Ukrajina navrhla Rusku systém záruk, který by mohl vést až k její neutralitě
Jak je možné, že obklíčený a rozbombardovaný Mariupol nadále vzdoruje obrovské ruské přesile? Lví podíl na tom má bezpochyby speciální jednotka Ukrajinské národní gardy s názvem batalion Azov. Zatímco někteří považují kontroverzní pluk za spolek neonacistů, jiní je mají za hrdiny.
Prezident Vladimir Putin krátce před vypuknutím ruské invaze oznámil, že „speciální vojenská operace“, jak ji Kreml nazývá, má za cíl demilitarizovat a denacifikovat Ukrajinu. Vzhledem k tomu, že se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj netají židovským původem a krajně pravicové strany se na Ukrajině netěší zrovna velké podpoře, od začátku šlo o velmi podivný cíl.
Kdo jsou tedy ti neonacisté, od kterých chce Rusko údajně vyčistit Ukrajinu? Kreml se při šíření své propagandy opírá především o existenci jednotky batalion Azov. Ta je v současnosti hlavní silou v ukrajinské obraně přístavu Mariupol na jihovýchodě země. Nálepku „extremistický“ Azovu zdaleka nedává pouze moskevský režim.
Samotná existence této jednotky je podle některých expertů jedním z důvodů, proč Rusko na Ukrajinu zaútočilo. Původně se Azov zformoval jako dobrovolnická jednotka vlasteneckých až nacionalistických bojovníků, kteří v roce 2014 válčili proti proruským separatistům na Donbasu. Že tehdy byli v Azovu extremisté, bylo evidentní.
U zrodu tehdejšího praporu stál Andrij Bileckyj, jeden z šéfů ukrajinské neonacistické scény, který je znám pod přezdívkou Bílý vůdce. Někteří bojovníci pocházeli také z extremistické skupiny Pravý sektor. V americkém Kongresu se hned dvakrát objevila iniciativa, aby Washington kontroverzní ukrajinský prapor zařadil na seznam teroristických organizací.
Očištění se od radikálů?
Podle OSN se totiž členové Azovu v roce 2014 dopouštěli případů znásilnění a brutálního mučení za použití elektrického proudu. Mluvčí Azovu Andrij Ďačenko v roce 2015 připustil, že přibližně 10 až 20 procent členů tvořili neonacisté.
Jednotka rovněž podědila znak Bileckého neonacistické organizace Sociálně-národní shromáždění – takzvaný vlčí hák, který za druhé světové války používaly nacistické divize. Na stranu druhou podle médií prapor zpočátku financoval ukrajinský miliardář židovského původu Ihor Kolomojskyj.
Od vstupu do oficiálních struktur Ukrajinské národní gardy v roce 2014 se jednotka podle některých analytiků očistila od většiny radikálů. Například vojenský analytik Vladimír Bednár je toho názoru, že z ideologického i personálního hlediska nelze současný Azov s tím z roku 2014 vůbec spojovat. V roce 2017 se prapor rozrostl na pluk. Před začátkem ruské invaze na Ukrajinu měl zhruba 900 členů.
Válka na Ukrajině
Vedení Azovu se nařčením z extremismu dlouhodobě brání. „Ukrajina se v roce 2014 ocitla v situaci, kdy si najednou nemohla příliš vybírat, kdo ji bude bránit. Problém neonacismu u nás stejně jako v mnohých jiných vojenských uskupeních na celém světě existuje, ale my ho chceme řešit,“ řekl již před lety jeden z tehdejších politických vůdců skupiny Roman Zvaryč.
Putinova pomsta
Podle bezpečnostního analytika Andora Šándora jsou v Azovu bojovníci různých národností i politických názorů. „Nepochybně tam jsou elementy i silně krajně nacionalistické,“ popsal.
Samotný Azov na Twitteru v posledních dnech napsal, že za nacisty naopak považuje útočící Rusy, zatímco jeho členové jsou vlastenci a žádnou cizí zemi nenapadli. Uvedl také, že v jeho řadách bojují nejen Ukrajinci, ale třeba také Rusové, Židé a Gruzínci.
Ve válkou zničeném Mariupolu jsou příslušníci pluku Azov považováni za hrdiny a obránce města. Už v roce 2014 se jim podařilo strategický přístav znovu dobýt z rukou separatistů podporovaných Ruskem. I to je podle některých analytiků důvod, proč Rusko od začátku invaze poslalo na Mariupol více raket než na kterékoliv jiné ukrajinské město.
Ukrajinská vicepremiérka Iryna Vereščuková označila ničení Mariupolu za osobní pomstu Vladimira Putina pro tamní obyvatele za prohranou bitvu v roce 2014. Někteří uživatelé na sociálních sítích nyní připodobňují zkázu Mariupolu k fotkám Varšavy z roku 1944.
Podle odhadů je ve městě zničených více než 90 procent domů. Ruská armáda Mariupol dennodenně ostřeluje. Mezi oběma armádami navíc dochází k tvrdým bojům přímo v ulicích města. Do nich se často zapojují právě členové Azovu.
