Prošli peklem, bezpečí našli v Česku. On-line výuku přerušují sirény a bomby, líčí María

Ukrajinští učitelé se snaží své žáky učit i na dálku

Ukrajinští učitelé se snaží své žáky učit i na dálku. Děti prchající před válkou se na cestě učí on-line, pokud je to jen trochu možné. A kantoři, kteří na Ukrajině zůstali, dělají vše, co je v jejich silách. Své o tom ví i studentka María, která do Česka uprchla s rodinou. Popsala, s čím vším se nyní musí vypořádat.

María je v Česku se svými rodiči čtrnáct dní. K tomu, aby se zklidnila a soustředila na on-line výuku, ji pomáhá zpěv. Výuku vede její třídní učitel z města Tetjiv, které leží jihozápadně od Kyjeva.

„Hodiny obvykle přeruší sirény a bombardování. Hrozí, že nebezpečné bomby a rakety zasáhnou obyvatele a ti budou zabiti. Když se tak děje, tak nám náš učitel pošle nahraná videa předtím, než se uteče schovat do krytu. My si je pak pouštíme a píšeme si poznámky,“ popisuje.

Stalo se tak i v době, kdy s Maríou dělal rozhovor štáb CNN Prima NEWS. Ve čtyři hodiny odpoledne už učitel bunkr opustil a mohl poskytnout rozhovor. „Během vyučování jim můžeme poskytnout psychologickou podporu. Děti věří, že jejich studium knih a práce je jejich malým vítězstvím.“

Sirény a bombardování si pamatuje rodina velice živě. Ještě nyní se jim těžko usíná, když slyší letadla anebo elektrický zubní kartáček. Když byli v Kyjevě, nemohli se utíkat schovat do krytu, protože její nevlastní otec Paul chodí o berlích a do krytu by nedokázal sejít.

„Mám postcovidový syndrom. Potřebuji operaci, aby mi vyměnili oba kyčelní klouby,“ popsal Paul. Společně s manželkou Tatijanou si prošli těžkým covidem. „Oba dva jsme skončili v nemocnici. Bolest nohou začala před dvěma měsíci,“ dodal Paul.

Tatijana přijde o práci

V Česku čekají na udělení víz do Velké Británie pro Maríu a její maminku Tatijanu. Paul je totiž Brit.  „Doufáme, že nezůstaneme ve Velké Británii dlouho a brzy se vrátíme domů. Každý den se za to modlíme,“ sdělila matka Maríi, která pracovala ve farmaceutické firmě jako asistentka generálního ředitele.

„Firma se snaží podporovat své zaměstnance, ale nevím, co se stane v budoucnu s mojí pozicí. Společnost se přestěhovala do Polska, je to německá firma. Pravděpodobně přijdu o práci,“ sdělila Tatijana.

Kromě práce přišla rodina o všechno. Na Ukrajině zůstali prarodiče a jejich pes. Se všemi se jen těžko loučili. „Cesta byla skutečně peklo, trvala 15 hodin,“ popsal Paul. Jediné oblečení, které mají, je to, co právě nosí. Na cestu se totiž snažili sbalit hlavně jídlo.

María si v rychlosti přibalila věci na památku, o kterých rodičům řekla až v Česku. „Knihu, malou ukrajinskou vlajku i vyšívanku. Zpívala jsem ve sboru, měli jsme koncerty a nosila jsem ji,“ dodala. Útočiště na dobu neurčitou jim dočasně poskytla rodina žijící nedaleko Prahy.

Tagy: