Herečka, moderátorka a bývalá politička Kateřina Lojdová před kamerou zazářila v komediích Zdeňka Trošky Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika, v nichž ztvárnila postavu inženýrky Gábiny Tejfarové. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS zavzpomínala nejen na slavné natáčení, ale také na svou politickou kariéru a současné dění. Mluvila rovněž o tom, co dělá dnes.
Letos uplynulo 40 let od premiéry komedie Slunce, seno, jahody. Vy jste se objevila až v dalších dvou dílech v roli inženýrky Gábiny Tejfarové. Jak jste se k této práci dostala?
Spoluautorem scénáře Zdeňka Trošky byl Petr Markov, který v té době žil s mojí matkou. Pánové ten scénář psali v podstatě u nás doma. Zdeňkovi jsem se do jedné z rolí hodila, tak mě obsadil. Vystudovala jsem divadelní fakultu a v té době už za sebou měla několik filmů. Na natáčení Slunce, seno vzpomínám ráda. Stejně jako třeba na film Chobotničky z II. patra a Veselé Vánoce přejí chobotnice s režisérem Jindřichem Polákem. Díky natáčení jsme měli možnost v dobách hluboké totality vycestovat do západního Německa a Itálie. Jindřich Polák a Zdeněk Troška byli skuteční profesionálové, kteří věděli, co chtějí a dokázali každého herce chytře vést.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Herečka a bývalá politička Kateřina Lojdová, která zazářila v komediích Slunce, seno.. promluvila o výši své penze. Jak je s důchodem spokojená?
Kateřina Lojdová (63)
Bývalá herečka, politička a moderátorka. Před kamerou se nejvíce proslavila v komediích Slunce, seno a pár face a Slunce, seno, erotika. V roce 1992 byla za ODA zvolena do České národní rady, která byla o rok později transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR. Následně působila jako poradkyně ministra životního prostředí Jiřího Skalického. Je vdaná za Michela Fleischmanna, který byl od roku 2020 českým velvyslancem ve Francii. Mají spolu dvojčata Maxe a Kláru.
Vašeho partnera ve Slunce, seno… ztvárnil Jiří Lábus. Jak se vám s ním hrálo?
Jirka Lábus je velký intelektuál. Báječný člověk a skvělý herec. Hrálo se mi s ním velmi dobře. Nedávno jsme se potkali v Paříži, když Francouzi ve Státní opeře pořádali večer k poctě českého choreografa Jiřího Kyliána, který je s Jiřím Lábusem velký kamarád. Pozvali jsme je na oběd a zavzpomínali na natáčení. Bylo moc příjemné se znovu sejít a vidět se.
Vybaví se vám z natáčení nějaká veselá příhoda?
Na place se normálně pracovalo, ale mimo natáčení jich byla spousta. Třeba, když paní Valérie Kaplanová, která hrála babičku, vyrazila s Helenou Růžičkovou na plovárnu. Když vedle sebe stály ve dvoudílných plavkách, tak to byl pohled pro bohy. Hezké byly také víkendové večírky na chalupě Jirky Lábuse s Oldou Kaiserem a ostatními. Vždycky mě znovu překvapí, že i po těch pětatřiceti letech, co se komedie Slunce, seno a pár facek natáčela, mě lidé ještě poznávají a chtějí autogram.
Po sametové revoluci jste opustila herectví a zapojila se do politiky. Co vás k tomu vedlo?
Byla jsem členkou činoherního studia v Ústí nad Labem, do toho ještě poměrně dost natáčela, učila na konzervatoři, dělala hlasatelku v televizi a moderovala různé plesy a akce. ODA mě oslovila s dotazem, jestli bych jim neuváděla předvolební mítinky. Během výjezdů jsem se ještě více poznala s jejich kandidujícími politiky a Jan Kalvoda (tehdejší předseda ODA, pozn. red.) mě posléze požádal, abych za ně kandidovala. Souhlasila jsem. Ve volbách jsem díky preferenčním hlasům přeskákala kandidáty, kteří byli přede mnou, a stala se poslankyní. Považovala jsem za nutné se této práci věnovat naplno, čímž jsem si zabouchla dveře do umělecké scény.
Za ODA jste v roce 1992 byla zvolena do tehdejší České národní rady, která byla o rok později transformována na Poslaneckou sněmovnu. Program ODA vám byl blízký?
Ano. Kdyby nebyl, nešla bych do toho. ODA na mě působila sympaticky, v programu měla věci, se kterými jsem se ztotožňovala. Ve své době sehrála velmi důležitou roli. Byla to první strana, která otevřeně začala mluvit o vstupu České republiky do EU a NATO. Pro řadu lidí, kteří v sobě ještě měli Varšavskou smlouvu, to bylo něco nepředstavitelného, a to včetně ODS. Kde bychom dneska byli, pokud bychom nešli touto cestou. V ODA jsem poznala báječné, vzdělané osobnosti, kterých jsem si nesmírně vážila a měla k nim úctu a respekt.
Jako poslankyně jste zasedala v zahraničním výboru. Jak na svoji politickou éru zpětně vzpomínáte?
Byla to zajímavá práce. Jezdila jsem často na severní Moravu, do obvodu, za který jsem byla zvolena. Jako tehdy ještě bezdětná žena jsem byla vysílána na takzvané lobbovací cesty po evropských parlamentech, kde jsme představovali Českou republiku a přesvědčovali ostatní země, že jsme do Evropy vždy patřili a patříme.
ODA nakonec zmizela z české politické scény. Čím si to vysvětlujete?
Konec ODA mě velmi mrzel. ODA měla výborný program, který potom řada jiných politických stran přebírala. Je škoda, že se zánikem ODA zmizely z politiky i některé výrazné osobnosti, ale takový je život. ODA byla příliš nadčasová, jaksi napřed před skutečností, a to ji zlomilo vaz.
Co jste po konci politické kariéry dělala vy?
Začala jsem rekonstruovat domy a byty, rýsovala projektovou dokumentaci, bourala a stavěla koupelny nebo kuchyně. Pro důchod jsem si zvolila psychoterapii a před deseti lety vystudovala třetí školu.
Co říkáte na současné politické dění?
Je to obraz naší společnosti. Někteří lidé slyší na líbivé slogany, podléhají dezinformacím, nepamatují si, co kdo řekl a co kdo ve skutečnosti udělal, zapomíná se na to, co bylo. Pro mě jsou důležité činy, nikoliv řeči. Zdá se mi, že ještě nemáme zcela pod kůží morálku, etiku, pravidla soužití, která jsou v kontinuálních demokraciích většinou samozřejmostí. Všechno se u nás musí upravovat zákonem, protože mnozí neustále hledají cestičky, jak cokoliv šikovně obejít. Slogan „kdo nekrade, okrádá rodinu“ mi nepřijde ani legrační.
Miroslava Kalouska si vážím. Jako ministr financí odvedl vynikající práci, jen smetanu potom slízl někdo jiný. Jestli je po nové straně poptávka se teprve ukáže.
Letos se konaly evropské, senátní a krajské volby. Jak vnímáte jejich výsledky?
Je to vůle lidu, která se musí respektovat.
Vládu Petra Fialy tvrdě kritizuje i bývalý předseda a zakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek, který hodlá založit novou politickou pravicovou stranu. Má podle vás šanci na úspěch?
Miroslava Kalouska si vážím. Jako ministr financí odvedl vynikající práci, jen smetanu potom slízl někdo jiný. Jestli je po nové straně poptávka, se teprve ukáže. Myslím si, že hodně stran, kterým průzkumy předpovídají, že se budou ve volbách pohybovat kolem pětiprocentní hranice, se bude chtít spojovat.
Váš manžel Michel Fleischmann od ledna 2020 do letošního podzimu působil jako český velvyslanec ve Francii. Jak se vám tím změnil život?
Hodně. I proto jsem byla proti, aby tuto nabídku přijal. Nakonec jsem do toho šla s ním, doprovázela ho a pomáhala mu. Prožili jsme tam celkem náročné a hektické období. Covid, francouzské předsednictví Rady EU a hned poté české předsednictví, pak válka na Ukrajině, Izrael... V létě olympiáda, paralympiáda. Jak jsem vůči manželovi hodně kritická, tak v tomto případě jsem pyšná, jak si vedl a co v diplomacii pro Českou republiku dokázal. Klobouk dolů, jak to všechno zvládl.
Máte spolu dvojčata, dceru Kláru a syna Maxe. Můžete prozradit, čemu se věnují?
Dcera dostudovala na Sorbonně dva obory: management, inovace, řízení, organizace v zahraničním obchodě a kultuře. Syn studuje architekturu na ČVUT. Jsem na ně hrdá, jsou báječní.
Herectví vás už neláká?
Před osmi lety jsem byla obsazena do filmu Masaryk, kde Oldřich Kaiser hrál prezidenta Beneše, já paní Benešovou. To bylo příjemné nadechnutí. Před odjezdem do Francie, jsem dostala nabídku do jednoho televizního seriálu, který jsem kvůli angažmá na ambasádě musela odmítnout. Teď, po návratu z Francie jsem se intenzivněji vrátila k psychoterapii, kterou poskytuji zejména on-line. Jsem členkou České asociace psychoterapeutů. Hodně mě to téma zajímá, ostatně je překvapivě hodně blízké práci herce.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Jaroslav Suchánek, televizní komentátorská legenda a otec herce Michala Suchánka. Prožívám nejblbější část života, zůstal jsem úplně sám, říká
