „chytali“ rakouskou televizní a rozhlasovou stanici ORF. Proto jsem se od pěti šesti let učila německy a začala brzy rozumět.

Vždy jsem se snažila si na to udělat vlastní názor a často jsem pátrala po tom, proč se ty zprávy v Československé televizi tak liší od ORF nebo jiných západoněmeckých kanálů.

Takže jste už jako malá srovnávala, jak se o jedné události informuje v socialistickém Československu a jak na Západě?
Přesně. Vždy jsem se snažila si na to udělat vlastní názor a často jsem pátrala po tom, proč se ty zprávy v Československé televizi tak liší od ORF nebo jiných západoněmeckých kanálů.

Když jste přišla v roce 1991 na ministerstvo zahraničního obchodu do Prahy, bylo vaším cílem vycestovat do zahraničí?
Ne. Po roce 1989 odešlo nebo bylo povyhazovaných ze zahraničních služeb mnoho zaměstnanců, kteří byli buď „estébáci“, nebo straničtí funkcionáři, takže tam chyběl personál. V té době mi zavolal bývalý kolega z Technopolu v Bratislavě a zeptal se mě, jestli bych se chtěla podílet na budování obchodních oddělení při velvyslanectvích a pomoci tak republice. Věděla jsem, že nějakou dobu strávím v Praze a po zaškolení se mi otevře cesta ven. Ale vůbec jsem netušila, do které země.

Stala jste se atašé v Mnichově. To vás nasměrovalo k tomu, že zůstanete v Německu?
Také ne. Měla jsem se svým tehdejším zaměstnavatelem dohodu, že mě jen zapůjčí ministerstvu zahraničního obchodu, takže jsem se měla vrátit. Ale protože jsem v Mnichově poznala muže, který se později stal mým manželem, tak… Po dvou letech jsme se vzali a společně přestěhovali do Bádenska-Württemberska. K tomu jsem ještě čtyři roky po sametové revoluci a již po rozpadu Československa pocítila následky bývalého komunistického režimu.

V čem?
Platily ještě mnohé zákony, které vycházely z šedesátých či osmdesátých let minulého století. A podle jednoho z nich člověk, který se vdá či ožení za občana cizího státu, nemá přístup k obchodním jednání vlastní země. Tím, že jsem se provdala za německého občana, který byl pořád ještě považovaný za nepřítele státu, a to i na konci roku 1993, jsem o rok později pochopila, že nemá cenu takto žít a pracovat v takových podmínkách.

Takže vás zákony komunistického Československa donutily opustit zemi?
Ano, ano. (smích) Bohužel přesně tak to bylo. Ale tehdy mi do smíchu nebylo.

Proč vstoupí vystudovaná chemička do politiky v zemi, ve které se nenarodila?
Je to velmi výjimečný příběh i cesta. A často dostávám na toto téma otázky i v Německu. Měla jsem vlastní společnost, pracovala sama na sebe a pohybovala jsem se v zahraničním obchodě zaměřeném převážně na Německo a Česko se Slovenskem. Kolem roku 2005 jsem pochopila, že jsem se v Německu už plně integrovala. Politika mě nadále bavila. Zjistila jsem však, že normální člověk se k informacím z politiky jen tak nedostane. Ani z novin, ani z odborných knih. Jedinou cestou, jak se dovědět, jak funguje oblastní i celostátní politika, je být při tom, angažovat se. Proto jsem se rozhodla, že vstoupím do jedné politické strany.

Proč právě FDP?
Protože jsem dlouhodobě pozorovala aktivity jednotlivých stran a následně mi jednoznačně vyšlo, že je to právě FDP, která zastupovala moje vlastní zájmy. Proto jsem do ní v roce 2009 vstoupila. Hned na začátku jsem zažila těžké časy a interní drama ve straně, kdy mnoho členů tvrdilo, že je třeba celou FDP obnovit, abychom byli atraktivní i pro mladé lidi. Ale mně to bylo velmi líto. Odjakživa jsem ji měla spojenou s Hansem-Dietrichem Genscherem, jejím letitým předsedou, který i před revolucí často navštěvoval Československo, navíc jsem ji spojovala se svobodou. Vždyť právě Genscher a FDP se podíleli na otevření hranic ještě v prosinci 1989. Proto jsem se snažila přispět ke změně FDP, aby se z ní stala silnější strana, a to především v letech 2013 až 2017, kdy nebyla ve Spolkovém sněmu.

Jedinou cestou, jak se dovědět, jak funguje oblastní i celostátní politika v Německu, je být při tom, angažovat se. Proto jsem se rozhodla, že vstoupím do jedné politické strany.

Podařilo se vám to?
Věřím, že ano. Podle průzkumů bychom poprvé v historii mohli dosáhnout druhého dvouciferného výsledku ve volbách za sebou. Takže by FDP nebyla jen nějaký apendix. Ale tentokrát by měla mít i možnost diktovat podmínky a zabránit dalšímu směřování Německa doleva.

Čím se liší FDP pro letošní volby do Spolkového sněmu od ostatních stran? Nabízí něco výjimečného?
Čím se výrazně odlišujeme, je kompletní modernizace republiky. V době pandemie koronaviru bylo jasně patrné, jak je Německo prorostlé byrokracií, která zabrzdila mnohá rychlá rozhodnutí a řešení. Sami vládní úředníci viděli, že pokud nemají digitalizované školství, digitalizované předávání zpráv, Německo působí jako zaostalá země i za mnoha jinými státy. Po těchto zkušenostech vidíme, že právě vývoj, modernizace a digitalizace jsou nejdůležitějšími body. K tomu ještě přidám velké investice do vzdělávání obyvatelstva.

To říkají všichni. Ale co si pod tím představit?
Třeba to, že lidé musejí mít přístup k informacím. Vidím teď při kampani, když se setkávám s obyvateli, že mnozí nemají ani ponětí, jak funguje volební systém v Německu. Třeba že při zemských volbách (jako v Česku do krajů, pozn. red.) mají jeden hlas, ale při celoněmeckých volbách do Spolkového sněmu hlasy dva. Neznají ani to, koho volí prvním hlasem, koho druhým. Jak mohou volit technicky či takticky. Jak se mohou do Spolkového sněmu dostat zástupci tzv. malých stran.

Jde tedy jen o politické vzdělávání?
Ale kdeže. O celkové. Aby se zvedla úroveň celého německého školství, protože sledujeme rychlý vývoj a nárůst velmi vzdělaných studentů a odborníků v Asii. Proto se nyní musíme orientovat na budoucnost a udělat vše potřebné pro mladou generaci. Aby se jim dostalo úlev na daních a nezničily je vysoké ceny. A zároveň jim umožnit získat co nejvyšší vzdělání.

Podle průzkumů má FDP šanci na dvojciferný výsledek ve volbách. Jakou šanci vidíte na vaše vlastní zvolení?
Pokud FDP překročí pětiprocentní hranici, mám jisté místo na listině, díky své pozici jako číslo sedm. Tedy je jisté, že se dostanu do Bundestagu.

Pokud se FDP do Bundestagu dostane, bude usilovat i o to, aby byla ve vládě?
Ano. V současnosti to vypadá tak, že každá koalice, která by se po volbách tvořila, bude pro podporu vlády potřebovat FDP. Ani jedna z možných rozumných koalic nemá potřebnou většinu. Což znamená, že nás budou potřebovat, a jsme připraveni, že nás nejen vítězná strana osloví kvůli povolebním vyjednáváním.

V současnosti to vypadá tak, že každá koalice, která by se po volbách tvořila, bude pro podporu vlády potřebovat FDP. Ani jedna z možných rozumných koalic nemá potřebnou většinu.

S kým by byla FDP nejraději ve vládě?
Neumím říci, která strana by pro nás byla nejvhodnější. Naším cílem je zabránit posunu Německa doleva. Ale vidíme, že jak SPD (sociální demokraté), tak i Zelení si nechávají otevřená dvířka pro možnou spolupráci s Levicí (Die Linke). CDU/CSU se konkrétně nevyjadřuje ke spolupráci ani nenaznačuje, kde chce vidět Německo v budoucnosti.

Co by bylo prioritou vaší účasti ve vládě?
Tržní hospodářství, vymáhání práva. Budoucnost Německa vidíme stále v Evropské unii. A považujeme se jako jediní za stranu středu. Bude záležet na tom, kdo se stane vítězem voleb a jak začnou vyjednávání. Pokud uvidíme, že můžeme plnit co nejvíce bodů z našeho volebního programu, s těmi bychom mohli spolupracovat.

Opakovaně jste mluvila o zastavení směřování Německa doleva. Dovedete si představit koalici s SPD, Zelenými a Levicí?
V žádném případně. Už předem jsme vyloučili spolupráci s Levicí i s AfD (Alternativa pro Německo, protiimigrantská strana, pozn. red.).

Co by FDP udělala, kdyby SPD jako možný vítěz voleb zahájila jednání s Die Linke?
Toho bychom se neúčastnili. My nikdy nebudeme spolupracovat s Levicí.

Jaká koalice by byla nejlepší pro Německo?
Taková, která zemi zmodernizuje a nezvýší daně. Rezonuje to obzvlášť nyní, protože všichni sledují, jak se za poslední týdny výrazně zvýšily ceny benzinu, elektřiny, ale i dalších komodit. K tomu nečekaně narostla inflace, až na 4,9 procenta, což si mladá a ani střední generace nepamatuje. Zvyšování finančního zatížení obyvatelstva si nemůže dovolit žádná nová vláda.

Odrazí se to i v posledních dnech předvolebního boje?
Myslím, že ano. Ti, kteří dopředu vyloučí zvyšování daní, pro nás budou partnerem pro vyjednávání. Šéf SPD Olaf Scholz vyloučil devět dnů před volbami zvyšování daní a otevřel se směrem k FDP. Je to jen jeden bod, ale bere vážně naši finanční politiku.

Takže by byla možná koalice SPD, CDU/CDU a FDP?
Nejnovější příklad přišel ze Saska-Anhaltska, kde po tamních zemských volbách vznikla právě taková vláda.

Čím více se blížíme k volbám, tím více roste nebezpečí kybernetických útoků. A o národní bezpečnost jde především.

Jak dlouhá očekáváte povolební jednání? A dojde k sestavení a potvrzení vlády?
V Německu nejprve probíhají tzv. sondovací rozhovory a na ně když tak navazují ty koaliční. Doufám, že ty sondovací budou trvat maximálně měsíc a za následující měsíc by se dala připravit koaliční smlouva. Máme přání, aby do konce roku, nejpozději v lednu 2022, byla nová vláda.

Co ještě bude hlavním tématem posledního týdne volební kampaně? Koronavirus a Afghánistán? Daně?
Když projdu posledních pár měsíců, témata se měnila. Začínalo se klimatickými změnami a bytovými problémy. Pak přišel Afghánistán. Nyní do toho vstupuje otázka daní. A také bezpečnosti. Čím více se blížíme k volbám, tím více roste nebezpečí kybernetických útoků. A o národní bezpečnost jde především. Nemůžeme pominout ani dopady koronavirové krize, kdy na sebe naráží to, že naočkovaní chtějí mít naprostou svobodu jako před začátkem pandemie, a to, že někdo očkování odmítá, ale chce žít běžný život taky. Jenže… Ani Německo si nemůže dovolit další lockdown, protože ty výdaje za poslední rok přece někdo musí zaplatit. Proto potřebujeme fungující a vynikající ekonomiku.

Týden před volbami do Spolkového sněmu se konají parlamentní volby v Rusku. Mohou ovlivnit i dění v Německu?
Ne. Výsledky voleb v Rusku nemají žádný vliv na naše volby. Je nám jasné, že potřebujeme Rusko jako partnera, ale nemůžeme akceptovat tamní situaci, jak se tam zachází s obyvatelstvem, jaké jsou tam represe, že neexistuje svoboda veřejného projevu ani médií. Proto musíme i nadále kritizovat vývoj v Rusku.

A dva týdny po Německu jsou na programu volby v Česku. Budete je sledovat? Nebo jde v Německu o bezvýznamnou událost, která na zemi nemá dopad?
Já osobně budu volby v Česku určitě sledovat, protože jste pro nás velmi důležitou zemí, nejen z hlediska sousedství. Proto bude klíčový povolební vývoj, protože i my v Německu potřebujeme v Česku silného partnera kvůli rozšíření přeshraniční spolupráce. Samozřejmě se zajímám i z pozice své funkce předsedkyně parlamentní skupiny Německo, Česko, Slovensko a Maďarsko ve Spolkovém sněmu.

Jste v mnoha výborech Spolkového sněmu orientovaných na střední a východní Evropu. Jak důležitý je tento region pro Německo? Neberou ho Němci jako nutné zlo pro Evropskou unii?
Ne. Co cítím v politických kruzích, je, že každý považuje Českou republiku za velmi důležitého souseda, vzájemné vztahy se dotýkají hlavně Bavorska a Saska, které leží při hranicích. Politická situace v Česku se hodně sleduje. Výroky prezidenta či Babiše tady mají vždy nějakou ozvěnu.

V jakém jazyce se vám zdají sny? Už jen německy? Nebo ještě někdy slovensky?
(smích) Nad tím jsem nepřemýšlela, ale je to zajímavé. Nejspíš se to řídí tím, o kom se mi zdá. Pokud jde o rodinu, která žije většinou na Slovensku, jsou to sny ve slovenštině. Když přijdou sny o osobách, s nimiž mám kontakt kvůli práci v Německu, pak je to německy.

V politických kruzích každý považuje Českou republiku za velmi důležitého souseda, vzájemné vztahy se dotýkají hlavně Bavorska a Saska. Politická situace v Česku se hodně sleduje. Výroky prezidenta či Babiše tady mají vždy nějakou ozvěnu.

Co slovenského vám v Německu chybí? Halušky? Borovička?
Jednoznačně halušky. Sice je v Německu také mohu uvařit, ale chybí mi tu ta správná brynza. To je poklad, který se tady však koupit nedá a ani se nevyváží. Proto jsem šťastná, když si ji pak mohu koupit na Slovensku a dovézt. No a pak hned pro rodinu v Německu vařím brynzové halušky. Já si je také jako první objednávám v restauraci na Slovensku.

Kam jedete nejraději, když máte volno? Do hor? K moři? Nebo na Slovensko?
Tím, že máme z domova tak blízko hory, do dvou hodin jízdy, nejraději jezdím právě tam.