Postřehy po prohře s Dánskem: Chabá palba, prokletí první třetiny a chybující obránci

Jalová palba

Bum. Bum. Bum. Češi zkraje duelu pálili na dánského gólmana Dahma jednu pumelici za druhou, dlouho si drželi průměr co minuta, to střela. A přece jim to tam nepadalo. Nešlo přitom ani tak o supermanské schopnosti strážce soupeřovy branky, jako spíš o jejich vlastní nemohoucnost.

Vždyť třeba sedmý nejproduktivnější hráč KHL Lukáš Sedlák se ve veleslibné pozici dvakrát vůbec netrefil do puku…

Byla za tím pochopitelně i kupa smůly, jinak by právě Sedlák v první třetině nenastřelil pouze tyč, později by ho nenapodobili i Kovář s Kundrátkem a Dánové by se poprvé neradovali už z pouhé třetí střely v zápase.

Tak úplně náhodný vývoj to však taky nebyl – Pešánovi svěřenci měli příležitostí ke skórování mraky, byl z toho jediný gól. Proto pro ně olympiáda začala zle.

Prokletí jménem první třetina

Olympiáda se pochopitelně nedá s turnaji Euro Hockey Tour příliš srovnávat, jde o akce zcela rozdílné velikosti a významu. A přece mají něco společného – česká reprezentace v obou z nich naprosto hoří během prvních třetin.

Ať už proti ní stojí nadupaní Rusové, nebo jen snaživí Dánové; vždycky to dopadne bídně.

Potvrdilo se to i v úvodním dějství pekingské bitvy, po němž národní tým musel dohánět dvougólovou ztrátu.

Zase – i v tomhle byl trochu pech, situaci před druhou trefou například předcházelo přeskočení kotouče přes Jeřábkovu hůl. Jenže z dlouhodobého pohledu nemůže být o smůle ani řeč, jinak by pešánovci neměli ve zmíněné fázi hry v aktuální sezoně bilanci 1:13.

Tempo jen na pár minut

Pokud by někdo sledoval jen prvních pár minut zápasu, musel by být optimista. Češi zahájili velice svižně, Dánové nevěděli, kam dřív skočit. Puk létal z hokejky na hokejku, kombinace se dařila, byly z toho i šance.

Jenže najednou to skončilo.

Jakmile se outsider dostal z ničeho do vedení, Češi v dosud báječném tempu polevili. Zasekli se. Bylo pro ně navíc čím dál těžší zdolávat pečlivě vystavěnou hokejovou pevnost, jejíž zástupci neměli přílišné útočné ambice. Minimálně dvě třetiny partie byly od favorita kostrbaté. A to je prostě problém.

Nepřesní obránci

České mužstvo nashromáždilo v defenzivě až příliš mnoho chyb. Některé pramenily z neúnavného napadání protivníka, jiné přicházely zdánlivě zničehonic – jako kdyby za ně mohla buď bídná kvalita ledu, nebo nesoustředěnost. Jen Jakub Jeřábek byl tímto způsobem u obou dánských branek.

Podobné momenty jednou znamenaly přímé ohrožení Hrubcovy branky (jako po Kundrátkově minele ze třetí třetiny), jindy přinejmenším nedostatečnou podporu českých útočných snah. Jalová ofenziva bezesporu vyplývala i z toho, že se obráncům kombinačně nedařilo.

Jde přitom o dost varovný signál – pokud právě tahle klíčová disciplína neklapala proti dánskému betonu, jak to asi bude vypadat proti silnějším výběrům Ruska a Švýcarska?

Červenkův náznak

Není to na plácání po ramenou, to ani náhodou. Pokud bychom ale chtěli za každou cenu najít v pošmourné středě něco alespoň trochu pozitivního, bylo by to spojeno s číslem deset na dresu.

Kapitán českého výběru Roman Červenka byl fanoušky hojně kritizován, ještě než olympijský turnaj vůbec začal. Nelíbilo se jim, že právě on dostal prestižní céčko, mnozí zpochybňovali dokonce samu jeho nominaci.

Jenže 36letý forvard neodcestoval do Číny za zásluhy. Ve velmi uznávané švýcarské nejvyšší soutěži je mistr světa z roku 2010 s šestnácti góly a devětatřiceti asistencemi nejproduktivnějším mužem soutěže, útok na ztracený zápas odtroubil i proti Dánsku. To si ve 24. minutě našel mezi kruhy odražený puk a precizně jej poslal kolem Dahmovy lapačky do branky.

Červenkova trefa znamenala snížení na 1:2, byla to rána naděje. Nakonec to sice nestačilo ani na bod, avšak nebýt jí, byl by zmar ambiciózní družiny ještě větší.