Děsivé chvíle prožívají afghánské ženy žijící v Kábulu. Nemohou se ubránit pocitu, že se z nich stanou otrokyně. Mnohé z nich již opustily své domovy i zaměstnání, mladé dívky zanevřely na vzdělání. Ze zkušeností totiž vědí, jak krutě se k nim Tálibán může zachovat.
24leté studentce z Kábulu se život změnil během jediné noci. Svůj příběh se rozhodla odvyprávět. „V neděli brzy ráno jsem vyrazila na přednášku, když naproti mně z ženské ubytovny vyběhla skupinka dívek. Zeptala jsem se, co se stalo, a jedna z nich mi řekla, že je policie evakuuje, protože do Kábulu dorazil Tálibán, který bude bít ženy, jež nemají burku,“ uvedla pro The Guardian studentka.
„Všechny jsme se chtěly dostat domů, ale nemohly jsme použít veřejnou dopravu. Řidiči nás odmítali pustit do dopravních prostředků, protože nechtěli nést odpovědnost za přepravu žen,“ popsala. Mnohem hůře na tom byly podle ní dívky z ubytovny, které pocházejí odjinud než z hlavního města. „Byly vyděšené a zmatené. Nevěděly, kam mají jet,“ vysvětlila.
Zatímco je na ulici zachvátila panika, kolem stojící muži si z nich dělali legraci a smáli se jejich zděšení. „Jděte domů a oblečte si burku,“ zvolal jeden z nich. Komentáře si neodpustili ani další. „Jsou to vaše poslední dny, kdy jste na ulici,“ řekl jiný. „Čtyři z vás si vezmu během jednoho dne,“ vtipkovali.
Hrůzné chvíle prožívala toho dne i její sestra, která do té doby pracovala na úřadě. „Všechny vládní úřady se zavřely a moje sestra běžela přes celé město, aby se dostala domů. Se slzami v očích opustila svůj pracovní stůl a rozloučila se s kolegy. Věděla, že je to její poslední den v práci,“ uvedla studentka.
Schovaly vše, na co mohly být hrdé
Dívka studovala na dvou univerzitách zároveň. Letos v listopadu měla promovat na Americké univerzitě v Afghánistánu a na Kábulské univerzitě. „Ale dnes ráno se mi všechno promítlo před očima,“ řekla smutně.
„Pracovala jsem tolik dní a nocí, abych se stala tím, kým jsem. Když jsme se sestrami dnes dorazily domů, první, co jsme udělaly, bylo, že jsme schovaly své průkazy, diplomy a certifikáty. Bylo to otřesné. Proč máme schovávat věci, na které jsme hrdé?“ tázala se.
Jako žena se prý cítí být obětí politické války, kterou začali muži. „Mám pocit, že se už nemohu nahlas smát, nemohu poslouchat své oblíbené písničky, nemohu se setkávat se svými přáteli v naší oblíbené kavárně a nemohu nosit své oblíbené žluté šaty nebo růžovou rtěnku. Už nemůžu chodit do práce ani dokončit vysokoškolský titul, na kterém jsem roky pracovala,“ dodala.
„Ráda jsem chodila na manikúru, a když jsem dnes ráno šla kolem svého oblíbeného salonu, viděla jsem, že výlohu, která byla dříve vyzdobená krásnými obrázky dívek, přes noc vybílili,“ popsala změny, které se ve městě udály.
„Kolem sebe jsem viděla jen vystrašené tváře žen a ošklivé tváře mužů, kteří nenávidí emancipované ženy. Ty, které se rády vzdělávají, pracují a mají rády svobodu. Nejvíce mě ničili ti, kteří se tvářili šťastně a dělali si z žen legraci. Místo, aby stáli na naší straně, stojí na straně Tálibánu,“ podivila se dívka.
Podle ní afghánské ženy obětovaly mnoho pro tu trochu svobody, kterou v posledních 20 letech měly. „Jako sirotek jsem tkala koberce, jen abych získala vzdělání. Čelila jsem mnoha finančním problémům, ale měla jsem spoustu plánů do budoucna. Nečekala jsem, že to dopadne takhle,“ řekla.
„Teď to vypadá, že budu muset spálit všechno, čeho jsem za 24 let dosáhla. Mít nějaký průkaz nebo ocenění z americké univerzity je teď riskantní. I když si je necháme, nemůžeme je použít. V Afghánistánu pro nás není žádná práce,“ doplnila.
Tálibán nás vrátí o 20 let zpátky
Zatímco se afghánské provincie jedna po druhé hroutily pod nadvládou Tálibánu, vzpomínala na své dívčí sny. „Celé noci jsme se sestrami nemohly spát a vzpomínaly na příběhy, které nám matka vyprávěla o éře Tálibánu a o tom, jak se chovali k ženám. Nečekala jsem, že nás opět připraví o základní práva a vrátí nás o 20 let zpátky,“ prohlásila studentka.
Stovky lidí utíkaly ze svých domovů a mířily do Kábulu, který padl jako poslední. Zabydleli se v parcích pod širým nebem. Dívka byla součástí skupiny studentů, která se jim snažila pomoci. Sbírala peněžité dary, potraviny a základní věci, které jim pomáhaly k přežití. „Když jsem slyšela příběhy některých lidí, nemohla jsem se ubránit slzám. Jedna z žen přišla ve válce o syna a neměla peníze na zaplacení taxíku do Kábulu. A tak se jí rodina vzdala výměnou za dopravu. Jak se může hodnota jedné ženy vyrovnat ceně dopravu?“ podivila se.
Když se dozvěděla, že Tálibán došel do Kábulu, neubránila se pocitu, že se z ní stane otrokyně. „Mohou si s mým životem hrát, jak chtějí,“ uzavřela studentka.
Pod nadvládu Tálibánu se Afghánistán vrátil po 20 letech. Islamistická skupina v zemi vládla od roku 1966 do roku 2001, kdy ji od moci odstavila Severoatlantická aliance. Dívky neměly právo na vzdělání a nemohly pracovat. Opustit domov bez mužského doprovodu také nepřipadalo v úvahu. Bojovníci Tálibánu prováděli veřejné popravy, usekávali ruce zlodějům a kamenovali ženy, které čelily obvinění z cizoložství. Ženy a dívky bili také za to, že na ulici vycházely bez burky.
