Podle Tomáše Cikrta lékaři na intenzivní péči často pod tlakem podléhají klamnému přesvědčení, že objevili zázračný lék na covid. Zdroj: CNN Prima NEWS
Česko se nachází v epidemické krizi a lékaři jsou pod tlakem. Často tak sahají k přípravkům, u nichž nabydou dojmu, že jsou takřka zázračné. Přitom netuší, zda pacientům s covidem spíše neškodí. Ivermektin je jedním z nich. Problém se umocňuje, když se do něj vloží politici. „Premiér nakoupí 20 tisíc dávek čehosi, o čem je přesvědčen, že se musí začít předepisovat, protože on je ten, kdo u nás lidi zachraňuje,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Tomáš Cikrt, vystudovaný farmaceut a šéfredaktor Zdravotnického deníku.
V těchto dnech se u nás hodně diskutuje o přípravku ivermektin, který má léčit covid. Vy se na jeho použití coby farmaceut díváte skepticky a kriticky. Jak je možné, že je z něho takový „hit“?
Zoufalí lékaři na intenzivní péči, kterým umírají pacienti více, než jsou zvyklí, se chytnou nějakého léku, protože pro něho existují jakési náznaky, že by mohl pomáhat. A tento lék nasadí. Jenže tím, jak je nemoc proměnlivá, podlehnou přesvědčení, že ten lék pomohl. Žádná tvrdá data pro to nemají, mají ale jistou dávku předpojatosti. Když se podíváte do Brna, jeden primář v jedné nemocnici vám řekne, že lék u 30 pacientů fungoval a nikdo mu nezemřel, zatímco jiný významný lékař v jiné nemocnici řekne, že absolutně nefunguje.
Premiér nakoupí 20 tisíc dávek čehosi, o čem je přesvědčen, že se musí začít předepisovat, protože on je ten, kdo u nás lidi zachraňuje.
Není ale ta zkušenost lékaře, který tvrdí, že ivermektin funguje, dostatečně vypovídající?
Není, protože nevíte, jestli zlepšení bylo skutečně způsobeno tímto antiparazitikem. Nevíte, zda onen lékař vyloučil všechny ostatní faktory, které mohly způsobit, že nikdo nezemřel. Proto se provádějí dvojitě zaslepené, randomizované klinické studie, které vyloučí všechny předpojatosti a chyby.
Znamená to, že se trochu vytrácí nadhled lékaře, který ivermektin nebo jiný „zázračný“ lék podá, a výsledky tím pádem přeceňuje?
Ano, dalo by se to tak říci. Uvědomte si, že lékaři jsou pod velkým tlakem, a v takovém případě je snazší podlehnout pocitu, že objevili nějaký svatý grál. To zkrátka pro mě není důkaz, že něco funguje. Problém se umocňuje, když se do něj vloží politici, kteří jsou pochopitelně také pod velkým tlakem. Potřebují voličům ukázat výsledky, že epidemii řeší a že ji řeší úspěšně. Jenže tady vidím dva typy zemí. První, kde se postupuje standardně, léky se testují podle pravidel, nedopustí se, aby se přístup „vyzkoušíme na pacientech a uvidíme“ stal mainstreamem. Druhý je typ zemí, které jsou v epidemické krizi, jež se pojí s krizí politickou, a v nich je možné úplně všechno.
A Česko patří podle vás kam?
Jednoznačně k té druhé, společně se Slovenskem. Tak hluboko obě země klesly. Když tady totiž někdo přijde s přípravkem, který údajně funguje na covid, udělá se z toho politikum a pak už se to vyvíjí svou samostatnou cestou. Premiér nakoupí 20 tisíc dávek čehosi, o čem je přesvědčen, že se musí začít předepisovat, protože on je ten, kdo u nás lidi zachraňuje.
Setkal jsem se s názory, že když jsme v krizi, je lepší cokoli než nic. Není tedy lepší podat přípravek, který neublíží, ale může pomoci?
My ale vůbec nevíme a ani ti lékaři netuší, zda opravdu pacientům neublíží. Jak jsem říkal, nemají žádná tvrdá a věrohodná data nejen k tomu, aby mohli říci, že pomáhá, ale ani k tomu, aby potvrdili, že neubližuje, například v tom smyslu, že mohli zvolit lepší postup. Tenhle způsob hledání léku na covid systémem pokus–omyl je zcela špatný. Pacienti nejsou pokusní králíci. Pokud se něco nového zkouší, má se tak dít podle jasného protokolu promyšlené studie, nad kterou existuje nezávislý dohled. Navíc se skoro nikdo nezabývá otázkou, kdo ponese odpovědnost za to, když přípravek, respektive špatně zvolený postup pacientům ubližovat bude. U neregistrovaných léků je možnost, že jej podá lékař, pak nese odpovědnost lékař. Pokud udělí výjimku ministerstvo zdravotnictví, nese odpovědnost ministerstvo. A nejde jen o bezpečnost daného léku, ale i to, že lidé mohou podlehnout zdání, že není třeba se chránit, není třeba se očkovat, protože máme zázračný ivermektin. Způsob, jakým přistupujeme k ivermektinu, nás dostává na úroveň nejméně rozvinutých afrických zemí. Takhle se tam totiž pracuje s léky.
Jak se tedy má podle vás postupovat?
Tak, jak je zvykem ve vyspělých zemích. Tam mají desítky let vyzkoušené procesy, často i draze vykoupené, které chrání zdraví obyvatel a nevedou k hloupostem. Prvotní princip je, že lék nesmí člověku škodit. Proto se dělají studie, proto jsou konstruované tak, aby se všechny vedlejší věci odfiltrovaly a skutečně jsme byli schopni zjistit, zda lék účinkuje. Vodítkem může být také to, že žádná z vyspělých zemí po žádném takovém léku ve velkém nesáhla. Dílčí pokusy na některých pracovištích nemohu vyloučit. Proč by ivermektin nepoužívali ve velkém lékaři ve Francii, Německu, nebo USA, kdyby tak báječně fungoval? Vždyť i farmaceutické firmy by na něm dokázaly slušně vydělat, kdyby opravdu účinkoval. Jenže žádný výrobce za jeho použití nechce nést odpovědnost. Firma MSD, která jej vyvinula, před ním dokonce vyloženě varuje. Příběh s ivermektinem se u nás odehrál v bledě modrém loni na jaře s hydroxychlorochinem. Jenže tehdy jsme neměli tolik mrtvých, takže se ani nestihla naplno rozjet iracionální propaganda, které jsme nyní svědky. Dnes je velice jasně potvrzeno, že hydroxychlorochin pacientům s covidem více škodí, než pomáhá.
Zařadil byste tedy ivermektin do stejného ranku jako isoprinosin, s nímž přišel profesor Beran? Ten rovněž tvrdil, že isoprinosin dokáže zlepšit stav pacientů, kteří onemocněli covidem.
Isoprinosin je ještě níže. Profesor Beran dělal jakousi studii, která ale není vůbec průkazná. Nesplňovala ani základní podmínky, on ji nejprve vydával za studii, která prověřuje účinek léku, pak ji ale musel po kontrole Státního ústavu pro kontrolu léčiv vzít zpět a říci, že šlo pouze o hodnocení léku při používání v praxi. To je ale úplně něco jiného, to neprokazuje účinek. Víte, v mediálním prostoru se podařilo vytvořit falešné dilema, které by se dalo shrnout do slov: ivermektin, nebo smrt. Tak ale situace nestojí. Lékaři už mají léky, které jim pomáhají zachraňovat životy, a jsou mezi nimi i levné přípravky, jako je dexametazon, takže neplatí ani premisa, že farmaceutické firmy brání používání levných léků. Je totiž úplně jedno, zda se jedná o starý levný lék, nebo drahou sofistikovanou protilátku. Podstatné je, že je ověřen její účinek a bezpečnost u onemocnění covid. Jsem skálopevně přesvědčen, že hydroxychlorochin, isoprinosin, kolchicin i ivermektin a další podobné léky jsou jen slepými uličkami v hledání cesty ze současné krize. Šlapeme po nich jenom proto, že jsme se octili ve stresující těžké krizi, která zakaluje úsudek i jinak rozumným lidem.
