Češi jsou extrémně štědří, pomáhat je baví. Ještě ale máme co dohánět, říká šéf Znesnáze21

„Přál bych si, aby charita či pomoc obecně byla moderní záležitostí,“ svěřil se Horký pro CNN Prima NEWS. Dlouhodobě už sleduje, že mladí lidé, již mají dostatečné vzdělání a procestovali část světa, považují charitu za běžnou věc. „Vědí, že se někde mají lépe či hůře,“ vysvětloval.

ČTETĚ TAKÉ: Jirka s Romanem své boje prohráli, pomoc lidí však marná nebyla. Co rodiny dárcům vzkazují?

„Je přirozené, že mladý člověk minimálně o Vánocích podpoří nějakou sbírku, projekt. Že se k charitě nestaví negativně, pokud ji má někde ve svém okolí,“ pokračoval Horký s tím, že se v tomto ohledu může jít ještě dál. „Může být přirozené, že začneme pravidelně podporovat přímo neziskovky – pokud má člověk cílovou skupinu, která ho zajímá. Myslím, že když bude mladý člověk či dospělý sedět a bavit se, může padnout otázka v diskusi: A co podporuješ ty? Co jsi podpořil, co tě zajímá? Když se tohle stane, zamává to určitě celou charitou – aby bylo přirozené, že se pomáhá,“ zdůraznil.

Klíčový mezník v České republice

Dalším pozitivem je podle něj velkorysost Čechů. „Jsou extrémně štědří a z charity se začíná stávat určitý entertainment (zábava, pozn. red.). Stává se z ní přirozená součást života, nikoliv závod. A to i díky technologiím,“ podotkl Horký a vysvětlil, jak v této sféře pomohla Znesnáze21 – již spoluzaložil s Karlem Janečkem –, která na poli neziskového sektoru funguje několik let.

Osud malého Adámka nebyl divákům Primy a čtenářům CNN Prima NEWS lhostejný. Podívejte se v přiložené reportáži, jak mu pomohli:

„Byli jsme první platformou, která nabídla přímou podporu a umožnila zakládat sbírky pro fyzické osoby, a to v souladu se zákonem o veřejných sbírkách. Dříve to bylo tak – a stále to tak v řadě případů funguje –, že se podporovaly právě neziskovky. Říkal jsem si ale, že se od nich ve finále stejně pomáhá jednotlivým lidem, pojďme tedy vynechat mezičlánek a propojit lidi přímo s lidmi. Samozřejmě, neziskovky jsou stále klíčové, i my je podporujeme, ale skrze technologie jsme nabídli potřebným pomoc prostřednictvím dvou kliknutí. Jednalo se o klíčový mezník, který se v České republice stal,“ připomněl důvod, proč dárcovská či crowdfundingová platforma vlastně vznikla.

Vše funguje rychleji, podle pravidel a zákonů. „Lidi to baví, rádi pomáhají. Jsou štědří a myslím, že si mnohdy věci ani tolik neověřují – hodně totiž funguje určité davové šílenství. Když se něco přihodí, lidé peníze posílají na první sbírku, která jim přijde na oči. Takže když jde do tuhého, posílají pomoc hromadně. I to ale může být občas rizikové,“ podotkl Horký.

Avšak v porovnání se světem mají Češi stále své „mezery“. „Myslím, že v Česku stále není tolik jasné a pravidelné dobrovolnictví. Můžeme dohánět třeba severské země nebo Nizozemsko, kde máme stále kus cesty před sebou. Přitom se domnívám, že je dobrovolnictví klíčové. Jedna věc je dát sto korun, což nás tolik nebolí. Druhá věc je věnovat někomu hodinu svého času – to je trochu více. Je to dobré měřítko v tom, jak si v tomto ohledu stojíme. Jsme na skvělé cestě, máme dobrovolnické organizace, zákon o dobrovolnictví, ale ještě máme co dohánět,“ uvedl zakladatel Znesnáze21.

Vždy musí přijít semknutí

A na jaké příběhy podle Horkého lidé nejvíce slyší? „Vždy funguje nějaká nečekaná tragická situace. Vždy tam musí být semknutí. Ať je to velká katastrofa jako tornádo, nebo u lidských příběhů něco nenadálého, například autonehoda, tragédie, úmrtí. Poté můžeme jít postupně dolů, budou to děti a další. Emoce je klíčová pro ochotu přispět a pak je to rychlost. Když se něco přihodí, mám chuť přispět teď – s každou hodinou se zájem snižuje,“ uvedl.

Zároveň zdůraznil, že pojem nouze je extrémně individuální a relativní. „Mohu se cítit být v nouzi, protože mám starý telefon a nutně potřebuji nový. Někdo se může cítit v nouzi ve chvíli, kdy bydlí v bytě 2 + 1 a má tři děti, pro něž chce vlastní pokoje. A někdo s pěti dětmi dá cokoliv za 1 + kk. Tohle vše nějak posuzujeme, ale zároveň to nechceme stupňovat. Každý má právo na to, v čem mu je dobře. Musíme o tom ale dárce zpravit, a ti musí rozhodnout,“ vysvětlil Horký.

Znesnáze21 nechce být v pozici úřadu. „Lidé jsou za předchozí roky zvyklí žít v nějakých škatulkách a pravidlech. Když jdete na úřad a překračujete tabulky, tak vás vykopnou. Vyděláváte o korunu více? Tak vám ji strhnou jinde. To my dělat nechceme,“ zdůraznil. Totéž lze poté aplikovat na pojišťovny.

„Máte například nárok na vozík, ale je tam daná maximální hranice výše dávky – jenže často potřebuje člověk vozík dražší. Proto nemáme problém s tím, že k nám třeba přijde člověk a chce auto, které stojí 800 tisíc, i když stát na něj přispívá jen 250 tisíci. Člověk musí důvod obhájit: pokud je to auto třeba pro handicapované dítě na vozíku, musí být speciálně upravené, dítě musí pohodlně nasednout a vysednout, musí být bezpečné, a pokud jde o nízkopříjmového člověka, musí být také kvalitní, aby se hned nerozbilo. To vše jsou věci, které zvažujeme a chápeme,“ pokračoval.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Nemoc Vláďovi vzala nohu, na druhé přišel o prsty. Upravené auto mu může změnit život

U sbírek je důležité sledovat i další aspekty. „Nejen to, že je člověk třeba zdravotně postižený a žádá o pomoc, ale také se ujistit, že je tam účelnost a dotyčný nemá miliony na účtu. I to se nám stává. Jsou lidé, kteří jsou velmi bohatí, vlastní firmy – a chtějí pomoc. Ptáme se: Proč? I když péči uhradí, budou mít ještě 2,5násobek průměrného českého platu, přesto žádají veřejnost. Takové sbírky nespouštíme. Pokud ale člověk potřebuje 10 milionů a nemá je, nechceme, aby pod sebou prodával židli. Tyto věci sledujeme poměrně detailně – aby peníze byly vynaloženy účelně,“ doplnil Horký.

Pomáhat druhým je návykové

To, jak lidé pomáhají, v dnešní době ovlivňují i sociální sítě a influenceři. „Je to velmi zajímavá věc. Dnes dokážeme sledovat, kdy nějaký influencer nějakou sbírku zasdílí a co se na našem kontě děje. Krásná příhoda z poslední doby: Česká dobrovolnice se zranila v Kolumbii a bylo třeba vybrat 3,5 milionu korun na let zpět do České republiky. Sbírku sdílela snad celá republika, včetně Nikol Leitgeb, za svobodna Štíbrové – a ta velmi dobře funguje. Když něco zasdílí, lidé přispívají,“ řekl Horký.

Horký označil Leitgeb za velmi úspěšnou influencerku, přičemž by ocenil, kdyby se sbírky Znesnáze21 v jejích stories objevovaly častěji. „Bylo zajímavé, že sbírku sdílel i expremiér Andrej Babiš – a my nezaznamenali žádný posun. Koresponduje to s tím, kdo Babiše sleduje. Obecně je zajímavé tuto sféru sledovat. Jsou influenceři, kteří vám nedají ani korunu. Tohle ale byla krásná ukázka toho, jak na jedné straně chodí statisíce, a na druhé nic,“ poznamenal.

A co by Horký vzkázal lidem, kteří pomoc druhým teprve zvažují? „Každý moderně smýšlející člověk nějakou část energie nebo financí věnuje některému z takových projektů. A kdo si to nevyzkoušel, zkusit by si to měl. Je to pocit k nezaplacení a nejde ničím jiným nahradit. Řada lidí to nezažila, a proto to nedělá – ale když to vyzkouší, je to návyková věc, chemická reakce, která někde pomůže. Proto to ti lidé dělají,“ dodal.