Příjemný frmol, říká k euforickému období Blümel. Vypráví o Dallasu i Pastrňákovi

V Kramářově vile usedl na honosnou žlutou pohovku. Útočník Matěj Blümel měl stejně jako část české hokejové reprezentace po setkání s premiérem Petrem Fialou. Předseda vlády děkoval za bronzový úspěch z mistrovství světa a speciálně Blümelovi mohl gratulovat k čerstvě podepsanému angažmá. „Když přišel čas definitivního rozhodování, věděl jsem, že chci jít do Dallasu. I z jejich strany byl zájem velký,“ říká 22letý hráč pro CNN Prima NEWS.

Už jednou si zámoří vyzkoušel. V 17 letech se z Pardubic vydal do juniorské ligy USHL a v dresu Waterloo Black Hawks se zalíbil Edmontonu Oilers, který Matěje Blümela draftoval. To byl ale na nějaký čas konec kanadsko-amerického dobrodružství, táborský rodák se rozhodl vrátit do Dynama Pardubice a „olejáři“ na něj loni v červnu ztratili práva.

To už šikovný útočník rostl v extralize, prošlapával si cestu k tomu, aby se znovu podíval za velkou louži. Silnější, připravenější na velkou show. A prakticky v každém zápase na nedávném světovém šampionátu ve Finsku vysílal skautům signály, že se vyplatí po něm sáhnout. S osmi body byl čtvrtým nejproduktivnějším hráčem výběru Kariho Jalonena a výrazně se podepsal pod získaný bronz.

„Třeba už se sem nikdy nepodívám,“ vykládal Blümel v Kramářově vile, kam reprezentaci po úspěchu pozval premiér Petr Fiala. Slavnou budovu v nejvýchodnějším cípu Hradčan navštívil coby novopečený člen organizace z NHL Dallas Stars, se kterou podepsal dvouletý nováčkovský kontrakt.

Smlouva s Dallasem představuje další důvod k oslavě po narozeninách a samozřejmě bronzu z mistrovství světa. Jak se tohle všechno vstřebává?
Je to náročné. Jsem samozřejmě strašně rád za to, co se teď děje. Ale nikdy jsem takový frmol nezažil. Od chvíle, co jsme přiletěli z Finska do Česka, jsem si ani neodpočinul. Každopádně lepší mít příjemné starosti než jiné.

Předpokládám, že tedy nebyl čas oslavit všechny zmíněné věci zvlášť, je to tak?
Všechno jsem to tak nějak oslavil dohromady. (Úsměv)

K tomu ještě můžeme přidat další radostnou zprávu, že tenisové Roland Garros o víkendu vyhrál opět váš oblíbený hráč – Rafael Nadal.
To jsem samozřejmě zaregistroval. Chtěl jsem se dívat, ale opět zaúřadoval ten frmol, o kterém jsem mluvil – neviděl jsem žádný zápas.

Proč zmiňuju Nadala. Do 14 let jste hokej kombinoval s tenisem a v jednom z rozhovorů jste mluvil o tom, že led nad kurtem vyhrál prakticky díky jednomu tenisovému zápasu, který už jste měl skoro v kapse, ale nakonec jste prohrál a hodně vás to štvalo. Říkáte si zvlášť po těch posledních dnech „zaplaťpánbůh za tu prohru“?
Takto jsem o tom nepřemýšlel. (Úsměv) Může to tak být. Na druhou stranu, kdybych zvolil tenis a makal bych tak, jako makám teď, třeba bych se také dostal na velké turnaje. Ale to je jen kdyby, a momentálně jsem opravdu rád, že hokej vyhrál.

Tým ocení, když ho trenér nepotopí

Pojďme se vrátit k mistrovství světa. Co nejzásadnějšího se změnilo s příchodem finského trenéra Kariho Jalonena?
Ze systémového hlediska to, že jsme hráli hodně do obrany. De facto jsme fungovali jako jeden muž – pět nás bránilo, pět útočilo. Základem úspěchu bylo to, že jsme vycházeli z defenzivy.

A z toho nesystémového?
Mně se strašně líbilo, jak se nás Kari Jalonen zastával i po porážkách, nikdy nás v médiích nepotopil. To tým samozřejmě cítí. Když vnímáte podporu, hned se z toho otřepete lépe. Zvlášť po prohře na nájezdy s Rakouskem bylo fajn v článcích vidět, co řekl, jak nás podržel. Vážili jsme si toho. Semkli jsme se a hráli jsme lépe.

Zřejmě jste se musel Jalonenovi zalíbit. Čekal byste na začátku přípravy, že začnete šampionát v prvním útoku po boku Davida Krejčího a Romana Červenky?
Vůbec ne, opravdu vůbec. Z osobního pohledu jsem měl v Pardubicích šílené play-off. Už jen to, že jsem byl pozvaný na začátek přípravy reprezentace, jsem proto bral jako úspěch. Chtěl jsem si to užít. A to byl možná klíč k tomu, proč jsem se dostal takto daleko – až na mistrovství světa. To, že jsem si zahrál s Krejčou a Červusem, bylo opravdu super. Moc mě to bavilo.

A individuálně se vám dařilo náramně. Říkal jste si sám, že se vlastně každým zápasem přibližujete „lasu“ ze zámoří?
To ani ne. První indicie jsem měl už po Švédských hrách těsně před mistrovstvím světa. Během šampionátu jsem pak jen občas dostával od agentů vědět, že zájem trvá. Nicméně, narovinu, nechtěl jsem to v tu chvíli řešit. Týmový úspěch mě zajímal daleko více.

Takže jste si opakoval: „Počká to, tohle budu řešit až po MS.“
Ano, přesně tak. A nakonec odměna přišla.

Ty jo, Pasta

A to po onom týmovém úspěchu. Co bylo tím nejdůležitějším klíčem k tomu, že národní tým získal po 10 letech medaili?
Asi to, že jsme všichni dokázali potlačit svá ega. A hráli jsme přesně ten systém, který po nás trenér chtěl a naordinoval nám ho. Že to takhle vyšlo, vzešlo ze symbiózy trenérství a toho, co předváděli hráči.

Asi vás ani nemrzelo, že po příjezdu Davida Pastrňáka jste opustil první formaci, ačkoliv vám to klapalo.
Pro mě byl zážitek už jen to, že jsem si s kluky (Krejčím a Červenkou, pozn. red.) mohl zahrát. Když přijel Pasta, vyloženě se nabízelo, že půjde hrát s Krejčou. Že bych byl naštvaný? To vůbec. To bych se sám za sebe styděl. Strašně mě potěšilo, že Pasta dorazil. A já pořád měl velkou porci času na ledě, neustále jsem se snažil splatit trenérovi důvěru.

Všichni viděli, jak to Pastrňákovi šlo na ledě. Ale co v kabině? Byla to opravdu najednou záplava pozitivní energie?
Myslím si, že něco nám do té doby chybělo. Jakmile se objevil… Navenek možná nepoznáte, že se něco změnilo, ale ze všech kluků najednou bylo cítit: „Ty jo, Pasta. Bude hrát s Krejčou a potáhnou nás.“ Všichni byli rádi.

Kdybyste měl vypíchnout nejlepší okamžik z celého toho bronzového zážitku, co to bude?
Určitě celá třetí třetina zápasu s Američany, kdy tam padal jeden gól za druhým. A první minuty po konci utkání. Když jsem se dříve koukal na ceremoniály na mistrovství světa, přišlo mi, že se to strašně vleče. I teď jsem si říkal, že to určitě potrvá dlouho. Když jste u toho, uteče to ohromně rychle. Hned jsem měl medaili na krku.

Navenek možná nepoznáte, že se něco změnilo, ale ze všech kluků najednou bylo cítit: „Ty jo, Pasta. Bude hrát s Krejčou a potáhnou nás.“

Uteklo to jako třeba maturitní ples, že?
Já jsem ho nezažil. Maturoval jsem v Americe, takže jsem bohužel o klasický český maturák přišel. (Úsměv)

NHL by byla skvělá, ale nechci předbíhat

Tak toto byla celkem dobrá alternativa. A teď budete v Americe znovu. Nabídek z NHL se sešlo více, proč zrovna Dallas?
Řekl bych to jednoduše. Prostě jsem si ho vybral. I když jsem mluvil o tom, že jsem během mistrovství nechtěl budoucnost moc řešit, tak jsem se hned krátce po začátku šampionátu dozvěděl, že Dallas má zájem. Líbilo se mi to, nevím proč. Zavrtalo se mi to do hlavy a zamlouvalo nejvíce. Když přišel čas definitivního rozhodování, věděl jsem, že chci jít do Dallasu. I z jejich strany byl zájem velký. Agenti se o celou věc postarali skvěle, já už jen podepisoval kontrakt.

Kdyby se velká část premiérového ročníku měla odehrávat v dresu farmy Texasu Stars, zklamaný nebudete?
Ne, to vůbec. Jsem na tohle připravený a udělám všechno pro to, abych se předvedl nejlépe, jak to jen půjde.

Na co se nejvíce těšíte ohledně velké nové výzvy?
Celkově se těším na zámořskou atmosféru. Kdyby se mi povedlo zahrát si NHL, bylo by to skvělé, ale nechci předbíhat. Dám do toho všechno.

Angažmá v Dallasu jste probíral s Jiřím Hrdinou, českou hokejovou legendou a nyní skautem Stars. Co všechno vám řekl?
Vlastně jen dvě věci. Gratuloval mi a dodal, jak moc je rád, že mě mají v organizaci. A k tomu se ptal, jestli může dát moje telefonní číslo generálnímu manažerovi Jimu Nillovi s tím, že mi zavolá.

Vzhledem k časovému posunu asi budete následující dny vzhůru i po nocích, ne?
Asi ano. (Úsměv) Telefon bude pořád zapnutý. Ale taky mi může zavolat ráno jejich času, což bude u nás odpoledne.

Používáte v posledních desítkách hodin Google častěji než obvykle, abyste si vyhledal všechno potřebné?
To je pravda! Zjišťoval jsem si co a jak, což jen dokládá, jak se těším.

Kdyby se mi povedlo zahrát si NHL, bylo by to skvělé, ale nechci předbíhat. Dám do toho všechno.

Na sociálních sítích po vašem podpisu frčelo, jak bude mít Dallas tímto hráče s nejlepším účesem v NHL…
Jo, vyskakovaly mi notifikace. (Smích) Všechno jsem to viděl, tak jsem se jen usmál. Ale celkově těch gratulací bylo tolik, že jsem ani nestačil na všechno odpovědět. Musím to napravit.

Stihl jste mluvit s Petrem Dědkem, majitelem Dynama Pardubice?
Ano, volal jsem mu. Chtěl jsem mu osobně poděkovat, že mi tohle v Pardubicích umožnili, postarali se o mě a je to i jejich zásluha, kam teď jdu. On mi gratuloval, byl rád za to, že se to povedlo. Mrzelo ho, že jdu z Dynama pryč, ale věří, že se jednou vrátím.

Tagy: