Ponižování, mučení, znásilňování a nelidské podmínky. Taková je realita v nejhorších ženských věznicích. (Ilustrační snímek) Zdroj: Profimedia.cz
Spoluvězeňkyně měla pracovat na „klinice“, šlo však o záminku pro sexuální otroctví. Když chtějí dozorci odsouzené potrestat, vezmou do pytle jejich koťata a hodí je do pece. Tak propuštěné ženy přibližují život v těch nejhorších věznicích. Nejen jejich svědectví odhaluje, že ani přezdívané něžné pohlaví se mnohdy hrůznému zacházení a otřesným podmínkám, zejména ze strany dozorců v často specializovaných zařízeních, nevyhne. Ve kterých věznicích by například žena z Ústecka, která porodila do záchodové mísy dítě, jež později v nemocnici zemřelo, nechtěla skončit?
Až výjimečný trest za vraždu hrozí ženě z Ústecka, jejímž případem se začal ve středu 16. srpna zabývat Krajský soud v Ústí nad Labem. Podle obžaloby porodila dítě do záchodové mísy. Novorozené miminko o několik týdnů později v nemocnici zemřelo. V případě odsouzení stráví za mřížemi řadu let, svědectví propuštěných žen z nejhorších věznic světa pro ni však mohou být odstrašujícím příkladem i signálem, že v porovnání s níže uvedenými zařízeními se bude mít pravděpodobně ještě „dobře“.
ČTĚTE TAKÉ: Brutální mučení, žádná lidskost. Poznejte nejhorší věznice světa, kde smrt je vysvobozením
O podmínkách ve věznicích v Tunisku, v jedné z nichž je i Češka, která se přiznala k vraždě svého manžela na dovolené, jsme vás již informovali. Jak vypadá život v dalších zařízeních pro ženy, v kterých by žádná odsouzená skončit nechtěla?
Qarchak – „nejnebezpečnější ženská věznice v Íránu“
Za zařízení s nejhorší pověstí mezi ženskými věznicemi v Íránu označilo v podrobné zprávě tiskové sdružení Human Rights Activists News Agency (HRANA) vězení Qarchak. Nachází se v poušti východně od Teheránu a je známé jako nejnebezpečnější a nejhorší věznice v zemi, a to zejména kvůli nelidským zdravotním a psychologickým podmínkám.
Navzdory své malé rozloze se v sedmi odděleních nachází zhruba dva tisíce vězeňkyň, některé s sebou mají i své děti. Počet vězňů se podle zprávy navíc každý rok zvyšuje. V zařízení byste cely hledali marně, uvádí web AlArabiya.net. Odsouzené spí v jedné hale, která disponuje zhruba 600 lůžky. Zbylé vězeňkyně spí na podlaze.
#FreePoliticalPrisoners
— Narges (@nargessarkhili) January 26, 2022
Qarchak Prison was initially a poultry farm before it became a prison in the early 1970s. Following the #Iranian revolution in 1979, the prison was closed and abandoned, with its inmates being sent elsewhere to serve their sentences.@SwissMFA @StateDRL pic.twitter.com/bfItCcjwyC
Dle informací HRANA jsou ženy vystavovány nejrůznějším formám mučení, mezi něž patří také znásilnění. Dozorci vězeňkyně uráží a bijí, čímž zhoršují jejich psychické problémy. Vedení věznice ženy trestá i ve chvílích, kdy si stěžují na podmínky ve věznici, například na hrůznou kvalitu jídla nebo nedostatečnou lékařskou péči. Následně jsou tyto odsouzené posílány na „samotku“ – mnohdy však ve společnosti jiné vězeňkyně, která je psychicky narušená. Pokud dojde v zařízení k bitce mezi vězni, dozorci nezasahují. Situace se mnohdy natolik vyhrotí, že některá z odsouzených i zemře.
Evín – svědectví z věznice v Teheránu přibližuje krutost dozorců
Írán je hrůznými podmínkami ve věznicích znám. Jinak tomu není ani u zařízení Evín, které se řadí mezi „nejproslulejší pekelné díry na světě“, uvádí web Daily Star. Nápravné zařízení se nachází přímo v Teheránu, slouží pro věznění žen i mužů. K tomu, aby byl odsouzený poslán do Evínu, nemusí udělat mnoho. Své o tom ví Marziyeh Amirizadehová, která v zařízení v roce 2009 strávila sedm měsíců proto, že vyznává křesťanství.
O hrůzách, kterých byla svědkem, se otevřeně rozpovídala. „OSN do věznice poslala své lidi, aby ji prozkoumala. Dozorci nás zamkli na oddělení. Křičely jsme, abychom dělaly hluk a inspektoři si nás všimli, ale nikdo nás neslyšel,“ líčila. Dlouhodobě je věznice Evín odsuzována pro porušování lidských práv a svobod.
„Jednoho dne do ženských cel přišli mužští dozorci – a začali vězeňkyně bít. Slyšely jsme, jak vzlykaly. Když jsme je později viděly na nádvoří, byly strašně zbité. Napadli je mužští dozorci, což je proti právu šaría. Všechny jsme byly vyděšené,“ pokračovala bývalá trestankyně. Sama byla svědkem popravy své spoluvězeňkyně, kterou byla nucena sledovat.
Jiná vězeňkyně skončila pracovně na „klinice“ – ve skutečnosti se však jednalo o zástěrku pro sexuální otroctví, píše web The Sun. „Nevěděly jsme, proč pláče. Později jsme zjistily, že dozorci a vysoce postavení úředníci ji zneužívali jako sexuální otrokyni. Když si uvědomila, co tato práce obnáší, odmítla, ale vyhrožovali jí, že ji zabijí,“ podotkla Amirizadehová.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: České vraždy v zahraničí: Kramného ztrestali doma, Mexiko za rozřezanou ženu udělilo 46 let
Jedné z přítelkyň z věznice zase dozorci zavázali oči a odvedli ji do místnosti pod sekcí 209. Jedná se o nejobávanější oddělení věznice, kde podle řady svědectví dochází ke znásilňování, mučení a psychickému týrání, například formou fingované popravy. „Když se vrátila, měla v očích strach. Když do místnosti vešla, do něčeho narazila. Když začala hmatat kolem sebe, zjistila, že se jedná o těla mrtvých spoluvězňů, která visela ze stropu,“ dodala bývalá vězeňkyně. Zařízení pojme až 15 tisíc trestanců.
IK-14 – „Kdo neseděl v Mordvinsku, jako by neseděl vůbec“
Věznice IK-14 v Mordvinsku v Rusku patří mezi jedno z nejhorších ženských nápravných zařízení v zemi. Ty ženy, které v něm strávily nějaký čas – jako členka Pussy Riot Naděžda Tolokonnikovová – ho přirovnávají ke gulagu či koncentračnímu táboru. „Kdo neseděl v Mordvinsku, jako by neseděl vůbec,“ prohlašují propuštěné.
Officials of Russia's Federal Penitentiary Service find 'slave labor' at Russian prison IK-14, where Pussy Riot member Nadezhda Tolokonnikova (@tolokno) was held https://t.co/1Cj6g43M7E #SlaveLabour #putinism #PrisonersRights pic.twitter.com/iRlLQSUIRM
— glyko symoritis🎗️ (@glykosymoritis) December 27, 2018
Více se o hrůzných praktikách ve věznici veřejnost dozvěděla právě od Tolokonnikovové, která zde měla strávit dva roky. Po amnestii však byla propuštěna. Jen pár měsíců předtím ale zveřejnila dopis, který život v IK-14 přiblížil. „Můj tým pracoval v šicí dílně 16 až 17 hodin denně. Spánek? V nejlepším případě čtyři hodiny denně. Den volna přišel jednou za měsíc a půl. Odsouzené musely napsat žádost do práce se zněním ‚z vlastní vůle‘. Nikdo se neodvažoval neuposlechnout,“ líčila žena v dopise.
„Když se děvčata dozví, že jedou do Mordvinsku, přijímají extrémní opatření, aby se tomu vyhnuly. Podřežou si zápěstí, spolykají hřebíky. Vše, jen aby tam nemusely. Pověst věznice je známá,“ líčila z vlastní zkušenosti Gelena Alexejevová, která si 3,5letý trest za údajné navádění k úplatkářství částečně odpykala právě ve vězení IK-14, cituje ji Rádio Svobodná Evropa.
Práce v dílně se podle ní rovná otroctví. „Pila řeže nepřetržitě. Usekané prsty a tekoucí krev byly běžné. Práce na strojích vyžadovala trénink,“ konstatovala. Samotné podmínky k žití byly ještě horší. O místo se vězeňkyně dělí s krysami. „Než jste vešly do koupelny, musely jste udeřit speciální tyčí – aby se krysy rozprchly,“ líčila. K lovu hlodavců se ve věznici chovají i kočky. Ty se pro vězeňkyně stávají tím nejmilejším, co je v zařízení může potkat.
Jenže právě tohoto vztahu ke zvířatům dozorci zneužívají. „Špatně jste šily? Kočky spálí. Koťata dají do pytle a hodí je do rozpálené pece. Nepotrestají tím pouze jednoho člověka, ale celou brigádu,“ doplnila Aleksejevová. Útoky, vraždy a mučení nejsou v IK-14 ničím cizím. „Jedné mladé ženě propíchli hlavu nůžkami, protože nepředala včas kalhoty. Smrt je zde na denním pořádku,“ vzpomínala v dopise členka Pussy Riot s tím, že když někdo zemře, jedná se „oficiálně o sebevraždu“.
Tresty se běžně týkají toho, že odsouzené nedostanou napít, najíst – byť se jedná o suchý chleba či plesnivé brambory – nemohou se umýt, je jim sebráno teplé oblečení nebo jsou bity do obličeje a ledvin.
Valley – ani narození dítěte neznamená lepší podmínky
Státní věznice Valley v Chowchilla v Kalifornii původně sloužila jen ženám, ty se však v posledních letech přesunuly do Central California Women’s Facility – zařízení, které se nachází přes silnici. Kapacita vězení se pohybovala kolem čtyř tisíc osob a jednalo se o jednu z největších ženských věznic na světě. Každoročně se za mřížemi narodilo více než 340 dětí – jen hrstka z nich však zůstala u matek.
ČTĚTE TAKÉ: Skandální přiznání učitelky: Kvůli sexu s žákem se vkradla do domu, spala s ním i na hřbitově
Do povědomí veřejnosti se žalostný osud těhotných odsouzených dostal v roce 2015, kdy fotograf Mark Allen Johnson dostal povolení v zařízení pořídit snímky těhotných vězeňkyň. Mezi nimi byla i Laura Strangeová, která na fotkách v pláči drží svou novorozenou dceru Haley. Strávila s ní však pouhé dvě hodiny, než bylo dítě odvezeno k babičce.
Těhotenství ani následné narození potomka odsouzeným žádné výhody nepřináší. Jen hrstka vězeňkyň smí zůstat se svými dětmi. Této možnosti mohou využít pouze ty ženy, jejichž trest trvá maximálně šest let a jedná se o odsouzené s nízkým rizikem. Počet vězeňkyň, které by tyto podmínky splňovaly, je však příliš vysoký oproti kapacitám, jež nabízí tři programy pro matky a kojence. Pouze 75 žen má možnost trávit první roky života se svými dětmi. Ostatní jsou nuceny dát dítě k adopci nebo do pěstounské péče, a to v případě, že neexistuje příbuzný, který by se o dítě po dobu výkonu trestu staral, vysvětluje web Metro.
Nápravný ústav Lowell – místo nejhorších vražedkyň
Nápravný ústav Lowell na Floridě patří mezi největší ženské věznice v USA. Jedná se o první ženskou věznici v tomto státě, otevřena byla v roce 1956. Proslula zejména svými vězeňkyněmi, mezi něž se řadí vražedkyně Rachel Wadeová, Tiffany Coleová nebo Sheila LaBarreová. Navzdory tomu, že je věznice v civilizované zemi, získalo si zařízení pověst vězení s nejvyšší mírou úmrtnosti mezi všemi ženskými věznicemi ve Spojených státech.
Podle výpovědí se vězeňkyně potýkají s otřesnými životními podmínkami, včetně toho, že dozorci používají nepřiměřenou sílu. Problémy zde panují i v otázce hygieny. Věznici postihla epidemie tuberkulózy, která odhalila nedostatek řádné zdravotní péče.
Parappana Agrahara – dozorci pro přivýdělek prodávají vězeňkyně
Titul největšího vězení v indickém státě Karnataka připadá Centrální věznici Parappana Agrahara. V zařízení si trest odpykávají více než čtyři tisíce odsouzených – mužů i žen – navzdory tomu, že kapacita je 2 200 osob. Přeplněnost patří mezi nejhorší problémy celé věznice. V jedné cele se tísní zhruba devět odsouzených.
Central prison at Parappana Agrahara adjudged best prison in the country https://t.co/TmHKLnxaiY pic.twitter.com/NHj9RKvcqa
— Zyite (@ZyiteGadgets) September 13, 2022
Ženská část věznice navzdory svému názvu hostí ženy i muže. Brzy po otevření této části zařízení se objevily informace, že dozorci prodávali vězeňkyně vězňům, aby si přivydělali, píše web Amorq. Zprvu byly tyto zprávy považovány za klamné, později však vyšlo najevo, že ženy jsou nuceny pracovat během noci v kuchyni, což dozorcům jejich „činnost“ usnadňovalo v tom, aby je nikdo neodhalil. Celý incident byl následně vyšetřen a řada dozorců byla propuštěna.
Hygienické a životní podmínky jsou ve věznici tristní. Vězeňkyně nemají dostatečný přístup k základním potřebám, jako je jídlo, voda či lékařská péče, uvádí web PrisonsInfo.com.
Nápravný ústav Chiang Mai – když vás masírují odsouzené
Ženský nápravný ústav Chiang Mai, který se nachází ve starém městě Chiang Mai v Thajsku, je známý svým „jedinečným“ přístupem k rehabilitaci. Z části se jedná o věznici, z části o centrum odborného vzdělávání, kdy vězeňkyně v rámci rehabilitačního procesu „svéhlavých žen“ nabízejí masáže návštěvníkům. Jedná se o netradiční přístup s ohledem na fakt, že se věznice potýká s přeplněností a možným zneužíváním odsouzených. Navíc se jedná o poměrně vyhlášené turistické místo, uvádí web PrisonsInfo.
At the Chiang Mai Women's Correctional Institution Vocational Training Center, inmates work as a masseuse.
— Richard Barrow (@RichardBarrow) September 1, 2017
Map: https://t.co/8p5NlvUWWq pic.twitter.com/admBs1zAEx
Koncentrační tábor Kaechon
Zajatecký či koncentrační tábor Kaechon je jedním z největších zařízení v Severní Koreji. Do areálu obehnaného vysokou zdí s ostrým a smrtícím ostnatým drátem se dostanou jak ženy, tak muži, zejména však političtí vězni. Pravděpodobnost, že vězni opustí Kaechon živí, je takřka mizivá. Štěstí však měla jedna z vězeňkyň, která byla po dvou letech propuštěna. Novinářům sdělila, že zhruba 20 procent vězňů během jejího pobytu zemřelo, líčí web Amorq. Podmínky jsou tvrdé a tresty extrémně dlouhé. Pověst tábora se točí kolem mučení, zneužívání a hrubého nerespektování lidské důstojnosti, doplňuje web PrisonsInfo.
Výše uvedené věznice představují pouhý zlomek těch nejhorších, do nichž by se žádná žena dobrovolně zřejmě nepodívala.
