Zanedbané hroby sudetských Němců v pohraničí jsou namísto obnovy často likvidovány. „Kus lebky, obratel a další kosti, takovou neúctu k mrtvým nechápu,“ ukazuje lidské ostatky zakladatel iniciativy Zachraňme Chomýž Martin Chalupa. Kosti se povalují na německém hřbitově v Krnově-Chomýži, kde radnice v minulých týdnech prováděla úkony zřejmě v rozporu se směrnicemi Úřadu vlády ČR i česko-německé smlouvy. Krnovská radnice již v roce 2020 oznámila záměr pohřebiště zlikvidovat.
Je to zvláštní pocit vložit si do dlaně kosti dávno zesnulých českých Němců. Nic jiného ale nezbývá. Na zdevastovaném hřbitově v krnovské městské části Chomýž leží v hlíně úlomky lebky, obratlů i další ostatky. A přijde mi dost neuctivé, aby se tu jen válely v bahně. Před týdnem totéž udělali aktivisté z facebookové skupiny Zachraňme Chomýž. „Posbírali jsme kosti a soustředili je na jedno místo, někdo je ale opět rozházel,“ vypráví 32letý Martin Chalupa, zakladatel skupiny.
Hřbitov působí, jako by ho před časem smetla tlaková vlna po leteckém bombardování. Náhrobky lehly k zemi, většina z nich je poškozená, mnohé jsou i několikrát zlomené. „Někdy ale stačí náhrobek zvednout, otočit ho a zaskví se téměř v původní kráse,“ vypráví 23letý Matěj Plaček, další aktivista z této skupiny. A jako příklad ukazují kamennou desku Adalberta Loserta, která je ozdobena nepoškozeným keramickým reliéfem. „Náhrobek musel v hlíně ležet několik desetiletí, jinak by tu keramiku určitě někdo rozmlátil,“ odhaduje Chalupa.
Keramický reliéf zobrazuje květináč s bohatě rozkvetlou květinou, možná byl Adalbert Losert vášnivým zahradníkem, i když pracoval jako mistr na železnici, jak prozrazuje nápis vytesaný v kameni. Narodil se v roce 1896 a zesnul hodně mladý, už v roce 1927.
Jak se vyhrožuje likvidací
Krnovská radnice se rozhodla hřbitov v městské části Chomýž, na kterém odpočívají převážně místní Němci, jejichž rodiny byly v letech 1945 až 1946 vyhnány z Československa, zlikvidovat. Krátce po válce tu však bylo pohřbeno i několik českých dosídlenců, o čemž svědčí zlomky hrobu s českým textem. Hřbitov leží stranou od Krnova v malebné jesenické krajině. Od konce války německé hroby nikdo neudržoval, přesto tu lze napočítat nejméně 60 stále viditelných rovů.
Úřad se k likvidaci hřbitova rozhodl v létě roku 2020 a záměr tehdy bez skrupulí oznámil výzvou vyvěšenou přímo na pohřebišti: „Pokud se vlastníci o daná hrobová místa nepřihlásí do jednoho roku od zveřejnění, budou z pozemku odstraněna a vhodným způsobem zlikvidována.“ Hrozba zničení hřbitova tehdy vyvolala odpor u několika neziskových organizací, které se naopak snaží opuštěná německá pohřebiště zachraňovat.
Mezinárodní ostuda
Na plánovanou likvidaci krchova upozornila i CNN Prima NEWS, lokální kauza se tak proměnila v celospolečenskou, a dokonce v mezinárodní. „Na hrozbu radnice jsem s přáteli reagoval založením facebookové skupiny Zachraňme Chomýž, která má ohlas v celé republice, v Polsku i mezi potomky vyhnaných Němců,“ vypráví zakladatel skupiny Martin Chalupa. Jen letos v květnu sledovalo tento facebookový profil 14 tisíc lidí, mezi nimi například Lorenz Loserth z Mnichova, jehož předkové žili právě v Krnově.
Než byli Němci vyhnáni z Chomýže (německy se vesnice nazývala Komeise), žilo jich v obci nejméně 800. V obecném povědomí mnohých Čechů stále přetrvává klišé, že sudetský Němec je totéž, jako když se řekne nacista. „Velká část tady pohřbených občanů přitom zemřela ještě předtím, než se nacisté v Německu dostali k moci, takže jméno Adolf Hitler v životě neslyšeli,“ přemítá Chalupa mezi povalenými náhrobky.
„Hier ruht unser lieber Sohn und Bruder Max Baier 22. 7. 1906 – 25.(4.).1927,“ čteme na jednom z náhrobních kamenů. Zde leží náš milovaný syn a bratr Max Baier. Zemřel v dubnu 1927, Hitler se v Německu chopil moci až o necelých šest let později. Matěj Plaček studuje polonistiku na Ostravské univerzitě. „Tady ve Slezsku spolu žili po staletí Češi, Němci a Poláci, úctu a pietu si zaslouží všechny národy, které tu tvořily dějiny,“ uvažuje. „Každý hřbitov je knihou vytesanou do kamene, která vypráví o starousedlících,“ dodá Chalupa.
Porušování česko-německé smlouvy
Pečovat o německý hřbitov je úkolem krnovské radnice, nikoliv dobrovolníků. K péči o hroby po odsunutých Němcích se Češi zavázali již ve Smlouvě o dobrém sousedství z roku 1992, za vládu ji tehdy podepsal ministr zahraničí Jiří Dienstbier, německou stranu zastupoval spolkový ministr Hans-Dietrich Genscher. Pro mnohé lokální politiky je ale smlouva jen cárem papíru.
Nedodržuje se ani závazné doporučení pro obce vydané Úřadem vlády ČR v roce 2017 s názvem K péči o opuštěné německé a další hroby na hřbitovech. Dokument mimo jiné uvádí: „Zakazuje se obecní původně německé hrobové zařízení odstraňovat a prodávat, zvláště pak je třeba zamezit tomu, aby bylo takové hrobové místo nabídnuto k nájmu a k dalšímu pohřbívání.“
Teprve vzrušená reakce veřejnosti přiměla starostu Krnova Tomáše Hradila, že ze svého stanoviska ustupuje. „Formulace, která obsahovala výraz likvidace, byla ze strany města nešťastná,“ uznává starosta téměř dva roky od vypuknutí kauzy v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. „Cílem nikdy nebyla plošná likvidace pohřebiště,“ dušuje se. „Svolávám proto schůzku, na které bych rád potkal všechny, kteří se o hřbitov zajímají. Včetně zástupců iniciativy Zachraňme Chomýž, se kterou se mi nedaří navázat kontakt.“
Zásah města do německé hrobky
Zakladatel iniciativy Martin Chalupa návrh společné schůzky vítá, stále však není přesvědčen, zda starosta od plánu likvidace ustoupil. Město zatím pro záchranu pohřebiště neudělalo jediný reálný krok. „Spíš naopak, před čtrnácti dny byla jedna německá hrobka v Chomýži z popudu města narušena a ostatky pohřbených se pak válely kolem této hrobky,“ vypráví Chalupa. A jak už bylo řečeno, úlomky kostí jsou zde stále rozházeny.
Otevřením německého hrobu a odstraněním zbytků ostatků byla porušena již citovaná směrnice Úřadu vlády ČR. „Ale hlavně je to ohromná neúcta takto zacházet s ostatky lidí, kteří tento kraj kdysi kultivovali a s láskou pečovali o zdejší krajinu. My se však nedokážeme postarat ani o jejich hroby,“ přemítá aktivista Chalupa.
Spor o původ kostí
Starosta Tomáš Hradil zvolený za nezávislé hnutí Patriot jakékoliv selhání odmítá. „Otevřeli jsme pouze dávno vykradenou hrobku, kterou jsme vyčistili a chceme ji využívat jako úložiště pro ostatky ze zrušených hrobů z centrálního hřbitova v Krnově,“ vysvětluje starosta, proč byl otevřen německý hrob v Chomýži. „Žádné kosti uvnitř nebyly, takže nechápu, kde se pak vzaly poblíž hrobu,“ tvrdí a jeho slova potvrzuje i referent komunálních služeb Vladimír Zavřel. Oba naznačují, že kosti mohla u hrobky narafičit iniciativa Zachraňme Chomýž.
Martin Chalupa považuje reakci radnice za absurdní: „Nemám doma ossarium, abych sem mohl přinést lidské kosti. Ostatky ležely v okolí vykopaného hrobu a pro mě je morálně nepřípustné, že je pracovníci komunálních služeb vytáhli z hrobu a nechali povalovat na hřbitově.“
Město tímto činem tak trochu potvrdilo, že se plánu na likvidaci pohřebiště úplně nevzdává. Redakce CNN Prima NEWS získala neověřenou informaci, že radnice chce německé náhrobky plošně zlikvidovat, aby v Chomýži mohla vzniknout pobočka už téměř plného centrálního městského hřbitova.
Češi nahlas protestují proti akcím Putinova režimu, který už několik let záměrně likviduje hroby československých legionářů v Rusku. Napřed to byla odveta za český postoj k okupaci Krymu, nově je to i pomsta Kremlu za českou pomoc válčící Ukrajině.
Ruská ostuda vs. anglická pieta
Kosti českých legionářů v Samaře tak už v roce 2019 skončily na skládce. Na mnoha místech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se ale samosprávy chovají k německým mrtvým podobně jako Putin k legionářům. Neúcta a buranství stály nedávno i za likvidací německého hřbitova ve Starých Křečanech na Děčínsku.
Někteří aktivisté, kteří německé hřbitovy zachraňují, proto navrhují i změnu zákona o pohřebnictví. Kauza v Chomýži totiž v roce 2020 začala nesmyslnou výzvou, aby pozůstalí, kteří byli po válce vyhnáni do Německa, začali platit za hroby předků. Kdo totiž v České republice nehradí nájem za hrobové místo a nereaguje na upomínky, vzdává se automaticky hrobu a ten může být znova pronajat či zničen.
Například v Anglii má úcta k mrtvým mnohem lidštější rozměr a lze tam běžně spatřit obrovské hřbitovy zarostlé břečťanem, v nichž stojí náhrobky takzvaně na věky věků. Stále platný anglický zákon z roku 1857 totiž dovoluje likvidaci hrobu jen ve výjimečných případech, a to až 100 let od pohřbu. A to jen pod podmínkou, že exhumované ostatky zůstanou na místě. Hrob je tedy napřed prohlouben, aby se původní kosti mohly uložit pod rakev s novým nebožtíkem.
