Z vysokých pecí Liberty Ostrava od pondělí nevytéká surové železo. Celá huť je úctyhodným kolosem na ploše 650 hektarů. Ocelové město, paradoxně se v něm ale nyní ocel nevyrábí. Do odstávky šla poslední pec, která byla v provozu. „Vysoké pece v Ostravě se zastavily poprvé po téměř 200 letech,“ říká Petr Slanina, šéf odborové organizace OS KOVO Liberty ČR. Huť patří nadnárodní skupině Gupta Family Group (GFG Alliance). „Je to hrozná situace, ale není úplně zoufalá, protože 6 tisíc zaměstnanců pořád dostává mzdu. Protesty nebo stávky proti majitelům zatím nechystáme,“ říká Slanina.
K odborům se upínají naděje tisíců odborářů z ostravské hutě. „Majitelé oceláren čekají na oživení evropského ocelářství, které nyní nedokáže konkurovat levnějším výrobcům, zejména z asijských zemí,“ vysvětluje ve zkratce Petr Slanina, proč zatím odborový svaz nevyzývá k protestům, k výstražné či rovnou okupační stávce. „Pokud chodí výplaty, nechci zaměstnance přivádět úplně do stresu. Už tak jsou dost v křeči a mají strach o budoucnost,“ říká odborový šéf.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ocelové srdce republiky umírá. Takový úpadek tu ještě nebyl, stěžují si hutníci z Ostravy
Ocelové město bez oceli
Liberty Ostrava, většina zaměstnanců ale fabrice pořád říká Nová huť. Je to město ve městě, ovšem ocelové, tak jako ve stejnojmenném románu Julese Vernea. Areálem na ohromné ploše 650 hektarů se opatrně přesunuji autem, střídají se tu hlavní i vedlejší silnice, velké křižovatky a také 189 kilometrů železničních tratí. Vpravo válcovny, za nimi ocelárny, na obzoru vysoké pece. Velkolepá stavba. „Promyšlená tak, že stačilo přivézt železnou rudu, uhlí a dostatečný přívod vody. Vše ostatní už jsme si tady udělali sami,“ vypráví odborář Petr Slanina.
Surové železo se v Ostravě vyrábí ze železné rudy od roku 1828, kdy vznikly Vítkovické železárny. Vysoká pec, pod kterou se topilo koksem, tam byla zažehnuta v roce 1836. V roce 1951 vzplály pece i na Nové huti Klementa Gottwalda, tedy v dnešních ocelárnách Liberty Ostrava. Tento týden však byla v Liberty odstavena poslední ze čtyř pecí. Téměř po 200 letech se v Ostravě zastavila výroba surového železa i oceli. Obnoví se ještě někdy?
Co zamýšlí Gupta s rodinou?
Huť Liberty Ostrava lapá po dechu. Fachmani z válcovny, která také střídavě stojí, sekají trávu anebo opravují silnice, potkávám je i před sídlem odborů. „Oceňuji, že se nepropouští, protože bez všech těch odborníků bychom už provoz na huti nikdy nedokázali rozjet. Majitelé si to uvědomují, tohle je fabrika srdcařů, kteří svoji práci milují,“ říká Petr Slanina.
Šéf odborů v huti pracuje od září 1989. „Začínal jsem tady od píky na válcovně. Zažil jsem transformaci ze socialistického na státní i soukromý podnik, jsem tady takový dinosaurus,“ směje se. Reálně mu ovšem do smíchu není. Hutě v Evropě mohou v řádu měsíců skončit, a to nejen ty ve vlastnictví GFG. „Ale také nemusí. Jaké má majitel Sandžív Gupta a jeho GFG skutečné plány, to ví jedině on sám. A maximálně jeho deset nejbližších spolupracovníků.“
Gupta Family Group Alliance je mezinárodní skupina podniků, která je svázána s britskou rodinou indického původu Gupta. A rodinné plány se prý mohou zásadně lišit také od vizí, které má Gupta v nebližších dnech sdělit ostravským zaměstnancům. Dopisem ho k tomu vyzvali právě odboráři.
Nová huť v Ostravě, historie fabriky se začala psát v roce 1942, první vysoká pec zahořela v roce 1952. Zdroj: Ivan Motýl
Dokud chodí mzdy, stávka nebude
„Prozatím mezi členy odborů necítíme výrazný tlak, abychom šli do protestů. To se může rychle změnit, až jednou výplata nepřijde. Stávající majitelé z GFG si ale ve svých ocelárnách hlídají, aby zaměstnance platili. V některých zemích pak dokonce vyjednali, že jim na mzdy částečně přispívá stát,“ líčí Petr Slanina. Uvádí i příklad belgických hutí, které jsou v odstávce dva roky a GFG tamním zaměstnancům stále posílá peníze na účty.
Z balkonu budovy, v níž sídlí odbory, je vidět na střechy továrních hal. Zdají se být nekonečné, je to jeden z největších hutních závodů v Evropě. Zároveň je tu podezřelé ticho, jako by se v halách naproti nepracovalo. „Máte pravdu, to naproti jsou válcovny drátu, my tomu říkáme drátovka. A drátovka už stojí od ledna, protože v Evropě teď nelze vyrobit drát, který by cenově konkuroval třeba asijským výrobcům,“ krčí rameny šéf odborů a smutně se zadívá k opuštěným halám. Oba nás napadá okřídlené rčení „drátem do oka“. Ano, tady to sedí.
Lepší džob se hledá těžko
Dělníci z válcovacích tratí drátovky o zaměstnání nepřišli. Ani z jiných pozastavených či zrušených provozů, třeba z koksovny. „Při zavírání velkokapacitní koksárenské baterie dostali všichni nabídku práce. Pokud byla jiného charakteru, než měli ve smlouvě, a odmítli ji, náleželo jim pěkné odstupné v průměrné výši 13 platů. Zaručuje to naše kolektivní smlouva,“ informuje Slanina.
A co ti valcíři s hráběmi a lopatami? „Lidé dostávají náhradní práci v jiných provozech, ale také pracují v areálu například na údržbě cest a trávníků. Firmy, které si dříve huť na údržbu najímala, už se k nám zrovna nehrnou, protože jim Liberty dluží,“ vysvětluje odborář. „Některé malé dodavatelské podniky jsou kvůli ostravské huti v platební neschopnosti, vlastně před krachem,“ dodá Slanina.
Na účty zaměstnanců ale mzdy pořád chodí: „Mnozí dělníci teď ale mají jen základní plat, protože nedosáhnou na příplatky za víkendové nebo noční směny. A někteří to vyhodnotí i tak, že podají výpověď, práce je prý všude dost. Často pak ale zjistí, že najít opravdu dobrý džob až tak snadné není,“ přemítá odborový šéf a dívá se na střechy drátoven.
Poločas rozpadu
„Kdy se to začne rozpadat? Jak dlouho ty haly vydrží bez údržby?“ Provokuji a obrazně se ptám na „poločas rozpadu“. Začala už skutečná zkáza huti, anebo lze ještě všechno dát do richtiku? „To máte jak s rodinným domkem. Jak se nebudeme starat o střechy a začne zatékat do drahých technologií v halách, tak to bude špatné,“ zadívá se Slanina k nekonečnému lesu střech. Jsou to obrovské plochy krytiny, stamilionové náklady na údržbu.
Mohou se drátovny vůbec znova rozjet? „Už se tak stalo. Bylo třeba odválcovat pár stovek tun oceli, bez problémů se to nastartovalo a pár dnů to jelo.“ Slanina teď odkloní pohled směrem k ocelárnám: „Ty se zastavily ve chvíli, kdy se zpracovala pondělní várka surového železa z poslední činné vysoké pece.“
Ocelárny Liberty Ostrava, většina zaměstnanců ale fabrice pořád říká Nová huť. Práci v huti má aktuálně 6 tisíc lidí. Na snímku vysoké pece, poslední z nich byla odstavena 23. října 2023. Zdroj: Ivan Motýl
Krize ukázala, že pece lze vypnout
Odstavenou poslední vysokou pec lze kupodivu znova spustit. Celé generace hutníků byly přesvědčeny, že to není možné. „V mnohých ocelárnách ve světě si dodnes myslí, že není možné provozovat vysoké pece stylem STOP–START,“ vypráví Slanina. Vždycky totiž platilo, že pec nelze odstavit ani zhasnout, že to je konečná. „Krize v evropském ocelářství nám ukázala, že je to reálné,“ dodá odborář. V pondělí pozastavená vysoká pec je stále naložena koksem a „temperuje se“. Kdykoliv během 14 dnů může znovu vyrábět surové železo ze železné rudy a šrotu.
Existují i delší způsoby odstávky pece, na celé měsíce. „Je to nákladnější, ale i to je možné. Podle vedení firmy je momentálně lepší surové železo a ocel nevyrábět vůbec, než aby se produkty prodávaly pod výrobní cenou,“ říká odborář.
A kdy se evropské ocelářství dostane do kondice? „Je to složité, to by asi Evropa nesměla vyrábět takzvanou zelenou ocel a zároveň dovážet z Asie tu nezelenou,“ zvažuje Slanina. Je to i politický problém spojený s ekologickými vizemi Evropské unie a například s rušením vysokých pecí na koks, které nyní nahrazují elektrické pece. Ve třetím světě přitom oceláři na ekologii kašlou. „To je na dlouhé vyprávění,“ mávne rukou odborářský předák.
Spekulace, kupci a dluhy
Proslýchá se, že majitel Gupta do Liberty v nejbližších dnech přiletí osobně. Na huti je slyšet všelicos, a také média přinášejí rozporuplné informace. „Rozhodně bychom se nebránili tomu, kdyby Ostravu vlastnil někdo jiný,“ měl prozradit Hospodářským novinám jeden vysoký úředník spojený s vládou. Pod podmínkou anonymity. Zájem prý mají Třinecké železárny anebo ukrajinská skupina Metinvest, jíž patřila ve válce zničená ocelárna Azovstal v Mariupolu.
„Nechci o kupcích spekulovat. Pro mě je teď nejdůležitější, že 6 tisíc našich zaměstnanců pořád dostává výplatu. A že se platí dluhy vůči českému státu,“ říká Slanina. Státní pojišťovna EGAP například v září za Guptu zaplatila 60,8 milionu eur, ale podle informací Hospodářských novin teď Gupta uhradil první splátku EGAP ve výši 6 milionů eur. „Se společností EGAP jsme dosáhli dohody o restrukturalizaci půjčky a tu plníme,“ potvrzuje platbu mluvčí Liberty Ostrava Kateřina Zajíčková.
Výstraha pro Prahu
Odborový šéf čeká větší podporu od vlády. „V Praze je spousta politiků, kteří si myslí, že když tady na východě republiky padne ocelářský průmysl, nic se vlastně nestane,“ rozčiluje se Petr Slanina. Uvažuje proto o výstražné demonstraci, která by Prahu trochu vzbudila. „Ocel je strategická surovina a není pro stát dobré, aby zůstal závislý jen na dovozu,“ upozorňuje, zatímco ve skříni hledá privatizační smlouvu z roku 2003. V té je podle něho i základ dnešních problémů.
Když stát v roce 2003 prodal huť britskému podnikateli indického původu Lakšmí Mittalovi, upekl se prý celý obchod příliš rychle. „Prakticky za víkend, takže v privatizační smlouvě nebyly stanoveny téměř žádné podmínky, jak a do čeho musí Mittal investovat,“ připomíná šéf odborů. Britský miliardář tehdy Ostravu uchvátil vizí, že ve městě zřídí evropskou centrálu ocelářského impéria. „Rozestavěný skelet krajského výboru KSČ chtěl Mittal přestavět na reprezentativní sídlo firmy,“ vzpomíná Slanina.
Ocelárny Liberty Ostrava. Šéf odborové organizace OS KOVO Liberty ČR Petr Slanina pracuje na huti od roku 1989. V pozadí válcovny drátu, jeden z provozů Liberty, který je zastaven už od letošního ledna. Zdroj: Ivan Motýl
Poláci jsou šikovnější, Zeman fatálně zklamal
Jenže nedlouho poté Mittal kupoval i polskou huť v Katovicích. „A Poláci si v privatizační smlouvě přesně nadiktovali, do čeho musí investovat, takže tam dnes mají spoustu technologií na špičkové světové úrovni, zatímco v Ostravě Mittal téměř neinvestoval,“ rekapituluje odborář Slanina. A vládu Miloše Zemana, která za privatizací stála, vůbec nešetří: „Z mého pohledu to bylo fatální selhání státu.“
Lakšmí Mittal pak v roce 2019 prodal ostravskou huť Sandžívu Guptovi. Technologicky zastaralou, nicméně úspěšně vydělávající fabriku. „Mittalovi vynesla miliardy eur, a to zcela legálně,“ povzdechne si odborář, neboť tento zisk by raději viděl v investicích do fabriky. „Za ty peníze už jsme mohli dělat zelenou ocel v elektrických pecích, což Gupta zatím jen plánuje. Teď vlastně vůbec nevíme, co s hutí bude třeba zítra.“
Reakce majitelů: Plány splníme
Souhrnné oficiální stanovisko vedení Liberty Ostrava a majitelů z GFG k aktuální krizi v huti není v tuto chvíli známo. Tisková mluvčí Kateřina Zajíčková se vyjadřuje jen k dílčím problémům a takto na dotaz CNN Prima NEWS osvětluje odstávku poslední činné vysoké pece: „K dočasné odstávce vysoké pece č. 3 došlo z důvodu nedostatečné poptávky v celé Evropě, která je i nadále ovlivňována makroekonomickými faktory.“
Zajíčková zároveň potvrzuje, že odstávka nebude mít dopad na dělníky: „Během tohoto období bude zachována plná zaměstnanost, objednávky zákazníků budou i nadále realizovány, neboť příslušné válcovny zůstanou v provozu.“
Nejobsáhlejší reakci přímo od majitelů hutě se tak zatím podařilo získat odborům, s nimiž se setkal člen skupiny GFG Victor Theusnem. S přímým pověřením majitele diskutovat s ostravskými odboráři. „Nejdůležitějším sdělením bylo, že GFG má v plánu dostat Ostravu zpět do pozice, kdy bude výdělečná,“ sdělili odboráři v prohlášení po tomto setkání. Přidali ovšem i skeptický dovětek: „Tento záměr není z našeho pohledu podložen žádným životaschopným akčním plánem.“
Mluvčí Kateřina Zajíčková trvá na tom, že strategie podniku se zatím nijak nemění: „Skupina plánuje v následujících osmi letech investovat do přeměny Liberty Ostrava v uhlíkově neutrálního výrobce surové oceli. Klíčová bude výměna stávajících čtyř tandemových pecí ocelárny za dvě hybridní elektrické pece. Nové pece dodá na základě podepsané smlouvy společnost Danieli, přední světový výrobce strojů a průmyslových zařízení.“
Zdravotní roušky vs. česká ocel
Opouštím největší areál těžkého průmyslu v České republice, který se dosud chlubil roční výrobní kapacitou 3,6 milionu tun oceli. A mimo jiné byl i tuzemským lídrem ve výrobě silničních svodidel a trubek a zároveň vyvážel do 40 zemí světa. Teď je huť Liberty Ostrava v krizi, ale pořád ještě dýchá, zatímco ocelové Kladno je po smrti od devadesátých let. A vysoké pece ve Vítkovických železárnách se dokonce proměnily v populární muzeum hutnictví. Kormě Liberty Ostrava už tak dokážou „uvařit“ železo a ocel jen v Třineckých železárnách.
A sotva ze zaprášených oceláren Liberty vyjedu hlavní bránou, znova pomyslím na varování, které před chvílí pronesl šéf odborů Petr Slanina: „Když přišel covid, ukázalo se, že už neumíme vyrobit ani obyčejné zdravotní roušky a museli jsme je honem dovážet z Číny. S ocelí to může dopadnout podobně, a to si nezasloužíme. V Ostravě máme srdcaře, kteří oceli rozumí jako málokdo na světě.“
