PŘEHLEDNĚ: Tanky, houfnice i raketomety. Jakou těžkou techniku poslala ČR na Ukrajinu?

Samohybná kanónová houfnice ShKH vz. 77 Dana

Česká pomoc Ukrajině

Česká republika je jedna z mála zemí, která se odhodlala darovat těžkou vojenskou techniku ukrajinským obráncům. Do válkou zmítané země poslala sice starší, ale stále bojeschopné tanky, obrněnce i dělostřelecké stroje československé výroby. Celkem se jedná o desítky kusů těžkých válečných strojů. Jakou techniku Ukrajinci konkrétně obdrželi a jak jim může posloužit na bitevním poli?

Pro Ukrajince může hrát obdržená těžká vojenská technika zásadní roli v nadcházející fázi války, která se pravděpodobně přesune na oblast Donbasu. Doposud obránci efektivně bojovali proti starším ruským tankům a vrtulníkům díky darovaným pancéřovkám a naváděným střelám, na rozsáhlejší protiofenzivu na východě země už ale bude ukrajinská armáda potřebovat útočné tanky, obrněnce a především dělostřelectvo.

Tank T-72

Česko patří mezi první země, které se odhodlaly k odeslání tankové techniky na Ukrajinu. Podle dostupných informací šlo především o starší modely původně sovětských tanků T-72 s kanónem ráže 125 mm, které nabídli čeští zbrojaři a Armáda ČR. K nim přibyly i upravené varianty T-72M1 – poslední typ bojových tanků, který se v Československu sériově vyráběl. Celkem mělo jít o dodávku minimálně 12 kusů této techniky, některé zdroje mluví i o dvojnásobném počtu. Své modernizované verze tanků má rovněž ruská i ukrajinská armáda.

Stroje T-72 mají za sebou bohatou historii a patří k nejpoužívanějším sovětským tankům poválečné éry. V 80. letech se například zúčastnily bojů mezi Irákem a Íránem, kde se jim podařilo porazit íránské obrněné divize složené především ze starších amerických tanků. Během války v Zálivu naopak podlehly moderním americkým strojům M1 Abrams.

T-72 se dále zapojily do syrsko-izraelského konfliktu i do válek na africké a asijské půdě. Nasazení se dočkaly rovněž během rozpadu Jugoslávie.

Oproti původnímu modelu disponuje T-72M1 lepším horním pancířem, upravenou věží, efektivnějším ventilátorem a dalšími vylepšeními. Nadále se ovšem jedná o poměrně starý a překonaný střední tank, který dnešní optikou zaostává v systému řízení palby a dalším vybavení. Rusko na Ukrajině používá modernizované varianty T-72B3M či novější stroje T-90, které v řadě ohledů překonávají Českem dodané tanky.

Stáří darovaných bojových strojů je ale pro ukrajinské obránce také výhodou – nemusí se příliš dlouho zaučovat se zabudovanými systémy. Samotná ukrajinská armáda disponuje několika verzemi tanku T-72, výcvik nové posádky proto zpravidla netrvá příliš dlouho.

Ačkoliv v přímém kontaktu s ruskými tanky nejspíše nezabodují, stále se mohou dobře osvědčit jako podpůrná palebná síla ukrajinské pěchoty. Ta si ostatně dokázala poradit s obrněnými stroji díky efektivním protitankovým zbraním.

Obrněnec BVP-1

Společně s tanky byly na Ukrajinu dopraveni obojživelní obrněnci BVP-1. Jde o starší sovětská pásová vozidla BMP-1, která se vyráběla v československé licenci. Sériově se stroje začaly vyrábět už na začátku 70. let, do roku 1989 jich továrny vyprodukovaly necelých 17 tisíc kusů. Značná část skončila v zemích, které spadaly do sovětské sféry vlivu, případně se ocitly v arzenálu zemí třetího světa.

Ve své době šlo o relativně spolehlivý stroj s nadčasovou konstrukcí a vhodným doplňkem pro mechanizované jednotky. Vozidlo je vyzbrojeno 73mm kanónem, lehkým kulometem a také řízenou protitankovou střelou Maljutka, která si dokáže poradit s ochranou nepřátelských obrněnců. Z hlediska obrany disponuje BVP-1 obstojným pancéřováním, vysokou manévrovatelností, filtračním zařízením i dýmovnicemi.

Stejně jako v případě tanku T-72, i tady nahrává stáří techniky Ukrajincům, kteří se s obrněnci nemusí příliš dlouho seznamovat. Z Česka zamířilo k obráncům před ruskou invazí minimálně pět kusů BVP-1, přesnější počet nechtělo ministerstvo obrany ze strategických důvodů upřesňovat. Je možné, že nejde o poslední dar z české strany.

ShKH vz. 77 Dana

Ukrajinští obránci dostali z české strany také samohybné kanonové houfnice Dana, které již aktivně používají v boji. Za československou dělostřeleckou technikou ráže 152 mm stál slovenský podnik Konštrukta Trenčín, do arzenálu československé armády se zařadila v roce 1977. Původní verze Dany se vyrobilo necelých 700 kusů.

Ve své době šlo v některých ohledech o nevšední typ artilerie. Většina samohybných děl byla instalována na pásové podvozky, jako tomu bylo třeba u tanků. Houfnice Dana se nicméně instalovala na upravených podvozcích nákladního vozu Tatra 815. Původní verze stroje je vybavena automatickým nabíjením, speciálními filtry a protiletadlovým kulometem ráže 12,7 mm.

Dnešní optikou ovšem jde o poměrně zastaralou techniku s omezeným dostřelem okolo 18 kilometrů a zastaralým řídicím systémem palby, což ale paradoxně může pomoct Ukrajincům, aby se s houfnicemi rychle seznámili.

V uplynulých několika letech se Dany dočkaly série různých modernizací a úprav. Některé verze získaly přepracovanou kabinu s balistickou ochranou, lepší systém palby a navigace či vylepšený podvozek. Několik variant houfnic obdrželo také kouřový granátomet a nový kanón s lepším dostřelem. Výraznými úpravami prošla slovenská varianta s názvem Zuzana, která vstoupila do slovenských armádních složek v roce 1997.

Stejně jako tomu bylo u zbylé darované těžké techniky, ani zde není zcela jasné, kolik českých houfnic se nakonec dostalo na Ukrajinu – podle odhadů jde o více než 20 kusů. Do válkou zmítané země ale podle nepotvrzených informací zamířily již koncem března.

Raketomet RM-70 Grad

Dalším darovaným kusem těžkého dělostřelectva, který Ukrajinci pravděpodobně zužitkují pro obrannou palbu i možnou protiofenzivu, jsou československé raketomety RM-70 Grad ráže 122,4 mm. Podobně jako houfnice Dana i tato zbraň je připevněna na podvozky nákladních vozidel Tatra 813 či 815. Vzorem pro československou artilerii se stal sovětský raketomet B-21 Grad stejné ráže.

Zbraň zvládne vést palbu jak jednotlivými raketami, tak celými ničivými salvami. S dostřelem až 20 kilometrů dokáže kontinuálním odpalováním pokrýt explozivní municí nemalou plochu – na jedinou salvu o počtu 40 raket padne necelých 260 kilogramů výbušnin. Do arzenálu československé armády se Grad dostal na začátku 70. let, modernizovaná verze se po rozdělení republik dále vyráběla na Slovensku.

Třebaže se dojezdem ani dostřelem příliš neliší od sovětské varianty, československý Grad disponuje i dodatečným zásobníkem se 40 dalšími záložními raketami, což urychlilo opětovné dobití zbraně. Podle vojenských expertů z Ukraine Weapons Tracker obdrželi Ukrajinci nejméně 20 těchto raketometů, valná část nejspíše pocházela ze skladů českých zbrojařských firem.

Tagy: