Padevět: Pocit, že jsme se během nacistické okupace nebránili, zlomil národu páteř

Přestože lidé v březnu 1939 neměli klást nacistickým okupantům odpor, objevilo se podle historika Jiřího Plachého několik případů, kdy přesto bojovali. Podle spisovatele a nakladatele Jiřího Padevěta se ale pocit, že jsme se nebránili, nese s národem dosud. Možná nám to dokonce zlomilo národní páteř, uvedl v pořadu 360° Pavlíny Wolfové televize CNN Prima NEWS.

Protektorát Čechy a Morava trval šest let, jeden měsíc a devatenáct dnů. Z pohledu mezinárodního práva šlo o nelegální zabrání území hitlerovským Německem, z pohledu nacistického Německa se jednalo o mírové zabrání zbytku Československa, které bylo vnitřně neschopné samostatně existovat. V úterý uplynulo 82 let od doby, kdy Adolf Hitler vyhlásil protektorát Čechy a Morava.

„Mírové zabrání“ Československa začalo už 14. března v podvečer střetnutím wermachtu s vojáky z kasáren v Místku. Podle historika Plachého šlo o jeden prapor pěšího pluku osm, který se postavil na odpor ve chvíli, kdy ještě nevěděl, že nastává okupace a nemá bojovat.

„Nicméně třeba na Podkarpatské Rusi ještě několik dní poté, co přišly zprávy o obsazení Prahy, pokračovaly československé jednotky v odporu proti maďarské invazi. A ještě trochu zapomenutou epizodou je malá slovensko-maďarská válka, ve které veleli převážně čeští důstojníci. Takže březen 1939 bych nespojoval s tím, že padlo jen několik málo výstřelů, i když samozřejmě branný odpor to nebyl,“ řekl Plachý v pořadu 360° Pavlíny Wolfové.

Podle spisovatele Padevěta stále prožíváme, že jsme nekladli odpor. „Domnívám se, že nebránění se, byť byly uvedeny příklady, kdy jsme bojovali, zavdalo jakýsi problém v českém národě, možná dokonce zlomení národní páteře. To sice bylo napraveno druhým, potom i třetím odbojem proti komunismu, ale pocit, že jsme se nebránili, se s námi nese dosud,“ spekuloval Padevět.

Češi se nemají za co stydět

Češi se podle něj během nacistické okupace chovali podobně jako většina okupovaných národů. „Byla tady určitá část lidí, kteří ochotně šli do odboje, někteří za to zaplatili životem, někdy za to zaplatily i jejich rodiny, další část obyvatel možná dokonce už od 14. března bezostyšně kolaborovala s nacisty a byli tady i občané, kteří dál žili své životy a snažili se přežít,“ zhodnotil spisovatel.

Podle Plachého se ale Češi nemají za co stydět. „Když srovnám situaci s okupovaným Dánskem, tak tam zaznamenatelný odboj začal teprve dva roky po okupaci na konci roku 1942. V českých zemích se během několika měsíců podařilo vybudovat v podstatě ilegální armádu, která ve chvíli, kdyby se situace po září 1939 vyvíjela jiným způsobem, mohla velmi úspěšně zasáhnout do válečných operací,“ upozornil.

V pořadu 360° Pavlíny Wolfové také přišla řeč na prezidenta Emila Háchu. Podle Padevěta byl jeho život téměř antickou tragédií, když se nakonec stal nemocnou loutkou v rukou nacistů. I když 15. březen 1939 patří mezi nejtragičtější data v našich moderních dějinách, za daleko tragičtější datum považuje Padevět 25. únor 1948. „Protože tam proti sobě šli sami Češi proti Čechům.“

Plachý také upozornil, že naše historické vnímání zkreslují filmy. „Zmínil bych film Jan Masaryk, který je o historických souvislostech a pojednává o historických osobnostech, nicméně třeba události z 15. března zasazuje do zcela fiktivního rámce. Ve snímku se o nich Masaryk dozví z novin v americkém blázinci, zatímco skutečnost byla taková, že 15. března vystoupil na obrovském shromáždění českých krajanů v Chicagu a přečetl tam apel prezidenta Beneše, který oznamoval začátek druhého odboje,“ zdůraznil Plachý.