Pavel: Mám pochybnosti, zda by Nerudová byla dobrou prezidentkou. I když má zářivý úsměv
Adept na prezidenta Petr Pavel se obul do své protikandidátky Danuše Nerudové. Její výroky z poslední doby považuje za zbrklé. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS mluvil také o své komunistické minulosti, hádkách s Andrejem Babišem či o vývoji války na Ukrajině.
Zaslouží si Česká republika mít v čele bývalého komunistu?
Česká republika si hlavně zaslouží člověka, který bude schopný stát v čele země během krizí a který má dostatek zkušeností, aby dokázal najít cestu dál. Jsem přesvědčen, že mám co nabídnout. Ale je na voličích, aby si to vyhodnotili. Beru to jako službu a nabídku voličům.
Čtěte také
Stejně máte docela kuráž, že s vaší historií jdete do prezidentské volby. Přeci jen na prezidenta se kladou vyšší morální nároky.
Nevím, odkud vy berete kuráž hodnotit moji morální integritu, ale přesto vám rád odpovím. Vždy jsem zastával princip druhé šance a neškatulkování. Druhou šanci jsem dostal a v praxi jsem mnohokrát dal jasně najevo, na čem mi opravdu záleží a na jakých hodnotách stojím. Snažil jsem se ji využít ve prospěch naší země. Uplynulých 33 let jsem dělal všechno pro to, aby naše země byla demokratická, bezpečná, respektovaná v zahraničí.
Štvou vás otázky na vaši komunistickou minulost, o které se s blížícími se volbami mluví víc a víc?
Chápu je. Vnímám, že jsem žil v poměrně izolované bublině. Rozumím tomu, že když byl někdo režimem poznamenaný, nemohl studovat, přišel o majetek nebo byl zavřený, dívá se na to úplně jinak než já. Vnímám, že řadu lidí moje minulost zajímá, a snažím se vysvětlovat, jak jsem tehdy všechno cítil. Beru to jako součást svojí historie, na kterou s odstupem času nemůžu být hrdý. Ale nikdy ji nevymažu. Ani se o to nesnažím.
Říkáte, že jste žil v bublině. Máte to za zlé svému otci, který byl členem KSČ a pracoval jako zpravodajec?
Nemám. Rodiče vyrůstali v nějaké situaci, táta se narodil krátce před válkou. Vyčítat jim něco, co bylo pro velkou část národa naprosto běžné, by bylo nefér. Mám své rodiče rád a pokud udělali nějaké rozhodnutí, tak beru, že si ho vyhodnotili jako přijatelné v té době.
Kdy jste si uvědomil, že byl minulý režim špatný?
Ještě na začátku 80. let jsem věřil, že je možné systém napravit souborem reforem. Chyby jsem vnímal jako selhávání jednotlivců. Až někdy v půlce 80. let jsem viděl, že selhal systém. Když došlo v roce 1989 k listopadovým událostem, byla to pro mě úleva.
K vaší minulosti se mimo jiné vyjádřil váš bývalý spolužák Pavel Beneš. Deníku Právo o vás řekl: „Byl velice loajální k režimu, nevěřím, že to bylo pouhé pomýlení. Nejde o to ho poškodit nebo se mu mstít, ale když chce kandidovat na prezidenta, tak by neměl nic zakrývat, protože ho to stejně jednou dožene. Řada lidí ví, kdo byl a co dělal.“ Skrýváte něco?
Nemám co skrývat. Vše o svojí minulosti jsem zveřejnil, na mém webu jsou všechny dokumenty související s mou historií před rokem 1989. Na všechny otázky se snažím odpovídat.
A tušíte, proč takhle Beneš vystupuje?
Vnímám to čistě v kontextu kampaně. Kdybych nekandidoval, nic takového se neobjeví. Vždy se najde někdo, kdo má vůči vám vyhraněný názor, ať už z osobních, nebo pracovních důvodů. Sám Pavel Beneš přiznal, že na této věci dlouhodobě spolupracoval s bývalým vojenským prokurátorem Kříženeckým a s někým, kdo měl být údajně ministrem. Pan Kříženecký pak o mně informoval prezidenta Zemana a jeho šéfa kanceláře. Přesto nechci spekulovat, kdo za tím může stát.
Kdo je pro vás větším soupeřem, Andrej Babiš, nebo Danuše Nerudová?
Soupeři jsou všichni, kdo jsou v čele toho pelotonu.
Mám pochybnosti, jestli by byla Danuše Nerudová dobrou prezidentkou.
Proč myslíte, že preference Nerudové stále rostou?
Může to být tím, že Danuše Nerudová má stále zářivý úsměv, což já nemám. Kromě toho se v kampani snaží vystupovat jako empatická žena, která má pochopení pro problémy lidí. Řadě lidí to může být sympatické, rozumím tomu. Já už asi víc empatický nebudu. Mohu slíbit, že se budu víc usmívat. Ale když to vezmu vážně: Držím se toho, co vnímám jako své silné stránky, především nezávislost, odbornost, zkušenost, transparentnost, a to se snažím lidem zdůraznit. A bude na nich, jestli si vyberou, že chtějí víc empatie, nebo zkušenosti.
Myslíte si, že jste zkušenější než Nerudová?
Když porovnám pracovní zkušenosti, tak Danuše Nerudová má za sebou úspěšnou kariéru v rámci jedné vysoké školy a dva roky působila v důchodové komisi. Myslím, že můj background je širší. Prošel jsem celou vojenskou strukturou až do nejvyšších míst, pracoval jsem na půdě EU, v NATO, vedl jsem celou řadu jednání na mezinárodní úrovni i s našimi protivníky jako Rusko a Čína. Moje zkušenosti i vzdělání výrazně přesahují armádu nebo bezpečnost.
Není vaší slabou stránkou, že nejste „vyprofilovaný“ politik jako Babiš nebo ekonom jako Nerudová? Řada lidí netuší, jaký názor máte na daně, elektronickou evidenci tržeb (EET), platy učitelů, rodičovskou, připlácení ve zdravotnictví…
Politický profil nebo ekonomické vzdělání nejsou klíčovými předpoklady pro dobrý výkon prezidentské funkce. A názory na zmíněné otázky zodpovídám minimálně stejně často jako ostatní kandidáti. Už v dobách, kdy jsem byl ve vyšších armádních funkcích, jsem se zajímal o vše, co se týkalo vzdělávání, sociální péče, financí, energetiky, výkonnosti ekonomiky, zahraničních vztahů, protože bezpečnost země je mnohem komplexnější než síla armády. Když jsem skončil v armádě, věnoval jsem se besedám po celé ČR, za covidové krize jsem založil iniciativu Spolu silnější a konkrétně pomáhal. Mám kolem sebe kvalitní odborníky a netvářím se, že vím všechno nejlíp.
Co si myslíte o připlácení za nadstandardní péči ve zdravotnictví, o kterém mluví ministr Vlastimil Válek?
Nejdříve bychom museli mít základní solidní standard. Pokud ho budeme schopni poskytnout všem lidem, pak se můžeme bavit o tom, jestli si někdo bude chtít připlatit třeba za kloub. Takže nadstandardy ano, ale ne na úkor standardu.
Čtěte také
Jak se díváte na zrušení EET?
EET jsem nejdřív vnímal jako poměrně velký a celkem nepopulární zásah. Na druhou stranu, když už byla zavedena a v kombinaci s kontrolním hlášením celkem přinášela efekt, nevím, jestli je úplně dobře, že se zrušila. Kromě toho, podnikatel si koupil terminál, naučil se s ním pracovat, a když si na vše zvykl, EET byla zrušena. Byla to pro něj vyhozená investice a spousta zbytečného času, který tomu věnoval.
Kdyby do druhého kola postoupili Andrej Babiš a Danuše Nerudová, podpořil byste ji?
Ještě nedávno bych řekl, že určitě ano, protože populismus, který zosobňuje Andrej Babiš, a jeho snaha orbanizovat Česko je pro mě největším soupeřem. Babiše bych nikdy nevolil ani nepodpořil. Ale mám pochybnosti, jestli by byla Danuše Nerudová dobrou prezidentkou. Vyvolala je především její zbrklá vyjádření z posledních týdnů, například o situaci na Ukrajině nebo na adresu prezidentky Čaputové, a také články v médiích, naposledy o tom, jak pan Neruda asistoval u Babišova největšího obchodu. Zatím se ale stále přikláním spíš k ano. Počkám na konkrétní situaci, vyhodnotím si všechny v té době známé informace a budu volit menší zlo.
Podle některých průzkumů až 40 procent voličů hnutí ANO není přesvědčeno, že by měl být Andrej Babiš prezidentem. Nebyla chyba, když jste částečně najel na kampaň „antibabiš“, která vás může připravit o potenciál hlasů z tábora hnutí ANO?
Nikdy jsem se nevyhraňoval jako „antibabiš“.
Zrovna nedávno jste řekl, že byste jako prezident radši odstoupil, než jmenoval Babiše premiérem. To není „antibabiš“? Také tvrdíte, že Babiš reprezentuje lhaní.
Za tím si stojím, v praxi to předvedl několikrát. Je to jeho styl. Na někoho možná působí pozitivně, na mě ne. Většina voličů ANO má dost soudnosti, aby si vzpomněli, jaké kauzy Andreje Babiše provázejí, nebo jak v některých obdobích rozhodoval. Během covidové krize jsem viděl víc chaosu než systému. Andrej Babiš je spíš mikro manažer, má rád vše pod dohledem a neumí delegovat odpovědnost, chybí mu systém a klid. Ale přál jsem si, aby Andrej Babiš do prezidentského klání vstoupil. Kampaň bych bez něho považoval za méně záživnou.
Znáte se s Babišem osobně?
Ano. Když jsem byl náčelníkem Generálního štábu a Andrej Babiš byl ministrem financí, dohadovali jsme se o výši rozpočtu na obranu. Tehdejší ministr obrany Martin Stropnický nechtěl se svým stranickým šéfem chodit do konfliktu, takže peníze pro armádu jsem obhajoval já. A musím říct, že jsem si nakonec prosadil svou, protože Babiš neměl žádné argumenty.
Kdybyste byl prezidentem za covidu, zasahoval byste premiérovi a vládě do krizového řízení?
Spíš bych více uplatňoval roli, kterou prezident má. V době krizí má široké pravomoci, může se účastnit jednání Bezpečnostní rady státu, má právo jednat se šéfem Generálního štábu, se šéfy policie, hasičů. Chtěl bych být do detailu informován a snažil bych se koordinovat krizový mechanismus tam, kde by nefungoval, mluvit s lidmi, uklidňovat je. Chtěl bych moderovat tu často emotivní diskuzi mezi opozicí a vládou. Prezident Zeman to nevyužíval a premiér Babiš chtěl všechno řídit sám. Přes telefonáty a SMS zprávy se snažil řídit věci až na obecní úroveň a tím do všeho vnáší jen víc chaosu.
Čtěte také
Jak hodnotíte Miloše Zemana jako prezidenta?
Z počátku jsem si ho vážil. Je bezpochyby velice sečtělý, vzdělaný a zkušený politik. Svůj názor měl často opřený o zkušenost. V počátku jeho prvního volebního období jsme spolu konzultovali bezpečnostní otázky, k obraně měl vždy zásadový vztah. Podporoval výdaje na obranu, naše spojenecké závazky, nasazování vojáků v misích. Na druhou stranu měl nekriticky vstřícný postoj k Rusku a Číně, a především ve druhém volebním období bych mu nejvíce vyčítal kontinuální rozdělování společnosti, štvaní lidí proti sobě, lavírování mezi politickými stranami a jeho absenci tam, kde měl být vidět a slyšet. To vytvořilo poměrně třaskavou atmosféru, kterou cítíme dodnes.
Co říkáte na jeho názorový obrat ohledně Ruska a Ukrajiny?
Jsem rád, že ho udělal. Pro naše spojence to byl dobrý signál. Ale člověk v jeho věku a s jeho názorovou konzistencí se zase tak často nemění. Takový obrat o 180 stupňů je pro mě nedůvěryhodný. Možná z části pochopil, že inklinace k Rusku a Číně nebyla úplně dobrá. Ale pokud o někom prohlašujete, že je váš přítel, a druhý den ho označíte za válečného zločince, moc to nesvědčí o tom, že jste zázračným způsobem procitl. Spíš to vnímal jako politickou nutnost.
Jaký bude mít podle vás válka na Ukrajině další vývoj? A jak bychom měli v konfliktu dál vystupovat my?
Mezi podporovatelskými zeměmi se začíná projevovat únava z války, a to včetně České republiky. Měli bychom lidem neustále opakovat, že nejde o válku Ruska vůči Ukrajině, která se nás netýká, ale že se nás dotýká bytostně. Umožníme-li Rusku na Ukrajině vyhrát, nebo cokoliv, co by mohlo Rusko interpretovat jako vítězství, v kratším či v delším horizontu se to obrátí proti nám.
K válce bychom měli přistupovat tak, že na Ukrajině se válčí i za nás a my k tomu úsilí přispíváme jenom tím, že nás to stojí nějaké peníze a osobní komfort. Neumíráme, nikdo nám nerozbíjí infrastrukturu, nemusíme být v zimě bez tepla či bez vody a elektřiny. Myslím si, že naše oběť je naprosto přijatelná. Když tohle budeme neustále zdůrazňovat a na jasných příkladech dokumentovat, že to je v našem zájmu, tak udržíme podporu.
Někteří politici volají po jednání s Putinem. Je to v tuto chvíli vůbec možné?
Neměli bychom začít podléhat iluzi, že se teď dá s Putinem na něčem domluvit. Musela by nastat situace, kdy by Rusko uznalo, že neuspělo. Muselo by se buď stáhnout z celého, nebo alespoň z většiny území Ukrajiny. A Ukrajinci by museli dojít k závěru, že je pro ně výsledek přijatelným východiskem z války.
Není možné Rusku nabízet jednání v době, kdy létají rakety.
Kdo by měl být prostředníkem a s Putinem se domluvit?
Nemyslím si, že bychom s ním měli jednat teď. Není možné Rusku nabízet jednání v době, kdy létají rakety. Rusko je hlavní bojující stranou, je agresorem a jedině Rusko může dnes tu válku jednostranně ukončit. V okamžiku, kdy ukončí válku a stáhne se, tak Ukrajina ani NATO určitě Rusko nenapadne. To, co dnes slyšíme například ze strany francouzského prezidenta, může znít některým lidem progresivně, ale za této situace to nejde. (Francouzský prezident Emmanuel Macron při návštěvě USA například řekl, že při jednání o míru bude třeba Rusku poskytnout bezpečnostní záruky, pozn. red.). Putin již mnohokrát ukázal, že takovou vstřícnost si vyloží jenom jako naši slabost, bude se snažit z toho co nejvíc vytřískat pro Rusko a prohrajeme opět my. Měli bychom být otevření jednání, ale výchozí impuls musí přijít z ruské strany. Až ukončí boje, tak se můžeme začít bavit.
Evropské volby
Váš protikandidát Marek Hilšer nám v rozhovoru naznačil, že za vámi stojí mocenské skupiny, jimž jde o nějaké zájmy. Měl na mysli lidi, kteří vám financují kampaň. Zaznamenal jste nějaký tlak, že by po vás někdo něco chtěl?
S řadou lidí, jejichž jména jsou už dlouho zveřejněná, spolupracuji delší dobu. Naší motivací je, že chceme dělat něco prospěšného pro tuto zemi. Než jsem začal přemýšlet o prezidentské kandidatuře, založili jsme s kolegy iniciativu Spolu silnější, která pomáhala za covidu. Hledali jsme finanční prostředky, obrátil jsem se na dárce, kteří dlouhodobě podporují filantropii v ČR, jako jsou například pánové Winkler, Vohánka anebo Hájek. (Šéf finanční skupiny RSJ Libor Winkler, zakladatel dopravní společnosti Eurowag Martin Vohánka a internetový podnikatel Martin Hájek z Livesportu, pozn. red.) Mnozí z mých podporovatelů jsou se mnou přes dva roky, původní motivace byla čistě filantropická. Když jsem se rozhodl kandidovat, řekli, že mě podpoří. Nic jsem jim za to neslíbil.
Není to trochu naivní? Jak víme, Miloš Zeman dokázal udělat pro své okolí hodně. Nečeká právě řada vašich podporovatelů to stejné od vás, kdybyste seděl na Hradě?
Těm podnikatelům jde o to, aby naše země měla prezidenta, na kterého budou moci být v zahraničí hrdí. A to parafrázuji jejich slova. Zveřejnil jsem všechna jména podporovatelů, máme limit pro dary maximálně dva miliony pro první kolo a milion pro druhé kolo. Finanční dary nad 50 tisíc prověřujeme. Jsem jediný, kdo jasně řekl, od koho peníze nevezme, a všichni dárci jsou uvedeni v transparentním účtu. Každý si muže udělat obrázek.
Co byste na Hradě udělal jako první?
S jistou nadsázkou říkám, že bych vyvětral. Nastavil bych fungování kanceláře prezidenta opět jako vysokého úřadu státní správy, ne jako lobbistického centra pro uspokojování vlastních potřeb a kamarádů. Aby to byl úřad, který bude profesionální, ale také vstřícný a otevřený. Není možné, aby se kolem Hradu našlapovalo opatrně, protože z každého rohu může vypadnout nějaký kostlivec v podobě velké kauzy.
Koho byste si vybral jako kancléře?
Samozřejmě to vím, ale jsme ve finální fázi jednání a zatím vám to nemohu říci. Je to člověk, který má nejen dostatečnou kvalifikaci, předpoklady a zkušenosti pro takovou práci, ale také obecný respekt pro své lidské vlastnosti. Tedy pravý opak Vratislava Mynáře.
Čtěte také
