Prima Mazlíček: Jaký je citový život slepic?
Asi byste do slepice neřekli, že zvládne sčítání a odčítání a ke každému kuřeti přistupuje individuálně, že? Slepice je totiž dalším hanlivým označením hloupé ženy. To ale těmto ptákům křivdí. Krom uvedených faktů totiž dokážou navíc vnímat časová rozmezí, plánovat a předvídat události.
Slepicím se v posledních měsících dostává více pozornosti než jiným hospodářským zvířatům. Je to i díky řadě svědectví o podmínkách ve velkochovech a o tom, jaký vliv mělo na život slepic šlechtění za účelem vyšší produktivity vajec. Jaké ale slepice ve skutečnosti jsou? Studie uvádějí, že jedna slepice si dokáže zapamatovat až stovku dalších slepic. Kromě toho dokáží rozpoznat i jednotlivé lidské bytosti. Jejich chování se značně mění v závislosti na tom, kdo se kolem nich zrovna nachází. To ale není všechno.
Bylo mi jich líto, vajíčka jsou bonus. Stále více lidí zachraňuje slepice z velkochovů
Na začátku byla Slepice v nouzi. Tahle nezisková iniciativa si vzala za cíl popularizovat domácí volný chov slepic a upozorňovat na podmínky ve velkochovech. Když se na sociálních sítích začaly objevovat fotografie a videa zubožených slepic, kterým tato iniciativa dala druhou šanci výkupem z velkochovu a následným umístěním do domácností, zvedla se vlna zájmu a touhy pomoci. A nezastavila se dodnes.
„Nezaslouží si po roce, kdy jsou nucené plkat jedno vejce za druhým, navíc v šíleném tempu a v šílených podmínkách – skončit tak mladé v transportu do koncentráku,“ míní Vlaďka Vraná, která chtěla právě těmto slepicím dopřát možnost „dožít na trávě“. „Nejsem vegetarián, ale jsem proti nehumánnímu zacházení s čímkoliv živým,“ dodává. Podle Vlaďky jsou navíc její slepice antistresovým a terapeutickým členem domácnosti. „Nečekala jsem, že mi bude stačit sedět venku a jen na ně koukat. Přiznávám, že si s nimi i vcelku dobře popovídám,“ směje se.
„Ten terapeutický člen domácnosti je přesný,“ souhlasí s ní Veronika Raltová. „Chtěla jsem si koupit psa, ale narazila jsem na ‚klecovky‘ a úplně jsem jim propadla. Sedím na zahradě, koukám na ně a je mi fajn,“ popisuje Veronika. „Už jsme měli i kuřátka a to je teprve kino,“ rozplývá se.
Taková kuřata v umělých líhních se však upřímné radosti ze života nedočkají. Poté, co se vylíhnou, jsou roztříděna (kohoutci končí buď v plastikových pytlích, kde se pomalu udusí, nebo v drtiči), následně jsou vykrmena, a tím tedy i připravena snášet doslova jako o život. „Napadlo by normálního drobnochovatele slepic, nebo třeba majitele psa, tohle zvířatům dělat? My to tolerujeme jenom proto, že se to děje někde za zdí a co oko nevidí, to srdce nebolí,“ říká Karel Janko z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd ČR.
