Psycholog radí, jak s dětmi mluvit o válce
Téma války na Ukrajině se dotýká i těch nejmenších. Psycholog Jan Kulhánek rodičům radí, jak s dětmi o válce mluvit. „Pokud z války uděláte doma tabu, znamená to, že v tom necháte dítě samotné,“ zdůraznil v pořadu Nový den na CNN Prima NEWS.
„Válka u dětí vyvolává různé pocity úzkosti, otázky, zda se jich to týká a jsou v bezpečí. Vždy však záleží na věku dítěte a na tom, k jakým informacím má přístup. Pokud jsou doma nonstop zapnuté zprávy a rodiče o tématu diskutují, budou je více znervózňovat. Děti s tím potřebují pomoci, neměly by být na emoce a myšlenky samy,“ podotkl Kulhánek.
Jak tedy s dětmi o válce mluvit? „Předškolní děti mají pohádkový svět, je rozdělený na zlé a hodné. Bezpečí rodiny a svůj svět vnímají velmi citlivě. Ty bychom měli před přímými záběry z televize a komentáři chránit a informace jim zprostředkovat,“ pokračoval.
Rodiče by svým dětem každopádně měli říci, že se něco děje. „Že Rusové útočí na Ukrajinu, ale že svět se Ukrajině snaží pomoci. Že všichni Rusové nejsou zlí, ale jde o problém vládnoucí skupiny. Že i v Rusku se to lidem nelíbí a demonstrují. Vše je nutné uzpůsobit tomu, jak je dítě chytré a zajímá se,“ vysvětlil Kulhánek.
S puberťáky na demonstraci
U náctiletých doporučuje jiný postup. „Ti si zprávy zprostředkují, diskutují na sociálních sítích. S nimi není problém podívat se na zprávy, ale je důležité nezvyšovat v nich pocit ohrožení a úzkosti. Pokud je rodič nervózní, ať to řekne. Puberťáka může vzít na demonstraci, aby měl pocit pospolitosti. Stejně tak se s ním můžete podívat, jak Ukrajině přímo pomoci – materiálně nebo finančně,“ radil.
V některých rodinách se o válce vůbec nemluví. Kulhánek před tím ale varuje. „Rodiče nejsou jediný zdroj informací. Děti chodí do školy, které se s tímto tématem snaží opatrně pracovat. Když si rodiče s dětmi povídají o důležitých věcech, jsou v tom spolu. Dítě nesmí mít pocit, že je na emoce a obavy samo. Jakmile z toho doma uděláte tabu, znamená to, že je v tom necháte samotné,“ míní.
Ačkoliv jsou sami rodiče ve stresu, měli by svým dětem podle jejich věku pomoci. „Vzít je na klín, a když to nechci řešit, tak aspoň říci: ‚Neboj, já se o tebe postarám a budu se snažit, abychom byli v bezpečí.‘ A pokud se vás chce zeptat, ať se zeptá,“ pokračoval.
Rodiče by měli být k dětem otevření a nelhat. „Říkat, že se nás to netýká, není pravda. Zároveň bychom ale neměli naše domněnky a úzkosti ventilovat směrem k dětem. Například větami: ‚To je konec, bude jaderná válka.‘ Může nás to napadnout, ale jsou to domněnky, kterými děti jenom strašíme a ničemu to nepomůže,“ uvedl psycholog. Pokud jsou dospělí ze situace nesví, mohou zavolat přátelům a „odfouknout si“. Až poté, v lepším rozpoložení, mluvit s dětmi.
