Nejoblíbenější destinace Čechů trochu jinak. Proč turisté mění opalování za „Skryté údolí“?
Dle dat cestovních kanceláří i samotného Letiště Praha patří Turecko mezi nejoblíbenější destinace letní dovolenkové sezóny. Konkrétně Češi míří do Antalye na pobřeží, kde si užívají zejména písečných pláží a Středozemního moře. Necelé tři hodiny cesty autem se však nachází jeden z největších divů turecké přírody: soutěska Saklikent, které se přezdívá „Skryté údolí“ nebo „Ztracené město“. Čím se pro turisty stává v létě magnetem? To zjišťovala redakce CNN.
Na dovolených lidé vyhledávají různé zážitky. Nejčastěji se sice jedná o snahu zrelaxovat se a vypnout, přesto se ale najdou tací, kteří i na prosluněných místech hledají trochu nebezpečí či adrenalinu. Spolu s krásnou přírodou tuto definici do značné míry splňuje soutěska Saklikent.
ČTĚTE TAKÉ: Jedna dovolenková sezóna končí, další začíná. Jaké destinace ovládnou zimu a příští léto?
Turecký přírodní klenot leží nedaleko tyrkysového pobřeží na jihozápadu země. Ti, kteří se vydají do vnitrozemí, se mohou těšit na vysoký a úzký otvor ve strmé skalní stěně, z něhož se valí modré vody ledové řeky. Saklikent je zhruba 18 kilometrů dlouhý kaňon se stěnami vysokými až 300 metrů, který je největším kaňonem v Turecku.
Nachází se ve vlastním národním parku a je známý také jako „Skryté údolí“ nebo „Ztracené město“. S příchodem léta se stává magnetem pro turisty a výletníky, kteří se shromažďují v jeho rušném dolním toku, aby se pobavili při koupeli v chladivých kaskádách, dali si kebab u vody, obdivovali strmé stěny kaňonu a nakonec se svezli po řece v gumovém tubusu.
Čtěte také
Řada jednodenních zájezdů nabízí Saklikent na svých trasách s odjezdy z měst Ankara, Fethiye nebo Kaş a menších letovisek mezi nimi. Většina z nich se však nezdrží dlouho. Ti, kteří mají času nazbyt a dobrodružství v žilách, se mohou vydat hlouběji a najít propasti, kam málokdo vkročí. Nejsou to místa pro nedočkavce a neochotné, ale přinášejí adrenalinové zážitky a po návratu zpět na slunce i radost z toho, že jste se z nich dostali bez úhony.
Zážitek není bez rizika
Samotná soutěska může skrývat nebezpečí. Před vstupem i po něm jsou umístěny velké cedule upozorňující na nástrahy, které na turisty čekají. „Prvních 500 metrů pěší trasy kaňonu je vhodných pro děti za předpokladu, že jsou v doprovodu dospělé osoby. Jít dál s sebou nese bezpečnostní rizika,“ uvádí se na jedné z nich.
I pro dospělé jsou varování mnohdy děsivá. Ti, kteří se vydají proti proudu řeky více než kilometr bez průvodce a řádného vybavení, „čelí vysokému riziku ohrožení života a majetku“.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Ministerstvo varuje před cestovní kanceláří, Čechy vozí do Turecka či Dubaje. Není pojištěná
Zatímco mnohé podobné značky od průzkumu soutěsky odradí, jiní je nepochybně vnímají jako výzvu. Jak popisují redaktoři CNN, u vchodu do kaňonu panovala slavnostní atmosféra. Po zakoupení vstupenky, která vychází na zhruba 40 korun, procházejí návštěvníci úzkou skalní puklinou po dřevěné lávce zavěšené nad vodou.
Nad hlavou se jim ve větru vlní obrovská turecká vlajka. Brzy návštěvníky čeká otevřená přírodní kotlina, kde ze všech stran kaskádovitě tryská ledová voda. Na místě jsou stánky s jídlem a pitím včetně piknikových stolků, u kterých lidé sedí bosky v chladné řece. Někteří se v proudu řeky pohybují na koních. Davy se s postupem dne a narůstajícími teplotami zvětšují. Jedná se o místo plné zábavy a pohody – za podmínky hezkého počasí.
Čtěte také
„V zimě, když prší, je všechno v háji,“ přiznal redakci CNN Salih Demirel, jeden z průvodců, kteří pomáhají návštěvníkům prozkoumat vyšší části Saklikentu. Popisoval, jak se po silných deštích v piknikové oblasti valí silné proudy vody. Z tohoto důvodu by se měli lidé vyhýbat Saklikentu mimo období od pozdního jara do začátku podzimu.
Pro návštěvníky je zde nutností vhodná obuv, dokonce si ji mohou na místě zapůjčit. Mnohdy však postačí jakákoli obuv pro lezení po skalách a brodění se vodou a bahnem. Turistům se také doporučuje nosit pevné ochranné helmy. Přestože i ty jsou na místě k zapůjčení, nosí je jen málokdo.
Trasa nabízí řadu výzev
Od piknikové zóny vede po dně kaňonu nenáročná rovinatá cesta, která je vhodná pro procházku mezi skalami. Návštěvníci často objeví tůňky s vodou, které někteří využívají jako bahenní lázně. Jiní „šedou kaši“ nanášejí na skalní stěny a zanechávají na nich otisky rukou nebo jiná umělecká díla.
Následně se začíná cesta komplikovat.
Na některých místech sahá neprůhledná bahnitá voda až k samotnému kaňonu, což znamená, že jedinou možností, jak se dostat skrz, je brodit se, aniž by člověk věděl, jak je místo hluboké.
ČTĚTE TAKÉ: Exotický poklad objeví jen tisíce lidí ročně. Krásu ostrovů teď ocenilo UNESCO
Jindy se mramorové a vápencové stěny svírají kolem, a tak se lidé musí prodírat pod obrovskými balvany. Ze slunečné přírody se tak návštěvníci dostanou do setmělého prostředí. Následuje dalších několik kilometrů chůze až ke „komoře“. Jediným východiskem je vylézt nahoru po řadě záludných skalních říms, přes které se často valí voda, a brodit se hlubokými chladnými tůněmi.
Právě před tímto místem cedule varují. Jedná se o část trasy, na níž si turisté svou cestu často rozmyslí a obrátí se zpět. Ti, kteří se rozhodnou pokračovat, by měli využít služeb některého z průvodců, kteří zde často čekají. Není nutné ho mít, ale v potenciálně zrádném terénu se může hodit.
Čtěte také
„Víme, kde je voda příliš hluboká a kde se nachází nebezpečná místa,“ podotkl Kadir Suyabatmaz, jeden z průvodců kaňonem. „Často jsme svědky nehod, například jsme museli vynášet lidi se zlomenýma nohama,“ přiznal. Díky pomoci průvodců lidé často objeví skrytá pomocná lana, která jim usnadní výstup na strmých úsecích.
Před cílovou „destinací“ je místo, které připomíná velkou jeskyni. Turistům se naskytne pohled na denní světlo: poslední výstup po skalách a proplutí mělkou tůní.
Kdo se dostane až sem, toho soutěska odmění malým vodopádem a nízkým vchodem do jeskyně. Cesta zde však končí. Trasa k tomuto místu trvá zhruba hodinu. Ačkoliv je někdy náročnější a možná i děsivá, pro mnohé je vzrušující a osvěžující. Stejně jako následná cesta zpět, která nabízí řadu výzev v opačném směru.
Jak ale zdůrazňují redaktoři CNN, postupný návrat do tepla a slunečních paprsků působí jako vítězné kolečko – zvláště, když turisté dojdou k davům lidí u vchodu, z nichž většina nikdy nepozná skutečná tajemství „Skrytého údolí“.
