STAN se pročistil. Vítek jel na krev a já nechtěl jen koukat, říká nová „dvojka“ hnutí Vlček

Nenaběhnul jste si trošku tím, že jste v této době a po „těžkém“ půlroce STAN s několika „průšvihy“ šel na druhou nejvyšší pozici v hnutí?
Beru to takovým krédem, že když chce člověk něco změnit, měl by sám něco udělat.

To znamená?
Nemohu kritizovat své kolegy, říkat, že mi některé věci vadí a že bychom je měli dělat jinak, a sám přitom sedět v sále, upozornit na to a pak odjet domů. Mám to nastavené tak, že když mi něco vadí a chci něco změnit, tak se snažím přicházet s řešením a dát do toho svou práci.

Když se tedy v poslední době děly ty několikrát jmenované kauzy, říkal jste si, že už nechcete mlčet, a proto budete usilovat o místo v nejvyšším vedení hnutí?
Ne, to ne. U některých věcí jsme nemohli vědět, že přijdou. Například u Hlubučka. My nemáme žádné politické týmy, abychom lidi lustrovali. Musíme jim částečně věřit. I když respektuji presumpci neviny, tak jestli se ukáže, že byl vinný, je to podraz toho člověka vůči tisícům jiných lidí.

Moje motivace byla spíš taková, že jsem viděl potřebu personálně doplnit tým. Navíc, když Vítek (Rakušan, pozn. red.) a ministři jeli na krev, přišlo mi hloupé, abych na to jen koukal. Proto jsem do nominace šel. Zároveň si uvědomuji, že některé své aktivity musím teď umenšit, například ty ve vedení poslaneckého klubu, členství v zemědělském výboru, aktivity v regionu a tak podobně. Některé věci si musím zarámovat.

Nyní jste tedy „dvojka‘‘ hnutí, jaký máte vztah s vaším předsedou Vítem Rakušanem? Mluvil jste o něm jako o Vítkovi, on vás navíc do funkce podpořil.
Vztah máme velmi kolegiální a zároveň se velmi respektujeme. Vážíme si jeden druhého pro to, jaký ten druhý je.

Považujete ho za kamaráda, nebo je to spíš na profesionální a pracovní úrovni?
Tykáme si, ale že bychom spolu chodili běhat, to zase ne. Máme velmi silný pracovní vztah, který musí být otevřený, protože pokud něco budete skrývat, zamlčovat nebo neupozorníte na nějaký problém, tak tím logicky ohrozíte i toho druhého, tedy svého partnera. To vždy špatně dopadne.

Rakušan na sněmu říkal, že teď budete každodenně intenzivně komunikovat. Jste na to připravený?
I komunikace starého předsednictva probíhala na každodenní bázi.

Teď jste ale ten hlavní člověk, který mu má „krýt záda“. V předsednictvu jste byl mezi více lidmi…
Důležitější je, že v komunikaci je stále větší počet lidí, takže si můžeme více rozložit zátěž. U nás to funguje tak, že předseda se často ptá na názor svých spolupracovníků, když jde o silné téma. Samozřejmě, rozhodnutí je na něm, ale on to bere jako standard.

Po zaškobrtnutích cítím ohromnou vůli lidí zamakat.

Máte pocit, že se hnutí na sobotním sněmu pročistilo?
Určitě jo, hrozně. Bylo velmi důležité, že se ti lidé potkali a měli mnoho prostoru říct si věci, které často nejsou úplně příjemné.

Splnil tedy sněm vaše očekávání?
Mám z toho velmi pozitivní pocit. Cítil jsem obrovskou energii od lidí, kteří chtějí pracovat jak pro naše hnutí, tak i pro města a obce. Byli tam i hejtmani, poslanci, senátoři… Prostě lidi, kterým není jedno, jak republika bude vypadat a jak se tu budou lidé mít. Protože v našem DNA je, že se každý den staráme o svou obec, město, a to chceme převést i do celostátní úrovně.

Takže po těch několika zaškobrtnutích, které jsme měli, cítím o to víc ohromnou vůli zamakat na prosazení našich důležitých programových věcí. Ať je to energetika, školství, zvládání uprchlické krize, evropské předsednictví i naše renomé v Evropě, to je strašně důležitá otázka. Zároveň v sobotu přijelo mnoho lidí, kteří kvůli sněmu změnili své plány, zrušili dovolené nebo je přesunuli. Já jsem udělal to samé.

Sněm pro nás byl hrozně důležitý. Museli jsme si říct některé věci, i nepříjemné, a také domluvit nové vedení. Protože politická strana na takové úrovni, tedy první ligy, musí vždy být na plné kapacitě svého vedení. Když není, lidé to mohou třeba krátkodobě zastat, ale dlouhodobě se tak nedá fungovat v ničem. Bylo důležité, že jsme jej personálně doplnili, řadu věcí jsme si vyříkali a chceme upravit i to, co se týká našeho fungování. Bez dobrého zázemí, personálních věcí, analytiků a podobně nemůžeme prosazovat náš program.

Kam jste měl jet?
Měl jsem jet s dětmi po Čechách, ale nakonec vymyslíme něco jiného. A pak možná k moři, ale to je velký otazník.

Zaznělo na sněmu dost emocí, možná naštvání? Někteří kritici totiž byli umírňováni slovy, že jsou tam novináři a podobně.
Ty věci se pak už opakovaly. Mohli jsme tam sedět do večera, ale opakovali bychom jedny a ty samé věci, proto jsem byl rád, že debata byla časem nějakým způsobem usměrňovaná. Líbí se mi, že jsme si řekli i kritiku dovnitř, ale zároveň lidé, kteří řeknou kritiku, druhou větou řeknou i návrh řešení. To je podle mě konstruktivní kritika. Ne, že vám všechno vyčtu, ale neřeknu, co bychom měli dělat jinak.

Přece jen byla na sněmu docela pohodová atmosféra. Opravdu jste na sebe po všech problémech neměli být tvrdší? Nebo to proběhlo za zavřenými dveřmi?
Ono to probíhalo dlouhodobě, v sobotu to bylo spíš uzavření nějaké debaty. Ale můžeme si říct otevřeně, že i v jednotlivých krajích –⁠ někde více, někde méně, více třeba v Praze než v Pardubickém kraji –⁠ byly debaty uvnitř ještě vášnivější, než byste si představovala.

Možná se vám všem v sobotu i ulevilo. Říkal jste, že debata probíhala dlouhodobě, takže jste to možná na sněmu „uzavřeli“.
My to tak nemáme, že bychom si řekli „juchů“ a všechno je růžové. Jsem systematik a každá věc se musí odpracovat. Lidé ve STAN si řeknou, co se jim nelíbí, co udělat jinak, ale ničemu nepomůže, kdyby se v té atmosféře vzájemně mučili. O to víc, když se chceme posouvat někam dál.

Změna nenastane lusknutím prstu, mohou přijít další bolístky.

Co hmatatelného uvidí voliči, jaká bude ta slibovaná změna?
To není na lusknutí prstu, že zítra bude změna. Tam bylo důležité, že jsme doplnili personálie a že jsme si řekli i ty bolístky, protože často o řadě věcí víte, že vás trápí, ale musíte je vyslovit. Vykomunikovali jsme i to, že musíme změnit některé systémy uvnitř fungování hnutí, to vše teď bude nějakou dobu trvat.

Už žádné další bolístky nebudou? Protože za některé věci jste si mohli sami, třeba u odjezdu Jana Farského do USA byla chyba v komunikaci hnutí.
To nemůžete říct, že nebudou, samozřejmě mohou přijít další bolístky. Může se nám nějaká věc zadrhnout, napoprvé ji třeba nenastavíme dobře. Ale tak to prostě v životě chodí. Důležité je, že jsme si věci i více zanalyzovali a víme, co musíme změnit.

Když se podíváme zpět na to, jak vaše hnutí kauzy řešilo. Je něco, co byste na tom změnil, třeba právě v komunikaci?
Bral bych to, že Hlubuček je opravdu věc, která nás silně zasáhla a poškodila, to bez debat. Ale třeba Petr Gazdík svou záležitost špatně komunikoval, měl být otevřený od začátku. Takže ostatní věci bych nazýval spíš mediálními přešlapy a nešikovností.

Bude tedy vaše nová funkce o tom, aby se i tohle dělalo jinak?
Určitě. Neříkám, že to bude stát jen na mně, ale i třeba vysvětlování našich programových věcí musíme říkat srozumitelněji. Často na problém koukáme v odborné bublině, ale jestli chceme téma dobře komunikovat vůči lidem, vysvětlit jeho přínosy a zároveň i co to společnost stojí, tak jej musíme někdy zjednodušit. Souvisí to s tím.

První místopředseda má komunikovat právě hlavně do strany. Mohou tedy voliči čekat, že si na to „došlápnete“ a i v tomto ohledu se něco změní? Že byste třeba panu Gazdíkovi řekl, ať to udělá jinak?
Ono to nebude jen o mně, ale o celém předsednictvu. Víme, že jsme si některé věci fakt neříkali upřímně. Ale uvědomujeme si, že to byla chyba, dostali jsme za ni patřičnou ránu, a myslím, že nyní řada věcí bude fungovat v jiném duchu. Že k sobě budeme třeba i kritičtější.