Praha není jenom most a Hrad. Turisté milují Žižkov, obrovský zájem je o Sapu, říká průvodkyně

Prahu máte prochozenou jako málokdo. Kdy je nejkrásnější?
Praha je mimořádná tím, že si na ní najdete něco krásného kdykoliv. Když třeba na jaře kvetou petřínské svahy, všude to voní a bzučí. Nádherný je i zasněžený Nový Svět na Hradčanech; hlavně večer, jakmile do tmy mezi poletujícími vločkami svítí historické lampy. To máte pocit, že jste se přenesl do jiné doby.

MOŽNÁ VÁM UNIKLO: I Češi mají svá Santiaga. Poutníci v místech zázraků plakali, zpívali a v extázi omdlévali

Velký úspěch mezi turisty z ciziny má i zdánlivě obyčejný západ slunce v Riegrových sadech. Jen si tak sednou na deku a užívají si tu nádheru. Můžu bez přehánění říct, že nevím o člověku, kterého by Praha neokouzlila. Každý si v ní najde to své. Nikdy ji navíc nemáte dokonale zkouknutou. Vždycky můžete zabloudit do uličky, v níž jste ještě nebyl a kde vás ohromí něco překvapivého.

Kam vodíte turisty nejraději?
Většinou na místa, která nejsou supervytížená. Každý, kdo je v Praze poprvé, chce samozřejmě vidět Karlův most, orloj. To nikomu nevymluvíte. Taky je ale zajímá, jak tady žijeme. Chtějí zavést někam, kam chodí místní.

Kam je pak vezmete?
Na Vinohrady, na Žižkov. Do míst, kde Pražané stále žijí autentickým životem. Kde fungují vynikající gastropodniky. Protože upřímně řečeno – vepřo, knedlo, zelo už dnes zahraniční návštěvníky neuchvátí. Spíš je zajímá něco trendy.

A nejen co se týká jídla. Ráda je proto beru do Karlína. Když v sobě máte čerstvou zkušenost se starou Prahou, dynamicky se rozvíjející Karlín na vás udělá dojem. Je to poklidná čtvrť, žije v ní ale zároveň hodně cizinců, působí zde dost zahraničních firem. Na atmosféru místa to má vliv, je to západně laděná část města. Návštěvníky z daleka v ní navíc můžete ohromit třeba i tím, jak vysoko tu byla při povodních voda. Obvykle mi to nevěří…

Jindy se ale naopak nechce věřit spíš mě, co všechno turisté o Praze a naší zemi vůbec vědí. Kolikrát toho znají tolik, že by strčili do kapsy i české středoškoláky.

Opravdu?
Vybavuji si to třeba v souvislosti s Nizozemci, u nichž jsem se k vlastnímu překvapení setkala hned několikrát s tím, že vědí opravdu hodně o Janu Palachovi. Zajímají se o kontext, o podrobnosti, o místa, která jsou s ním spjatá. Těžko říct proč, je to pro ně ale zjevně obrovské téma.

Poznáte na turistovi hned, odkud pochází?
U některých je to velmi jednoduché.

Jak to?
Může je prozradit oblečení. Nebo hlučné chování. Obecně bývají dost hlasití Britové, tenhle stereotyp už ale neplatí tolik jako dřív. Před pár lety byla Praha z jejich pohledu často především destinací pro mladé muže, kteří se loučí se svobodou. Jenže tenhle trend ustupuje. I podle analýzy od organizace Czech Tourism už pro Brity není prvním důvodem návštěvy Prahy alkohol, nýbrž kultura.

Lehko mohou být k poznání i už zmínění Nizozemci. Z domova jsou hodně zvyklí jezdit na kole, i Prahu proto chtějí často poznávat právě zpoza řídítek. V centru naší metropole jim to moc nedoporučuji, například na Letné je to ale fajn. No, a když už jsme u těch specifik jednotlivých národů, v něčem jsou pro nás průvodce naprosto nezaměnitelní hlavně Indové.

V čem?
Fungují strašně zvláštním způsobem. Většinou tvoří velmi dynamickou skupinu; nejprve se někde nepochopitelně ztratí, vzápětí se jinde ještě nepochopitelněji znovu najdou. Autobus Indů svezete do centra Prahy, chvíli s nimi jdete městem jako s mnohačetnou skupinou, najednou máte vedle sebe jen dva, na další zastávce jich je zase třicet, chvíli poté opět pouze tři. Takhle se to v jednom kuse střídá. Ze začátku je provázení podobné skupiny nesmírně stresující; pořád někoho nemáte. Brzo si ale uvědomíte, že je to pro ně normální. Že jsou vždycky nějak schopni se v tom prostoru zase najít. Vždyť na konci jich je opět třicet! Způsob, jakým se jim to povede, jsem dodnes nepochopila. Co naděláte, průvodce se prostě musí přizpůsobit. Což v téhle době vlastně platí i obecně.

Jak to myslíte?
Naše doba je nesmírně uspěchaná. A protože toho turisté chtějí stihnout co nejvíc, mají obvykle strašně přecpaný program. Pro nás průvodce se v posledních letech změnilo ještě něco: čím jste lidi zaujal dřív, to už dnes nestačí. Otevřou si totiž během mého výkladu Wikipedii, tam si sami přečtou, že pražský orloj je přes 600 let starý, že má dvanáct apoštolů, kteří se každou hodinu točí dokola. Vy k tomu proto musíte dodat kontext a vlastní příběhy. Každý průvodce se tedy bude vyznačovat jiným šmrncem. Jasně, Karlův most je pořád jeden a ten samý. Věřím ale, že když po něm půjdete s deseti různými průvodci, dozvíte se deset odlišných pohledů. To je na tom krásné.

Schválně tedy – kráčíte po Karlově mostě, turisté vám začínají pospávat. Jakou historkou je probudíte?
Můžete si pomoci fantastickými sochami a jejich příběhy; vždy podle věku či národnosti členů skupiny. Skvěle se tam dá hrát s dětmi – navedete je, aby u soch hledaly nejrůznější výjevy, detaily. S dětmi je to vůbec hodně zábavné. Jde o to nechat je pátrat samotné, pak si odhalené spíš zapamatují. Velkým hitem je pro ně například hledání domovních znamení v Nerudově ulici. Je to v prostoru, kde se dá hezky hledat, kde je to barevné, různorodé. Upřímně: ne vždy je tak důležité, kam je vezmete. Spíš, jak jim to podáte.

Na co se zahraniční turisté nejvíce poptávají?
Hodně je zajímá moderní historie. Pro cizince je často velké téma třeba to, jak se Čechům žilo v časech komunistické totality. Stává se, že se mi přiznají: „Já u vás tenkrát byl.“ Vyprávějí, jak byla Praha šedivá. Pod lešením. A jsou šoku z toho, jak je najednou barevná, nádherná.

Co ještě je v Praze šokuje?
Na už zmíněných Vinohradech a na Žižkově bývají fascinováni i zelení. Když se v letních pařácích potácíte uškvařenými ulicemi, možná vám to nepřijde, Praha je ale v globálu velmi zelené město. Pořád je kam utéct před sluncem. Žijeme v tom den co den, už si asi přednosti Prahy ani neuvědomujeme. Jakmile sem ale přijede cizinec, bývá nadšený. Hodně z nich je nadšeno i tím, jak čistá Praha je. Ani to už příliš nevnímáme. Podle cizinců je to tu fantastické i díky přehledné, levné a bezpečné MHD. Fakt není všude zvykem, že můžete i v pozdní noční hodině nastoupit do metra, dojet na jakoukoli konečnou a necítit se ohrožený.

A já měl pocit, že se o Praze ve světě mluví jako o místě, kde vás zaručeně okradou.
Lepší se to. Cizinci se tu nebojí. Samozřejmě – pokud se s návštěvníky dostanete na exponovanější místo, třeba pod orloj, pak je dobré všechny varovat, aby si batoh přendali dopředu. Tak by to ale bylo všude po Evropě.

Dá se Praha v roce 2024 představovat i nějak nově, originálně?
Jistě. Hodně se chytla třeba prohlídka Prahy s pomocí virtuální reality, která vám konkrétní místa ukáže v zajímavých historických okamžicích. Turisté si nasadí speciální brýle a dívají se kolem sebe, zatímco je průvodce uvádí do děje. Takhle máme nachystané Václavské náměstí během upálení Jana Palacha z roku 1969. To samé místo v kulisách 19. století. Prostor Tančícího domu z doby náletů v roce 1945. Nacistické obklíčení kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde se po atentátu na Heydricha skrývali parašutisté. Nebo Karlovo náměstí na počátku husitských válek, za první pražské defenestrace. Třeba právě defenestrace je ztvárněna hodně dramaticky, velmi vás vtáhne do děje.

Mluvila jste o tom, že originálních způsobů, jak poznat Prahu, je víc. Jaké jsou ty další?
Máme například fantastického kolegu paleontologa, který se zabývá hledáním zkamenělin v pasážích nebo v obložení metra.

V obložení metra?
Ano. To by vás nenapadlo, že? Ve stanici Smíchovské nádraží jste jistě byl mnohokrát. Pravděpodobně jste ale sám od sebe nikdy zblízka nezkoumal obložení nádražní haly. Chyba! Od chvíle, kdy jsem tam byla na prohlídce s naším paleontologem, při čekání na vlak běžně pobíhám od jednoho sloupu k druhému a dívám se, jestli nějakou zkamenělinu taky neobjevím. Je to strhující. Vzpomeňte si na mě: až si ve stanici metra všimnete skupinky, která se od soupravy vydává zdánlivě nepochopitelným směrem, netvoří ji lidé zmatení jak lesní včely. Ve skutečnosti s průvodcem hledají zkameněliny.

Abychom ale nezamluvili další netradiční způsoby objevování Prahy.
Metrem vedou i prohlídky, které se zabývají uměním a architekturou. Proslulými op-artovými obklady na lince A. Vedle klasických stanic v centru míří výpravy s průvodcem i do přehlížených míst typu Lužiny. Taky byste se asi divil, kolik zajímavého se o nich dá odvyprávět.

Zájem je i o vycházku nazvanou Praha za železnou oponou. Mezi Čechy je též obrovsky populární prohlídka Sapy. Praha se dá poznávat mnoha způsoby. Při našem putování za hudbou se za hezkého počasí dostanete až na střechu Rudolfina, na výpravě za pasážemi, průchody a zkratkami se i rodilý Pražák podiví, kudy se dá všude projít. Jiní ocení procházku filmovými lokacemi, které posloužily při natáčení Amadea, Mission: Impossible, Spider-Mana. Nebo je zaujme přednáška o sídlištním životě v časech socialismu. Praha má tisíc tváří, nabízí nekonečné možnosti. Bohužel – nejen pro turisty, ale i pro podvodníky.

Jaké podvodníky máte na mysli?
Není průvodce jako průvodce. U nás v Prague City Tourism se setkáte s průvodci, kteří se intenzivně vzdělávají. Zaručeně si prošli důkladným školením, lidem nebudou vykládat hlouposti.

V Praze ale narazíte i na jiný typ průvodců, kteří turistům vykládají bludy. Může za to fakt, že dnes může být průvodcem kdokoliv, kdo si zařídí živnostenský list a kdo si zažádá na ministerstvu pro místní rozvoj o příslušnou kartičku. Jakmile tohle máte, klidně můžete vyrazit do terénu a začít vyprávět pohádky.

Dá se s tím něco dělat?
Existují zkoušky na průvodce Prahou, které po vás ale podle zákona nemůže nikdo vyžadovat. Dřív to bylo jinak, do roku 2008 bylo průvodcování tzv. vázanou živností, musel jste splňovat různé kvalifikační požadavky včetně patřičného vzdělání. Hodně nás trápí, že se to legislativně změnilo. Abyste mě správně chápal, pro nás to není přímá konkurence. Spíš jde o to, že se tím trh šíleně rozvolňuje. A celkově to nedává smysl. Když turista přijede do Prahy, měl by přece mít nárok na kvalitní službu. Proto je v případě zájmu rozumné se obrátit na informační centra, kde vám doporučí kvalitní průvodce. Pak vám o Praze nikdo nebude povídat žádné báchorky.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Ukrajina už má vymodlené letouny F-16. Experti upozornili na problémy, které stíhačky mají