Přijímačky na střední a jak se vybírají žáci
Již 12. dubna mnozí žáci usednou do lavic s myšlenkou na budoucnost: čekají je přijímací zkoušky na střední školy. Někteří rodiče se bojí, aby se jejich dítě vůbec někam dostalo. Jiní je tlačí na prestižní školy, protože právě ty podle nich zaručují úspěšnost v dalším životě. Vůbec to tak ale nemusí být. Úspěch v přijímačkách z velké míry ovlivňuje schopnost dítěte zvládnout stres, ale i to, jak se k celé situaci staví sami rodiče. Pro CNN Prima NEWS to uvedli psychologové Václav Mertin a Šárka Miková. Připojili také tipy, jak se na velký den připravit.
Rodiče by podle odborníků měli mít na paměti, že výsledek přijímacích zkoušek nerozhoduje o úspěšnosti v celém životě. Přesto na to mnozí zapomínají.
„Rodiče mnohdy na dítě tlačí, že když se nedostane na vysněnou prestižní školu, jeho šance na dobrou univerzitu a úspěch v životě se výrazně sníží. Není to ale vůbec pravda. I když se na prestižní školu dostanou, nemusí vydržet psychický tlak, pokud je škola zaměřená na výkon. S odstupem se může ukázat, že i méně prestižní škola může být pro dítě lepší,“ vysvětluje Miková.
ČTĚTE TAKÉ: Zápis prvňáčků se blíží. Jak vybrat vhodnou školu? Psycholožka radí zaměřit se na typ dítěte
Představa, že jedno z nejstresovějších období prožívají děti, je podle Mertina mnohdy mylná. „Leckdy některé věci ani tak neprožívají – dokud je neprožíváme my. I pro rodiče je to náročná situace, chtějí pro své dítě to nejlepší. A někdy to přehánějí,“ podotkl.
Jak připomněla Miková, výsledky testů může ovlivnit mnoho různých faktorů. „Není to zdaleka jen inteligence dítěte nebo to, jak moc se na testy připravovalo. Špatně dopadnout může dítě i kvůli poruchám učení – ani čas, který díky své diagnóze dostanou, nemusí například dyslektikům výrazně pomoci. V neposlední řadě záleží na tom, jak dítě zvládne stres před a během přijímací zkoušky,“ vysvětluje.
Zaměřte se na stresové faktory
Stres výrazně zhoršuje schopnost přemýšlet, tedy vybavovat si z paměti informace, zvažovat možnosti řešení a používat naučené postupy. Soustředit se na to, co stres přímo spouští, může dětem před přijímačkami pomoci. Miková doporučuje podívat se na čtyři stresové faktory tak, jak je popsala Sonia Lupien, zakladatelka Centra pro studium lidského stresu.
- N = novelty (novost): Něco, co jsme zatím nezažili.
- U = unpredictability (nepředvídatelnost): Něco, co jsme nemohli tušit, že nastane.
- T = threat to the ego (ohrožení ega): Ohrožení bezpečí nebo sociálního postavení, obava ze selhání či pocitu neschopnosti.
- S = sense of control (vnitřní pocit kontroly): Pocit, že situaci nemůžeme ovlivnit (či jen minimálně).
1) Novost
„Pomozte dítěti eliminovat nové prvky z testovacího dne. Mělo by vědět, jak to bude ve škole a případně i v zkušební místnosti vypadat a jak bude test probíhat. Velmi užitečné jsou samozřejmě i mnohokrát opakované cvičné testy, které dítě učí nejen to, jak zvládat jednotlivé typy úloh, ale také získává zkušenost, jak si rozvrhnout čas na celý test,“ doporučuje psycholožka.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Oběd do stovky? Ve Vsetíně vaří studenti z tamní střední školy, je to pro ně i zábava
Procházení starších testových zadání doporučuje i Mertin. „Důležité je, aby šlo dítě k přijímačkám s tím, že udělalo, co mohlo. Tak bychom mu to měli také formulovat. Vzorové testy k tomu patří. Neměli bychom situaci nechat dojít do bodu, kdy si řekneme, jak to naše dítě proboha zvládne. Podstatný ani není výsledek testů, ale to, že trénuje,“ vysvětloval.
Dítě by mělo také vědět, že pokud mu úloha připadá nová, možná jen špatně přečetlo zadání nebo postupovalo jinak než obvykle. „Nové mohou být ale i aktuální negativní emoce, které dítě prožívá například kvůli konfliktu s kamarády nebo rodiči,“ doplnila Miková.
2) Nepředvídatelnost
I když dítě ví, do čeho jde, mohou nastat nepředvídatelné situace. Rodiče by proto měli mít nachystaný záložní plán – ať už se jedná o možnou dopravní zácpu nebo záložní oblečení v případě, že se rozbije zip. „I taková drobnost může některé typy dětí vyvést z rovnováhy,“ podotkla Miková. Během samotného testování dítě může dítě propadnout panice, že úloha vypadá jinak, než ji zná – velmi pravděpodobně se ale jedná o stejný princip, jaký trénovalo u mnoha podobných úloh.
„Pokud se dítě zasekává na nejtěžších úkolech, mělo by mít naučenou strategii je přeskakovat. Je mnohem lepší jet na jistotu a dosáhnout čtyřiceti bodů z padesáti než se zaseknout na dvou nejtěžších úkolech a mít nakonec kvůli nedostatku času bodů třeba dvacet,“ dává tip odbornice.
Dítě by také mělo vědět, že ve stresu dochází k používání zažitých způsobů uvažování. Možná však není v dané chvíli nejvýhodnější. Místo paniky „Nevím, jak to mám vyřešit!“ si dítě může položit otázku: „Co můžu udělat?“ Rozšíří si tím úhel pohledu směrem k možná netradičním, ale v dané chvíli efektivním způsobům. „Můžu zkusit výsledek odhadnout? Můžu to spočítat na prstech? Můžu zkušebně dosadit nějaká čísla? Nebo si jen tipnout?“ uvádí Miková.
3) Ohrožení ega
Stres může způsobovat i pocit, že dítě čelí ohrožení sociálního postavení či obavě ze selhání a pocitu vlastní neschopnosti. Proto je potřeba mu zdůrazňovat, že výsledek neříká nic podstatného o jeho inteligenci. „Dítě může být chytré a spoustu toho znát, a přece v testu neuspěje. Nezáleží jen na tom, jak moc trénovalo,“ zdůrazňuje psycholožka.
ČTĚTE TAKÉ: Obstáli byste u přijímaček na střední školu? Ověřte si své znalosti z matematiky
„Výsledek testu navíc ovlivňují negativní emoce, zejména úzkost. Tu může dítě částečně zvládnout tím, že k situaci vědomě zaujme určitý postoj. Místo ‚jsem chudák, oběť situace‘ si může říkat ‚však já sobě i druhým ukážu, že to zvládnu‘. Místo představ, jak hrozně se bude cítit a jak špatně dopadne, si dítě může představovat, co bude během testu dělat – že dostane test, který dobře zná, jaké typové úlohy tam budou, jak v nich bude postupovat a podobně,“ navrhuje Miková.
Dítě se i může zabavit představou, co bude po přijímačkách – jak se mu uleví, půjde s rodiči na jídlo, bude dělat, co ho baví.
4) Vnitřní pocit kontroly
Největším lidským stresorem je pocit bezmoci. „Můžeme-li situaci ovlivnit, jsme klidnější, uvolněnější, dokážeme jasněji uvažovat,“ podotkla Miková.
Pocit kontroly by podle ní mělo dítě mít minimálně týden před testem. „Mělo by polevit v přípravě a co nejvíce o sebe pečovat – hodně spát, cvičit, trochu opakovat, aby mělo pocit, že už látku ovládá, ale ne dohánět něco na poslední chvíli. Může se také zabavit tím, že si připraví seznam písniček, které má rádo a ví, že mu přinášejí dobrou náladu a pocit nabuzení. A těšit se, že je bude poslouchat cestou na přijímačky,“ doporučila.
Rodiče jako „pátý faktor“
Nedostatek vnitřního pocitu kontroly však může dítě doprovázet už během přípravy na testy.
„A to ve chvíli, kdy rodiče dítěti organizují život, aniž by mělo nějakou možnost volby v tom, kdy se bude učit a kdy naopak dělat to, co ho baví, nebo odpočívat. Rodiče sami mohou být ve velkém stresu, protože nemohou ovlivnit, co se s jejich dítětem stane. Pokud ale svůj stres ventilují, výrazně dítěti komplikují situaci. Měli by naopak dítěti naslouchat, brát v úvahu jeho názor, netlačit ho do ničeho, jenom proto, že to oni sami chtějí,“ dodala psycholožka.
S tím souhlasí i Mertin. „Řekněme, že pro většinu dětí je to první náročnější situace – a rodiče to někdy přehánějí. Nechci situaci bagatelizovat, vzdělání je důležité, ale ani rodiče nesmí vše dramatizovat slovy: ‚Co bude, když se tam nedostaneš? To bude ostuda‘. To je k ničemu, znalosti dítěte to neposílí, naopak se zesílí obavy, že rodiče zklame. Rodiče by se tak měli v obavách mírnit,“ zdůraznil.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: O osudu uchazečů na střední školy rozhodne systém. Největší zájem byl o gymnázia
Domnívá se, že ačkoliv se jedná o žáky 9. třídy, měli by jim rodiče pomáhat. „Přichází otázka, zda by nestálo za to je podpořit. Nestačí ale říci, že když bude potřebovat, ať za vámi přijde. Dítě v tomto věku přijde jen výjimečně. Ideální je na to jít z druhé strany a nabídnout pomoc s látkou, které vy rozumíte,“ pokračoval Mertin.
Stejně jako Miková nedoporučuje, aby rodiče dětem zakazovali chodit ven nebo si odpočinout od učení. „To nebývá vůbec produktivní. Učení nebo přípravě by se mělo dítě věnovat, ale podmiňovat to slovy, že dokud se to vše nenaučí, nikam nepůjde... Připravovat se nebude, deváťák tohle umí švindlovat tak, že to nepoznáme. Vhodnější je podmínit zábavu například vyzkoušením z látky napsáním jednoho ze cvičných testů,“ dodal psycholog.
