Odhodlání Ukrajinců? Dva roky si vyžádaly svou daň. Na frontu se nehrnou, řekl Zrno z Kyjeva

Matyáš Zrno se na výročí války na Ukrajině vrátil do Kyjeva.

Speciální vysílání ke druhému výročí války na Ukrajině

Dva roky války si vybraly svou daň. Ukrajinci sice stále věří ve vítězství, jsou však více skeptičtí k tomu, že se podaří vybojovat všechna území zpět. Ve speciálním vysílání CNN Prima NEWS, věnovaném druhému výročí konfliktu, to z Kyjeva řekl reportér a vedoucí zahraniční redakce Matyáš Zrno.

„Lidé se snaží žít normálně. Jsou schopni a snaží se přežít opravdu nejtěžší okolnosti,“ uvedl ve speciálním vysílání. Když porovná období před dvěma lety a současnost, rozdíl je podle jeho slov velký.

„Za mnou je široká ulice plná aut. Když jsme přijeli před dvěma lety, Kyjev vypadal jako po vymření. Ulice byly prázdné, obchody byly otevřené minimálně. Byla zde ponurá atmosféra města sevřeného strachem, obavami, současně ale bylo na každém kroku cítit odhodlání. Výrazem toho byly barikády, na nichž hlídkovali muži z místní obrany vyzbrojeni pouze kalašnikovem,“ pokračoval Zrno.

ČTĚTE TAKÉ: Bez USA má problém Ukrajina, ale i my. Putin může ukončit válku klidně zítra, říká Pojar

Vzpomněl, jak dojemné bylo sledovat mladé muže z nejrůznějších sfér společnosti, jak mnohdy poprvé drží zbraň v ruce a čekají na ruské tanky. „Ty se nakonec do Kyjeva nedostaly, armáda je zastavila na předměstí, ale to v té chvíli nemohl nikdo tušit,“ řekl.

Potenciál nadšenců se vyčerpal

I dnes jsou podle něj Ukrajinci odhodlaní. „Pravdou ale je, že si dva roky vybraly svou daň. Především ti největší nadšenci, vlastenci, kteří dobrovolně vstupovali do armády, tak jejich potenciál se už vyčerpal. Množina dobrovolníků, kteří jdou z vlastní vůle do první linie s poměrně slušnou šancí, že budou minimálně zraněni nebo zahynou, zkrátka není nekonečná,“ uvedl Zrno.

To podle něj ale neznamená, že by mezi lidmi na Ukrajině zavládlo poraženectví. „Pouze už zkrátka to nadšení, euforie z toho, jak se budeme společně bránit, vyprchala. Lidé však tuší, že nemají jinou možnost. Válka jim byla vnucena, je bojem o jejich přežití, jako společnosti, státu, národa. Jsou ochotni bojovat až do konce. Ne každý ale chce, aby to byl on sám, kdo na frontě bude bojovat. Zvlášť po dvou letech, kdy vidí, jaké ztráty boj s Rusy přináší,“ podotkl.

Události, jako pád Avdijivky, podle něj Ukrajinci nevnímají tak černě. „Se sobě vlastním fatalismem to berou více sportovně. Pád Avdijivky neberou jako úplnou katastrofu. Pořád věří v nutnost bojovat do konce. Už však neříkají do vítězství s takovou jistotou. Nemají však jinou možnost. Vědí, že na ně Rusové zaútočili v roce 2014, poté v roce 2022, a tak jim představa dočasného příměří nedává smysl. Říkají: ‚Dobře, takže za pět let, až Rusové znovu vybudují armádu, zaútočí znovu, tentokrát lépe vyzbrojení.‘ Vědí, že musí bojovat. Už si ale nejsou tolik jistí, že výsledkem bude úplné osvobození Ukrajiny, včetně Krymu,“ doplnil Zrno.

U příležitosti druhého výročí začátku války, které připadá na 24. února, reportér připomněl  momenty, které ho osobně zasáhly a ovlivnily. „Popravdě, člověk si zvykne na vše. Postupně jsme zvyšovali svou emoční odolnost. Na začátku války jsme jeli natáčet rozbitý dům, kam spadla raketa. Po nějaké době jsme projížděli úplně rozstřílenou vesnicí, aniž by nám to přišlo nějak divné,“ přiznal.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Většina Čechů je pro rychlé ukončení války na Ukrajině. Územní zisk Ruska by jim nevadil

Co ho vždy zasáhne, je přímý kontakt s lidským osudem. „Osobně mě nejvíce zasáhlo, když na panelový dům dopadne raketa nebo letecká bomba a vy jdete natáčet do rozbitých podlaží tu polovinu domu, která ještě stojí. V bytě, z nějž polovina zmizela, vidíte dětskou postýlku, jídlo na stole, rodinné fotografie. Žila tam normální rodina, které se v jedné vteřině – doslova – převrátil život naruby. Buď zahynuli, nebo se stihli schovat do krytu. Stejně však mají život převrácený. Domov, který si budovali v materiálním či širším smyslu, jim během sekundy zmizel,“ popsal jednu z mnoha situací.

Není čas se dojímat

Během natáčení zažívá smutek i dojetí. Na nic z toho ale nemá takzvaně čas. „V naší branži to rychle přehluší povinnost o tom informovat. Nemáte čas se moc dojímat. Musíte vše rychle natočit, odvysílat. Na dojímání přijde čas později,“ přiznal Zrno.

ČTĚTE TAKÉ: Na Ukrajinu jsme neposlali nic, co by nám chybělo, tvrdí Černochová. Rýpla si i do Babiše

A příjemné vzpomínky? Ty se vždy pojí se zpětnou reakcí Ukrajinců. „Když nám děkují, jako Česku, za pomoc. Člověka vždy potěší, když na nás vzpomínají v dobrém – když u nás byli na dovolené nebo pracovat. Nebo to, když vám nabídnou kávu nebo opraví zdarma auto. Ví, že tam jsme, abychom přinášeli pravdivé informace o tom, co se u nich děje. A kromě toho vědí, že většinou nejedeme s prázdnou a přivážíme materiální, byť malou, pomoc,“ doplnil reportér.

Tagy: