V Brazílii žije devatenáct let. Nejprve bydlel na pobřeží, pak se přestěhoval do největšího brazilského města São Paulo. Vede vodáckou školu, ale jeho kajak teď čeká ve skladu, až se zlepší situace. Vít Vaníček se v jihoamerickém státě cítí být doma, koordinuje tu akce pro brazilský vodácký svaz a v roce 2016 působil v organizačním výboru, který připravoval olympiádu v Riu. Když se mu z ambasády ozvali s tím, zda se nechce kvůli pandemii vrátit do vlasti, s díky odmítl. Pro CNN Prima NEWS popsal, jak se teď žije v Brazílii a konkrétně v São Paulu, městě s nejvyšším počtem nakažených.
Cítíte se v São Paulu bezpečně?
Už dva tři měsíce jsem nejel metrem. Je to spíš paranoia než strach. Dezinfikujeme věci, které si v supermarketu koupíme. Radikálně se změnily naše návyky. Dřív bych se měl bát, že když v noci zastavím na červenou, někdo mě přepadne. Tenhle strach není aktuální.
Jak São Paulo bojuje s pandemií?
Zavřely se všechny školy od základních po vysoké. Uzavřené jsou i obchody kromě potravin a lékáren. Rozvíjí se donáškové služby, spousta Brazilců zjistila, že koupit věci na internetu není špatná věc. Restaurace jsou zavřené, ale jsme v Jižní Americe, takže občas najdete otevřený podnik. Radnice zkusila zavést, že se budou střídat dny, kdy do ulic smí vyjet liché a sudé značky aut. To ale způsobilo, že se lidé nahrnuli do veřejné dopravy. Primátor São Paula přesunul skoro všechny státní svátky na polovinu května, aby lidi o prodloužených víkendech udržel doma, ale zapomněl na náturu obyvatel města, kteří i přes varování vyjeli na pláže.
Takže obyvatelé města mohou běžně vycházet z domovů?
Není tu zákaz vycházení. Veřejná doprava je přeplněná, jako by se nic nedělo. Překvapuje mě to. Kam ti lidé jezdí, když oficiálně nic nefunguje?
Skoro to vypadá, jako by si obyvatelé mysleli, že se nic neděje…
Zpočátku brali pandemii vážně, pak ale začali situaci podceňovat. Zejména na venkově se tváří, jako by se jich situace vůbec netýkala. Říkají, že je to problém São Paula, že žijí daleko. Svým způsobem mají pravdu. Protože Brazílie je velká země a rozšíření nákazy trvalo dlouho. Počty úmrtí se liší stát od státu (Brazílie je federací 26 států, pozn. red.). Nejméně jich je ve vnitrozemských státech. Koronavirus se šíří nerovnoměrně, vzdálenosti jsou veliké a letecká doprava moc nefunguje.
Proč nákaze Brazilci nevěnují dostatek pozornosti?
Myslím si, že roli hraje způsob uvažování Brazilců. Dokud se koronavirus nedotkne jejich nejbližšího okolí, nezajímají se o něj. Vážně to začínají brát, až když se nakažení objeví mezi jejich známými a v rodině. Většina lidí z vodácké komunity sedí doma, reprezentanti i amatéři. Například já mám nový kajak, na který se dva měsíce chodím koukat. Ale také vidím kamarády, kteří se schází, chodí spolu na vodu. Nepřijde jim, že by se vystavovali nebezpečí.
Vít Vaníček vede vodáckou školu (foto: Vít Vaníček)
Myslí si Brazilci, že COVID-19 je „chřipečka“, jak řekl prezident Jair Bolsonaro?
Myslím si, že většina lidí ví, že se nejedná o chřipečku. Uvědomují si, že ačkoli má onemocnění většinou lehký průběh, mohou se objevit závažnější případy. Nemyslím si, že by měl Bolsonaro takový vliv na názor ve společnosti. Odmítá zostřování opatření kvůli ekonomice. Nechce, aby se zastavila i za cenu toho, že budou umírat lidé. Schází shoda v tom, jak by měly státy postupovat. Každý stát si to řeší sám, situace mi připomíná Evropskou unii, kde každá země zavedla určitá opatření. Přijde mi, že Brazílii v tuhle chvíli už nikdo neřídí. Bolsonaro ztrácí podporu. Myslím si, že by měl nejdříve vyřešit pandemii, potom ekonomiku. Má stále ale dostatek stoupenců, kteří tvrdí, že by přišla katastrofa, kdyby se ekonomika zastavila. Země je rozdělená. Někteří jsou pro záchranu lidských životů, jiní pro záchranu hospodářství. Je těžké určit, kdo má většinu. Nejsou tu ale lidé, kteří by chtěli zavádět kompletní karanténu se zákazem vycházení, jako tomu bylo ve Španělsku. Mrzí mě, že se tolik řeší Bolsonarovy úlety. Jemu se to nejspíš líbí, protože má mediální prostor.
Reálný vliv mají tedy guvernéři a regionální vlády?
Určitě. Veřejný zdravotní systém závisí na státech. Řeší například optimální využití lůžek nebo pronájem lůžek v soukromém sektoru.
Jak situaci zvládá veřejné zdravotnictví?
Myslím si, že Brazílie má ve srovnání se sousedy veřejné zdravotnictví v dobrém stavu. Systém nezkolaboval, i když je blízko k vyčerpání své kapacity. Soukromý zdravotnický systém je tu v dobré kondici. Kdo může, platí si soukromé pojištění, ačkoli každý Brazilec má právo na ošetření v rámci veřejného systému.
Proč si myslíte, že se z Brazílie stalo nové epicentrum nákazy?
Musíme brát v potaz rozdílnou sociální situaci. Mnoho lidí musí ven, protože žijí ze dne na den, prodávají ve stanicích metra občerstvení. Člověk je musí chápat, jinak to nejde. Navíc ruka zákona nedosáhne do favel (brazilské chudinské čtvrti, pozn. red). Tam lidé karanténu nedodržují. Navíc zprvu vnímali COVID-19 jako nemoc bohatých, protože první případ se sem dostal ze severní Itálie. Brazilec, který si může dovolit zajet do Itálie, je aspoň ze střední třídy. Později se ale COVID-19 dostal i k obyvatelům favel.
Proč je to problém?
Lidé tam žijí v chatrčích, jeden malý prostor sdílí klidně i dvacet osob. Tihle lidé pak zaplní veřejný zdravotnický systém.
Jak vláda situaci ve favelách řeší?
Zaregistroval jsem, že se polní nemocnice v São Paulu snaží dostat co nejblíže potřebným. Školy se předělávají na záchytná centra pro nakažené. Nejedná se o nemocnice, jsou to místa, kde se izolují nemocní od zbytku obyvatel. Předáci komunit ve favelách začali pod vlivem událostí sami prosazovat opatření a šíří osvětu. Neplatí, že by úřady favely ignorovaly, poskytují finanční pomoc ve výši 600 reálů (zhruba 2 700 korun, pozn. red.) měsíčně pro ty, kteří jsou schopní prokázat, že nemají zaměstnání a jiné příjmy. Pro lidi z favel je to zajímavá pomoc. Současně se ale ukázalo, že tu žije mnoho lidí, kteří nemají v pořádku osobní dokumentaci. Na sociální pomoc by mohly dosáhnout desítky milionů lidí, ale mnoho na ni nedosáhlo, protože nemají dokumentaci. Vědělo se, že takoví lidé tu jsou, ale ne že je jich tolik. Někteří Brazilci ani nikdy neměli občanku, takže například ani nevolili. Pandemie ukazuje problémy, které s ní zdánlivě nesouvisí.
Největší brazilské město Sao Paulo Zdroj: unsplash.com
Bojí se Brazilci, že se COVID-19 rozšíří v zimě, která tam právě začíná?
Strach tu je, ale dřív se mluvilo o tom, že se koronavirus v horku tolik nešíří. Brazílie ukázala, že tomu tak není. Může se tak stát, že ani zima nebude mít na šíření koronaviru vliv.
Uvažoval jste o návratu do Česka?
Ambasáda mě kontaktovala, ale já tu jsem tak dlouho, že pro mě dnes nemá smysl vracet se do Česka. Mám tu rodinu a dobré zdravotní pojištění.
Vyrábějí si Brazilci roušky?
Ano, spousta lidí je tu vyrábí. Brazilci jsou podnikaví. Mnoho lidí se tím začalo živit, aby si udrželi příjmy. Já jsem si koupil balíček roušek od kamaráda. Vidím to pozitivně. Sám bych si doma roušku neušil. Brazilci se téhle možnosti chytili. Všiml jsem si lidí, kteří prodávají na ulici hygienicky zabalené roušky. Prodejci na ulicích umí věci nabídnout, dokonce mají terminály na karty, aby se vyhnuli manipulaci s hotovostí.
Jakým směrem by se situace v Brazílii mohla vyvinout?
15. března jsme pořádali poslední velké závody na vodáckém a veslařském kanále v São Paulu. Věděli jsme, že to bude na delší dobu poslední velká akce, ale netušili jsme, že na tak dlouho. Těžko říct, co bude dál. Vidím to ale pozitivně. Brazílie přežila tolik ekonomických i politických experimentů, že ustojí snad všechno. Člověk tu potřebuje hrozně málo. Čeká nás velký ekonomický krok zpátky, ale během několika let budeme tam, kde jsme byli před pandemií.
