Mráz −30 °C a 33 tisíc obětí. Zkáza v Turecku připomněla největší zemětřesení z roku 1939
Zničené město Erzincan, které muselo být postaveno na jiném místě. Na 116 tisíc zničených budov a 33 tisíc obětí, to byly následky dosud nejsilnějšího zemětřesení v Turecku ze dne 27. prosince 1939. Prezident Erdoğan současné ničivé otřesy označil za druhé největší v zemi od počátku měření (cca od roku 1900). Podle seizmologů měla obě zemětřesení intenzitu 7,8 stupně Richterovy škály. Před 84 lety záchranné práce komplikoval silný mráz, řada obětí umrzla. Mrzne i v epicentru aktuální katastrofy.
V roce 1939 se zprávy z Turecka do Prahy dostávaly o poznání pomaleji než dnes, ačkoliv existoval telefon a telegraf. Československé tisková kancelář (ČTK) první zprávu o možné velké přírodní katastrofě vydala na základě měření v pražském geofyzikálním ústavu.
Zničený seismograf v Praze
Čtěte také
„Seismografy geofysikálního ústavu v Praze zaznamenaly dne 27. prosince v 1 hod. 2 min. 58 vteřin středoevropského času začátek obrovského zemětřesení, kterým byly jejich ručičky vyhozeny z ložisek. Pokud se dá soudit z deformovaného záznamu, bylo ohnisko zemětřesení někde v oblasti Egejského moře,“ uvedla ČTK.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kamery, psi a zkušenost. Do Turecka letí český záchranný tým, Ankara děkuje za pomoc
Až ze zprávy stejné agentury ze dne 29. prosince 1939 bylo jasné, že živel udeřil ve východní Anatolii, například ve městě Erzincan, které bylo srovnáno se zemí. ČTK tehdy připomněla, že nezvyklá síla otřesů zlikvidovala seismografy nejen v Praze, ale třeba i ve Vídni:
„Zničené seismografy v Praze, ve Vídni, v Lundu ve Švédsku, v Neuchteiu ve Švýcarsku, v Itálii, v Cařihradě a kdoví kde ještě jinde, jichž jemné součástky vyhodily vzdálené, ale velmi silné pohyby země z ložisek a zničily je, to byly v noci na středu první známky velké přírodní katastrofy, která změnila šest tisíc plošných kilometrů Východní Anatolie v trosky a požářiště.“
Zpráva ČTK o zemětřesení z 27. prosince 1939. Zdroj Národní digitální knihovna Kramerius. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Čtěte také
V dalších dnech ČTK upřesňovala počet obětí: „Tato přírodní katastrofa přesahuje ve svých rozměrech daleko všechno, co se událo v posledních desetiletích.“ Agentura převzala údaje z tureckého tisku, že si otřesy zatím vyžádaly 42 tisíc obětí.
Sněhové bouře nad troskami domů
V oblasti navíc udeřily prudké mrazy, mnohde dosáhly až −30 °C. „Úmrtí zraněných se stále zvyšuje proto, že prudké mrazy a sněhové bouře ztěžují záchranné práce,“ uvedla ČTK 31. prosince 1939. Sníh a mráz komplikuje i aktuální záchranné práce. „Pořád se je pokoušejí zachránit, ale je velká zima a sněží,“ řekla britské BBC o svých sousedech pětadvacetiletá Ozgul Konakci z Malataye, jednoho ze zasažených měst.
Vědecký odhad obětí zemětřesení z roku 1939 se ustálil zhruba na čísle 32 800. První zprávy přitom nebyly zdaleka tak katastrofické, 27. prosince 1939 se mluvilo o čísle 8 tisíc. Jak děsivý údaj uzavře statistiku mrtvých po aktuálních otřesech půdy v Turecku, zatím netušíme.
Dvě zemětřesení ve stínu války
Čtěte také
Na sklonku prosince 1939 bylo zničeno na 116 tisíc budov, úřady také napočítaly přes 100 tisíc zraněných. Zemětřesení tehdy přišlo v nejisté mezinárodní politické situaci, právě se rozhořívala II. světová válka.
Nacistické Německo už dobylo Polsko a jeho východní část si rozdělilo se Sovětským svazem na základě tajného paktu Ribbentrop–Molotov. Moskva v té době také vedla takzvanou Zimní válku s Finskem, Československo už nacisté pokořili v březnu téhož roku. Umíralo se tedy nejen kvůli tektonickým zlomům, ale například zmiňovaná ruská invaze do Finska čili Zimní válka si vyžádala 48 tisíc mrtvých finských vojáků a 131 tisíc ruských.
Uplynulo 84 let, ovšem aktuální zemětřesení v Turecku opět doprovází hřmění děl přímo v Evropě. Rusko tentokrát zacílilo na Ukrajinu. Jako by nestačilo, že je lidstvo permanentně ohrožováno a vybíjeno přírodními katastrofami, člověk přesto tohle nejisté místo k životu jménem planeta Země ještě více znejišťuje nesmyslnými válkami.
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
