Olympiáda se do Japonska vrací počtvrté. Na prvních hrách zazářila Věra Čáslavská

Původně se první olympijské hry v Japonsku měly odehrát už v roce 1940. Kvůli druhé světové válce by se bezpochyby ani nekonaly, sami Japonci se ale vzdali její organizace už v roce 1938. Na vině byly vojenské expanze do Číny a dalších koutů Asie, kvůli kterým se císařství dostalo pod palbu kritiky ze strany zástupců Mezinárodního olympijského výboru (MOV).

Pro tehdejší vojenskou garnituru ale bylo dobývání nového území v předvečer druhé světové války důležitější než požehnání k pořádání sportovního svátku, proto na něj japonský olympijský výbor chtě nechtě rezignoval. Olympijské hry tak připadly finským Helsinkám.

Po válce zbyly z Japonska ruiny a popel. Trvalo téměř 15 let, než si Japonci znovu řekli o uspořádání letní olympiády. Když se v roce 1959 na zasedání MOV rozhodl, že udělí Tokiu druhou šanci, zavládlo na ostrovech nadšení.

V pořadí XVIII. letní olympijské hry znamenaly pro Japonce generační příležitost, jak ukázat, že se země vzpamatovala z ničivé války a má na to se znovu stát světovou velmocí. Navíc šlo o první olympiádu v asijské zemi, což znamenalo velká očekávání na domácí i zahraniční půdě.

První olympijský oheň zapálil atlet z Hirošimy

Na ničem se proto nešetřilo. Odstartovaly rozsáhlé rekonstrukce, vyrostly nové parky a budovy, opravovaly se památky a pracovalo se na nových technologiích. Jen deset dní před startem olympijských her (které se atypicky odehrály v říjnu) se rozjel třeba první vysokorychlostní vlak šinkansen na trase mezi Tokiem a Ósakou.

Šlo také o první olympiádu s přímým televizním přenosem, byť v poněkud omezené formě – tehdejší technologie umožňovala jen pár hodin záznamu, nešlo tedy ani i živé vysílání v pravém slova smyslu. I tak se jednalo o další technologickou prvotinu, na kterou byl ostrovní národ náležitě hrdý. Ve zkratce se dělalo vše, aby příchozí zahraniční hosté uznali, že se z Japonska stala opravdu moderní společnost.

Silným momentem první olympiády v Asii byl pak samotný akt zapálení olympijského ohně. Úkolu se zhostil 19letý student a atlet Jošinori Sakai, který se narodil v prefektuře Hirošima přesně v den, kdy na stejnojmenné město dopadla americká atomová bomba a zanechala po sobě radioaktivní spoušť.

Ačkoliv se Sakai nezúčastnil žádné olympijské disciplíny (o medaile bojoval až v Asijských hrách), stal se japonským symbolem poválečné obnovy a míru. Letošní olympiády se už nedožil, zemřel v roce 2014 ve věku 69 let. O konání olympiády v Tokiu se ale ještě stihl dozvědět – MOV rozhodl o místu už v roce 2013.

Hry, kde zazářili Čechoslováci v čele s Čáslavskou

Tokijská olympiáda byla pro Československo mimořádně plodnou sportovní událostí. Boje o medaile se zúčastnili sportovci z 93 zemí, žen bylo v celé soutěži jen devět. O to větší překvapení si pro celý svět připravila česká reprezentantka Věra Čáslavská.

Ve věku 22 let zastínila vrcholové gymnastky a odnesla si z olympiády hned tři zlaté medaile – ve víceboji, přeskoku a na kladině. Tokio pro ni znamenalo start zlaté olympijské kariéry, i proto na ni někteří japonští nadšenci do sportu vzpomínají dodnes, pokud měli to štěstí vidět její výkon naživo.

K nejdražšímu kovu přibylo československé královně sportovní gymnastiky také stříbro z víceboje družstev s Hanou Růžičkovou, Mariannou Krajčírovou, Janou Posnerovou, Adolfínou Tkačíkovou a Jaroslavou Sedláčkovou.

Cenné medaile přivezli zpět do Československa i další sportovci. Pro první zlato tuzemské cyklistiky si na kole značky Favorit dojel Jiří Daler ve stíhacím závodě jednotlivců. Ostravan Hans Zdražila si vybojoval zlato ve vzpírání v kategorii do 75 kg a zároveň vytvořil hned dva světové rekordy.

Kousek od zlata skončili českoslovenští fotbalisté, volejbalisté, zápasník Jiří Kormaník či atleti Ludvík Daněk a Josef Odložil, kteří se všichni dočkali stříbra. Bronzové medaile získali Lubomír Nácovský ve sportovní střelbě, dále pak osma mužů a dvojskif mužů ve veslování. Finální bilancí tedy bylo skvělých 14 olympijských medailí z Tokia: pět zlatých, šest stříbrných a tři bronzové.

V celkovém hodnocení sportovních úspěchů se tak nenápadné Československo probojovalo na deváté místo v žebříčku a pokořilo západní státy včetně Kanady či Velké Británie. Celkem se v 19 disciplínách rozdalo 163 medailí, nově také ve volejbale, judu a atletickém ženském pětiboji.

Od té doby se v Japonsku odehrály další dvě olympijské hry, obě zimní – jedna v Sapporu v roce 1972, další pak v Naganu v roce 1998, které se Čechům zapsalo do paměti díky hokejovému zlatu. V pořadí XXXII. olympijské hry, odložené na rok 2021 kvůli pandemii koronaviru, odstartovaly v pátek 23. července.