REPORTÁŽ: Všechno je u nás levnější aneb Do Polska pro nedostupné léky

„Na mostě Přátelství se tvoří dlouhé fronty / všelikých věcí za všelikou cenu,“ zpívá v jednom z těšínských songů písničkář Jaromír Nohavica. V osmdesátých letech v rozděleném česko-polském Těšíně bydlel, na české straně města pracoval jako knihovník. Písničku napsal v dubnu 1989, půl roku před sametovou revolucí. Byla to hořká stížnost, že na čáře sice sousedí spřátelené země, avšak obě nabízejí leda tak „krajíčky chleba o dvou stejných kůrkách“, jak také zaznělo v textu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Výpadky léků pokračují: Chybějí přípravky proti průjmu i kapky na alergii. Jak je nahradit?

V krámech bylo vymeteno, nicméně na hranicích čile kvetla šmelina a dalo se koupit ledasco. Od té doby uplynulo skoro 34 let, přesto Češi a Poláci v davech pořád proudí přes most Přátelství, aby se u sousedů pídili po „všelikých věcech za všelikou cenu“. Vždycky se totiž najdou produkty, které se výrazně odlišují cenou. Anebo na jedné straně čáry úplně scházejí.

Neurologové v pasti

I když Česko a Polsko zastřešuje stejná Evropské unie, trhy se úplně nepropojily, což aktuálně dokazuje třeba nedostatek léků v českých apatykách. „Pokud lékařem předepsané léčivo není k dispozici, může lékárník provést výměnu léku za jiný. Ne vždy se ale zaměnitelné léčivo dá nahradit, pacienti s výměnou také často nesouhlasí,“ popisuje dopady zásobovací krize Jaroslava Pietrzyková, lékárnice pobočky řetězce Moje lékárna ve Střelniční ulici v Českém Těšíně.

A které léky na prodejně nejvíce scházejí? „Problém je teď například s Betahistinem, na tento lék se pacienti pořád ptají,“ namátkou jmenuje lékárnice Pietrzyková. Betahistin pomáhá od závratí, zvonění v uších, od dočasných ztrát sluchu i nevolností. Neurologové ho předepisují rutinně, doslova jako na běžícím páse. „Lze ho nahradit například lékem Betaserc,“ říká farmaceutka. Avšak také Betaserc v českých lékárnách schází. Neurologové i jejich pacienti jsou tak trochu v pasti.

Pro Betaserc za hraniční čáru

V hlášeních Státního ústavu pro kontrolu léčiv, což je vlastně přehledný seznam nedostupných léků, se uvádí, že za nedostatek jmenovaných neurologických léků mohou výrobní důvody. Betahistin se má v potřebném množství vrátit na český trh až na konci roku. „Naštěstí tady na hranicích mají pacienti ještě jednu možnost – zkusit štěstí v lékárnách u sousedů,“ dodá lékárnice Jaroslava Pietrzyková.

Most Přátelství na česko-polské hranici přecházím v bizarní chvílí. Mezi Čechy a Poláky s nákupními košíky se motá asi deset polských žebráků, někteří z nich jsou i bezdomovci. A jeden přes druhého se ptají: „Prosím, nemáte nějaké drobné?“ Nuzáci se však opírají o velký dřevěný kříž. Z nejvíce ateistického státu v Evropě zkrátka přecházím do bigotně katolické země, nicméně ekonomicky pružnější. Potvrzuje to také léková krize, v Polsku mírnější než v České republice.

„Betaserc máme,“ těmito slovy několikrát za den potěší české zákazníky vedoucí lékárny Medea2 v Cieszyně, v ulici Bolesława Limanowskiego. A sáhne po krabici s českými papírovými recepty. „Vidíte sám, o Betaserc je zájem,“ ukazuje farmaceutka Joanna Korczová takzvané přeshraniční předpisy. Čeští lékaři sice musejí primárně vydávat elektronické recepty, nicméně pro papírové přeshraniční předpisy platí výjimka. A povinnost je přijímat mají v celé Evropské unii.

Penicilin není ani v Polsku

„Předepsaný lék na přeshraničním papírovém předpisu se ale nemusí v jiné zemi prodávat nebo se tam vyskytuje pod jiným názvem. Výběr alternativního léku tak provede lékárník v cílové zemi Evropské unie,“ upozorňuje Česká asociace farmaceutických firem. Český zákazník za lék vydaný na recept v zahraničí platí plnou cenu, doma pak u zdravotní pojišťovny podá žádost o náhradu nákladů, ta se musí uskutečnit do třiceti dnů.

„Od června můžeme vydávat léky občanům České republiky také na základě elektronických receptů. Já na to ale ještě nemám program, tak zatím beru jen papírové recepty,“ omlouvá se lékárnice Joanna Korczová. „Musím si pospíšit, denně sem přichází hodně Čechů s elektronickými recepty a já je musím posílat ke konkurenci.“

Penicilin nicméně nabídnout nemůže. „Nemyslete si, i v Polsku máme dlouhý seznam dočasně nedostupných léků,“ říká apatykářka. Tak dlouhý jako v České republice zřejmě není, to by na pultě neměla šanon s vyřízenými českými recepty. „V Polsku je nyní problém třeba s inzulínovými léky pro cukrovkáře,“ informuje.

Léky bez receptu jsou levnější

V polské lékárně Češi houfně nakupují i bez receptů, jen výjimečně bezúspěšně. „Nesehnala jsem v naší lékárně Kerasal, kožní mast. Tady ji vůbec nevedou,“ stýská si starší Češka. Náhradu pod jiným názvem, byť se stejnými léčivými substancemi, odmítá. Pacienti jsou často konzervativní a žádají pouze léky, na které jsou navyklí, doslova i opticky. „Někteří si nechají poradit, jiní trvají na konkrétním léku. V každém případě čeští zákazníci tvrdí, že všechny léky ve volném prodeji tady máme levnější než v České republice,“ vypráví lékárnice Joanna Korczová.

Nedovede posoudit, u jakých léků jsou největší cenové rozdíly. „České ceny neznám, vaši zákazníci mi říkají, že něco je levnější jen o pár korun, jiné léky klidně o třetinu i o polovinu,“ dodá farmaceutka. Zásadně ušetřit, to je však pro zákazníky složitý proces. „Máme slevové akce, ty jsou ale i na české straně, a tohle všechno sledovat, to je operativa, na to potřebuje zákazník hodně času,“ uvažuje apatykářka. „Jisté je, že něco tady Češi ušetří při každém nákupu,“ uzavírá vedoucí lékárny.

Čeština po celý den

Čeština je v lékárnách v polském Cieszyně slyšet po celý den. Ewa Kaczmareková vede lékárnu řetězce Dr. Max na náměstí čili na Rynku. „Českému zákazníkovi jsem před chvílí vydala na recept třeba Litaril,“ říká. Nenahraditelný lék při léčbě rakoviny děložního čípku, účinný je i pro některé formy leukémie. V Česku je od brzkého jara takřka nedostupný.

V lékárně na Rynku lze nakupovat i s eRecepty. „S elektronickým receptem už tu dneska bylo asi deset Čechů, mám tu také několik papírových přeshraničních předpisů. Pro léky bez receptu si přišlo asi dvacet pacientů od vás,“ odhaduje farmaceutka. A to hodiny na staré těšínské radnici před chvílí odzvonily teprve poledne.

I lékárnice Ewa Kaczmareková mluví o polské láci: „Všichni Češi si pochvalují, že máme léky levnější než v České republice.“ Žít poblíž polských hranic může být i terno. Zvyšuje se šance na nedostupné léky, přitom se snižují rodinné výdaje. Nejen za medikamenty, v Polsku jsou levnější potraviny, pohonné hmoty, stavební materiál i služba. Lékárnice z Cieszyna vyprávějí, že pro léky přijíždějí i Slováci, nedávno také několik Maďarů.

Když schází 1 600 léků

Státní ústav pro kontrolu léčiv uvádí, že na konci července byl v České republice hlášen výpadek zhruba u 1 600 léků, z nichž asi 300 nemá náhradu. Výpadky budou pokračovat i na podzim, ministerstvo zdravotnictví zařadilo na seznam léčiv, jejichž dodávky jsou ohroženy, například tato antibiotika: Klarithromycin, Penicilin G, V-Penicilin, Cefadroxil, Ospamox, Amoxicilin, Cefuroxim či Azithromycin.

Některá léčiva lze v Polsku nakupovat i na benzinových stanicích či v obchodních řetězcích. Zastavuji se v maloobchodní síti Żabka v Hluboké ulici (Głęboka), asi 100 metrů od hranic, která nabízí základní léky bez receptu. Třeba Panadol nebo živočišné uhlí, oba léky jsou mírně levnější než v České republice. Dvacet tablet živočišného uhlí přijde v Żabce na 63 korun (aktuální kurz při platbě kartou České spořitelny: 1 polský zlotý za 5,53 Kč), lékárna v Českém Těšíně žádá za 20 tablet 89 korun.

Zatím je pořád čím léčit

Opět na české straně řeky Olše. Lékárnice Barbara Byrtus z apatyky Benu v Nádražní ulici nebere aktuální hlášení Státního ústavu pro kontrolu léčiv, že váznou dodávky asi 1 600 druhů léků, jako velkou tragédii. Je pravda, že v České republice je registrováno téměř 56 tisíc variant léků. „Nevidím nějaký zásadní problém. Určitě teď nemám na skladě všechny léky, třeba peniciliny pořád nejsou, ale zatím je pořád čím léčit. Není jedno antibiotikum, lékař může napsat mnoho dalších, která máme. Je to všechno trochu mediální bublina,“ tvrdí lékárnice.

„Penicilin nemáme, ale posledních patnáct let ho lékaři příliš nepředepisovali. Teď je znova oblíbený a výrobci na to nejsou připraveni,“ vysvětluje si výpadek v dodávkách farmaceutka Barbara Byrtus. „Trh je pořád dostatečně saturován, nedělala bych z toho drama. Díky médiím tu teď máme paniku, ve skutečnosti je to nafouklý problém. Nakupovat léky v Polsku, to je podle mě docela zbytečné,“ tvrdí. Nedostatek léků prý vypadá úplně jinak. Ten znají rozvojové africké země, Ukrajina či Bělorusko, nikoliv Evropská unie.

Nedostatek léků za komunismu

Také lékárnice Jaroslava Pietrzyková z nedaleké pobočky Moje lékárna připomíná, že o kritickém nedostatku léků nelze mluvit: „Ten byl naposled v socialistickém Československu, nyní je nabídka i přes dílčí výpadky obrovská.“ Třeba v roce 1989 byla léková krize tak rozsáhlá, že ji nerad připouštěl i komunistický režim.

„V případě léků je nutné zdůraznit, že jejich nedostatek nebo pomalá inovace dnes způsobují, že značná část československé klientely není a nemůže být léčena za současného stavu výsledků vědeckého poznání a technického rozvoje na takové úrovni, jaká je v hospodářsky vyspělých zemích,“ prohlásil nedlouho před sametovou revolucí v komunistickém parlamentu poslanec a lékař Otto Trefný. Na přetrvávající „nedostatek životně důležitých léků“ upozornil ve stejné době také lékař Jaromír Klemeš v časopise Mladý svět.

Brufen jako kontraband

Západní léky se za Husákovy normalizace dostávaly hlavně k takzvaným nomenklaturním kádrům. Některé životně důležité medikamenty se proto stávaly cenným kontrabandem pro pašeráky a nemocní si je obstarávali také u polských šmelinářů v Cieszyně. Polský komunismus nebyl tak akurátní jako československý, takže Poláci cestovali na Západ s mnohem menšími obtížemi. Tehdy se do Československa pašovaly jako vzácnost i dnes běžně dostupné léky s ibuprofenem.

Aktuální výpadky v dodávkách léčiv nelze s poloprázdnými lékárnami z osmdesátých let vůbec srovnávat. V Českém Těšíně mířím na tureckou kávu schválně do restaurace Slavoj, ve které se od roku 1989 vůbec nic nezměnilo, je to živý skanzen pozdní normalizace. Otvírám notebook a v bezedném internetu pátrám po počtu druhů léků na československém trhu těsně před revolucí v roce 1989.

Z tisícovky léků 56 tisíc medikamentů

Kamila Tichá v bakalářské práci Distribuce léčivých přípravků uvádí, že do lékáren se před revolucí v roce 1989 dodávalo asi 1 100 druhů léčiv. Dnes je to neuvěřitelných 56 tisíc léků (!), jak už bylo řečeno výše. Za komunismu měla většina léčiv domácí původ (národní podnik SPOFA) a částečně i ve východní Evropě, lékům ze Sovětského svazu nebo třeba Rumunska se ale v československém zdravotnictví příliš nedůvěřovalo.

Na systematické dodávky léků zpoza železné opony chyběly státu valuty. Co se dovezlo, to údajně stačilo pro 10 až 20 procent pacientů, kteří účinné léky ze Západu nutně potřebovali. V roce 1989 měli čeští občané k dispozici 900 lékáren, dnes jich je v zemi asi 2 700.

Dopíjím v restauraci Slavoj nevalného turka z minulého tisíciletí a záhy ho mířím zapít espressem do některé z výtečných kaváren, které v novém miléniu vznikly v polském Cieszyně. Žít na hranici, to je prostě možnost větší volby.

Část Čechů nahrazuje léky bylinami. Je to rozumné? Podívejte se na video: