Ještě před stažením ruských vojsk od Kyjeva hovořil Arťom Širobokov v interview o válečných zločinech, které viděl. Zdroj: Profimedia.cz
Arťom Širobokov ze Samary se v roce 2017 stal prvním ruským občanem, který byl ve vlasti v nepřítomnosti odsouzen k pěti letům vězení za to, že se rozhodl bojovat v řadách ukrajinského dobrovolnického praporu Azov proti Rusku v Donbasu. Letos v únoru se znovu stal dobrovolníkem. Bojoval u Buči, kde padl do zajetí. Ještě před stažením ruských vojsk od Kyjeva hovořil v interview o válečných zločinech, které viděl, píše ruská redakce BBC na svém webu.
Rozhovor poskytnutý mezi 16. a 28. březnem BBC dříve nezveřejnila, protože nemohla řečené údaje ověřit. Po stažení ruských sil se ve světových médiích objevily četné snímky z Buči dokazující, že Širobokovovo vyprávění odpovídá svědectvím velkého počtu lidí z okolí Kyjeva. Definitivně válečné zločiny může potvrdit plnohodnotné vyšetřování zmíněných událostí.
Válka na Ukrajině
Jednotka, ve které se Arťom ocitl, odjela do města Vorzel, které leží asi 2,5 kilometru od Buči. Na tato města přes Černobyl útočila ruská armáda nastupující z Běloruska.
Prostřelili nohu, pak zabíjeli
„Vedli jsme boj. Skupina se rozdělila na několik menších,“ vzpomíná Širobokov. „Já a ještě pár vojáků jsme se při hledání výhodného stanoviště dostali do boku nepřítele. Ztratili jsme kontakt s velitelem. Rusové zcela vyřadili spojení z provozu. Museli jsme se dostat k našim přes dvě obce kontrolované Rusy (Vorzel a Buča),“ uvedl.
Cestou z obklíčení Arťom a jeho druzi zakopali zbraně a převlékli se do civilu, ale stejně je v Buči nakrátko zajali. V tomto městě ruští vojáci podle Arťoma vytvořili zajatecký tábor, kde zadržovali i místní muže.
„Před tím jednomu dědkovi z naší skupiny zajatců prostřelili nohu, proto se nikdo cestou nevzpouzel. Ale už skoro na místě někdo začal po naší skupině střílet. Všichni se rozprchli po dvorech a přes ploty zpočátku utíkali do hloubi Buče, aby pak zkusili obejít ruská vojska u Irpině a vrátili se do Kyjeva,“ vypráví.
Vojáky zajímala tetování
Arťom říká, že jej zajali na ulici Jablonské v Buči. Nezajali ho kadyrovci (Čečenci), ale výsadkáři či průzkumníci se slovanskými rysy. Zajatce chtěli předat ruské národní gardě.
Vojáci šacovali zajatce náhodně, zvláště je zajímali lidé s tetováním, které Arťom nemá. Širobokov upřesnil, že když jej 4. března nakrátko zajali, Rusové před jeho očima zastřelili jen jednoho staršího muže. Ale když je vedli do zajateckého tábora, tak šli po ulici poseté těly těch, které nyní ukazují na snímcích.
Z obklíčení se Arťom dostával čtyři dny. Když se nakonec vrátil do hlavního města, začal plánovat, v jaké jednotce bude dál bojovat za Ukrajinu. Na Google.doc také vytvořil dokument, kde popsal svá dobrodružství, a odkaz na něj rozeslal novinářům, které znal. Po odchodu ruských vojsk z Buči se svědectví místních obyvatel zveřejněná v největších světových médiích ukázala být velice podobnými Arťomovu vyprávění.
„Pokud v Chersonu a Melitopolu lidé chodí na demonstrace, je to proto, že tam funguje spojení se světem. V městečkách, přes které jsem putoval, nebylo mobilní spojení a internet a vše vypadalo zcela jinak,“ popsal Arťom cestu z obklíčení. „Střílejí civilisty. Pro zábavu. Pro své uspokojení. Nehledě na věk a pohlaví. Ulice, kterou mě vedli do zajateckého tábora, byla posetá těly babiček a dědečků. Chtěli navštívit sousedy, šli pro vodu, zůstali bez jídla. To bylo jedno. Mrtvoly ležely na každých deseti metrech,“ vyprávěl.
„Rusové jsou zrůdy“
„Ukrajinci totálně nenávidí Rusy. Můj ruský přízvuk vyvolával v lidech divoký hněv, když jsem s nimi mluvil. Protože Rusové tady rozpoutali v roce 2022 genocidu. Nenajde se jediný člověk, který by nepovažoval Rusy za zrůdy. Přeji si konec války, aby přestali zabíjet ukrajinské děti, bombardovat mírumilovná města. Rusové touží po konci války, aby se mohli najíst hamburgerů a koupit si noční stolek v Ikee. Jsme rozdílní. Nevím, jak by to mělo skončit, abych je přestal nenávidět,“ dodal Arťom.
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky. Zdroj: AP
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky. Zdroj: AP
Buča, Vorzel a Irpiň jsou nejbližší předměstí Kyjeva, která okupovala ruská vojska v prvních dnech války po výsadku na letišti firmy Antonov v Hostomelu. Současně s výsadkem se ruská vojska pokoušela útočit přes tyto obce na Kyjev od Černobylu. Okupace kyjevských předměstí trvala celkem více než měsíc, dokud ruské jednotky neustoupily k Bělorusku a neopustily Kyjevskou oblast.
Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov a ruské ministerstvo obrany popírají ruskou účast na vraždění civilistů v Buči. Zveřejněné snímky a videa o zločinech ruských vojáků označilo ministerstvo za provokaci a tvrdí, že „ani jediný civilista neutrpěl“, dokud město ovládali ruští vojáci. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov označil to, co se stalo v Buči, za zinscenované představení, dodala BBC.
