Schopnost snášet své kolegy – a to i ty méně příjemné – by měla patřit k základní výbavě každého zaměstnance. Bez téhle dovednosti bychom často v práci nevydrželi ani pět minut. Najít něco špatného na ostatních je snadné. Co když ale za protivy v práci platíme my sami?
Z toho táhnou cigarety na sto honů, ta zase moc mluví. Jiný si nosí příliš aromatická jídla a ještě se baví tím, že to ostatním vadí, a další si zouvá boty, přičemž to, co se z nich line, by se dalo použít jako biologická zbraň. Přinášíme soupis nejčastějších prohřešků, kterými nás kolegové dokážou přivádět k šílenství. Jestli už to s nimi není k vydržení, můžete jim na náš článek poslat odkaz. A ti, kteří mají v arzenálu zdravou sebekritiku, se třeba poučí.
Chová se jako doma!
Bývají to pohodáři nebo přehnaní vyznavači zdravého životního stylu. Ani jedno by samo o sobě nevadilo. Jenže hranice, kdy už nejde o uvolněnou pracovní atmosféru, ale o nevhodné chování, je tenká. Přesto si s tím mnozí pracovníci hlavu nelámou. Tráví s kolegy pohromadě třetinu života? Tráví. Tak jaképak copak, jsme jenom lidi! Po obědě si pěkně rozepnou pásek, v horším případě rovnou kalhoty a nepokoušejí se to skrýt. Případně si sundají boty. Jiní si po ranním tréninku v bazénu neváhají po kanceláři rozvěsit nejen ručník, ale také plavky. Možná se i zeptají, jestli to někomu nevadí, ale než se kdokoli stačí ozvat, už vyklepávají osušku. A kdyby to někdo přece jen stihnul, však co? Je to jenom trocha vody, aspoň v kanceláři nebude tak suchý vzduch, řeknou.
Kritik z dobré vůle
Při troše snahy můžeme říct, že se jedná o lidi, kteří často dokážou vyhmátnout příležitost ke zlepšení. Jenže co je moc, to je příliš. Váš e-mail byl napsaný příliš hovorově? Výroční zpráva nebyla dostatečně podrobná? Na toaletě jste si myli ruce příliš dlouho nebo naopak krátce a vaše vlasy nemají ten správný odstín k vaší pleti? Kolega kritik z povolání by se kromě našeho seznamu uplatnil také v lexikonu strašidel. Jeho nemilosrdné výroky vás mohou strašit ještě před spaním.
Vztahy v zaměstnání ovlivňují nejen pocit při práci, ale i výkonnost. Co ji může kazit?
Do práce se obvykle chodí pro výdělek. Kromě pravidelné výplaty je ale pro drtivou většinu pracujících důležité mít také dobré vztahy s kolegy. Pohoda a přátelská atmosféra na pracovišti totiž dokáže mnohé – povzbudit tým k vynikajícím výsledkům i podpořit chuť k dalším úkolům. A když chybí, dokáže to zdeptat zaměstnance natolik, že nejsou schopni potřebného výkonu. Jak zařídit, aby si kolegové navzájem vycházeli vstříc? A proč pracovní partě často nepomohou ani akce tužící kolektiv?
Jak dát výpověď s klidem a elegancí i v případě, že šéf dělá naschvály? Poradíme
Rozhodnutí skončit v práci z vlastní vůle potká drtivou většinu lidí. A co si budeme povídat, pro zaměstnance je to ta lepší varianta, jak opustit stávající místo. Je ale potřeba dobře vědět, jak výpověď podat, a to nejen proto, aby byla správně z právního hlediska. Důležité je rovněž vyhnout se odchodům ve zlém. Nikdy se totiž nedá předem odhadnout, kdy budeme ex-šéfa znovu potřebovat. A mohlo by to být dříve, než se leckdy zdá.
Otesánek
Přinesli jste si včera do práce domácí koprovku se šesti, ale nakonec vás kolegové vytáhli na oběd ven a vy se těšíte, že si správně uleželou omáčku dáte dneska, protože prší a ven se vám nechce. Jenže otevřete lednici ve firemní kuchyňce a ouha, nic. Krabička na oběd chybí anebo hůř, zůstala v lednici vyjedená a neumytá. Tady se dá asi jen polknout na prázdno. Kolegy nenasyty najdeme snad v každé firmě. Abyste vzteky nebo zklamáním nezpůsobili v práci poprask, můžete se pokusit utěšit tím, že aspoň nepřiberete.
Experimentátor
A pak jsou tací, kteří jídlo nechají v lednici klidně napospas. Ne jiným kolegům, ale plísni. Těžko říct, jestli si dobu, během které vyraší zelený povlak na pohankovém salátu nebo v zeleninové polévce, zapisují. Ale bylo by necitlivé na ně křičet. Už tak jistě dostávají dost vyhubováno doma za všechny ty vyhozené krabičky.
Hyperaktivní neposeda
Teď přišel a už si potřebuje protáhnout nohy! Chodí sem a tam a tady potřebuje projít za vaší židlí a tuhle zase otevřít okno. A když už vydrží sedět, alespoň se točí nebo houpe na židli. Jindy alespoň bubnuje prsty o stůl nebo pokyvuje hlavou. Takový kolega patří k těm méně škodlivým. Přesto sedět v jeho blízkosti neznamená zrovna výhru.
Mlejnek
„A dokud ten mlýnek bude mlít, bude moře slané, to jak kolegové pláčou...“ Ano, konec Werichovy pohádky jsme si trochu poupravili, ale pravda je taková, že povídaví a často navíc i hlasití kolegové dokážou lézt pěkně na nervy. To totiž cestou z práce vaše spolupracovnice potkala spolužáka ze střední, který má psa, co příšerně líná, a navíc si večer hnula se zády. A už vám říkala, že si koupila nový svetr? Říkala, to nevadí. Je z moc příjemného materiálu. A už vám dala sáhnout?
Bojim, bojim!
Ta porada bude určitě strašná, co když na ní bude muset mluvit? A ten nový projekt? Hrůza, jak ho má stihnout za půl roku? Co když ji vyhodí? Co když se s ní na teambuidlingu nikdo nebude chtít bavit? Jak to všechno zvládne? Poprvé, podruhé a třeba i potřetí tuhle křehkou květinku možná budete chtít obejmout a utěšit. Ale po měsíci spolupráce s věčně bázlivým člověkem budete potřebovat obejmout vy.