Historicky první kongres strany Motoristé
Jako člověk samozřejmě soucítím s napadenou slabší zemí, to je jasné. Jako politik však nesu zodpovědnost za dopady mých rozhodnutí na životy civilistů. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl europoslanec a patron Motoristů Filip Turek, který se rozpovídal o postojích k ruské invazi či o svém působení v Evropském parlamentu. Jak vnímá rezoluce týkající se Ukrajiny? Proč věří, že Donald Trump zajistí příměří? A vyříkal si spor s Danuší Nerudovou?
Zajímalo by mě, jak se vám zatím líbí v Evropském parlamentu. Překvapilo vás něco?
Šílená neefektivita Evropského parlamentu a celé soustavy legislativních procesů. Šokovalo mě, že většina politiků z evropských institucí dělá svá rozhodnutí na základě marketingu, přičemž nepřemýšlí nad dlouhodobými důsledky. Postrádám také hlubší ideologickou konzistenci a strategické uvažování o budoucnosti Evropy.
Platí to i u českých europoslanců? Ani se teď neptám na vaše kolegy z Přísahy a ANO, kteří jsou stejně jako vy členy frakce Patriotů. Zmínil bych třeba Alexandra Vondru (ODS), Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL), Luďka Niedermayera (TOP 09), Danuši Nerudovou (STAN) či Markétu Gregorovou (Piráti). Jak se vám s nimi spolupracuje?
Tomáš Zdechovský mě překvapil. Jeho mediální obraz se značně liší od reality, kterou jsem poznal v Evropském parlamentu. Je to bezesporu velmi zkušený politik s významným vlivem. Dokáže obratně využívat různé politické nástroje a příležitosti. Jeho flexibilní přístup k různým tématům mu umožňuje být efektivním vyjednavačem, byť někdy na úkor konzistentní ideologické linie. Pokud jde o Sašu Vondru, u něj byla situace předvídatelnější – naše politické postoje mají více styčných bodů, což není překvapivé. Původně jsem zvažoval působení ve frakci ECR, kde je i ODS.
S oběma kolegy vedeme konstruktivní diskuse o klíčových tématech, zejména v oblasti automobilového průmyslu a průmyslové politiky obecně. Přestože v některých otázkách nacházíme společnou řeč, nemohu souhlasit s jejich podporou současné Evropské komise pod vedením Ursuly von der Leyenové. Její politika má destruktivní dopad na evropský průmysl a fatálně narušuje konkurenceschopnost EU v globálním měřítku. Současné vedení Komise prosazuje kroky, které přímo decimují naši průmyslovou kapacitu.
Jen bych doplnil, že Alexandr Vondra se v případě podpory nové Komise zdržel, jestli si dobře vzpomínám…
To si vzpomínáte správně. Nicméně v kontextu takto zásadního hlasování má zdržení se de facto stejný důsledek jako podpora. Alexandr Vondra si je jako zkušený politik této skutečnosti bezpochyby vědom. V tak klíčovém momentu je nutné zaujmout jasné stanovisko.
VIDEO: Spalovací motory? Jako zachraňovat povozy, řekl Dvořák. Koně také nikdo nezakázal, vmetl mu Turek
U Tomáše Zdechovského mohu potvrdit, že jsou vaše pocity oboustranné. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekl, že v případě automobilového průmyslu se shodnete na hodně věcech. Co třeba Danuše Nerudová či Markéta Gregorová?
U těchto kolegyň bohužel postrádám hmatatelnou a rozumnou práci. Paní Nerudová sice deklaruje podporu automobilovému průmyslu, zatím jsem ale nezaznamenal žádné konkrétní návrhy či systematickou práci v této oblasti. U paní Gregorové sleduji totální pokrytectví. V debatách prosazuje radikální environmentální postoje a vyzývá občany k výrazným omezením. Potom ji ale vidíte, jak využívá business třídu v letadlech i pro víkendové cesty domů.
Ještě před evropskými volbami se ve veřejném prostoru hodně řešila televizní debata na CNN Prima NEWS, v níž jste se střetl s Danuší Nerudovou. Zmíněný duel několikrát sklouzl do osobní roviny. Vyříkali jste si pak tyhle spory?
V žádném případě. Když se někde potkáme, ze slušnosti se pozdravíme. To je tak všechno. Já se na její úroveň v životě nesnížím, abych komentoval jejího otce, syna nebo manžela, rodinné či pracovní poměry a tak dále. Nesnížím se k tomu, abych takové věci vytahoval při debatě, která má být o politických tématech. Troufám si říct, že jsem to neudělal ani ve chvíli, kdy se to opravdu nabízelo.
Pokud někdo tvrdí, že jsem proruský, znamená to, že neví, jak hlasuji. A kdo ty rezoluce jako celek podporuje, je zřejmě pologramotný nebo absolutně nevzdělaný v oblasti geopolitiky.
Představitelé vládní koalice vám často vyčítají způsob, jakým hlasujete o rezolucích týkajících se Ukrajiny. Vy argumentujete tím, že ty rezoluce jsou aktivistické a bezcenné. Nevadí vám ale, když vás vaši kritici hází do stejného pytle s Kateřinou Konečnou (KSČM), přičemž vám dávají proruské nálepky?
Můžu vám říct, že mi to vadí. Nicméně mám pak obrovský prostor obhajovat a vysvětlovat, proč tak hlasuji, čímž poukazuji na skutečnost, v jakém šíleném režimu Evropský parlament funguje. Než se postavila nová Evropská komise, přes 90 procent všeho hlasování byly pouze rezoluce. Každý se může podívat, kdo a jak hlasuje o jednotlivých bodech. Pokud někdo tvrdí, že jsem proruský, znamená to, že neví, jak hlasuji. A kdo ty rezoluce jako celek podporuje, je zřejmě pologramotný nebo absolutně nevzdělaný v oblasti teorie mezinárodních vztahů a geopolitiky. Jsou tam často naprosté nesmysly. Některé návrhy například obsahují požadavky na NATO ohledně financování Ukrajiny ve výši čtvrt procenta HDP, což zcela překračuje mandát Evropského parlamentu.
O skutečné podpoře Kyjeva jsme v tomto volebním období hlasovali pouze jednou. Šlo o půjčku Ukrajině, která bude splacena z výnosu z peněz zmražených ruských fondů. Ten výnos představuje asi 35 miliard eur, čili zhruba 880 miliard korun. To je věc, která Ukrajině opravdu pomůže. Já tuto pomoc podpořil, paní Konečná hlasovala proti. Je příznačné, že média této zásadní diferenci nevěnovala odpovídající pozornost.
Vybavuji si váš rozhovor pro VOX TV z března 2022, kdy jste mimo jiné velmi chválil Volodymyra Zelenského a ostře kritizoval Putina. Přečtu teď pár vašich vět: „Ukrajinci se brání skvěle a božsky, znemožnili Putina. Očekával jsem, že Kyjev padne do pár dní. Je úžasné, že se to nestalo. Je to také milé překvapení, že kyjevská vláda vlastně není tak zkorumpovaná, jak tvrdí ruský režim. Nevím, kde Rusové vzali tu drzost, že budou suverénním státům diktovat, ve kterém paktu smějí být, a ve kterém naopak ne. Furt čtu, proč máme ukrajinské vlaječky na Facebooku, že je to prý trapné. Jakákoliv podpora Ukrajiny trapná není.“ Nejsou tato slova v rozporu s tím, jak vystupujete dnes? Zejména ta poslední věta o podpoře Ukrajiny?
Mé vyjádření z března 2022 odráželo přirozenou solidaritu s napadenou zemí. Kde je psáno, že musím odsouhlasit každou rezoluci jen proto, že se tváří jako proukrajinská?
K ničemu takovému vás nenutím. Spíš mě zajímá, jestli si tím výrokem z roku 2022, že jakákoliv podpora Ukrajiny trapná není, náhodou tak trošku neprotiřečíte, když nyní mluvíte o rezolucích v Evropském parlamentu.
Je třeba rozlišovat mezi osobním vyjádřením solidarity s napadeným státem a geopolitickými rozhodnutími. Když jsem mluvil o „jakékoliv podpoře“, byla to pochopitelná emocionální reakce na začátku konfliktu. To ale neznamená podporu extrémních kroků jako zapojení NATO do přímého konfliktu nebo použití jaderných zbraní. Jako člověk samozřejmě soucítím s napadenou slabší zemí. To je jasné. Jako politik však nesu zodpovědnost za dopady mých rozhodnutí na životy civilistů. Musím zvažovat, aby přijatá opatření nevedla k dalším zbytečným ztrátám na životech.
Situace v roce 2024 je výrazně jiná než v roce 2022. Válka se vyvíjí špatným směrem. Již dva roky upozorňuji, že změna americké administrativy může přispět k diplomatickému řešení konfliktu. Rychlé dosažení příměří by mohlo minimalizovat územní ztráty Ukrajiny. Následná jednání o územním uspořádání a bezpečnostních garancích by mohla vést ke stabilnímu řešení. Ukrajina by mohla – podobně jako kdysi západní Evropa díky Marshallovu plánu – výrazně profitovat z poválečné obnovy.
Když se vrátím k mým hlasováním... Vždy podporuji racionální návrhy, které Ukrajině skutečně pomohou, aniž bych riskoval další eskalaci. Nesouhlasím také s intervencionismem Evropské unie. Před časem jsme například v Evropském parlamentu „zvolili“ venezuelského prezidenta. V takové chvíli se musí chytat za hlavu každý, kdo má nějaké právní povědomí. Hlasuji vždy na základě pečlivého zvážení všech okolností. A současný vývoj mi zatím dává zapravdu.
Rusko si nemůže dovolit konflikt se Spojenými státy a Vladimir Putin si nedovolí jít proti Donaldu Trumpovi.
Jak jste už sám naznačil, 20. ledna se Donald Trump chopí úřadu amerického prezidenta. Co podle vás od něj konkrétně můžeme očekávat směrem k válce na Ukrajině? Připomenu, že Donald Trump dlouhodobě slibuje příměří. K němu má podle něj dojít 24 hodin po jeho inauguraci.
Je zřejmé, že už teď na tom aktivně pracuje, což dokládají jeho nedávná jednání s Volodymyrem Zelenským a Emmanuelem Macronem v Paříži. Systematicky připravuje půdu pro naplnění svého závazku rychlého ukončení konfliktu po nástupu do prezidentského úřadu. Jeho motivace je zřejmá – chce se zapsat do historie jako státník, který dokázal ukončit jeden z nejvážnějších konfliktů současnosti.
Je pravda, že některé jeho silné výroky jsou dost přitažené za vlasy a ne vždy je lze brát doslovně. Je něco jiného, když mluvíte ke svým voličům v rozbouřeném davu v Jižní Karolíně a když potom jednáte na politické úrovni. Přesto Donaldu Trumpovi dávám velkou šanci. On je podnikatel – i válku na Ukrajině bude řešit obchodem. Všechno má svou cenu, dokonce i území a bohužel také lidské životy, i když nám to může znít odporně. Tyto věci se dají různými způsoby obchodovat. A Donald Trump bude podle mě k dialogu s Kyjevem a Moskvou přistupovat jako k obchodnímu jednání.
Pokud se mu podaří přesvědčit obě strany k přijetí podmínek navržených Spojenými státy, může se stát klíčovou osobností v procesu ukončení celého konfliktu. Jak ukazují historické zkušenosti, úspěšné příměří často znamená, že ani jedna ze stran není zcela spokojena s výsledkem.
Co by to mohlo znamenat v praxi? Bude Donald Trump tvrdý na Putina ve stylu, že udělá „bububu“, čímž ho donutí opustit část ukrajinského území? Nebo přijde za Volodymyrem Zelenským s tím, ať zapomene na to, že Ukrajina někdy získá zpátky Doněckou a Luhanskou oblast či Krym?
Řekl bych, že bude tlačit jak na ukrajinskou, tak na ruskou stranu. Věřím, že Ukrajině zůstane přes 80 procent jejího území. Rusko bude muset dát Ukrajině garance, že bude moci být součástí západního světa bez jakéhokoliv přímého vlivu Moskvy. Nepředbíhal bych ale spekulacemi o vstupu Ukrajiny do EU či NATO. Stejně tak je třeba si přiznat, že Ukrajina přijde o část svého území. Když jsem o tom mluvil v minulosti, dostával jsem nálepky proruského politika. Teď to připouští mnoho evropských představitelů, a to včetně Petra Pavla či Volodymyra Zelenského. Musíme vzít v úvahu, že Rusko bude jako jaderná velmoc trvat na zajištění svých strategických zájmů, především pokud jde o pozemní spojení s Krymem. A nikdo kvůli tomu do třetí světové války pravděpodobně nepůjde. Tuto geopolitickou realitu nelze ignorovat.
Připomeňme také, že pokud dojde k příměří či nějaké formě míru, pro Ukrajinu bude velmi důležité, aby dostala bezpečnostní záruky, které Rusko už nebude moci narušit. Třeba Budapešťské memorandum z 90. let, v němž se Ukrajina vzdala svého jaderného arsenálu výměnou za to, že Rusko nenaruší její suverenitu, se po letech ukázalo jako cár bezcenného papíru. Lze dát nyní Kyjevu skutečné záruky, aby Rusko za pár let nemohlo zopakovat zvěrstva, která předvedlo v roce 2022?
Vstup Ukrajiny do NATO je podle mě nereálný. Na druhou stranu předpokládám, že kroky nové americké administrativy proti Rusku budou velmi přísné a Moskva nové podmínky bude muset dodržovat, protože administrativa Donalda Trumpa bude skutečně silná. Rusko si nemůže dovolit konflikt se Spojenými státy a Vladimir Putin si nedovolí jít proti Donaldu Trumpovi. Problém ale pro Ukrajinu může nastat v budoucnu, pokud ve Spojených státech prohrají republikáni. Pak by situace mohla znovu eskalovat.
Když se to příměří udělá správně, může vydržet velmi dlouhou dobu. Už jsem zmiňoval podmínku toho, aby obě strany byly tak trochu nespokojené. Pokud jedna bude výrazně spokojenější než druhá, válka přijde brzy znovu.
