Minulý týden začalo internetem kolovat video podnikatele Radima Passera, který se po německé dálnici řítil se svým Bugatti Chiron rychlostí 417 km/h. To je jen o 3 km/h méně, než je deklarovaná maximální rychlost vozidla.
Na německých „autobahnech“, jak známo, neexistuje maximální povolená rychlost. Šílená jízda miliardáře však stejně neušla německým úřadům, které reagují tvrdou kritikou. Podle úřadů „řidič svou jízdou ohrožoval účastníky silničního provozu“. Informuje o tom německý portál Focus Online. Radim Passer však žádný německý zákon neporušil, a tak vyvázne bez trestu. Otázkou je, zda takové miliardářské výstřelky nepodnítí změnu legislativy, o které se bez ohledu na Passerovo rodeo v Německu dlouhodobě hovoří.
Omezení neomezené rychlosti na obzoru
Německé dálnice s neomezenou rychlostí jsou už dlouhá léta mekkou všech milovníků rychlé jízdy. Současně jde ale také o letitě diskutované téma, ať už z hlediska ekologie nebo bezpečnosti. V posledním období se však debata o zrušení jízdy bez limitu neustále zintenzivňuje.
Pořád je ještě spousta řidičů silných i méně silných aut, kteří se rádi zajedou jen tak projet za naše západní hranice a to bez ohledu na to, že úseků s neomezenou maximální rychlostí v Německu kvapem ubývá. Důvodů je hned několik. Mnohem častěji než bezpečnost se přitom v souvislosti s omezeními skloňuje slovíčko „ekologie“. Německé prémiové značky si zejména v minulosti zakládaly na tom, že jejich auta dosahují vyšší maximální rychlosti než ostatní konkurenti v segmentu.
Když se objevila „gentlemanská“ dohoda o elektronickém omezení maximální rychlosti na 250 km/h, tyto automobilky mezi sebou pořádaly interní závody v akceleraci a pružném zrychlování na zmiňované tempo. Zkrátka, vysoká rychlost patřila k německým automobilkám stejně jako neomezená rychlost k německým dálnicím. Tyto dny se však pomalu blíží ke svému konci. Jak řekl Markus Duesmann, předseda představenstva Audi, je to škoda, ale zároveň je to pochopitelné a nezbytné. Proč?
Ekologie v hlavní roli
V minulosti byla omezení maximální rychlosti na dálnicích zaváděna zhusta z ekonomických (vysoká spotřeba v době ropné krize) a později bezpečnostních důvodů. Málokdo už dnes ví, že například v ČSSR se do roku 1979 rovněž jezdilo neomezeně. Teď je ale jiná doba.
Všechno nasvědčuje tomu, že o konečné zrušení neomezené rychlosti na německých dálnicích se nakonec postará ekologie. Jak říká i samotný Deusmann (a s ním i mnoho jiných odborníků), vliv rychlosti na spotřebu a produkované CO2 je tak zásadní, že jejím snížením dokážeme výrazně snížit zatížení životního prostředí.
V dobách nastupující elektromobility vysoká rychlost navíc pomalu, ale jistě ztrácí svůj význam, automobilky totiž u nových modelů již pomalu přecházejí na nový „ekologický“ limit 180 km/h. I ten zákonodárci podle britského magazínu Techzle pravděpodobně plošně omezí na obligátních 130 km/h. Je přitom zajímavé, jak dlouho se už některé zájmové skupiny o zrušení neomezené rychlosti pokoušejí a téměř vždy přitom používají taktiku zvyšování bezpečnosti provozu.
Ta však dosud nikdy neuspěla, nikdy se totiž nedala jednoznačně prokázat souvislost mezi rychlostí a bezpečností. Často popírali dokonce i používané heslo „rychlost zabíjí", ve skutečnosti totiž za většinou dopravních nehod stál špatný odhad, nesoustředění na jízdu apod. S nástupem důrazu na ekologii jsou však tyto debaty bezpředmětné, vše totiž nasvědčuje tomu, že neomezenou rychlost na německých dálnicích již brzy „zařízne“ právě zmiňovaná touha po čistém životním prostředí
