Před 10 lety, 18. prosince 2011, zemřel prezident Václav Havel. Připomeňte si životní příběh dramatika, disidenta a politika, který svou otevřeností a vstřícností zaujal celý svět. Zavzpomínají Havlovi blízcí, ale i komentátoři a vrcholní politici. Sledujte v sobotu od 10:30 přímý přenos speciálního vysílání, ať už na stanici CNN Prima NEWS, nebo přímo v tomto článku.
Václav Havel dostal za svůj život řadu přídomků: spisovatel a dramatik, zakázaný umělec, pronásledovaný občan či obránce lidských a občanských práv. Ten nejvýznamnější se učí již děti ve škole – poslední prezident Československa a první prezident České republiky.
Životní cesta Havla započala 5. října 1936 v Praze. Po dobu druhé světové války trávil čas mimo metropoli, zejména na rodinném sídle v jihomoravském Havlově a ve Zlíně. Dětství však ani po konci války nebylo radostné. Po komunistickém puči začala perzekuce rodiny, zabavování majetku a stíhání příbuzných.
Václav s bratrem Ivanem nesměli z kádrových důvodů studovat. Po ukončení povinné školní docházky v roce 1951 se o dva roky později vyučil chemickým laborantem. Maturitu získal v roce 1954, kdy při zaměstnání po večerech dálkově studoval na gymnáziu ve Štěpánské ulici v Praze.
První kroky k jevišti
Studium bylo komplikovanější, než by si Havel přál. Toužil vystudovat vysokou školu humanitního zaměření, po řadě neúspěšných pokusů o přijetí však v roce 1955 nastoupil na ekonomickou fakultu ČVUT v Praze. První životní etapa, která se otiskne do československé (potažmo české) historie, začala.
V roce 1956 začal publikovat texty o literatuře a filmu. V Dobříši na aktivu mladých autorů měl první veřejné vystoupení, kde pronášel kriticky laděný příspěvek. O rok později nastoupil na základní vojenskou službu, kde napůl z legrace napsal s vojákem Karlem Bryndou divadelní hru Život před sebou.
Umění se držel i nadále. V roce 1959 nastoupil do Divadla ABC coby jevištní technik. Za pozici mohl děkovat herci Janu Werichovi, který se za něj přimluvil. Právě tato práce ho donutila k tomu, aby „šel k divadlu“. O rok později nastoupil v Divadle Na zábradlí, kde postupně pracoval jako dramaturg a asistent režie. V prosinci 1963 uvedl premiéru hry Zahradní slavnost a stal se jednou z nejvýraznějších postav české kulturní scény.
Zakázaný umělec
Po osmi letech vztahu se Havel v červenci 1964 oženil s Olgou Špíchalovou. Jejich manželství vydrželo více než třicet let. Nadanému umělci se dařilo i na akademické půdě, v roce 1966 dokončil dálkové studium na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Již o dva roky později se však hlasitě projevoval vůči režimu. Zasazoval se o demokracii a oživení kultury během Pražského jara.
Stal se zakázaným autorem. Jeho dramata nesměla být inscenována. Na podzim se zapojil do stávek studentů, věcně pojmenovával, analyzoval a odsuzoval poměry, nezadržitelně směřující k další totalitě.
Za svou účast na prohlášení Deset bodů, které odmítalo politiku tzv. normalizace, byl vyslýchán a obviněn z přípravy trestného činu podvracení republiky, trestní řízení bylo nakonec odloženo. Začala éra disidentu.
Mluvčí i vězeň
Havel střídavě pobýval v Praze a na chalupě Hrádeček u Trutnova, kde několik let prožíval autorskou krizi. Jelikož byla jeho díla v Československu zakázaná, žil z honorářů za vydané knihy a uváděné hry ve světě, kde byl nadále respektovaným autorem. Práce se nebál, jako pomocný dělník pracoval například v trutnovském pivovary. Reflexí jeho zkušenosti je hra Audience, ve které se poprvé objevila role disidenta Ferdinanda Vaňka.
V roce 1977 přišel další zlom. Byla zveřejněna Charta 77, manifest hnutí za dodržování lidských práv v Československu. V Chartě se spojilo několik stovek aktivistů z různých názorových proudů – demokratického, křesťanského, reformně komunistického i undergroundového. Havel byl spoluautorem textu a jedním ze tří mluvčích Charty.
Za své názory a činy byl mezi lety 1977 až 1989 několikrát vězněn. Celkem ve vězení strávil více než pět let. Mezitím se stal jedním ze zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Přišel přelomový rok 1989, ze kterého Havel vzešel jako prezident.
Naše země nevzkvétá
Po násilném potlačení studentské manifestace spontánně vzniklo Občanské fórum s cílem dosáhnout dialogu s mocí. Havel se stál vůdčí osobností a ústředním symbolem nenásilného svržení komunistického režimu v Československu a přechodu od totality k demokracii, kterému se začalo říkat „sametová revoluce“.
V prosinci roku 1989 byl zvolen prezidentem Československé socialistické republiky, 1. ledna následujícího roku pronesl svůj první novoroční projev s proslulou větou: „Naše země nevzkvéta.“ Po dvaceti letech se česká a slovenská veřejnost seznámila s jeho literárními díly, cenzura skončila.
Roku 1993 se Havel stal prvním prezidentem České republiky. Radostné chvíle však zastínila ztráta manželky Olgy, která v roce 1996 zemřela. O rok později si za manželku vzal českou herečku Dagmar Veškrnovou. Za dobu své funkce prezidenta Havel dokázal Česko povznést, zasloužil se například o vstup do NATO v roce 1999.
Stopa Václava Havla v historii země je neopomenutelná. Jak uvádí speciální zákon, který přijal Parlament v roce 2012: „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii.“ Poslední chvíle trávil Havel na Hrádečku, kde 18. prosince 2011 zemřel.
Celé Česko si v sobotu připomene již desáté výročí od smrti prvního českého prezidenta. K uctění jeho památky se budou promítat filmy, chystají se výstavy, koncerty nebo průvody. Na uznávaného politika a umělce zavzpomínají také kolegové, komentátoři i blízcí ve vysílání CNN Prima NEWS.
Jaký Havel byl? Jak by aktuální politickou situaci v zemi hodnotil? A jaké jsou nejmilejší vzpomínky jeho přátel? Sledujte speciální vysílání k deseti létům od smrti Václava Havla v sobotu 18. prosince od 10:30 po celý den na CNN Prima NEWS.
Prvního polistopadového prezidenta si můžete připomenout také filmem Havel z roku 2020, který je nyní dostupný ve videopůjčovně na webu iprima.cz.
