Otec Jána Kuciaka o ukradené demokracii a svících na hrobě úkladně zastřeleného syna

Nechali jsme si ukrást demokracii, lituje 68letý Jozef Kuciak v obsáhlém rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Celé Slovensko si o víkendu připomínalo nájemnou vraždu Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové z konce února 2018. „Marian Kočner, který si vraždu objednal, a o tom nemám nejmenší pochybnosti, se teď díky novele trestního zákona může brzy dostat na svobodu,“ obává se otec žurnalisty. „Janko byl už jako malý kluk strašně zvídavý, pořád nám pokládal nekonečné množství otázek,“ vzpomíná na syna. Ten pak v dospělosti začal klást otázky i kontroverzním politikům a zločincům, kteří na ně nechtěli odpovídat. A novináře nakonec umlčeli. Rozhovor se odehrál v obci Štiavnik nedaleko českých hranic, kde je Ján Kuciak pohřben.

Už v roce 2023 jste pro CNN Prima NEWS řekl, že Ján Kuciak zemřel kvůli systému, který stvořil Robert Fico. Teď je Fico se svými věrnými opět u moci, jak by to asi komentoval váš syn?

S Jankem jsme o jeho práci a konkrétních případech vedli nekonečné hovory. Zajímalo mě, na čem zrovna dělá, a on mě zasvěcoval do jednotlivých kauz. A dokonce jsem ho někdy i popichoval, jestli je všechno opravdu tak, jak to píše, v takovém případě mi kauzu vysvětlil znova, a ještě podrobněji. A jak jsem Janka stačil poznat při jeho práci, tak jsem přesvědčen, že by se jí nikdy nevzdal. A návrat Fica by považoval jen za další výzvu, jak dělat svoji práci ještě lépe a trpělivě čekat, až se společnost promění k lepšímu.

ČTĚTE TAKÉ: Hlavu expolicisty vystavili na sídlišti v Popradu. „Miky“ stojí prý až za 33 vraždami

Rozhodně se nepovažoval za nějakého hrdinu, a i když mu Marian Kočner vyhrožoval, o svůj život se nebál. A v tom jsem ho i utvrzoval i já. Říkal jsem mu, že už nežijeme v divokých devadesátkách, a určitě ho nikdo nechce zlikvidovat. Bohužel, strašně jsem se mýlil, devadesátky ještě neskončily. A na tom mám podíl i já.

Jaký?

Že si moje generace nechala ukrást demokracii. Revoluce v roce 1989 a pád totality, to byla ohromná radost, ale pak jsme si změny na Slovensku nedokázali uhlídat. Někdy mám pocit, že bych se za tohle selhání měl veřejně omlouvat, hlavně mladým lidem, kteří teď třeba chodí na protivládní demonstrace.

Je to něco podobného, jako když moje generace nezvládla péči o planetu, kterou teď předáváme dětem a vnukům ve velmi zuboženém stavu. Topili jsme uhlím, stavěli obrovské fabriky, těžili ropu a vyráběli auta, to vše ve jménu pokroku, ale ve skutečnosti jsme ničili Zemi. Celý život jsem zakládal velké inženýrské stavby, to bylo moje povolání, třeba přehradní nádrže. Dneska ale o smyslu gigantických přehrad pochybuji. Zamořili jsme planetu plasty, a když se nám podaří zbavit alespoň plastových brček, přijde Donald Trump a zákaz zruší. Proč by Američané nemohli dál pít z papírových brček?

Když premiér vyzývá k fackování studentů

Voliči teď touží po populistech v mnoha demokratických zemích. „Tady by někdo potřeboval tři facky,“ prohlásil letos v lednu předseda slovenské vlády Fico, když státem oceňovaný středoškolák odmítl na slavnostním aktu podat ruku prezidentu Pellegrinimu. Student to zdůvodnil nesouhlasem s Pellegriniho politikou, který podle něho vedl lživou předvolební kampaň. Premiér veřejně vyzval k mlácení středoškoláka, to by asi v Česku politikovi neprošlo. Jak si Ficův výrok vysvětlujete?

To je typická Ficova nátura, on má v povaze, že musí všechny a všechno ovládat. Obrazně řečeno, i za cenu mlácení dětí a vražd. Je to ten typ člověka, o kterém bych mohl s nadsázkou říct, že je malý Hitler nebo malý Stalin. On to má zakódované v DNA, a běda tomu, kdo se mu postaví. I proto ta jeho ostudná reakce na studenta.

Slovákům Ficovy výhružky fackami nevadí?

Nevím, jak v Bratislavě a ostatních velkých městech, ale u nás ve Štiavniku, tedy kdesi v horách u českých hranic, chtějí být chlapi pořád za tvrďáky. A k tomu patří také facky, určené třeba i vlastním dětem. Fico o těch zakořeněných postojích dobře ví a jde tomu vstříc. Když jsem byl malý, byla to tady byla skoro norma. Chlap se opil v krčmě, a pak řádil doma, většinou šlo o fyzické násilí na manželce a na dětech. Neodehrávalo se to v každé rodině, ale šlo o docela běžný jev. A v mnohých pravidelně mlácených dětech agresivita zůstala i v dospělosti.

S dovolením se zeptám na vašeho tatínka, trestal vás i fyzicky?

Měl jsem asi štěstí, protože když se táta napil s kamarády, tak hlavně potřeboval dělat humor. Vtipkoval úplně o všem, a z každého si dělal srandu, což třeba maminku nebavilo, ale jinak bylo veselo. V opilosti mě nikdy netrestal.

A střízlivý?

Otec uměl být i přísný. Několikrát jsem dostal na zadek, vařechou i páskem od kalhot, to si pamatuji jako dnes. Ale nikdy mě nefackoval.

Za co jste byl třeba potrestán?

Sem do hor přišla kolektivizace až v roce 1975, teprve tehdy tu komunisti založili družstvo. Já jsem ročník 1956, takže celé dětství a dospívání jsem prožil na rodinném hospodářství, které jsme měli hned za potokem. Chovali jsme ovce, na polích rostl ječmen, brambory nebo kukuřice, měli jsme i kousek lesa, a to všechno vyžadovalo hodně práce. A jako klukovi se mi samozřejmě nechtělo pokaždé pomáhat, jenže doma platilo, že když jsem si chtěl třeba zahrát fotbal, musel jsem napřed splnit dané práce. A když jsem se na to vykašlal, přišel i tělesný trest, abych se to už neopakovalo.

Asi tušíte, na co se chci teď zeptat...

Ano. Svoje děti jsem nikdy fyzicky netrestal, to je proti mé povaze. Jen jsem jim někdy něco zakázal, protože ctím pravidlo, že nejprve je třeba splnit povinnosti, a potom je čas na zábavu. Chtěl jsem třeba, aby si děti napřed udělaly úkoly, a teprve potom běžely za kamarády.

A syn Ján tomu systému někdy odporoval?

Ne, to spíš mladší syn býval takový rebel. Ale vlastně s nimi nebyly problémy, učili se skvěle. A když Janko odmaturoval na samé jedničky, mladší syn to chtěl dokázat také. A podařilo se. Oba také získali červený diplom, měli mezi sebou takovou zdravou rivalitu. Janko ale býval více zasněný a přemýšlivý, jak to říct, no prostě některé věci považoval už jako kluk za nepodstatné, zatímco jiným dával mimořádný význam. Jako školák třeba několikrát nechal na autobusové zastávce aktovku, zřejmě ji nepovažoval za úplně důležitou, on neměl s učením sebemenší problémy.

Zapomenutá aktovka, to je typické pro budoucího básníka. Než začal dělat investigativní žurnalistiku, tak přece psal poezii?

Ano, on měl svůj svět, kterému jsem docela rozuměl, nebyl jsem jiný. Na gymnáziu jsem také psal poezii, někde ještě ty básně mám. A Janko už je skládal od třinácti čtrnácti let. Rozdíl byl v tom, že já jsem verše psal pro první lásky, ale Janko měl širší záběr, rozjímal o nejrůznějších tématech. Od malička byl strašně moc zvídavý, to bylo pořád nekonečné množství otázek.

Slovenský středověk ve 21. století

A to mu zůstalo, když se pídil po pravdě jako novinář. Kdyby se takto ptal každý občan, provázanost politiky a zločinu by nemohla mít takové rozměry jako dnes. Tady ve Štiavniku ale pořád slyším, že Janko vrtal do věcí, do kterých neměl, a to se mu vymstilo. Jak se to poslouchá?

Pracuj a moc nemysli. To tady platí od nepaměti a na tom byl postaven i celý socialismus. Neodporovat církvi, komunistům ani současným vládám, takový přístup se tady pod horami dědí z pokolení na pokolení.

Ve Štiavniku je vliv církve asi velký i dnes. V kostele jsem si přečetl, že 90 procent obyvatel této čtyřtisícové obce se aktivně hlásí k římskokatolické církvi. Jaký je současný kněz ve vaší farnosti, a jak vnímá zločin spáchaný na vašem synovi?

Za aktivního římského katolíka se považuji i já, ovšem za katolíka 21. století. Se zdejším farářem nemohu být spokojený, protože má silně konzervativní myšlení, svým způsobem středověký pohled na svět. Mši svatou za Janka i jeho snoubenku Martinu samozřejmě každý rok odslouží (letos se konala 22. února, poznámka redakce), ale to je asi tak všechno. Hodně místních na faráře nedá dopustit, u fary chová koně a ovečky, tím si je také získává, ve skutečnosti ale žádá jen slepou poslušnost. Modlete se, mlčte a poslouchejte církev, ale i mocné v tomto státě.

Slyšíte někdy od sousedů, že Janko byl hrdina, když rozkrýval všechna ta svinstva?

Najdou se, i když jich není mnoho. Nikomu nevyčítám jiné názory, tak už to prostě chodí. Žijeme tu spolu po staletí a dobré sousedské vztahy jsou velmi důležité. Sám se také bráním tomu, aby Slováci vnímali Janka jako nějakého hrdinu a stavěli mu třeba sochy. Spíš chci, aby zůstal symbolem hledání pravdy, aby byla vyzdvihována jeho žurnalistická práce a měl v médiích i další následovníky, což také má.

Tajné služby v rukách zločinců

Jaké chyby udělala předchozí koaliční vláda Igora Matoviče, která vyšla z vítězných voleb v roce 2020? Po pádu Roberta Fica, který rezignoval právě v souvislosti s vraždou Jána Kuciaka.

Bohužel, na slovenské dění má už od vzniku samostatné republiky v roce 1993 zásadní vliv tajná služba, tedy Slovenská informační služba (SIS). Podle mě Matovič udělal největší chybu, že SIS svěřil v koaliční dohodě nepříliš důvěryhodnému partnerovi Borisu Kollárovi z hnutí Sme rodina. Kollár byl přitom od devadesátých let spojen s bratislavským podsvětím, které mělo silné vazby i na SIS. Kollár si ale v koaliční dohodě vydobyl, že bude nominovat ředitele SIS, takže tajné služby ovládl někdejší mafián.

V Česku jsme moc nerozuměli tomu, že se po pádu Roberta Fica stal předsedou parlamentu. SIS se tedy nezměnila ani za minulých vlád? (Po volbách v roce 2000 až do předčasných voleb v roce 2023 postupně vládli premiéři Igor Matovič, Eduard Heger a Ľudovít Ódor, pozn. red.).

Nezměnila, a teď jsou tajné služby zase ve staré kondici. Šéfuje jim Pavol Gašpar, syn někdejšího policejního prezidenta Tibora Gašpara. Na Slovensku je třeba známá nahrávka z roku 2021, na které Pavol Gašpar říká, že se těší na pomstu, až se strana Směr vrátí k moci. A že pak zlikviduje tehdejšího speciálního prokurátora Daniela Lipšice, že mu utrhne hlavu.

Tibor Gašpar je dnes místopředsedou slovenského parlamentu, přitom v roce 2020 ho vyšetřovatel obvinil z více trestných činů, třeba ze založení, zosnování a podporování zločinecké skupiny, korupce a zneužívání pravomoci veřejného činitele.

Vše odpouštěno. A Robert Fico se s pomocí Pavola Gašpara a SIS pokouší na Slovensku vyvolávat strach, když v lednu přišli s teorií spiknutí, že prý nějaká protivládní skupina napojená na opozici chystá násilné převzetí moci. Po zasedání Bezpečnostní rady pak předsedu vlády podpořil i prezident Peter Pellegrini a promluvil o „strukturách v pozadí“, které chystají puč, a také o „finančních tocích“ ze zahraničí.  Všichni táhnou za jeden provaz.

Jak jste ty Ficovy hrozby vnímal?

Něco takového jsem od vlády vlastně očekával.

Protesty kvůli svobodě i prázdnému talíři

SIS a Fico zřejmě přestřelili. Výhrůžky, že vláda vyhlásí výjimečný stav, se nelíbí ani v tradičně ficovských regionech. A dokonce se už třikrát demonstrovalo i v nedaleké Čadci, naposledy v pátek 21. února, to byl protest spojený i se vzpomínkou na Jána Kuciaka. Čadca je přitom voličskou baštou Ficova Směru a žádné protivládní demonstrace se tam nekonaly od roku 1989. Jak si tu změnu vysvětlujete?

Spojilo se teď více věcí najednou. Ano, některým lidem tady na Kysucách se možná nelíbí strašení výjimečným stavem, ale zároveň jsou velmi nespokojení, že jim klesá životní úroveň, i když jim Fico před volbami sliboval opak.

Nejsou to tedy jen politické demonstrace?

Jsem moc rád, že to lidé nevzdali, že pořád chtějí demokratické Slovensko. Že se dokážou spojit a hlasitě protestovat, a to i v menších městech. Třeba v Popradu pořádají demonstraci každý týden a v mnoha dalších městech jednou za čtrnáct dní. Že se probudila i Čadca, je také úžasné. Ale lidem nejde jen o svobodné Slovensko, protože když začnou pociťovat chudobu na vlastním talíři, ochotněji i protestují.

Kdyby teď došlo k předčasným volbám, o kterých kvůli neshodám ve vládní koalici mluví občas i premiér, zvítězil by zase Ficův Směr?

Těžká otázka. Opoziční strana Progresivní Slovensko teď podle některých průzkumů těsně vítězí nad Směrem. A znova říkám, že vždycky rozhodují peníze, alespoň tady pod Beskydami zcela určitě. Fico sliboval lepší život, ale inflace jde nahoru, všechno je pořád dražší a rodiny mají pořád větší problém, jak vůbec vyžít. Řadový volič to vidí jednoduše, vládní partaje Směr, Hlas a Slovenská národní strana zklamaly, tak zkusí něco jiného. Ano, mám takový dojem, že kdyby v příštích měsících došlo na předčasné volby, Fico je nevyhraje.

Hlas, který založil dnešní prezident Pellegrini, si před posledními volbami hrál na odpadlickou partaj Směru, ale teď obě strany dělají skoro stejnou politiku. A Hlas se Směrem a případně i v koalici s post „kotlebovskou“ Republikou asi dokážou složit vládu.

Hlas by šikovný politický projekt, ale pořád je to pouze Směr. Máme tu dva Směry a společně jsou pořád silní. Problém je, že Progresivní Slovensko nemá silného koaličního partnera, protože třeba spolupráce s katolickou KDH by zřejmě moc nefungovala. Jedině snad, že by Hlas výrazně ztratil podporu. Předseda Pellegrini byl populární, jeho určitá noblesnost se líbila babičkám i mladým lidem, jenže nový předseda Hlasu a zároveň ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok je arogantní politik, úplně jiný typ člověka než Pellegrini. Často dřív mluví, než přemýšlí, jeho výroky bývají na hraně zákona. Hlas nakonec nemusí projít do parlamentu, stejně jako Republika. A Slovenská národní strana je pod čarou už teď, Fico tedy nemusí být schopen postavit vládu.

Politická mafie

V pátek 21. února uplynulo sedm let od vraždy vašeho syna. Jména vykonatelů známe, už jsou ve vězení. Za mřížemi je i Alena Zsuzsová, která vrahy najala. Nájemnou popravu ale podle obžaloby zosnoval podnikatel Marian Kočner, jenže v květnu 2023 byl podruhé zproštěn viny. Jste přesvědčen o jeho vině?

Samozřejmě. Vraždu si objednal Kočner, tady není nad čím pochybovat, alespoň pro mě je to úplně jasná věc. Ale jestli to měl požehnané ještě od někoho vyššího, to nevím.

Proč se odvolání k Nejvyššímu soudu Slovenské republiky tak táhne?

Stav justice odpovídá politickému vývoji po osamostatnění Slovenska. A nemyslím tím jen úplatnost soudců, ale celý trestněprávní systém. Už první slovenský premiér Vladimír Mečiar stvořil politickou mafii, a já se vůbec nebojím říct, že Fico tento mafiánský systém dobudoval. A nyní ho jako premiér obratně spravuje.

Nejvyšší soud před sedmým výročím smrti vašeho syna vydal tuto zprávu: „V případě objednávky vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka je snahou Nejvyššího soudu rozhodnout v co nejkratším čase.“ Jaká je realita?

Dosud nebyl oznámen žádný termín. Když Specializovaný trestní soud v květnu 2023 podruhé zprostil Kočnera obžaloby, čekali jsme, že Nejvyšší soud se k odvolání vyjádří asi do roka. Zatím ale na případem nezasedl, o důvodech nic nevíme, neví to ani naši právníci. Neoficiálně se proslýchá, že soudce Nejvyššího soudu Peter Paluda, který už v roce 2021 zrušil první osvobozující verdikt pro Kočnera, odchází letos do výslužby, je mu pětašedesát let. A že se prostě čeká, že bude nahrazen někým loajálnějším k vládě Roberta Fica, který případ přebere. Prostě to vezme někdo, kdo s tou bandou bude lépe spolupracovat.

Takže až se konečně sejde Nejvyšší soud, nemusí nové projednání případu nařídit?

Mám z toho trochu obavy. Tedy ne trochu, mám dost velké obavy, že to tak bude. Naděje ale umírá poslední.

Když se soud Kočnerem odmítne zabývat, co budete dělat dál?

Když neuspějeme, podáme stížnost u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. To bude poslední možnost, nikam jinam se už není možnost odvolat.

Pasení ovcí a spadlý most

Kočner sice aktuálně sedí ve vězení za falšování směnek, novela trestního zákoníku, kterou prosadila Ficova vláda, ale snížila maximální sazbu za falšování, pozměňování nebo neoprávněnou výrobu cenných papírů z původního rozmezí 12 až 20 let na novou sazbu 5 až 12 let. Není ušita rovnou na Kočnera, aby brzy vyšel z kriminálu? Teoreticky by mohl být propuštěn už nyní.

I to se může stát. Na Slovensku teď vůbec nemůžeme mluvit o rovnosti občana před zákonem, protože všechno je o moci peněz, o známostech a o informacích. O kompromitujících materiálech na ostatní, že něco vím na druhého. A právě takto si všechny zavazoval Kočner. Policisty, prokurátory, soudce i politiky.

Prý tomu říkal „pasení ovcí“. A měl dokonce ceník, podle kterého vyplácel i milenku Zsuzsovou, která nabízela establishmentu erotické služby a intimní snímky pak předávala Kočnerovi. Kompro na „ovci 1. kategorie“ mělo cenu 30 tisíc eur. Kompro na méně významnou „ovci 2. kategorie“ 10 tisíc eur...

Tohle všechno, co se dělo na Slovensku, už bylo mnohokrát publikováno. Přesto lidé dále volí Fica, který tento systém stvořil, to je pro mě nepochopitelné.

Proč se vždycky protestuje, až když si národ zvolí populisty, autokraty či rovnou mafiány? Nyní se na Slovensku demonstruje proti Ficovi, my jsme v Česku za Babiše stvořili protestní hnutí Milion chvilek, které dokázalo zaplnit pražskou Letnou. Ale proč před politiky takového typu nelze veřejnost varovat již před volbami?

Neslyší to. Zakládal jsem přehrady nebo dálniční mosty, jak už jsem říkal, tak dám příklad z oboru. Až teprve, když nějaký most spadne, začne se hlasitě řešit, jestli nebyl náhodou špatně postavený. S voliči je to stejné, na morální kvalitu kandidátů a jejich názory se před volbami moc nehledí, lidem stačí sliby. Když pak ale vidí zvolené politiky v praxi, vyžene to voliče do ulic.

Kdykoliv teď přijedu na Slovensko, mám pocit návratu do Husákovy normalizace, kterou jsem ve společné Československu ještě stačil zažít jako student gymnázia. Co říkáte na čistky ministryně kultury Martiny Šimkovičové?

Když se vymezuje vůči současnému umění a mluví o slovenských tradicích a folkloru, je to podobné jako za normalizace. Pamatuji, jak jsme v sedmdesátých letech nesměli nosit dlouhé vlasy a spolužačky z gymplu je nám všelijak zaplétaly, aby nepadaly na límec košile, to už totiž bylo tabu. A tam někam nás vrací Šimkovičová.

Vzpomínám, že když jsem byl v roce 1980 na vojně v Krnově, kde sídlila i sovětská posádka, připravovali nás na vojenský zásah proti Polsku, kde se tehdy hnutí Solidarita ostře stavělo proti totalitě. Nakonec si to Poláci vyřešili sami vojenským pučem a výjimečným stavem. Metody Kremlu jsou ale pořád stejné, proti demokracii se namíří tanky. Tehdy na Polsko, teď na Ukrajinu.

Je to okupace, tečka. Soused vlezl k sousedovi přes plot, Rusko brutálně vtrhlo na Ukrajinu a po tři roky už souseda devastuje, zabíjí vojáky i civilisty. Je pro Slováky těžké si to říct takto jednoduše?

Asi ano, třeba tady u nás na venkově se daří nejrůznějším konspiračním teoriím, které navíc šíří i slovenská vláda.

A nyní částečně i nový americký prezident Donald Trump.

Bohužel, a tím Trump nahrává i příznivcům těchto teorií na Slovensku. Ficovu kabinetu to vyhovuje, pan premiér napsal přímo Elonu Muskovi. Chce po něm informace o poskytnutých dotacích z americké Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID), které směřovaly ke slovenským nevládním organizacím, médiím i jednotlivým novinářům. Aby prý bylo možné oddělit užitečné a prospěšné projekty od hrubého zasahování do vnitřních záležitostí Slovenské republiky.

Čas běží, bolest zůstává

Jak často chodíte k hrobu syna Jána? Dnes jsem viděl, že na rovu hoří hned několik svící.

Je to náš každodenní rituál. Syn končí v práci ve čtyři odpoledne a cestou k sobě domů se zastaví pro mě a manželku. A někdy před půl pátou u hrobu zapalujeme svíčky, tedy pokud jsme doma, teď třeba jezdíme na demonstrace.

A na co myslíte, když stojíte nad hrobem? Vyprávíte třeba synovi v duchu, jaký jste měl den, a co se všechno přihodilo?

Jako věřící to mám tak, že Janko vlastně vidí nás. Pořád, cokoliv doma děláme, tak nás vidí. A proto se ho i neustále ptám, jestli to či ono dělám dobře. Anebo, jak to mám udělat lépe. Vlastně spolu pořád vedeme takový vnitřní rozhovor, díky tomu je pořád s námi.

Využiji to, že si k nám přisedla vaše žena Mária. Jak se vyrovnáváte s celou tou tragédií?

Mária Kuciaková: Na to se nedá zapomenout. Každý den ráno políbím jejich fotografii, Jána i Martinu. Vstávám s nimi, usínám s nimi, jsou pro mě vším. Nad vodou nás ale drží, že máme ještě dvě děti. A teď už i vnuky, dva kluky. Ten od mladšího syna má rok, ten od dcery už pět let. Omlouvám se, ale víc o tom teď nechci mluvit.

Jozef Kuciak: Staršího vnuka tu máme skoro každý den, syn bydlí jen kousek odtud. To nám opravdu pomáhá. Od života už toho vlastně moc neočekávám. Jsem v důchodu, mám tady zahrádku, které se věnuji, a nejvíc mi teď dělají radost právě vnoučata. Ale je pravda, že bych jim tu měl nechat trochu lepší svět, než jaký je ten dnešní, takže pořád mám i tento úkol.

Tak to vás ještě potrápím současnou slovenskou politikou. Jaké to bylo vidět v televizi, jak si Robert Fico podává v Kremlu ruku s Vladimirem Putinem?

Do té doby jsem si myslel, že Fico někdy dokáže myslet i hlavou. Po návštěvě u Putina už si to nemyslím. Pro Slovensko je to obrovská hanba. Normální člověk by si teď měl stejně jako já pomyslet, že Fico je zralý na psychiatrickou léčbu.

Nedivím se, že více než stovka slovenských psychiatrů vyzvala premiéra, aby odstoupil. Fico jim odpověděl, že je to hrubé zneužití jejich profese k politickým účelům. A že ani na vteřinu nepochybuje, že psychiatři podpoří pokus opozice o slovenský Majdan. Generální prokurátor Maroš Žilinka pak navrhl úpravu zákona, který psychiatrům znemožní politicky se vyjadřovat.

Přeje si snad Fico, aby se Slovensko stalo znovu ruským satelitem?

V tomto smyslu jsem rád, že i lidé od nás ze Štiavniku si začínají uvědomovat, že nás Fico táhne do Ruska. Ale nikdo odtud nechce jezdit za prací do Moskvy, pokud by tam vůbec nějaké práce byla. Ze Štiavniku se jezdí pracovat do Rakouska, Německa a Česka, ale tam už je asi Rusové po invazi na Slovensko nepustí. Lidé si teď naštěstí uvědomují, že si Evropskou unii nesmíme nechat vzít, i když někteří politici vládní koalice záměrně matou veřejnost, že Slovensko vlastně EU nepotřebuje.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Konečná vyhrožuje, že se má vláda bát? Co si to vůbec ta osoba dovoluje, rozčílila se Němcová

Tagy: