Návrat českých skokanů na lyžích do špičky potrvá roky, odhaduje Jakub Janda

Nejde jen o Turné čtyř můstků, konajícího se na přelomu roku na dvou německých a dvou rakouských můstcích v Oberstdorfu, Garmisch-Partenkirchenu, Innsbrucku a Bischofshofenu. Celá sezona 2020–2021 vyznívá pro českou reprezentaci tragicky, což dokumentuje pouhých šest bodů za jedno 27. a jedno 29. místo z deseti závodů. Sám Jakub Janda jich během sezony 2005–2006 nasbíral 1 151, díky nim se stal prvním a jediným Čechem, který triumfoval v celkovém pořadí Světového poháru. Skokanskou kariéru ukončil necelý měsíc poté, co se stal poslancem. Od dubna 2018 se pokouší jako šéf obnovit slávu tradičního českého zimního sportu.

Jak se vám jako někdejšímu vítězi sledují výkony českých skokanů na probíhajícím Turné čtyř můstků?
Co mohu říct? Je mi z toho smutno, ale jsem toho součástí. Neupadám do beznaděje.

Opravdu ne? Vždyť za měsíc a půl by mělo začít mistrovství světa v Oberstdorfu.
Situaci už jsem konzultoval s hlavním trenérem Františkem Vaculíkem. Do mistrovství světa v Oberstdorfu je ještě daleko. Budeme mít ještě pár týdnů na přípravu. Reprezentanti odjedou na Světový pohár v polském Zakopaném, do finského Lahti nepoletí a budou trénovat. A budeme věřit, že se jejich dosavadní situace zlepší. To je jediné, co můžeme dělat. Bohužel.

Co se stalo, že se český skok na lyžích dostal do takové situace?
Nehledejme odpověď jen v současnosti. Ono je to dáno historicky. Před lety byly můstky obrazně řečeno v každé vesnici. Jenže nyní nemáme v zimě kde trénovat. Harrachov je zavřený, Liberec patří soukromé firmě a nejsme schopni to tam finančně utáhnout, takže nám můstky nepřipraví. Ve Frenštátě pod Radhoštěm se v zimě skákat nedá. Takže když reprezentanti přijedou ze závodů, zavřou se v posilovnách. Jenže to nenahradí tréninkové skoky. Kdežto Poláci, Němci, Rakušané, Norové mají minimálně dva můstky, kde mohou trénovat. Pracujeme na tom, abychom opravili a připravili dvě střediska – Harrachov a Frenštát. Věřím, že se to do budoucna podaří.

Před lety byly můstky obrazně řečeno v každé vesnici. Jenže nyní nemáme v zimě kde trénovat

Ale pojďme k té momentální situaci…
Opravdu nejde o otázku posledních dvou nebo tří let. Navíc jsme v nedávné minulosti nevychovávali mládež, takže nemáme žádné nástupce. Nejsme však jediní. Například Finové dopadli podobně a jaká to byla velmoc. Ale postupně se zvedají. Jenže když porovnám tréninkové podmínky ve Finsku a u nás, tak…

… tak?
Tak je záhadou, že se dostali až do takové krize. Ale stává se.

Jenže v Česku už není ani z čeho vybírat…
Momentálně máme pět reprezentantů, víme, že výkonnostně na tom nejsou dobře. Mysleli jsme si, že nám „korona“ trochu pomůže, že se vývoj skoku přes léto zpomalí. Nestalo se tak, ba nastal opak. V minulých letech jsme vyhledávali společná soustředění s Němci, Poláky či Rakušany, abychom měli porovnání. Jenže doba nám to neumožnila, a proto přišlo srovnání až při prvních závodech Světového poháru. Nedopadlo dobře a teď se z toho takzvaně hrabeme. Věřím, že do mistrovství světa v Oberstdorfu se s tím ještě něco podaří udělat. My už se díváme a míříme koncepčně dál. Nejenže chceme vychovávat mladé závodníky, ale také nastupující trenéry. Teď jsme jednu skupinu poslali do škol, ať jsou vzdělaní.

Pak je tu protipól Polsko.
Ano, tam na začátku tisíciletí proběhla takzvaná Malyszománie (podle skokana Adama Malysze, čtyřnásobného mistra světa, medailisty z olympijských her, vítěze Turné čtyř můstků, pozn. red.), mladí kluci začali po jeho vzoru skákat a dnes jsou vidět výsledky. Mají Andrzeje Stekalu, Klemense Muranku, Aleksandera Zniszczola, k tomu „staré pardály“ jako jsou Kamil Stoch, Piotr Zyla, Dawid Kubacki. Takový výběr my nedáme za rok nebo dva dohromady. Jde o další generaci.

Navíc český skok na lyžích poznamenaly odchody trenérů do zahraničí. Právě Poláky vede jako hlavní trenér Michal Doležal.
Víme, že to nejlepší nám odešlo. Nejde jen o Michala Doležala, je tam s ním i Radek Žídek. Ale věříme, že se jednou vrátí i s novými zkušenostmi a posunou český skok dopředu.

Mysleli jsme si, že nám „korona“ trochu pomůže, že se vývoj skoku přes léto zpomalí. Nestalo se tak, ba nastal opak

Výsledky české reprezentace jsou neuspokojivé, až tragické. Neuvažujete o odvolání hlavního trenéra Františka Vaculíka?
O tom určitě neuvažujeme, protože František odvedl v létě s kluky velký kus práce, přestože podmínky kolem pandemie koronaviru nám nepřály. Jsem sice předseda Úseku skoků Svazu lyžařů ČR, ale pouze jeden člen Rady. Jestli to někdo navrhne, tak se samozřejmě bude hlasovat. Ale nemyslím si, že bychom měli někoho v zástupu, kdo by mohl tým převzít. Angažovat v polovině sezony zahraničního trenéra by nebylo dobré. Navíc jde také o peníze. Sice jsem nějaké sponzory sehnal, ale nejsme na tom tak, že bychom si to mohli dovolit. Tvrdě na nás dopadá pandemie, vždyť jen doma nás testování na koronavirus vyjde na 1,5 milionu korun. Když k tomu připočtu další částky, které platíme zahraničním pořadatelům, tak… Například ve Finsku stojí jeden test 150 eur (zhruba 4 000 korun, pozn. red.), druhý už 200. To všechno pro sedm lidí, což jsou pro nás šílené náklady. Takže bychom si ani jiného trenéra dovolit nemohli. František přišel z Německa, pracoval na koncepci. My jsme ho doslova přemluvili, aby reprezentaci vzal. Navíc je u týmu krátkou dobu, aby se vše projevilo. Když jsem kluky viděl v trénincích, vypadalo to dobře. Jenže zřejmě jim ještě tolik „nefunguje“ hlava, aby se dostali až do závodu nebo do druhého finálového kola. Nevím, čím to je, jestli chtějí hned vyhrávat… Všichni víme, že skoky jsou i o hlavě. Na závody Kontinentálního poháru vyjel s týmem také jeden člen Rady Úseku skoků. Hlásil, že jsou naši závodníci do desátého místa v trénincích, ale když přijde závod, skáčou o deset metrů méně. Takže tam hraje roli i psychika.

Mluvíte o hlavách. Neuvažujete tedy o rozšíření realizačního týmu o psychologa?
To už navrhl jeden člen Rady. Na další jednání jsme pozvali trenéry A-týmu, ale také juniorů, a budeme situaci řešit. Jestli se dohodneme, že to může pomoci, nějakého psychologa angažujeme.

V dosavadních deseti závodech Světového poháru bodovali jen dva čeští reprezentanti. A každý pouze jedinkrát. Viktor Polášek 27. místem a Čestmír Kožíšek 29. místem v Engelbergu. Nikdy to nebylo tak špatné.
Potěšilo mě, jak skvěle to řekl Viktor Polášek poté, co bodoval na závodech Světového poháru ve švýcarském Engelbergu. Že je rád za body už kvůli trenéru Vaculíkovi, protože je to odměna za jeho práci. Mysleli jsme si, že to půjde tak dál a bude to gradovat, ale Turné čtyř můstku, která následuje po Engelbergu, je těžší závod, protože nastupují také německé a rakouské národní skupiny. A jejich závodníci i druhého sledu jsou opravdu dobří. Proto už postup z kvalifikace do závodu…

… oceňujete? Není to málo?
Nechci říci, že je to výborné, ale v současné době jde pro nás o slušný výsledek a posun. Nechtěl bych, abychom nyní jen kritizovali a říkali, co se nepovedlo. Na to je ještě čas.

Existuje možnost, že byste na mistrovství světa do Oberstdorfu na přelomu února a března neposlali kvůli výkonnosti mužský skokanský tým?
Ne, nic takové. Neexistuje, že bychom neskákali na mistrovství světa. To absolutně nepřichází v úvahu. Věřím, že se do té doby dá dohromady Roman Koudelka, kterého pořád beru za českou jedničku. V létě se mu dařilo, ale pak se zranil a z Turné odjel na doporučení lékaře, protože koleno ještě není zcela v pořádku. Ale pokud se vrátí a bude tahounem mužstva, získá nějaké body a bude skákat do třicátého místa, pak se nálada zvedne a může to pomoci i ostatním.

Neexistuje, že bychom neskákali na mistrovství světa. To absolutně nepřichází v úvahu. Věřím, že do té doby se dá dohromady Roman Koudelka, kterého pořád beru za českou jedničku

Tak ještě jinak. Může se v současné personální nouzi stát, že nedáte pro MS dohromady čtyřčlenný mužský tým?
Predikovat něco takového šest týdnů před mistrovstvím je velmi brzy. Trenér Vaculík chtěl, aby na závody Světového poháru do Zakopaného 15. až 17. ledna jelo družstvo. Tak tam pojede. Z toho mi vychází, že nepřipadá v úvahu, abychom do Oberstdorfu nevyslali kompletní družstvo. Ale…

Jak dlouho potrvá návrat českých skokanů na lyžích do světové špičky?
(smích) Byl bych nejradši, kdyby to trvalo rok, maximálně dva. Ale je to o vybudování konceptu, především však musíme zabojovat o infrastrukturu kolem můstků. Takže půjde o běh na dlouhou trať a může trvat celou generaci. To říkám zcela na rovinu. Nejprve musíme vychovat nástupce poté, co jsme skončili já, Jan Matura a Lukáš Hlava. Přiznám, že jsme víc čekali od Viktora Poláška, bývalého juniorského mistra světa. Mezi seniory se zatím příliš neprosadil, ale víme, že to v něm takzvaně je. Filip Sakala je výborný letec, Čestmír Kožíšek má na to, aby pravidelně bodoval ve Světovém poháru. K tomu Roman Koudelka. Na tyto kluky teď sázíme, bohužel nikoho dalšího nemáme.

Co nastupující generace?
Máme mladé kluky, který je kolem šestnácti let. Doufám, že se mezi nimi někdo „najde“ a budeme mít pokračovatele. Ale jsme na začátku a musíme novou generaci skokanů teprve vychovat.

A kdy si čeští skokané zaskáčou v zimě na můstcích v Česku?
Zaskáčou si v Harrachově, kde se už upravuje střední můstek K-90. Ale my bychom potřebovali velký můstek K-120, na kterých se skáče většina závodů Světových pohárů. Kdy se toto podaří, neumím říct. Tušíme, že po koronavirové krizi bude málo peněz, takže nevíme, jestli nějaké dostaneme právě na tuto nutnou infrastrukturu. Projekt ve Frenštátě pod Radhoštěm máme skoro připravený a chybí nám jen málo kroků, abychom ho mohli přeložit a požádat o dotaci na opravu můstků. V Harrachově jsme ještě o kousek dále, tam se do toho vložil přímo předseda Svazu lyžařů ČR Lukáš Heřmanský, který za to velmi bojuje. Za to mu děkuji. Když spojíme všechny síly, tak… V budoucnu se toho dočkáme. Určitě ne za rok, ani za dva. Věřím, že za čtyři pět let bychom mohli mít první areál opravený.

Liberec si nemůžeme finančně dovolit. Nemáme peníze na nastříkání sněhu a údržbu, protože to má pod sebou soukromá firma. Jedná se o tom, jestli by můstky nepřešly zpátky pod město nebo kraj

Proč se vlastně neskáče na můstcích v Liberci, které se nákladně rekonstruovaly pro mistrovství světa 2009?
My tam skáčeme v létě. Ale v zimě si to nemůžeme finančně dovolit. Nemáme peníze na nastříkání sněhu a údržbu, protože to má pod sebou soukromá firma. Její podmínky prostě nemůže splnit. Jedná se o tom, jestli by můstky nepřešly zpátky pod město nebo kraj. Tím bychom si je mohli upravovat sami a mohlo by se na nich skákat. Navíc v současné době nelze v Liberci ani pořádat závody Světového poháru, protože za ty roky se vše posunulo a bylo by třeba udělat několik změn. Mezinárodní lyžařská federace žádá ledové stopy, větrné sítě, což je další investice ve výši mezi 15 až 25 miliony korun. Bohužel český svaz není tak bohatý, aby mohl takové peníze investovat. Snažíme se situaci řešit, ale není to jednoduché.

Jak náročné je sehnat můstky v zahraničí, kde by Češi mohli trénovat?
Je to náročné. My vlastně celý rok sháníme místo, kde jsou slušné klimatické podmínky. Narážíme také na to, že nás na některé můstky nepustí. To je případ Německa a Oberstdorfu, kam žádné zahraniční skokany nepustí. Podobné je to v Polsku v Zakopaném. Je to jejich „zlato“, výhoda a nechtějí se o ně dělit. Tím jsme ve svízelné situaci, protože místo toho, aby závodníci skákali, tráví tréninky v posilovnách. Takže hledáme alternativy.

Jaké jsou ty alternativy v době Světového poháru?
Dost omezené. Speciálně teď v době koronaviru, protože každý stát má různá nařízení a hygienické normy. Některé můstky jsou zcela uzavřené, některé otevřené. Celý proces je velmi složitý, ale jsem si jistý, že před mistrovstvím světa najdeme můstky, kam reprezentanty pošleme.