Start čínské rakety Long March 5B 29. dubna 2021 Zdroj: AP
Pozůstatky čínské rakety Long March 5B nekontrolovaně blížící se k Zemi by měly o víkendu vstoupit do atmosféry a dopadnout neznámo kam na zemský povrch, nejpravděpodobněji do oceánských vod. Ačkoliv jde o alarmující událost, obecně vesmírný odpad představuje pro bezpečnost lidí na planetě minimální hrozbu. Jinak je to však v případě funkčních satelitů či vesmírné stanice.
„Není to konec dnů,“ uklidnil pro CNN Jonathan McDowell z Astrofyzického centra Harvardovy univerzity. Událost nicméně opět podnítila další diskusi týkající se nekontrolovaného návratu vesmírného odpadu a s ním spojených preventivních opatření.
„Riziko, že dojde ke škodám, nebo že by zbytky rakety někoho zasáhly, je docela malé. Není zanedbatelné, může se to stát,“ uvedl McDowell s tím, že jsou jiné věci, kterých bychom se měli obávat.
Přesné určení času a místa prakticky nemožné
Dle mluvčího amerického ministerstva obrany Mika Howarda se očekává, že čínská raketa Long March 5B vstoupí do zemské atmosféry kolem 8. května. Přesné místo, kde k tomu dojde, nelze podle Howarda určit dříve než několik hodin před tím, než se tak stane.
Podle McDowella je nyní odhad prakticky nemožný kvůli rychlosti, kterou se raketa pohybuje, protože i při nepatrných změnách okolností se její trajektorie dramaticky mění. „Očekáváme opětovný vstup někdy mezi 8. a 10. květnem. Během tohoto dvoudenního období oběhne Zemi asi třicetkrát. Ta věc se pohybuje rychlostí okolo 18 tisíc mil za hodinu (necelých 29 tisíc kilometrů za hodinu),“ konstatoval.
Nejpravděpodobnějším místem dopadu zůstává vzhledem k tomu, že pokrývá většinu povrchu planety, oceán.
Mluvčí ministerstva Howard pro CNN řekl, že americká armáda neuvažuje v rámci možného zničení rakety o možnosti kinetického úderu, který již dříve demonstrovala. Mluvčí Pentagonu John Kirby ve středu zmínil, že vesmírné velení raketu sleduje, ale že je „příliš brzy na to, aby zkoumalo možnosti co, pokud vůbec, s ní udělat, dokud nebudou mít lepší přehled o tom, kam sestupuje“.
Vloni dopadl na Zemi 4. největší pozůstatek
Většina vesmírného odpadu, míří-li směrem k Zemi, shoří v atmosféře, a nemá tak možnost zasáhnout povrch planety. Některé části větších objektů, jako jsou rakety, mohou průchod atmosférou „přežít“ a v krajním případě potenciálně zasáhnout obydlené oblasti.
Kupříkladu v minulém roce před pádem do Atlantského oceánu proletěl čtvrtý největší nekontrolovatelný kus vesmírného odpadu v historii přímo nad Los Angeles a Central parkem v New Yorku. Dvacetitunové prázdné jádro čínské rakety bylo největším kusem vesmírného odpadu, který od roku 1991 spadl zpět na Zemi.
Větší pozůstatky kosmických technologií pocházely pouze z vesmírné stanice NASA Skylab v roce 1979, z rakety NASA v roce 1975 a ze sovětské vesmírné stanice Saljut 7 v roce 1991. Na seznam by se mohl přibýt i raketoplán Columbia (NASA), který se při sestupu na Zemi v roce 2003 vymknul kontrole a byl zničen.
Pády vesmírného odpadu zpět na Zemi nejsou příliš časté, protože se vesmírné agentury po celém světě snaží vyhnout ponechání nekontrolovatelných velkých objektů s potenciálem opětovného vstupu do zemské atmosféry na oběžné dráze.
Ačkoliv podle McDowella neexistuje žádný mezinárodní zákon nebo nařízení, neformálně byly přijaty určité normy. „Praxe zemí po celém svět je: ‚Ano, u větších raket nenechávejme náš odpad na oběžné dráze,‘“ pravil McDowell s tím, že v případě čínské rakety, která má dosáhnout o víkendu zemské atmosféry, navzdory výše uvedenému její velké části byly ponechány na nízké oběžné dráze. „Ve srovnání s ostatními vesmírnými agenturami to opravdu není osvědčený postup,“ dodal.
Přes devět tisíc tun vesmírného odpadu nad hlavou
Nad námi je údajně „mrak“ tvořený z více než devíti tisíc tun vesmírného odpadu, což odpovídá hmotnosti 720 školních autobusů. Jedná se o stovky tisíc – možná miliony – objektů vířících nekontrolovaně na oběžné dráze, včetně vyčerpaných raketových pohonů, mrtvých satelitů nebo odpadu z vojenských protisatelitových střel.
Odpad je silně koncentrován v oblastech oběžné dráhy nacházejících se blízko zemského povrchu a, ačkoliv nepředstavuje pro lidi na Zemi velké riziko, ohrožuje přibývající množství aktivních satelitů, které poskytují všechny druhy služeb včetně sledování počasí, studia klimatu Země a poskytování telekomunikačních služeb. „Ještě několik let zpátky jsme měli na oběžné dráze okolo tisíce fungujících satelitů a nyní jich máme přes čtyři tisíce,“ dodal McDowell.
Trosky rovněž ohrožují Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), kterou od roku 2000 nepřetržitě obývají posádky astronautů. Kvůli vesmírnému odpadu musela stanice loni několikrát upravit svoji oběžnou dráhu. Problém komplikuje i fakt, že experti na vesmírný provoz stále nemají plně přesnou mapu objektů obíhajících kolem Země.
Proto podle McDowella lidstvo potřebuje nějakou „mezinárodní agenturu pro řízení vesmírného provozu – něco jako řízení letového provozu pro vesmír“.
